Americká ženská hokejová reprezentace

Šablona:Infobox Hokejová reprezentace

Americká ženská hokejová reprezentace představuje elitní národní výběr Spojených států amerických v ledním hokeji žen. Tento tým je řízen organizací USA Hockey a dlouhodobě patří mezi dvě absolutně nejdominantnější síly ve světovém ženském hokeji. Společně s Kanadou tvoří neotřesitelnou světovou špičku, přičemž tyto dvě země si mezi sebe rozdělily téměř všechny zlaté medaile z nejvýznamnějších mezinárodních turnajů v historii.

Reprezentace Spojených států amerických je držitelem dvou zlatých olympijských medailí, z nichž ta první pochází z historicky prvního ženského hokejového turnaje na Zimních olympijských hrách 1998 v Naganu. Na poli mistrovství světa získaly Američanky do roku 2024 celkem deset titulů mistryň světa, což z nich činí jeden z nejúspěšnějších kolektivů v historii amerického sportu. Tým je známý svou agresivní ofenzivní hrou, vynikajícím bruslením a hloubkou kádru, který těží z propracovaného univerzitního systému NCAA.

V posledních letech se americká reprezentace stala symbolem nejen sportovních úspěchů, ale i boje za rovnoprávnost a lepší pracovní podmínky pro sportovkyně. Významným milníkem byl rok 2017, kdy hráčky pohrozily bojkotem domácího mistrovství světa, aby si vynutily spravedlivější finanční ohodnocení a podporu mládežnických programů. Tento krok vedl k historické dohodě s USA Hockey a inspiroval ženské týmy v jiných sportovních odvětvích po celém světě. V současnosti se většina reprezentantek podílí na rozvoji nové profesionální ligy PWHL, která od roku 2024 definuje novou éru ženského hokeje.

Tento článek podrobně mapuje historii týmu od jeho skromných začátků v 90. letech přes zlaté olympijské momenty až po současnou rivalitu s Kanadou. Zaměřuje se také na klíčové osobnosti, které formovaly identitu amerického hokeje, a na strukturu, která umožňuje Spojeným státům americkým produkovat nejlepší hokejistky světa.

🏒 Historie a počátky (1990–1997)

Formální historie amerického ženského hokeje na mezinárodní úrovni se začala psát v roce 1990, kdy se konalo vůbec první oficiální mistrovství světa pod hlavičkou IIHF. Do té doby existovaly ženské týmy spíše na regionální nebo univerzitní úrovni, bez jednotného národního vedení. První americký výběr byl sestaven narychlo, ale okamžitě ukázal, že USA budou v tomto sportu dominovat. V Ottawě v roce 1990 vybojovaly Američanky stříbro poté, co ve finále podlehly Kanadě 2:5.

Během devadesátých let se formovala základní osa týmu, kterou tvořily legendy jako Cammi Granato, Angela Ruggiero nebo brankářka Erin Whitten. V roce 1994 na mistrovství světa v Lake Placid americký tým deklasoval Nizozemsko rekordním výsledkem 20:0, což dodnes zůstává jedním z nejvyšších vítězství v historii programu. Přestože v tomto období Američanky pravidelně končily na druhém místě za Kanadou, rozdíl mezi oběma týmy se neustále zmenšoval díky rozvoji dívčího hokeje v Minnesotě, Massachusetts a dalších hokejových baštách.

Zlomovým bodem pro celý sport bylo rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru zařadit ženský hokej do programu her v Naganu. Toto rozhodnutí vedlo k profesionalizaci přípravy. Americký tým začal trénovat v centralizovaném režimu v Lake Placid, což umožnilo hráčkám soustředit se výhradně na hokej. Tato intenzivní příprava položila základy pro historický úspěch, který navždy změnil vnímání ženského hokeje v Severní Americe.

🥇 Zlatý triumf v Naganu 1998

Zimní olympijské hry 1998 v Naganu jsou v americké sportovní historii zapsány zlatým písmem. Američanky, vedené trenérem Benem Smithem, přijely do Japonska jako outsiderky ve srovnání s úřadujícími mistryněmi světa z Kanady. Tým však předváděl suverénní výkony již v základní skupině, kde porazil všechny soupeřky včetně tehdy silného Číny a Finska.

Finálový zápas proti Kanadě se odehrál 17. února 1998. Američanky zvítězily 3:1 díky brankám Grechen Ulion, Shelley Looney a legendární Cammi Granato, která v závěru skórovala do prázdné branky. Toto vítězství vyvolalo v USA hokejový boom. Hráčky se staly národními celebritami, objevovaly se na obálkách časopisů a inspirovaly tisíce dívek k tomu, aby si obuly brusle. Zlatá medaile z Nagana je dodnes považována za nejdůležitější moment v historii ženského hokeje, protože dokázala, že ženský hokej může být vysoce kompetitivní a divácky atraktivní.

🥈 Éra stříbrného čekání (2002–2014)

Po úspěchu v Naganu následovalo dlouhé období, kdy americký tým na olympijských hrách pravidelně sahal po zlatu, ale nakonec se musel spokojit se stříbrem. Na domácích Zimních olympijských hrách 2002 v Salt Lake City podlehly Američanky ve vypjatém finále Kanadě 2:3. Tento turnaj byl poznamenán kontroverzemi ohledně rozhodčích, ale také rekordní diváckou kulisou, která potvrdila, že ženský hokej má v USA pevné místo.

V roce 2006 v Turínu zažil americký hokej největší šok své historie. V semifinále Američanky senzačně podlehly Švédsku po samostatných nájezdech. Bylo to poprvé a naposledy v historii olympijských her i mistrovství světa, kdy americký tým nehrál finále. Zisk bronzové medaile po výhře nad Finskem byl brán jako velké zklamání, které vedlo k rozsáhlé obměně kádru a změně tréninkových metod.

Následovaly turnaje v Vancouveru 2010 a Soči 2014. Zejména finále v Soči bylo pro americký tým traumatické. Američanky vedly tři a půl minuty před koncem 2:0, ale Kanaďanky dokázaly v závěru vyrovnat a v prodloužení rozhodnout o svém vítězství. Tento moment se stal hnacím motorem pro další generaci hráček, jako byly Hilary Knight a Kendall Coyne Schofield, které si daly za cíl vrátit USA na olympijský vrchol.

⚖️ Boj za spravedlnost: Bojkot 2017

V březnu 2017, pouhých několik dní před začátkem Mistrovství světa 2017 v americkém Plymouthu, oznámily hráčky národního týmu, že nenastoupí k obhajobě titulu. Důvodem byla dlouhodobá nespokojenost s finanční podporou od USA Hockey. Hráčky poukazovaly na to, že zatímco na rozvoj chlapeckého hokeje jdou miliony dolarů, ženský hokej je podfinancovaný a hráčky mimo olympijský rok prakticky nedostávají žádný plat.

Bojkot trval několik dní a získal si obrovskou podporu veřejnosti i hráčské asociace NHLPA. Hráčky byly připraveny obětovat domácí šampionát i svou kariéru za lepší podmínky pro budoucí generace. Nakonec došlo k historické dohodě, která hráčkám zajistila důstojné platy, stejné cestovní podmínky jako mají muži a vznik poradního sboru pro ženský hokej. Posílený tým poté nastoupil do turnaje a v emotivním finále porazil Kanadu, čímž potvrdil, že jednota mimo led se přenáší i do výkonů v zápasech.

🥇 Návrat na vrchol: Pchjongčchang 2018

Dvacet let po triumfu v Naganu se americký tým dočkal svého druhého olympijského zlata. Na Zimních olympijských hrách 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu se opět očekával finálový duel mezi USA a Kanadou. Zápas o zlato, který se hrál 22. února 2018, se stal okamžitou klasikou.

Po základní hrací době byl stav 2:2 a rozhodnout musely až samostatné nájezdy. V nich zazářila Jocelyne Lamoureux-Davidson, která proměnila nájezd legendárním blafákem "Oops I Did It Again", a brankářka Maddie Rooney, která zneškodnila poslední pokus kanadské hvězdy Meghan Agosty. Američanky zvítězily a ukončily dvacetileté čekání na olympijské zlato. Tento úspěch byl vnímán jako satisfakce za prohru v Soči a potvrzení správnosti cesty, kterou tým nastoupil po bojkotu v roce 2017.

🏆 Mistrovství světa: Dominance a rekordy

Zatímco na olympijských hrách byla bilance s Kanadou vyrovnaná, na mistrovstvích světa začaly Američanky v 21. století dominovat. Od roku 2005 do roku 2023 vyhrály Američanky celkem deset zlatých medailí. Zvláště působivá byla série pěti titulů v řadě mezi lety 2013 a 2019.

Klíčem k této dominanci byla schopnost týmu neustále doplňovat kádr o mladé talenty z univerzit. Hráčky jako Brianna Decker, Kelli Stack nebo později Taylor Heise přinášely do týmu rychlost a technickou vyspělost, na kterou zbytek světa, s výjimkou Kanady, nedokázal reagovat. V roce 2023 získaly Američanky zlato na šampionátu v Bramptonu, kde ve finále přestřílely Kanadu 6:3, přičemž Hilary Knight zaznamenala hattrick a stala se historicky nejproduktivnější hráčkou světových šampionátů.

🤺 Rivalita s Kanadou

Rivalita mezi USA a Kanadou v ženském hokeji je často označována za nejčistší a nejintenzivnější rivalitu v celém sportovním světě. Tyto dva týmy jsou tak daleko před zbytkem světa, že jejich vzájemné zápasy jsou v podstatě jediné, které rozhodují o nejvýznamnějších trofejích. Zápasy jsou charakteristické vysokým tempem, fyzickou hrou (navzdory zákazu čistého bodycheckingu v ženském hokeji) a osobní nevraživostí mezi hráčkami.

Tato rivalita je poháněna geografickou blízkostí a skutečností, že mnoho hráček z obou týmů spolu hraje v univerzitních týmech nebo v profesionální lize. Emoce často přetékají i v přípravných zápasech, které jsou součástí tzv. "Rivalry Series". Pro americký tým je vítězství nad Kanadou vždy primárním cílem sezóny a jakýkoli jiný výsledek je považován za neúspěch. Tato neustálá konfrontace dvou nejlepších týmů světa paradoxně pomáhá zvyšovat úroveň celého sportu.

🌟 Klíčové osobnosti historie

Americký ženský hokej vyprodukoval řadu ikon, které jsou dnes členkami Hokejové síně slávy v Torontu.

Cammi Granato: Dlouholetá kapitánka a tvář týmu z Nagana 1998. Byla jednou z prvních dvou žen uvedených do Síně slávy IIHF i do Hokejové síně slávy v Torontu.
Angela Ruggiero: Obránkyně, která nastoupila k rekordním 257 zápasům za národní tým. Účastnila se čtyř olympijských her a byla známá svou silovou hrou a vynikajícím čtením hry.
Hilary Knight: Moderní legenda a nejlepší střelkyně v historii světových šampionátů. Je symbolem síly a dovednosti v moderním ženském hokeji a klíčovou postavou při vyjednávání v roce 2017.
Kendall Coyne Schofield: Jedna z nejrychlejších bruslařek na světě, která se proslavila i svou účastí v dovednostních soutěžích při NHL All-Star Game, kde konkurovala mužům v rychlosti bruslení.
Brianna Decker: Fenomenální tvůrkyně hry a jedna z nejinteligentnějších hráček, které kdy oblékly americký dres. Její kariéru bohužel předčasně ukončilo zranění na ZOH 2022.

🎓 Pro laiky

Pokud nejste pravidelným divákem ženského hokeje, zde je několik klíčových faktů, které vám pomohou pochopit postavení americké reprezentace:

Nejsou to jen amatérky: Ačkoliv se dlouho mluvilo o tom, že ženský hokej je amatérský, hráčky amerického národního týmu jsou profesionálky na plný úvazek. Trénují stejně tvrdě jako muži v NHL a mají za sebou špičkové týmy fyzioterapeutů a trenérů.
Rivalita jako v tenise: Představte si rivalitu mezi Federerem a Nadalem, ale v týmovém sportu. USA a Kanada jsou tak dominantní, že finále jakéhokoli turnaje bez těchto dvou týmů je v podstatě nepředstavitelné.
Žádné srážení? Ale kdeže: Formálně je v ženském hokeji zakázán úmyslný bodychecking (narážení na mantinel), aby se předešlo zraněním. Nicméně mezinárodní zápasy Američanek s Kanaďankami jsou velmi tvrdé a plné soubojů u mantinelu, které rozhodčí často tolerují.
Cesta přes univerzitu: Skoro každá hráčka v americkém dresu prošla americkým univerzitním systémem. Pro tyto dívky je stipendium na univerzitě a možnost hrát hokej na elitní úrovni cestou k reprezentaci.
Puky jsou stejné: Hraje se se stejným pukem, na stejně velkém hřišti a se stejnou výstrojí jako u mužů. Jediným viditelným rozdílem je povinná celoobličejová mřížka (košík), kterou musí mít všechny ženy bez ohledu na věk.

📊 Přehled výsledků na velkých turnajích

🥇 Zimní olympijské hry

Rok	Dějiště	Umístění
1998	Nagano, Japonsko	🏅 Zlatá medaile
2002	Salt Lake City, USA	🥈 Stříbrná medaile
2006	Turín, Itálie	🥉 Bronzová medaile
2010	Vancouver, Kanada	🥈 Stříbrná medaile
2014	Soči, Rusko	🥈 Stříbrná medaile
2018	Pchjongčchang, Jižní Korea	🏅 Zlatá medaile
2022	Peking, Čína	🥈 Stříbrná medaile

🏆 Mistrovství světa (poslední období)

2015: 🏅 Zlatá medaile
2016: 🏅 Zlatá medaile
2017: 🏅 Zlatá medaile
2019: 🏅 Zlatá medaile
2021: 🥈 Stříbrná medaile
2022: 🥈 Stříbrná medaile
2023: 🏅 Zlatá medaile
2024: 🥈 Stříbrná medaile

📚 Zdroje