Emmanuel Macron
Obsah boxu
Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron (* 21. prosince 1977, Amiens) je francouzský politik, který od 14. května 2017 působí jako 25. prezident Francouzské republiky. V roce 2016 založil centristické politické hnutí La République En Marche a stal se nejmladším prezidentem v historii Francie. Jeho politická dráha je charakterizována rychlým vzestupem od investičního bankéře a vysokého státního úředníka až po hlavu státu. Jeho prezidentství je spojeno s rozsáhlými sociálními a ekonomickými reformami, proevropskou politikou a snahou posílit roli Francie na mezinárodní scéně.
| Emmanuel Macron | |
|---|---|
| Soubor:Emmanuel Macron au salon de l'agriculture (cropped).jpg | |
| Emmanuel Macron v roce 2017 | |
| Datum narození | 21. prosince 1977 |
| Místo narození | Amiens, Francie |
| Národnost | francouzská |
| Manželka | Brigitte Macron (sňatek 2007) |
| Politická strana | La République En Marche |
| Funkce</ | |
| Náboženství | agnostický katolík |
| Předchůdce | François Hollande |
.jpg){kind=link}
🧑🏫 Pro laiky
Představte si francouzskou politiku jako velkou, starou školu se dvěma hlavními třídami – jednou "levicovou" (socialisté) a jednou "pravicovou" (konzervativci). Po desetiletí si tito žáci předávali vedení školní rady. Emmanuel Macron byl jako úplně nový student, který nechtěl patřit ani do jedné z těchto tradičních tříd. Řekl, že si vezme nejlepší nápady z obou stran a založí si vlastní, úplně novou skupinu uprostřed (hnutí En Marche!).
Byl velmi ambiciózní a chytrý – nejdříve pracoval ve velké bance, kde se naučil, jak fungují peníze, a pak byl ministrem hospodářství, takže věděl, jak řídit "školní kasu". Mnoho lidí bylo unaveno ze starých politických hádek, a tak se jim jeho nápad na něco nového a moderního líbil.
V roce 2017 se mu podařil nevídaný kousek: jako politický nováček vyhrál volby a stal se "ředitelem celé školy" (prezidentem Francie), a to navíc jako nejmladší v historii. Jako prezident se snaží modernizovat francouzskou ekonomiku (například změnou pravidel pro firmy a zaměstnance) a chce, aby celá "evropská ulice" (Evropská unie) byla silnější a více spolupracovala.
💼 Kariéra před prezidentským úřadem
🎓 Vzdělání a raná kariéra
Emmanuel Macron se narodil v Amiens do rodiny lékařů. Vystudoval filozofii na Univerzitě Paříž-Nanterre a následně absolvoval dvě z nejprestižnějších francouzských elitních škol: pařížský Institut politických věd (Sciences Po) a Národní školu pro správu (École nationale d'administration, ENA) v roce 2004.[1] Absolvování ENA je tradiční vstupenkou do nejvyšších pater francouzské státní správy.
Po absolutoriu nastoupil na pozici finančního inspektora na francouzském ministerstvu hospodářství. V roce 2008 opustil státní správu a začal pracovat jako investiční bankéř v soukromé bance Rothschild & Co. Zde dosáhl značného úspěchu a finančního jmění, zejména díky své roli v dohodě o fúzi mezi společnostmi Nestlé a Pfizer v hodnotě přes 12 miliard dolarů, která mu vynesla přezdívku "Mozart financí".[2]
🏛️ Vstup do politiky
V roce 2012 se Macron vrátil do politiky, když se stal zástupcem generálního tajemníka a ekonomickým poradcem v kanceláři tehdejšího socialistického prezidenta Françoise Hollanda. I přes své dřívější členství v Socialistické straně (2006–2009) prosazoval spíše tržně orientované reformy.
V srpnu 2014 byl jmenován ministrem hospodářství, průmyslu a digitálních věcí ve vládě Manuela Vallse. Během svého působení prosadil několik liberalizačních zákonů, známých jako Loi Macron, které se zaměřovaly na deregulaci některých odvětví (např. nedělní otevírací doba obchodů, meziměstská autobusová doprava) s cílem podpořit hospodářský růst.[3] Jeho reformní snahy však často narážely na odpor v levém křídle jeho vlastní strany.
🚀 Vzestup do prezidentského úřadu
🚶 Založení En Marche!
Frustrován pomalým tempem reforem a rigiditou tradičních politických stran, Macron se rozhodl pro radikální krok. Dne 6. dubna 2016 ve svém rodném Amiens založil vlastní politické hnutí En Marche! (Vpřed!), které definoval jako "ani levicové, ani pravicové".[4] Hnutí se profilovalo jako progresivní, proevropské a liberální, s cílem překonat tradiční dělení francouzské politiky.
V srpnu 2016 Macron rezignoval na post ministra, aby se mohl plně věnovat svému hnutí a přípravě na prezidentskou kandidaturu, kterou oficiálně oznámil v listopadu téhož roku.
🗳️ Prezidentská kampaň 2017
Prezidentské volby v roce 2017 se konaly v atmosféře hluboké nespokojenosti s tradičními politickými stranami. Socialistická strana byla oslabena nepopulárním prezidentstvím Françoise Hollanda a kandidát pravicového středu François Fillon čelil skandálu s fiktivním zaměstnáváním své manželky.
Macronova kampaň, postavená na optimismu, reformním elánu a silně proevropském postoji, dokázala efektivně oslovit středové voliče. Prezentoval se jako kandidát změny, který dokáže modernizovat Francii.
- V prvním kole voleb (23. dubna 2017) se umístil na prvním místě se ziskem 24,01 % hlasů.
- Ve druhém kole (7. května 2017) se utkal s kandidátkou krajní pravice Marine Le Pen. Zvítězil drtivou většinou, když získal 66,1 % hlasů.[5]
Dne 14. května 2017 se ve věku 39 let stal nejmladším prezidentem v historii Francie. Jeho nově přejmenované hnutí La République En Marche! následně získalo absolutní většinu v parlamentních volbách, což mu dalo silný mandát k prosazování reforem.
🏛️ První prezidentský mandát (2017–2022)
Macronovo první funkční období bylo ve znamení ambiciózního reformního programu doma a snahy o posílení role Francie a Evropy ve světě.
domestic Politika domácí
Ihned po nástupu do funkce zahájil Macron sérii reforem, které často vyvolávaly silný odpor a protesty.
- Reforma pracovního práva: Jedna z prvních reforem, která usnadnila firmám najímání a propouštění zaměstnanců a dala větší váhu firemním dohodám oproti celoodvětvovým kolektivním smlouvám.
- Daňové reformy: Snížil firemní daně a zrušil solidární daň z majetku (ISF), kterou nahradil daní zaměřenou pouze na nemovitosti. Kritici mu za to přisoudili přezdívku "prezident bohatých".
- Reforma železnic (SNCF): Ukončil status quo, který zaručoval novým zaměstnancům státní železniční společnosti SNCF celoživotní zaměstnání a další výhody.
- Pokus o penzijní reformu: Jeho nejkontroverznější plán na sjednocení desítek různých penzijních systémů do jednoho univerzálního bodového systému narazil v letech 2019–2020 na masivní stávky a protesty, které paralyzovaly zemi. Reformu nakonec pozastavila pandemie covidu-19.
protesta Hnutí žlutých vest
V listopadu 2018 vypuklo masivní a decentralizované protestní hnutí Žluté vesty (Gilets jaunes). Původní příčinou byl plán na zvýšení daně z pohonných hmot, ale protesty se rychle rozrostly v obecnější projev nespokojenosti s vysokými životními náklady, sociální nerovností a Macronovou politikou, která byla vnímána jako odtržená od reality obyčejných lidí, zejména na venkově.[6]
Hnutí, charakterizované blokádami kruhových objezdů a často násilnými demonstracemi v Paříži, představovalo největší krizi Macronova prezidentství. V reakci na protesty Macron ustoupil od zvýšení daně, oznámil balíček sociálních opatření (např. zvýšení minimální mzdy) a zahájil tzv. Velkou národní debatu (Grand Débat National), sérii setkání s občany po celé Francii.
🇪🇺 Evropská a zahraniční politika
Macron se od počátku profiloval jako zapálený stoupenec evropské integrace.
- Prohloubení EU: Ve svém projevu na Sorbonně v roce 2017 představil vizi "suverénní, sjednocené a demokratické Evropy". Navrhoval vytvoření společného rozpočtu eurozóny, post ministra financí eurozóny a vytvoření společné evropské armády.
- Francouzsko-německý motor: Usiloval o obnovení úzké spolupráce s Německem, nejprve s kancléřkou Angelou Merkelovou a později s Olafem Scholzem. Společně prosadili například historický Plán obnovy EU v reakci na pandemii covidu-19.
- Strategická autonomie: Prosazoval koncept "strategické autonomie" Evropy, tedy schopnosti EU jednat nezávisle na Spojených státech v oblasti bezpečnosti a obrany.
- Vztahy s USA: Zpočátku se snažil navázat pragmatický vztah s prezidentem Donaldem Trumpem, ale později se dostali do sporu ohledně klíčových otázek, jako je Pařížská dohoda o klimatu nebo íránská jaderná dohoda.
🏛️ Druhý prezidentský mandát (od 2022)
🗳️ Prezidentské volby 2022
Ve volbách v roce 2022 Macron obhajoval svůj mandát. V prvním kole (10. dubna) se opět umístil na prvním místě s 27,85 % hlasů. Ve druhém kole (24. dubna) se znovu utkal s Marine Le Pen. Zvítězil se ziskem 58,54 % hlasů, což byl sice menší náskok než v roce 2017, ale stále pohodlné vítězství.[7] Stal se tak prvním francouzským prezidentem po dvaceti letech (od Jacquese Chiraca), který byl znovuzvolen do druhého funkčního období.
Situace se mu však zkomplikovala po parlamentních volbách v červnu 2022, kdy jeho koalice Ensemble (Spolu) ztratila absolutní většinu v Národním shromáždění. To ho donutilo hledat kompromisy s opozičními stranami a výrazně ztížilo prosazování jeho legislativy.
domestic Politika domácí
Hlavním tématem začátku druhého mandátu se stal znovu pokus o penzijní reformu. Navzdory masivním protestům a stávkám, které trvaly několik měsíců, se Macronově vládě podařilo reformu prosadit na jaře 2023. Klíčovým bodem reformy je postupné zvýšení věku odchodu do důchodu z 62 na 64 let.[8] Vláda k tomu využila kontroverzní článek 49.3 ústavy, který jí umožnil přijmout zákon bez konečného hlasování v parlamentu, což vyvolalo další vlnu kritiky.
V létě 2023 čelil Macron další vlně celostátních nepokojů, které propukly poté, co policista při dopravní kontrole zastřelil sedmnáctiletého mladíka severoafrického původu.
🌍 Zahraniční politika
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se Macron stal jedním z nejaktivnějších evropských lídrů. Na jedné straně prosazoval tvrdé sankce proti Rusku a dodávky zbraní na Ukrajinu, na druhé straně se až do poslední chvíle snažil udržovat diplomatický kanál s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, což mu vyneslo kritiku z některých stran.
Nadále pokračuje v prosazování své vize silnější a suverénnější Evropské unie, zejména v oblasti obrany a energetiky. Aktivně se také angažuje v Africe, kde se Francie potýká s rostoucím protifrancouzským sentimentem a ztrátou vlivu v oblasti Sahelu.
👫 Osobní život
Emmanuel Macron je od roku 2007 ženatý s Brigitte Macron (rozenou Trogneux). Jeho manželka je o 24 let starší a byla jeho učitelkou francouzštiny na střední škole v Amiens, kde se seznámili, když mu bylo 15 let. Jejich vztah a pozdější sňatek vyvolal značnou mediální pozornost. Emmanuel Macron nemá vlastní děti, ale je nevlastním otcem tří dětí Brigitte Macron z jejího předchozího manželství.
📈 Statistiky a zajímavosti
- Nejmladší prezident: Ve věku 39 let se stal nejmladším prezidentem v historii Francie a nejmladší hlavou státu od dob Napoleona Bonaparta.
- Jupiterovský styl: Na začátku svého prezidentství byl kritizován za tzv. "jupiterovský" styl vládnutí – odkaz na římského boha Jupitera, což mělo symbolizovat jeho odtažitý, autoritativní a poněkud arogantní přístup.[9]
- Sport: Je velkým fanouškem fotbalového klubu Olympique de Marseille.
- Jazyky: Hovoří plynně anglicky, což není u francouzských prezidentů zcela běžné.