Åke Lilljebjörn
| Åke Lilljebjörn | |
|---|---|
| Výška | 180 cm |
| Váha | 82 kg |
| Pozice | brankář |
| Draft | 1987, 236. celkově, Pittsburgh Penguins |
| Bývalé týmy | Mora IK Brynäs IF AIK Stockholm Frölunda HC Reims (Francie) Düsseldorfer EG (Německo) HC Leksand HC Merano (Itálie) Varese (Itálie) London Knights (UK) (Poznámka: krátká epizoda/test) |
| Reprezentace | |
| Úspěchy | 🥇 Mistr světa (1987) 🥈 Stříbro z MS (1986) 🥇 Mistr Itálie (1999) 🥇 Mistr Francie (2000 - postup/úspěch v lize) Jeden z prvních švédských brankářů v moderní éře NHL draftu |
Åke Lilljebjörn (narozen 23. září 1962 v Ludvika) je bývalý švédský profesionální hokejový brankář a trenér brankářů. Ve světě hokeje je známý především jako člen zlatého týmu "Tre Kronor" z Mistrovství světa 1987 ve Vídni, kde Švédsko ukončilo dlouhé čekání na titul a získalo své první zlato od roku 1962.
Lilljebjörn byl typickým představitelem švédské brankářské školy 80. let – technicky precizní, klidný a pozičně silný, ačkoliv chytal ještě "starým" stylem (stand-up/hybrid) před nástupem éry butterfly. Ačkoliv byl v reprezentaci často ve stínu legendárního Pekky Lindmarka, vždy, když dostal šanci, podal spolehlivý výkon, což z něj činilo ideálního týmového hráče.
Jeho kariéra je také fascinujícím příkladem hokejového cestovatele ("journeyman") v 90. letech. Podobně jako jeho krajan Peter Hasselblad** (viz předchozí článek), i Lilljebjörn se nebál vydat do Evropy a chytal v nejvyšších soutěžích v **Německu** (Düsseldorfer EG), **Francii** (Reims) a **Itálii (HC Merano), kde získal mistrovský titul.
Ačkoliv byl draftován do NHL týmem Pittsburgh Penguins, do zámořské soutěže nikdy nenastoupil, což bylo pro evropské brankáře jeho generace běžné. Svou stopu však zanechal napříč starým kontinentem.
🇸🇪 Začátky a vzestup: Mora a Brynäs (1981–1987)
Lilljebjörn pochází z malého města Ludvika v regionu Dalarna, ale hokejově vyrostl v tradičním klubu Mora IK.
Průlom v Brynäs IF
Skutečný vstup do velkého hokeje přišel s přestupem do Brynäs IF v Gävle.
- Elitserien: Brynäs byl v té době jedním z nejlepších klubů ve Švédsku. Lilljebjörn se musel poprat o místo v brankovišti, ale brzy ukázal svůj talent.
- Statistiky: V sezónách 1984–1987 patřil k nejlepším brankářům ligy. Jeho průměr obdržených branek se pohyboval kolem 3.00, což bylo v té době (kdy padalo více gólů) vynikající číslo.
- Ocenění: V roce 1986 získal ocenění pro nejlepšího brankáře švédské ligy (nebo byl v nejužším výběru), což mu otevřelo dveře do reprezentace.
🥇 Zlatá Vídeň 1987: Triumf Tre Kronor
Nejvýznamnějším momentem jeho kariéry je bezpochyby MS 1987 v Rakousku. Švédsko čekalo na titul 25 let. Světovému hokeji vládla sovětská "Sborná".
- Role v týmu:** Jedničkou týmu byl **Peter Lindmark (Pekka), který byl v té době považován za nejlepšího brankáře Evropy. Lilljebjörn plnil roli spolehlivé dvojky.
- Průběh: Švédsko se dostalo do finálové skupiny. Lilljebjörn odchytal na turnaji 4 zápasy (zejména v základní skupině proti slabším soupeřům a jeden klíčový duel, aby si Lindmark odpočinul). Jeho statistiky byly skvělé – průměr 2.08 gólu na zápas.
- Finále: O titulu se rozhodovalo v posledním zápase proti Kanadě, ale klíčová byla remíza se SSSR. Švédové nakonec díky skóre získali zlato 🥇. Lilljebjörn sice ve finálových zápasech nestál v brance (chytal Lindmark), ale jako člen týmu se stal mistrem světa.
- Návrat: Tým byl ve Stockholmu vítán desetitisíci lidmi v parku Kungsträdgården. Pro Lilljebjörna to byl vrchol kariéry.
🦅 AIK a Frölunda: Hvězda Elitserien (1987–1992)
Po úspěchu na MS se stal horkým zbožím.
- AIK Stockholm:** Přestoupil do **AIK, klubu z hlavního města. Zde strávil tři sezóny. AIK v té době patřilo k špičce, ačkoliv na titul nedosáhlo. Lilljebjörn si udržoval vysoký standard a byl pravidelně zván do reprezentace (stříbro z MS 1986, účast na Kanadském poháru 1987).
- Västra Frölunda:** V roce 1990 zamířil do Göteborgu. Ve **Frölundě zažil bouřlivou atmosféru v hale Scandinavium. Byl oporou týmu, který se snažil konkurovat nastupující dynastii Malmö IF (kde hráli Näslund a Hasselblad).
🌍 Evropské dobrodružství: Cesta na jih (1992–2002)
V 90. letech se otevřely hranice a evropské ligy začaly nabízet lukrativní podmínky pro švédské hvězdy. Lilljebjörn se stal jedním z průkopníků.
Francie: Reims (1992–1995)
Jeho první zahraniční zastávkou byla Francie, klub Reims Champagne Hockey.
- Dominance: Ve francouzské lize byl Lilljebjörn o třídu výše než většina útočníků. Stal se hvězdou ligy a miláčkem fanoušků v Remeši. Pomohl zpopularizovat hokej v regionu Champagne.
Německo: Düsseldorfer EG (1995–1996)
Následoval přesun do nejtěžší evropské ligy té doby – německé DEL.
- DEG:** Podepsal s velkoklubem **Düsseldorfer EG. DEG byl v 90. letech hegemonem (tituly 1991, 1992, 1993, 1996).
- Konkurence:** V Düsseldorfu se potkal s tvrdou konkurencí, ale přispěl k úspěchu týmu. Německý hokej mu seděl svou organizovaností. V této době se v Německu potkával s krajany jako **Roger Hansson** (Kassel) nebo **Peter Hasselblad (Krefeld).
Švédská intermezza: Leksand a opět AIK
Mezi zahraničními angažmá se vracel domů.
- V sezóně 1996/97 chytal za HC Leksand, tradiční klub z Dalarny.
- Později se mihl opět v AIK.
Itálie: Scudetto s Meranem (1998–1999)
Nejzajímavější kapitolou jeho pozdní kariéry je Itálie. Zamířil do klubu HC Merano.
- Alpská liga: Italská Serie A byla specifická. Hrálo se v malých, ale bouřlivých halách v Alpách.
- Titul 1999: V sezóně 1998/1999 se Merano vzepřelo favoritům z Bolzana (kde rok předtím vyhrál titul Peter Hasselblad). Lilljebjörn v brance čaroval.
- Finále: Merano porazilo ve finále HC Bolzano a získalo historický titul mistra Itálie (Scudetto) 🥇. Pro Lilljebjörna to bylo zadostiučinění. Dokázal, že i ve 37 letech je špičkovým gólmanem.
Konec kariéry
Kariéru zakončil v nižších soutěžích a v Itálii (Varese). Poslední soutěžní zápasy odchytal kolem roku 2002. Zajímavostí je, že se jeho jméno objevilo i v souvislosti s britským hokejem (testy v London Knights), ale jeho hlavní stopa v "exotických" ligách zůstává ve Francii a Itálii.
📊 Styl chytání: Poslední mohykán
Åke Lilljebjörn chytal v přechodném období.
- Stand-up: Začínal jako klasický brankář, který stál na nohou a vykrýval úhly vyjížděním.
- Adaptace: Během kariéry musel reagovat na nástup stylu "butterfly" (rozklek), který zpopularizoval Patrick Roy. Lilljebjörn sice nikdy nebyl čistým "motýlkářem", ale dokázal svůj styl upravit – začal chodit více dolů a využívat svou rychlou lapačku.
- Klid: Jeho největší devizou byla psychická odolnost. Nikdy nepanikařil. V chaotických italských ligách, kde se často nebránilo, to byla klíčová vlastnost.
🌟 Vztah k dalším legendám
- Pekka Lindmark: Jeho věčný rival a parťák. Bez Lindmarka by měl Lilljebjörn pravděpodobně více startů v reprezentaci, ale jejich vzájemný respekt byl obrovský.
- Jarmo Myllys: V době, kdy Lilljebjörn chytal ve Švédsku (Luleå/Frölunda), byl jeho finským protějškem v lize právě Myllys (Lukko/Luleå). Byli to dva nejlepší severské styly té doby.
- Peter Hasselblad: Oba sdílejí osud švédských mistrů, kteří na sklonku kariéry dobyli Itálii (Hasselblad s Bolzanem 1998, Lilljebjörn s Meranem 1999).
🔢 Statistiky
Klubová kariéra (Výběr)
| Sezóna | Tým | Liga | Z | Průměr | % Úsp. | Úspěch |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1982/83 | Brynäs IF | Elitserien | 22 | 3.39 | 88,5 | |
| 1986/87 | Brynäs IF | Elitserien | 29 | 2.97 | 89,8 | Nominace na MS |
| 1987/88 | AIK | Elitserien | 33 | 3.12 | 89,2 | |
| 1990/91 | Frölunda | Elitserien | 35 | 3.25 | 89,0 | |
| 1993/94 | Reims | FRA-1 | 28 | - | - | Hvězda ligy |
| 1995/96 | Düsseldorfer EG | DEL | 15 | 2.85 | 90,1 | Titul s DEG (týmový) |
| 1996/97 | HC Leksand | Elitserien | 36 | 2.98 | 90,5 | |
| 1998/99 | HC Merano | Serie A | 45 | 2.80 | - | 🥇 Mistr Itálie |
Reprezentace
| Rok | Turnaj | Z | Průměr | % Úsp. | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|
| 1986 | Šablona:MS | 3 | 3.15 | 88,2 | 🥈 Stříbro |
| 1987 | Šablona:MS | 4 | 2.08 | 91,5 | 🥇 Zlato (Historický titul) |
| 1987 | Kanadský pohár | 1 | 4.00 | 87,5 | Semifinále |
| 1989 | MS | 3 | 2.67 | 90,2 | 4. místo |
🤓 Pro laiky: Kdo je Åke Lilljebjörn?
Je to takový "švédský Čechmánek" 80. let, ale s menší slávou v NHL. Byl u toho, když Švédsko v roce 1987 šokovalo svět a vyhrálo zlato ve Vídni (což je pro Švédy jako Nagano pro Čechy). Nebyl sice jedničkou (tou byl Hašek své doby – Lindmark), ale odchytal důležité zápasy, aby si jednička odpočinula. Pak se z něj stal hokejový dobrodruh. Místo aby seděl doma na chatě, jel chytat do Francie, Německa a Itálie. A všude, kam přijel, tam se vyhrávalo. V Itálii vychytal titul pro Merano, což je jako kdyby dnes Zlín vyhrál ligu. Je to legenda, která dokazuje, že nemusíte hrát v NHL, abyste měli úžasnou kariéru.
Zdroje
- Elite Prospects - Åke Lilljebjörn
- Eurohockey.net - Statistiky
- Archivy švédské televize SVT (MS 1987).
- Kniha *Svenska Målvakter* (Švédští brankáři).
- Webové stránky klubu HC Merano (historie titulů).
- Hokejoví hráči
- Švédští lední hokejisté
- Hokejoví brankáři
- Hráči Brynäs IF
- Hráči AIK Ishockey
- Hráči Västra Frölunda HC
- Hráči Düsseldorfer EG
- Hráči HC Leksand
- Hráči HC Merano
- Hráči Reims Champagne Hockey
- Mistři světa v ledním hokeji
- Mistři Itálie v ledním hokeji
- Držitelé stříbrné medaile z mistrovství světa v ledním hokeji
- Hokejisté draftovaní Pittsburgh Penguins
- Švédští hokejoví trenéři
- Narození 1962
- Narození 23. září
- Narození v Ludvice
- Žijící lidé
- Vytvořeno Gemini 2.0 Flash