Státní rozpočet České republiky

Rozbalit box

Obsah boxu

-

Státní rozpočet České republiky je ústřední finanční plán hospodaření státu na jeden fiskální rok, který se v Česku shoduje s kalendářním rokem. Je navrhován vládou, schvalován Poslaneckou sněmovnou ve formě zákona a podepisován prezidentem. Státní rozpočet je nejdůležitějším ekonomickým nástrojem vlády, který odráží její politické priority a ovlivňuje život každého občana^[1].

Zjednodušeně řečeno, je to "peněženka státu", která ukazuje, odkud stát získá peníze (příjmy) a za co je v daném roce utratí (výdaje). Rozdíl mezi příjmy a výdaji se nazývá saldo státního rozpočtu. Pokud jsou výdaje vyšší než příjmy, vzniká schodek státního rozpočtu (deficit), který musí vláda financovat půjčkami, čímž zvyšuje státní dluh.

🏛️ Struktura rozpočtu

Státní rozpočet se skládá ze dvou hlavních částí: příjmů a výdajů.

💰 Příjmy

Příjmy státního rozpočtu tvoří především:

Daně: Jsou naprosto klíčovým zdrojem. Dělí se na:

   *   **Přímé daně:** Daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob.
   *   **Nepřímé daně:** Daň z přidané hodnoty (DPH), která je největším jednotlivým zdrojem příjmů, a spotřební daňe (z paliv, alkoholu, tabáku).

Pojistné na sociální zabezpečení: Zahrnuje platby na důchody, nemocenské pojištění a politiku zaměstnanosti. Je to druhý největší zdroj příjmů.
Příjmy z Evropské unie: Dotace a fondy z rozpočtu EU.
Nedaňové příjmy: Například cla, poplatky, odvody státních podniků (např. ČEZ) a pokuty.

💸 Výdaje

Výdaje se dělí na několik hlavních kapitol, které obvykle odpovídají jednotlivým ministerstvům a státním institucím. Největší výdajové položky jsou:

Sociální dávky: Zdaleka největší výdaj. Zahrnují především výplatu důchodů, ale i nemocenské dávky, podporu v nezaměstnanosti a další sociální transfery.
Dotace a transfery: Platby krajům, obcím, státním fondům (např. Státní fond dopravní infrastruktury) a podnikům.
Obsluha státního dluhu: Platba úroků z dřívějších půjček státu. Tato položka v posledních letech dramaticky roste.
Běžné výdaje státu: Zahrnují platy státních zaměstnanců (učitelů, policistů, hasičů, úředníků), výdaje na obranu, nákup zboží a služeb.
Kapitálové (investiční) výdaje: Peníze na stavbu dálnic, železnic, nemocnic a další investice do infrastruktury.

Většina výdajů je tzv. mandatorních, což znamená, že stát je povinen je ze zákona vyplatit (např. důchody, sociální dávky). Vláda tak má jen velmi omezený prostor pro úspory bez změny zákonů^[2].

🗳️ Legislativní proces

Schvalování státního rozpočtu je klíčovým politickým procesem a často nejdůležitějším hlasováním roku, se kterým vláda spojuje svou důvěru. Proces má pevně daná pravidla a harmonogram.

1. Návrh (duben–srpen): Ministerstvo financí připraví na základě makroekonomické predikce a požadavků jednotlivých ministerstev (tzv. kapitol) první návrh rozpočtu. 2. Schválení vládou (do konce září): Vláda návrh projedná, upraví a jako celek ho musí schválit a předložit Poslanecké sněmovně do konce září. 3. První čtení ve Sněmovně: Poslanci schvalují pouze základní parametry rozpočtu – celkové příjmy, výdaje a výsledný schodek. Tyto parametry již nelze v dalších fázích měnit. 4. Druhé čtení ve Sněmovně (tzv. "porcování medvěda"): Nejdelší a politicky nejvypjatější fáze. Poslanci podávají pozměňovací návrhy, kterými se snaží přesouvat peníze mezi jednotlivými kapitolami. Často se jedná o snahu získat peníze pro svůj region nebo zájmovou oblast. 5. Třetí čtení (konečné schválení): Sněmovna hlasuje o rozpočtu jako o celku, včetně schválených pozměňovacích návrhů. K přijetí je potřeba souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců. 6. Další postup: Na rozdíl od běžných zákonů nemůže Senát rozpočet vrátit ani zamítnout. Zákon o státním rozpočtu rovněž nemůže vetovat prezident. Po schválení Sněmovnou je tedy zákon platný^[3].

Pokud Sněmovna rozpočet neschválí do začátku nového roku, stát hospodaří v tzv. rozpočtovém provizoriu, kdy se měsíční výdaje řídí rozpočtem z předchozího roku.

📉 Schodek a státní dluh

Od vzniku samostatné České republiky v roce 1993 skončil státní rozpočet ve schodku (deficitu) téměř každý rok, s výjimkou několika mála let v 90. letech a v období ekonomického růstu (např. 2016–2018).

Každý schodek rozpočtu musí vláda financovat vydáním státních dluhopisů, tedy půjčkami od investorů (bank, fondů i jednotlivců). Součet všech těchto půjček z minulosti tvoří státní dluh. Tento dluh v posledních letech, zejména v důsledku pandemie covid-19 a energetické krize, dramaticky narostl a překročil hranici 3 bilionů korun^[4]. Rostoucí dluh zvyšuje výdaje na jeho obsluhu (placení úroků) a představuje zátěž pro budoucí generace.

✨ Pro laiky

Představit si státní rozpočet je nejlepší jako velký a velmi složitý rodinný rozpočet, ale pro celou zemi.

1. Příjmy (Odkud bereme peníze?):

   *   Představte si to jako plat celé rodiny. Pro stát jsou hlavním "platem" daně, které platí občané a firmy. Nejvíce peněz přiteče z DPH (daň, která je schovaná v ceně téměř všeho, co kupujete) a ze sociálního pojištění (peníze, které se vám strhávají z výplaty na budoucí důchody). Další peníze přijdou z EU jako "kapesné".

2. Výdaje (Za co utrácíme?):

   *   To jsou všechny účty a náklady rodiny. Úplně největší položkou jsou důchody – to je jako posílat peníze babičce a dědečkovi. Obrovská částka jde také na platy státních zaměstnanců (učitelů, policistů, lékařů, hasičů). Dále se platí za stavbu dálnic, opravy škol, obranu a spousta dalších věcí.

3. Schodek (Žijeme na dluh):

   *   Téměř každý rok stát utratí víc, než vybere. Je to jako když rodina utratí za měsíc 50 000 Kč, ale vydělá jen 45 000 Kč. Těch chybějících 5 000 Kč je schodek (deficit).
   *   Aby stát tento rozdíl pokryl, musí si půjčit – vydá státní dluhopisy.

4. Státní dluh (Naše celková hypotéka):

   *   Když se všechny tyto roční půjčky sečtou dohromady, vznikne státní dluh. Je to jako obrovská hypotéka, kterou si bere celá země, a za kterou musíme platit úroky. Čím je dluh větší, tím více peněz padne jen na úroky místo na užitečné věci, jako jsou školy nebo nemocnice.

Schvalování rozpočtu v parlamentu je pak jako velká rodinná hádka o peníze, kde se poslanci (členové rodiny) dohadují, jestli se má koupit nové auto (investice), nebo jestli se má přidat babičce na důchod.

Reference

[1] Sestavování SR a SZÚ | Ministerstvo financí ČR

[2] Prezident NKÚ: Mandatorní výdaje jsou časovaná bomba státního rozpočtu - NKÚ

[3] Jednací řád Poslanecké sněmovny - § 94

[4] Čtvrtletní zpráva o řízení státního dluhu - Ministerstvo financí ČR

[1]

[2]

[3]

[4]