Přeskočit na obsah

Pevnost

Z Infopedia
Verze z 2. 6. 2025, 21:38, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Stavba | název = Pevnost | obrázek = Fort-de-Baraque.jpg | popisek = Pevnost Fort de Baraque ve Francii | typ = Obranná stavba | účel = Vojenská obrana, kontrola území, útočiště | stavební materiály = Kámen, hlína, dřevo, cihly, beton, ocel | architektonické styly = Různé dle historického období a regionu | související pojmy = Hrad, Zámek, Tvrz, Bunkr, Valy, Citadela }} '''…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Stavba Pevnost je vojenská stavba nebo soubor staveb, které jsou navrženy a vybudovány pro účely obrany proti nepříteli. Jejím hlavním účelem je poskytovat ochranu obráncům, bránit strategicky důležitá místa, kontrolovat území, chránit hranice nebo sloužit jako útočiště pro obyvatelstvo v dobách ohrožení. Pevnosti se vyvíjely v průběhu historie a jejich podoba se měnila v závislosti na dostupných stavebních materiálech, vojenských technologiích a strategických potřebách.

Historie a vývoj pevností

Historie pevností je úzce spjata s historií válečnictví a vývojem zbraní. Od jednoduchých valů a palisád se postupně vyvinuly do složitých obranných systémů.

Pravěk a starověk

Nejstarší formy opevnění se objevují již v pravěku v podobě hliněných valů, palisád a dřevěných hradeb chránících osady. Ve starověkých civilizacích, jako byly Mezopotámie, Egypt nebo Římská říše, se budovaly mohutné hradby z cihel a kamene, často s věžemi a branami. Příkladem jsou městské hradby Babylonu nebo římské limes (opevněné hranice).

Středověk

Středověk je zlatou érou hradů a tvrzí, které sloužily nejen k obraně, ale i jako sídla šlechty a správní centra. Charakteristické pro ně byly:

  • Hluboké příkopy a valy
  • Vysoké hradby často s cimbuřím a machikuly (střílny s otvory pro shazování předmětů na útočníky)
  • Obranné věže (např. bergfrit)
  • Padací mosty a brány

S rozvojem palných zbraní v pozdním středověku začaly tradiční hrady ztrácet svou účinnost, protože jejich vysoké zdi byly zranitelné dělostřelbou.

Novověk a pevnosti bastionového typu

Nástup dělostřelectva v 15. a 16. století si vyžádal nové konstrukce. Objevily se bastionové pevnosti (známé také jako hvězdicové pevnosti), které se staly dominantním typem opevnění po několik staletí. Jejich charakteristika:

  • Nízké, silné zdi z hlíny a cihel, které lépe odolávaly dělostřelecké palbě.
  • Bastiony (pětiúhelníkové výběžky), které umožňovaly boční palbu a eliminovaly slepá místa.
  • Rozsáhlé soustavy příkopů, valů a glacis (šikmé plochy před opevněním).
  • Komplikované sítě podzemních chodeb (kontraminové chodby).

Příkladem jsou pevnosti navržené architekty jako Vauban ve Francii nebo Leonardo da Vinci v Itálii.

19. a 20. století: Pevnostní systémy a podzemní opevnění

S dalším rozvojem dělostřelectva (např. drážkované hlavně a trhavé granáty) na konci 19. století bylo nutné opevnění dále zpevnit.

  • Pevnostní pásy: Budovaly se rozsáhlé systémy pevností kolem strategických měst (např. Verdun ve Francii, Přemyšl v Polsku).
  • Železobetonové konstrukce: Začal se masivně používat železobeton, který poskytoval mnohem větší odolnost.
  • Podzemní pevnosti: Celé pevnosti byly často budovány pod zemí s minimálními nadzemními prvky (např. Maginotova linie, Atlantický val, československé předválečné opevnění). Tyto pevnosti zahrnovaly dělostřelecké a pěchotní sruby, podzemní sklady, nemocnice a ubikace.

Současnost

V moderním válečnictví ztratily klasické pevnosti svůj dřívější význam kvůli rozvoji letectví, balistických raket a přesných zbraní. Nicméně, koncept obranných struktur přetrvává v podobě:

  • Bunkrů a podzemních úkrytů: Pro ochranu velitelství, skladů zbraní nebo civilního obyvatelstva.
  • Opevněných bodů: V konfliktních zónách se stále budují dočasná opevnění, jako jsou betonové zátarasy, barikády a zemní valy.
  • Kybernetická a digitální obrana: V dnešní době se pozornost přesouvá i na ochranu kritické infrastruktury v kybernetickém prostoru.

Typologie pevností

Pevnosti lze dělit podle různých kritérií:

  • Městské hradby: Obrana měst a jejich obyvatel (např. Dubrovník, Konstantinopol).
  • Pohraniční pevnosti: Ochrana hranic států (např. České opevnění).
  • Údolní pevnosti: Kontrola průsmyků a dopravních cest.
  • Pevnostní města: Celá města navržená jako opevněné celky (např. Terezín).
  • Samostatné pevnůstky a sruby: Menší, izolované obranné body, často součást většího systému.
  • Dělostřelecké pevnosti: Speciálně navržené pro umístění dělostřelectva.

Konstrukční prvky pevností

Typické prvky pevností se v průběhu historie měnily, ale některé základní principy zůstaly:

  • Valy a příkopy: Překážky zpomalující útočníka.
  • Hradby a zdi: Vysoké a silné bariéry.
  • Věže: Pro pozorování a boční palbu.
  • Brány: Zranitelné body, silně opevněné.
  • Střílny a kasematy: Chráněná místa pro střelce.
  • Podzemní chodby a úkryty: Pro pohyb vojáků, sklady a ochranu.
  • Dělostřelecké pozice: Místa pro umístění dělostřelectva, často pancéřované.

Pro laiky

Pevnost je v podstatě velmi silná a odolná budova nebo skupina budov, která byla postavena, aby se v ní lidé mohli bránit před nepřáteli. Představte si to jako superpevný dům, který má tlusté zdi, příkopy plné vody, a spoustu míst, odkud se dá střílet. Kdysi dávno to byly hrady, pak se stavěly takové "hvězdicovité" pevnosti, které lépe odolávaly dělům. A později, když se zbraně staly ještě silnějšími, se pevnosti schovávaly hlavně pod zem jako velké bunkry. Dnes už sice pevnosti tak moc nepoužíváme, ale stále existují různé opevněné budovy a úkryty pro případ nebezpečí.

Externí odkazy