Šanghajská organizace pro spolupráci

Rozbalit box

Obsah boxu

Šanghajská organizace pro spolupráci
Soubor:Shanghai Cooperation Organisation Logo.svg
Zkratka	ŠOS, SCO
Typ	Mezinárodní politická, ekonomická a bezpečnostní organizace
Vznik	15. června 2001
Sídlo	Peking, 🇨🇳 Čína
Země	Členské státy: 🇨🇳 Čína 🇷🇺 Rusko 🇮🇳 Indie 🇵🇰 Pákistán 🇰🇿 Kazachstán 🇰🇬 Kyrgyzstán 🇹🇯 Tádžikistán 🇺🇿 Uzbekistán 🇮🇷 Írán 🇧🇾 Bělorusko Pozorovatelské státy: 🇦🇫 Afghánistán 🇲🇳 Mongolsko Dialogoví partneři: (14 států, vč. 🇸🇦, 🇶🇦, 🇦🇪, 🇹🇷, 🇪🇬)
Počet členů	10 členských států
[eng.sectsco.org Oficiální web]

Šanghajská organizace pro spolupráci (ŠOS, anglicky Shanghai Cooperation Organisation, SCO) je eurasijská politická, ekonomická a bezpečnostní aliance, která je z hlediska geografie a počtu obyvatel největší regionální organizací na světě. Jejími členy jsou Čína, Rusko, Indie, Pákistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Írán a Bělorusko.

Organizace je často vnímána jako protiváha NATO a západního vlivu v Eurasii, ačkoliv se sama takto nedefinuje. Její hlavní deklarované cíle jsou boj proti terorismu, separatismu a extremismu, posilování ekonomické spolupráce a udržování stability ve střední Asii. ŠOS je někdy označována jako "Aliance Východu".

🏛️ Cíle a struktura

ŠOS vznikla na základech tzv. "Šanghajské pětky" (Čína, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán), která byla vytvořena v roce 1996 s cílem vyřešit pohraniční spory po rozpadu Sovětského svazu. V roce 2001 se připojením Uzbekistánu transformovala na ŠOS.

🎯 Hlavní cíle

Podle své charty se organizace zaměřuje na:

• Bezpečnost: Posilování vzájemné důvěry a spolupráce v boji proti tzv. "třem zlům" – terorismu, separatismu a extremismu. Klíčovým orgánem pro tuto činnost je Regionální protiteroristická struktura (RATS) se sídlem v Taškentu.
• Ekonomika: Podpora obchodu, investic a rozvoje infrastruktury, včetně propojování s čínskou iniciativou Nové hedvábné stezky.
• Politika a kultura: Vzájemné konzultace o mezinárodních otázkách a podpora kulturní výměny.

⚖️ Rozhodovací proces a principy

ŠOS funguje na principu konsenzu, což znamená, že všechna rozhodnutí musí být přijata jednomyslně. Organizace se řídí principem nevměšování do vnitřních záležitostí a respektování suverenity svých členů. Toto je klíčový rozdíl oproti západním aliancím, které často podmiňují členství nebo spolupráci dodržováním lidských práv a demokratických standardů.

📈 Rozšiřování a rostoucí vliv

Původně středoasijská organizace se postupně rozrostla v globálního hráče.

• 2017: Klíčový rok, kdy se plnoprávnými členy staly dvě jaderné mocnosti a regionální rivalové, Indie a Pákistán. Jejich přijetí výrazně zvýšilo geopolitickou váhu, ale i vnitřní pnutí v organizaci.
• 2023: Plnoprávným členem se stal Írán, což posílilo protizápadní osu v rámci organizace.
• 2024: Posledním členem se stalo Bělorusko, nejbližší spojenec Ruska.

Kromě plnoprávných členů má ŠOS i širokou síť pozorovatelů a dialogových partnerů, mezi které patří například Mongolsko, Turecko, Saúdská Arábie a Egypt.

⚔️ Geopolitický význam a vnímání

Šanghajská organizace pro spolupráci je komplexní a v mnoha ohledech rozporuplnou aliancí.

🌏 Protiváha Západu?

Mnoho západních analytiků vnímá ŠOS jako pokus Číny a Ruska vytvořit protiváhu NATO a americkému vlivu ve světě. Organizace často vystupuje proti "unipolárnímu" světovému řádu (dominanci USA), podporuje "multipolární" svět a kritizuje západní sankce a vměšování. Členské státy pravidelně pořádají společná vojenská cvičení, což posiluje vnímání ŠOS jako vojensko-politického bloku.

Samotná organizace se však jako "anti-NATO" oficiálně neprofiluje. Klade důraz na to, že není vojenskou aliancí s klauzulí o vzájemné obraně (jako je článek 5 NATO) a její hlavní cíle jsou regionální stabilita a ekonomický rozvoj.

🤝 Vnitřní rozpory a limity

Navzdory rostoucímu vlivu čelí ŠOS několika zásadním vnitřním problémům, které omezují její akceschopnost:

• Čínsko-ruská rivalita: Ačkoliv Čína a Rusko vystupují jako partneři proti Západu, zároveň jsou rivaly v boji o vliv ve střední Asii, která je tradiční sférou vlivu Ruska, ale ekonomicky ji stále více ovládá Čína.
• Indicko-pákistánský konflikt: Členství dvou jaderných mocností, které spolu vedly několik válek a mají nevyřešené územní spory (zejména o Kašmír), je pro organizaci obrovskou výzvou. Jejich rivalita často blokuje hlubší spolupráci.
• Indicko-čínský konflikt: Podobně napjaté vztahy panují i mezi Indií a Čínou kvůli pohraničním sporům v Himálaji.
• Princip konsenzu: Nutnost jednomyslného souhlasu všech členů činí rozhodovací proces velmi pomalým a často vede k přijímání jen těch nejméně kontroverzních usnesení.

✨ Pro laiky

Představit si Šanghajskou organizaci pro spolupráci (ŠOS) je nejlepší jako "anti-západní klub" nebo "klub velkých a mocných, kteří nemají rádi, když jim Amerika a Evropa říkají, co mají dělat".

Je to spolek vedený dvěma hlavními "šéfy": 1. Čína – ten bohatý, který platí za nové silnice a projekty a jehož vliv neustále roste. 2. Rusko – ten s velkou armádou a historickými vazbami v regionu, který se snaží udržet si svou pozici.

Kolem nich se sdružují další země, které buď sdílejí jejich nedůvěru k Západu (jako Írán a Bělorusko), nebo chtějí těžit z ekonomické spolupráce a udržet si stabilitu (jako země střední Asie).

Co je na ŠOS klíčové?

• Není to jako NATO: Na rozdíl od NATO, kde platí "jeden za všechny, všichni za jednoho", ŠOS nemá povinnost si vzájemně vojensky pomáhat. Je to spíše diskuzní fórum, kde se domlouvají na společném postupu.
• Nevměšují se jeden druhému do věcí: Hlavním pravidlem klubu je: "My ti nebudeme říkat, jak máš vést svou zemi, a ty to nebudeš říkat nám." Proto v něm mohou být pohromadě demokracie (Indie), komunistická diktatura (Čína) i autoritářské režimy.
• Je to klub plný rivalů: Největším paradoxem je, že členy jsou i země, které se navzájem nesnášejí a vedou spory – hlavně Indie a Pákistán, ale i Indie a Čína. Je to jako rodinná sešlost, kde se dva bratři hádají, ale u stolu musí sedět vedle sebe, protože je to v zájmu celé "rodiny".

Stručně řečeno, ŠOS je rostoucí a stále vlivnější aliance nezápadních mocností, která se snaží vytvořit alternativu ke světu, kterému dominují Spojené státy. Její skutečná síla a jednota je však často oslabena vnitřními spory a rivalitou jejích vlastních členů.