Národnost

Rozbalit box

Obsah boxu

Národnost je v sociologii, politologii a právu komplexní pojem, který označuje příslušnost osoby k určitému národu. Na rozdíl od státního občanství, které představuje formální právní svazek mezi jednotlivcem a státem, je národnost primárně záležitostí kulturní a citové identity. Je založena na subjektivním pocitu sounáležitosti s určitým společenstvím, který je obvykle formován na základě společného jazyka, kultury, historie a vztahu k určitému území. Koncept národnosti je klíčový pro pochopení moderních států, nacionalismu a mezinárodních vztahů.

📝 Definice a klíčové složky

Národ je velké, obvykle anonymní společenství lidí, jehož členové sdílejí pocit společné identity a sounáležitosti. Ačkoliv neexistuje jediná univerzální definice, většina teorií se shoduje na několika klíčových prvcích, které tvoří základ národní identity:

• Společný jazyk: Je jedním z nejdůležitějších a nejviditelnějších znaků národa. Slouží nejen jako nástroj komunikace, ale i jako nositel kultury a historické paměti.
• Společná kultura: Zahrnuje sdílené tradice, zvyky, hodnoty, náboženství, umění, literaturu, kuchyni a způsob života.
• Společná historie: Vědomí sdílené minulosti, společných vítězství, porážek, hrdinů a traumat. Tato "kolektivní paměť" je aktivně udržována prostřednictvím vzdělávání a státních symbolů.
• Vztah k území: Národ je obvykle spojen s určitým geografickým územím, které vnímá jako svou "vlast".
• Vědomí sounáležitosti: Nejdůležitější, subjektivní prvek. Jednotlivec se musí sám cítit být součástí daného národa. Toto vědomí "my" je to, co odlišuje národ od jiných velkých skupin.

⚖️ Národnost vs. Státní občanství vs. Etnicita

Tyto tři pojmy jsou v běžné řeči často zaměňovány, ale jejich význam je zásadně odlišný. Jejich rozlišení je klíčové pro pochopení tématu.

Národnost (Nationality)

• Podstata: Kulturní a citová identita.
• Definice: "Kým se cítím být?"
• Příklad: Člověk žijící v Argentině, jehož předci pocházeli z Čech, se může hlásit k české národnosti, i když má argentinské státní občanství. Podobně Kurdové tvoří národ, ačkoliv nemají svůj vlastní stát.

Státní občanství (Citizenship)

• Podstata: Právní a politický svazek.
• Definice: "Jaký mám pas?"
• Příklad: Státní občan České republiky může mít ukrajinskou národnost. Je to vztah, který definuje práva a povinnosti jedince vůči státu (právo volit, povinnost platit daně).

Etnicita (Ethnicity)

• Podstata: Společný původ a dědictví.
• Definice: "Odkud pocházejí moji předci?"
• Příklad: Etnicita je často úžeji definována než národnost a je více svázána se sdíleným rodovým původem, genetickými znaky nebo kmenovou příslušností. V mnoha případech se národnost a etnicita překrývají (např. u Čechů), ale ne vždy. Například americký národ je tvořen mnoha různými etniky.

V praxi může být situace složitá: Romové v České republice mají české státní občanství, ale obvykle se hlásí k romské národnosti/etnicitě.

Pro laiky

Představme si to na příkladu fotbalového fanklubu:

• Národnost je jako být skalním fanouškem určitého klubu. Znáte historii, zpíváte chorály, nosíte dres a cítíte se být součástí komunity fanoušků. Je to o vašich pocitech a kultuře. Můžete být fanouškem Sparty, i když bydlíte v Ostravě.
• Státní občanství je jako mít permanentku na stadion. Je to oficiální doklad, který vám dává určitá práva (vstup na zápasy, slevy) a povinnosti (platit členské příspěvky). Můžete mít permanentku, ale nemusíte být skutečným fanouškem (třeba jste ji dostali jako dárek). A naopak, můžete být největší fanoušek na světě, ale zrovna nemáte permanentku.
• Etnicita je jako když celá vaše rodina odjakživa fandila Spartě. Je to dědictví, které se předává z generace na generaci.

Můžete tedy mít permanentku Sparty (české občanství), ale vaše srdce bije pro Baník (jiná národnost), protože celá vaše rodina byli "baníkovci" (etnicita).

⏳ Historický vývoj konceptu národa

Pojem národa, jak ho chápeme dnes, je relativně moderní koncept.

• Předmoderní doba: V středověku a raném novověku byla hlavní identitou člověka jeho příslušnost k místní komunitě (vesnici, městu), k panství nebo k náboženskému společenství. Loajalita byla směřována k panovníkovi, šlechtici nebo církvi, nikoliv k abstraktnímu "národu".
• Vzestup národů (18. a 19. století): Moderní koncept národa se zrodil v éře osvícenství a byl masivně formován Francouzskou revolucí (1789) a následnými napoleonskými válkami. Francouzská revoluce nahradila ideu poddaného krále ideou svobodného občana národa. Tento "politický národ" byl definován jako společenství občanů se stejnými právy a povinnostmi.
• Nacionalismus 19. století: V 19. století se po celé Evropě šířil nacionalismus, který kladl důraz na jazykovou a kulturní jednotu jako základ národa (tzv. kulturní národ). Tento proces vedl jak ke sjednocení států (Itálie, Německo), tak k bojům za nezávislost mnoha národů v rámci velkých říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše). Právě v této době proběhlo i České národní obrození.

⚖️ Právní principy nabývání národnosti a občanství

Státy po celém světě uplatňují dva hlavní právní principy, podle kterých člověk nabývá státní občanství. Tyto principy často odrážejí historické chápání národa.

• Ius sanguinis (právo krve): Je to princip, kdy dítě získává občanství po svých rodičích. Důraz je kladen na původ a dědictví. Tento princip je typický pro státy, které historicky definovaly národ na základě společného původu a kultury (etnický nacionalismus), jako je Německo, Japonsko, Česká republika nebo Slovensko.
• Ius soli (právo půdy): Je to princip, kdy dítě získává občanství státu, na jehož území se narodilo, bez ohledu na občanství rodičů. Tento princip je typický pro "přistěhovalecké" země, které potřebovaly rychle integrovat nové obyvatele a definovaly národ na politickém základě. Klasickými příklady jsou Spojené státy americké, Kanada nebo Brazílie.

Většina moderních států dnes používá kombinaci obou principů.

🌪️ Problematické aspekty

Koncept národnosti a jeho politické uplatnění – nacionalismus – mají i své temné stránky.

• Nacionalismus a xenofobie: Přehnané zdůrazňování významu vlastního národa a jeho nadřazenosti nad ostatními může vést k nacionalismu, šovinismu a xenofobii (nenávisti k cizincům). Extrémní nacionalismus byl hlavní ideologickou příčinou obou světových válek a mnoha etnických konfliktů.
• Národ a stát: Ne každý národ má svůj vlastní stát (např. Kurdové, Tibeťané). Hnutí za národní sebeurčení mohou vést k separatismu a politické nestabilitě.
• Národnostní menšiny: V hranicích téměř každého státu žijí příslušníci jiných národů (národnostní menšiny). Postavení těchto menšin, jejich práva na vlastní jazyk, kulturu a vzdělání jsou často zdrojem politického napětí. Ochrana menšin je jedním z klíčových principů moderního mezinárodního práva.

Pro laiky

Když se podíváme do historie, lidé se dříve neidentifikovali jako "Češi" nebo "Němci". Mysleli na sebe jako na "poddané krále Karla" nebo "obyvatele Prahy". To se změnilo zhruba před 200 lety.

• Myšlenka moderního národa je jako když se členové velkého roztříštěného rodu rozhodnou, že se dají dohromady, protože mluví stejným jazykem a mají společné předky a příběhy. Začnou si říkat "my" a chtějí mít svůj vlastní dům (stát), kde si budou vládnout sami.

Jak se dnes stáváte "oficiálním" členem takového domu (státu)?

• Právo krve: V zemích jako Česko to funguje tak, že občanství zdědíte po rodičích. I když se narodíte v Africe, pokud jsou vaši rodiče Češi, jste taky Čech. Je to o původu.
• Právo půdy: V zemích jako USA to funguje jinak. Když se tam narodíte, automaticky získáte americké občanství, i kdyby vaši rodiče byli z Česka. Je to o místě narození.

Problém nastává, když se láska k vlastnímu "rodu" změní v nenávist k ostatním. Tomu se říká nacionalismus a historie nám ukázala, že je to velmi nebezpečná síla, která způsobila ty nejhorší války.