Abbás I. Veliký
Obsah boxu
Abbás I. Veliký (persky شاه عباس بزرگ, * 27. ledna 1571, Herát – 19. ledna 1629, Mázandarán) byl pátý a nejvýznamnější šáh z dynastie Safíovců, který vládl Persii (dnešnímu Íránu) v letech 1588 až 1629. Jeho vláda je považována za absolutní vrchol safíovské moci a za zlatý věk perských dějin. Proslul svými rozsáhlými vojenskými, politickými a ekonomickými reformami, které transformovaly Persii v centralizovanou a mocnou říši. Přesunul hlavní město do Isfahánu, který přebudoval v jedno z nejkrásnějších měst světa.
Jeho panování bylo poznamenáno nejen kulturním a ekonomickým rozmachem, ale také vojenskými úspěchy proti tradičním nepřátelům – Osmanské říši na západě a Uzbekům na východě. Přestože byl geniálním stratégem a budovatelem státu, jeho povaha byla také poznamenána krutostí a paranoiou, která vedla k tragédii v jeho vlastní rodině a ovlivnila budoucí osud dynastie.
📜 Nástup na trůn a konsolidace moci
Abbás nastoupil na trůn v říjnu 1588 ve věku 17 let za velmi dramatických okolností. Safíovská říše se nacházela v hluboké krizi. Jeho otec, šáh Muhammad Chodábende, byl slabý a téměř slepý vládce, za jehož vlády se říše propadla do chaosu a občanské války mezi znepřátelenými frakcemi turkických kmenů, známých jako Qizilbašové. Tyto kmeny tvořily páteř safíovské armády, ale jejich rivalita a neposlušnost ochromovaly centrální vládu.
Zemi navíc ohrožovali vnější nepřátelé. Na západě Osmanská říše pod vedením sultána Murada III. obsadila rozsáhlá perská území včetně bývalého hlavního města Tabrízu. Na východě zase Uzbeci vpadli do provincie Chorásán a dobyli klíčová města jako Herát a Mašhad.
Mladý Abbás, který byl v té době guvernérem Chorásánu, byl s pomocí mocného qizilbašského vůdce Muršida Kúlí Chána prohlášen šáhem v Mašhadu. Následně donutil svého otce k abdikaci. Jakmile se chopil moci, začal systematicky upevňovat svou pozici. Nejprve se zbavil svého příliš vlivného regenta Muršida Kúlí Chána a postupně eliminoval všechny qizilbašské velitele, kteří ohrožovali jeho autoritu. Aby získal čas na vnitřní reformy, uzavřel v roce 1590 s Osmanskou říší nevýhodnou Istanbulskou smlouvu, v níž se vzdal rozsáhlých území na západě a severozápadě.
⚔️ Vojenské reformy a expanze
Abbásovým hlavním cílem bylo vytvořit silnou, centralizovanou armádu, která by byla loajální pouze jemu, nikoliv kmenovým vůdcům. Jeho reformy zcela změnily tvář perského vojenství.
⚙️ Vytvoření stálé armády
Klíčovou součástí reformy bylo oslabení moci Qizilbašů. Abbás vytvořil stálou armádu složenou ze tří hlavních složek:
- Ghulámové: Elitní sbor čítající 10 000 až 15 000 vojáků, rekrutovaných z řad gruzínských, arménských a čerkeských zajatců a otroků, kteří konvertovali k islámu. Byli vychováni k absolutní věrnosti šáhovi, obsazovali nejvyšší posty v armádě i administrativě a tvořili protiváhu qizilbašské kmenové aristokracii.
- Tofangčí (mušketýři): Sbor pěchoty vyzbrojený mušketami, čítající přibližně 12 000 mužů. Byli rekrutováni převážně z řad perského rolnictva.
- Topčí (dělostřelci): Dělostřelecký sbor, který měl asi 12 000 mužů a 500 děl. Tento sbor byl vybudován s pomocí evropských poradců, zejména anglických dobrodruhů, bratrů Anthonyho a Roberta Shirleyových.
Díky této moderní a loajální armádě dokázal Abbás nejen potlačit vnitřní nepokoje, ale také se postavit svým mocným sousedům.
🌍 Války s Uzbeky a Osmany
Po konsolidaci moci a reformě armády se Abbás obrátil proti vnějším nepřátelům. V roce 1598 drtivě porazil Uzbeky v bitvě u Herátu a znovu dobyl provincii Chorásán.
V roce 1603 zahájil dlouhou a úspěšnou válku proti Osmanské říši (1603–1618). Postupně dobyl zpět všechna území ztracená v předchozích desetiletích, včetně Tabrízu, Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie. V roce 1623 se mu podařilo dobýt i Bagdád, což byl obrovský symbolický úspěch, protože město bylo významným centrem ší'itského islámu.
🇵🇹 Dobytí Hormuzu
Abbás si uvědomoval význam kontroly obchodu v Perském zálivu. V roce 1622 se spojil s anglickou Východoindickou společností a s její námořní podporou dobyl strategicky významný ostrov Hormuz, který byl více než sto let v rukou Portugalci. Tímto krokem získal kontrolu nad jednou z nejdůležitějších obchodních tepen světa a výrazně posílil státní pokladnu.
🏛️ Isfahán – nové hlavní město
V roce 1598 přesunul Abbás hlavní město z Kazvínu do Isfahánu, který se nacházel v centru říše, lépe chráněný před osmanskými útoky. Následně zahájil grandiózní přestavbu, která z Isfahánu učinila jedno z nejvelkolepějších a nejlidnatějších měst tehdejšího světa.
Srdcem nového města se stalo obrovské náměstí Nakš-e džahán (dnes Imámovo náměstí), které je dnes na seznamu světového dědictví UNESCO. Kolem náměstí nechal postavit mistrovská díla perské islámské architektury:
- Imámova mešita (dříve Šáhova mešita) – monumentální stavba s nádhernou modrou mozaikovou výzdobou.
- Mešita šejka Lotfolláha – menší, soukromá mešita pro královský dvůr, proslulá svou jedinečnou a jemnou výzdobou.
- Palác Alí Kapu – šestipatrová brána a palác, odkud šáh sledoval vojenské přehlídky a zápasy póla na náměstí.
- Velký bazar – rozsáhlý komplex tržnic, který spojoval staré město s novým náměstím.
Za Abbásovy vlády se Isfahán stal kosmopolitním centrem obchodu, umění a kultury, kam proudili obchodníci, umělci a diplomaté z celého světa.
📈 Ekonomika a společnost
Abbás I. byl také prozíravý ekonom. Zavedl státní monopol na výrobu a vývoz hedvábí, které bylo hlavním exportním artiklem Persie. Výnosy z tohoto obchodu financovaly jeho armádu a stavební projekty. Nechal vybudovat rozsáhlou síť silnic a karavanserájů po celé zemi, aby podpořil bezpečný dálkový obchod.
Proslul také svou pragmatickou politikou vůči menšinám. V roce 1604 nechal násilně přesídlit tisíce arménských rodin z města Džulfa na hranici s Osmanskou říší do nové čtvrti v Isfahánu, nazvané Nová Džulfa. Ačkoliv byl tento akt krutý, poskytl Arménům náboženskou svobodu a značnou autonomii. Arméni, jako zdatní obchodníci s mezinárodními kontakty, se stali klíčovými hráči v perském zahraničním obchodu, zejména s hedvábím, a přinesli říši obrovské bohatství.
👑 Osobnost a odvrácená tvář vlády
Abbás byl komplexní osobností. Na jedné straně byl energický, inteligentní, charismatický a měl blízko k prostému lidu, často se v přestrojení procházel po isfahánských tržištích. Na druhé straně byl však nesmírně podezřívavý, bezohledný a krutý. Jeho největší slabinou byla paranoia a strach ze spiknutí, zejména ze strany vlastních synů.
Tento strach vedl k rodinné tragédii. Svého nejstaršího a nejschopnějšího syna, korunního prince Safi Mirza, nechal v roce 1615 zavraždit na základě falešného obvinění ze zrady. Své další dva syny nechal oslepit a nejmladší zemřel v dětství. Když Abbás v roce 1629 zemřel, neměl žádného schopného nástupce. Na trůn tak usedl jeho vnuk Safí I., který byl vychován v harému, bez jakýchkoliv zkušeností s vládnutím. Tento nedostatek silných následovníků je považován za hlavní příčinu postupného úpadku Safíovské říše v následujícím století.
🏛️ Dědictví
Abbás I. Veliký je jednou z nejvýznamnějších postav íránských dějin. Jeho vláda přinesla Persii období stability, prosperity a vojenské slávy. Centralizoval stát, modernizoval armádu, podpořil obchod a umění a zanechal po sobě architektonické skvosty, které jsou dodnes obdivovány. Je považován za národního hrdinu a symbol síly a slávy Íránu.
Jeho odkaz je však dvojznačný. Zatímco vybudoval mocnou říši, jeho krutost vůči vlastní rodině podkopala základy dynastie a zasela sémě jejího budoucího pádu. Přesto jeho jméno zůstává synonymem pro zlatý věk perské historie.
🤔 Pro laiky
- Šáh: Perský výraz pro krále nebo císaře. Je to nejvyšší titul vládce v Persii.
- Safíovská říše: Mocná perská říše existující od roku 1501 do roku 1736. Proslula tím, že zavedla ší'itský islám jako státní náboženství Íránu.
- Qizilbašové (Rudé hlavy): Původně loajální turkické kmeny, které pomohly Safíovcům k moci. Nosili charakteristické červené pokrývky hlavy. Později se stali příliš mocnými a šáh Abbás jejich vliv záměrně omezil.
- Ghulámové: Elitní vojáci, kteří byli jako děti odebráni z křesťanských rodin na Kavkaze (podobně jako Janičáři v Osmanské říši). Byli vychováni k absolutní věrnosti šáhovi a tvořili páteř jeho nové, moderní armády.
- Karavanseráj: Velký, opevněný hostinec postavený podél obchodních cest. Poskytoval bezpečné útočiště pro obchodní karavany, jejich zvířata a zboží.