Zimní olympijské hry/Biatlon mužů

Rozbalit box

Obsah boxu

Zimní olympijské hry (biatlon mužů) jsou prestižní součástí programu zimních olympiád. Biatlon, kombinující běh na lyžích a střelbu z malorážky, patří v současnosti k nejsledovanějším zimním sportům, zejména v Evropě. Mužské soutěže jsou pevnou součástí her od roku 1960.

Historie disciplíny je úzce spjata s vojenským výcvikem a postupnou transformací z "vojenských hlídek" na moderní, dynamický televizní sport. Nejúspěšnější zemí historie je Norsko, následované Německem (včetně výsledků NDR a SRN), Ruskem (SSSR) a Francií.

📜 Historie a vývoj na ZOH

Cesta biatlonu do olympijského programu byla dlouhá a vedla přes demonstrativní závody armádních jednotek.

1924: Závod vojenských hlídek

Předchůdcem moderního biatlonu byl Závod vojenských hlídek (Military Patrol), který se objevil již na prvních ZOH 1924 v Chamonix. Jednalo se o týmový závod čtyřčlenných hlídek (důstojník, poddůstojník a dva vojáci) v plné polní, kteří stříleli na terče. Ačkoliv byly v roce 1924 uděleny medaile, na dalších hrách (1928, 1936, 1948) byl tento sport pouze ukázkový. Kvůli antimilitaristickým náladám po druhé světové válce byl nakonec z programu vyřazen.

1960: Zrození olympijského biatlonu

V roce 1955 uznal MOV biatlon jako samostatný sport (oddělený od vojenského pentatlonu). Debut se uskutečnil na ZOH 1960 v americkém Squaw Valley.

Jediná disciplína: Závodilo se pouze v vytrvalostním závodě na 20 km.
Velkorážní pušky: Střílelo se z velkorážních armádních pušek (ráže .30-06 nebo 7,62 mm) na vzdálenost 100 až 250 metrů. Terče byly papírové a za netrefu se přičítaly trestné minuty (často i 2 minuty za ránu).

1968–1976: Rozvoj a štafeta

Grenoble 1968: Do programu byla zařazena štafeta mužů na 4×7,5 km, která zvýšila dramatičnost a týmový aspekt sportu.
Dominance SSSR: V této éře dominovali závodníci Sovětského svazu, zejména Alexandr Tichonov, který vyhrál čtyři olympijská zlata ve štafetě v řadě (1968–1980).

1978: Revoluce malorážek

Zlomový moment v historii biatlonu. V roce 1978 rozhodla mezinárodní unie o přechodu z velkorážních pušek na malorážky (ráže .22 Long Rifle).

Důvod: Bezpečnost, snížení nákladů a zpřístupnění sportu civilistům.
Vzdálenost: Střelba se zkrátila na jednotných 50 metrů.
Terče: Zavedly se mechanické (sklápěcí) terče, což divákům umožnilo okamžitě vidět výsledek střelby.

Tato změna debutovala na ZOH 1980 v Lake Placid a odstartovala moderní éru biatlonu. Ve stejném roce byl přidán sprint na 10 km.

80. léta: Nástup bruslení

V polovině 80. let došlo k revoluci v běžecké technice. Klasický styl byl nahrazen bruslením (skating), které bylo rychlejší. Biatlon na tuto změnu reagoval rychleji než klasické lyžování a bruslení se stalo výhradním stylem pohybu. To si vyžádalo úpravu tratí (širší a tvrdší) a zkrácení lyží.

2002–2006: Televizní formáty

Aby byl biatlon atraktivnější pro televizi, byly přidány kontaktní disciplíny:

Salt Lake City 2002: Debut stíhacího závodu (Pursuit) na 12,5 km, do kterého závodníci startují s odstupy podle výsledků sprintu.
Turín 2006: Debut závodu s hromadným startem (Mass Start) pro 30 nejlepších závodníků.

🎿 Disciplíny a pravidla

Muži v současnosti soutěží v pěti individuálních disciplínách a jedné čistě mužské štafetě. (Smíšená štafeta je vedena zvlášť).

Individuální disciplíny

1. Vytrvalostní závod (Individual)

Délka: 20 km
Střelba: 4 položky (Ležka – Stojka – Ležka – Stojka).
Specifikum:** Tradiční "královská" disciplína. Za každou chybu se přičítá **trestná minuta k běžeckému času. Střelba je zde klíčová, rychlý běh nedokáže smazat více chyb.
Start: Intervalový (zpravidla po 30 sekundách).

2. Sprint

Délka: 10 km
Střelba: 2 položky (Ležka – Stojka).
Trest: Za chybu se běží trestné kolo (150 m, cca 20–25 sekund).
Význam: Výsledky sprintu určují pořadí do stíhacího závodu.

3. Stíhací závod (Pursuit)

Délka: 12,5 km
Kvalifikace: Postupuje 60 nejlepších ze sprintu.
Start: Gundersenovou metodou (vítěz sprintu startuje první, ostatní se ztrátou, kterou nabrali).
Střelba: 4 položky (L–L–S–S).

4. Závod s hromadným startem (Mass Start)

Délka: 15 km
Účast: Pouze 30 závodníků (medailisté z her + nejlepší ze Světového poháru).
Průběh: Všichni startují najednou. Velmi taktický a kontaktní závod.
Střelba: 4 položky (L–L–S–S).

Týmové disciplíny

Štafeta mužů (Relay)

Složení: 4 muži.
Délka: 4×7,5 km.
Střelba: Každý člen střílí 2× (L–S).
Dobíjení: Závodník má k dispozici 3 náhradní náboje na každou položku, které musí dobíjet ručně po jednom. Trestné kolo následuje až po nevyužití náhradních nábojů.

⚙️ Vybavení a střelnice

Zbraň: Malorážka ráže .22 LR. Minimální hmotnost 3,5 kg. Závěr je manuální (opakovací), automatické zbraně jsou zakázány.
Střelnice: Vzdálenost k terčům je vždy 50 metrů.
Terče:

Ležka: Průměr terče 45 mm. Stojka: Průměr terče 115 mm. Trefa do černého středu překlopí bílý terčík.

🌍 Historická dominance

Historie mužského biatlonu je soubojem několika velmocí.

Norská dominance

Norsko je kolébkou lyžování a v biatlonu historicky nejúspěšnější zemí. Norští biatlonisté jsou známí vynikající běžeckou připraveností. Jména jako Magnar Solberg, Eirik Kvalfoss, Ole Einar Bjørndalen a Johannes Thingnes Bø definovala své éry.

Německá (a východoněmecká) škola

Německo (především bývalá NDR) přineslo do biatlonu vědecký přístup k tréninku a preciznost. Frank Ullrich a později Sven Fischer nebo Ricco Groß byli dlouholetými rivaly Norů.

Francouzský vzestup

Až do 90. let nebyla Francie biatlonovou velmocí. Změnil to Raphaël Poirée a následně fenomén Martin Fourcade, který z Francie udělal v letech 2010–2020 dominantní sílu. Francouzi vynikají často rychlejší a riskantnější střelbou.

Ruská/Sovětská škola

Sovětský svaz dominoval především štafetám (zlato 1968–1988). Ruští biatlonisté byli známí střeleckou stabilitou, ale v posledních dekádách jejich pověst utrpěla dopingovými skandály (Soči 2014).

🇨🇿 Česká stopa

Český (a československý) mužský biatlon dlouho čekal na výrazný olympijský úspěch. Průlom nastal až v 21. století.

Éra Ondřeje Moravce

Ondřej Moravec je nejúspěšnějším českým biatlonistou olympijské historie.

Soči 2014:** Získal stříbro ve stíhacím závodě a **bronz v závodě s hromadným startem. (Další stříbro přidal ve smíšené štafetě).
Byl známý svou psychickou odolností při střelbě v kontaktních závodech.

Jaroslav Soukup

Soči 2014:** Postaral se o první českou biatlonovou medaili v historii samostatné ČR mezi muži, když získal **bronz ve sprintu.

Michal Krčmář

Pchjongčchang 2018:** Senzačně získal **stříbrnou medaili ve sprintu, když jako jeden z mála zastřílel čistě v náročných větrných podmínkách.

Úspěchy ve štafetách

Československá, respektive česká mužská štafeta často útočila na medaile, ale dlouho končila těsně pod stupni vítězů (např. 5. a 6. místa). Historickým úspěchem byla stříbrná medaile ze smíšené štafety v Soči 2014 (Moravec, Soukup + ženy).

🏅 Medailové pořadí zemí

Tabulka zahrnuje pouze mužské individuální a štafetové disciplíny (stav po ZOH 2022). Nezahrnuje smíšené štafety.

Pořadí	Země	🥇	🥈	🥉	Celkem
1.		19	11	10	40
2.	(vč. NDR/SRN)	18	20	13	51
3.	/	11	6	9	26
4.		10	5	7	22
5.		5	3	5	13

🌟 Legendy biatlonu

Ole Einar Bjørndalen (Norsko)

"Král biatlonu". Nejúspěšnější biatlonista historie ZOH. Získal celkem 13 medailí (8 zlatých, 4 stříbrné, 1 bronzovou).

Na hrách v Salt Lake City 2002 dokázal vyhrát všechny čtyři tehdejší disciplíny (Individuál, Sprint, Stíhačka, Štafeta), což je absolutní unikát.
Závodil na šesti olympiádách (1994–2014), poslední zlato (ve sprintu) získal v Soči ve věku 40 let.

Martin Fourcade (Francie)

Dominátor dekády 2010–2020. Získal 5 zlatých medailí a celkem 7 cenných kovů.

Vynikal neuvěřitelnou taktickou vyzrálostí v kontaktních závodech.
Na hrách v Pchjongčchangu 2018 získal tři zlaté medaile.

Johannes Thingnes Bø (Norsko)

Nástupce Bjørndalena. Fenomenální běžec, který dokáže vyhrát i s trestnými koly.

Na hrách v Pekingu 2022 získal 4 zlaté medaile (z toho 2 individuální) a 1 bronz, čímž potvrdil pozici nové světové jedničky.

Emil Hegle Svendsen (Norsko)

Velký rival Martina Fourcada. Získal 4 zlaté olympijské medaile. Byl známý svou precizní střelbou ve vypjatých momentech (tzv. "Super-Svendsen").

🏟️ Olympijská střediska

Biatlonové areály musí splňovat přísná kritéria IBU (A-licence). Mezi nejznámější olympijské tratě patří:

Südtirol Arena (Antholz-Anterselva): Bude hostit hry v roce 2026. Nachází se ve vysoké nadmořské výšce (1600 m n. m.), což ztěžuje dýchání při střelbě.
Laura Biathlon & Ski Complex (Soči 2014): Extrémně náročné tratě s prudkými sjezdy, které dělaly mnoha závodníkům problémy.
Alpensia Biathlon Centre (Pchjongčchang 2018): Specifické silným a proměnlivým větrem na střelnici a večerními závody pod umělým osvětlením.

Zdroje