Václav Kopecký

Rozbalit box

Obsah boxu

Václav Kopecký (* 27. srpna 1897, Kosmonosy – † 5. srpna 1961, Praha) byl československý komunistický politik, novinář a ministr, který patřil k nejmocnějším a nejobávanějším postavám stalinské éry v Československu. Jako ministr informací (1945–1953) a hlavní ideolog KSČ ovládal veškerá média, kulturu a propagandu.

Byl fanatickým zastáncem stalinismu a jedním z hlavních architektů politických procesů v 50. letech, včetně popravy Milady Horákové a procesu s Rudolfem Slánským. Jeho jméno je spojeno s bezohlednou likvidací politických oponentů, cenzurou, znárodněním kinematografie a perzekucí sportovců (mj. měl přímý podíl na likvidaci hokejové reprezentace v roce 1950). Kvůli jeho demagogickému stylu, ovládání propagandy a fanatismu byl svými současníky i historiky často přezdíván „československý Goebbels“.

💡 Pro laiky: Kdo to byl a proč byl zlý?

Představte si člověka, který rozhoduje o tom, co se smí psát v novinách, co se vysílá v rádiu a jaké filmy se točí. Pokud se mu něco nelíbí, nejenže to zakáže, ale autora pošle do vězení nebo na šibenici. To byl Václav Kopecký.

Byl to „muž číslo 2“ v oblasti ideologie (hned po prezidentu Gottwaldovi). Nenáviděl všechno západní, intelektuální a svobodné. Byl to on, kdo v rádiu hystericky křičel o „zrádcích a špionech“, když chtěl poštvat národ proti nevinným lidem. Zatímco Gottwald byl tváří režimu, Kopecký byl jeho „hlásnou troubou“ a často i hybatelem těch nejkrutějších rozhodnutí.

🧬 Mládí a cesta k bolševismu

Narodil se v Kosmonosech u Mladé Boleslavi jako syn živnostníka (majitele obuvnictví). Ačkoliv pocházel z maloburžoazního prostředí, které později tak nenáviděl, brzy se radikalizoval.

Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a poté práva na Karlově univerzitě v Praze, studia však nedokončil. Místo toho se vrhl do víru levicové politiky. V roce 1921 patřil k zakládajícím členům KSČ. Od mládí vynikal řečnickým talentem, který však nebyl kultivovaný, nýbrž agresivní, demagogický a často vulgární.

Působil jako redaktor komunistického tisku (Rudé právo, Rovnost). Ve 30. letech se stal jedním z nejvěrnějších spojenců Klementa Gottwalda při tzv. bolševizaci strany, kdy se KSČ zcela podřídila Moskvě. V roce 1929 byl zvolen poslancem Národního shromáždění.

Válka v Moskvě

Po zákazu KSČ a okupaci v roce 1938 emigroval do Sovětského svazu. V Moskvě strávil celou druhou světovou válku po boku Gottwalda. Zde se utvrdil ve svém stalinismu a podílel se na formulaci tzv. Košického vládního programu, který předurčil poválečný vývoj Československa směrem k socialismu. Kopecký měl na starosti přípravu ovládnutí informačního prostoru.

🎙️ Pánem nad informacemi (1945–1948)

Ihned po osvobození v roce 1945 se stal **ministrem informací**. Byla to klíčová pozice, kterou si komunisté vymínili, protože věděli, že kdo ovládá média, ovládá masy.

V období tzv. třetí republiky (1945–1948) Kopecký systematicky pracoval na likvidaci demokratické opozice:

**Ovládnutí rozhlasu:** Československý rozhlas se stal nástrojem propagandy KSČ.
**Znárodnění filmu:** Kopecký prosadil zestátnění kinematografie (Studio Barrandov), aby filmy sloužily ideologii.
**Přídělový systém papíru:** Jako ministr přiděloval papír novinám. Komunistické tiskoviny ho měly dostatek, demokratické noviny (např. Peroutkovy) byly záměrně omezovány.
**Kulturní politika:** Začal prosazovat socialistický realismus a útočil na „západní dekadenci“.

Jeho ministerstvo bylo centrem přípravy únorového převratu. Kopecký organizoval kampaně proti nekomunistickým ministrům a vytvářel atmosféru strachu.

💀 Architekt teroru (1948–1953)

Po únoru 1948 Kopeckého moc dosáhla vrcholu. Stal se jedním z hlavních strůjců represivního aparátu.

Politické procesy

Kopecký se aktivně podílel na přípravě a propagandistickém krytí politických procesů. Byl členem tzv. bezpečnostní pětky, která o procesech rozhodovala.

**Proces s Miladou Horákovou:** Kopecký osobně řídil nenávistnou kampaň v médiích, která požadovala „smrt pro zrádce“.
**Proces se Slánským:** Ačkoliv měl Kopecký sám židovské příbuzné (jeho manželka Hermína byla židovského původu), stal se hlavním šiřitelem **antisemitismu** v procesu s Rudolfem Slánským. Ve svých projevech útočil na „sionisty“ a „kosmopolity“ s fanatismem, který měl zakrýt jeho vlastní strach, aby neskončil stejně.

Likvidace hokejové reprezentace (1950)

Kopecký měl osobní podíl na tragédii československých hokejistů v roce 1950. Hokejisty (mistry světa) nenáviděl, považoval je za „zlatou mládež“ a „lidi se západním myšlením“. Když v roce 1950 emigrovala krasobruslařka Ája Vrzáňová, Kopecký na zasedání vlády zuřil. Prohlásil, že „už nikdo další nepláchne“. Právě jeho hysterie vedla k rozhodnutí zakázat hokejistům odlet na MS do Londýna, což vyústilo v jejich provokaci v hospodě, zatčení a následné mnohaleté tresty žaláře pro celou generaci hráčů (Bohumil Modrý, Augustin Bubník a další).

Kulturní čistky

Jako ministr informací a později kultury rozhodoval o bytí a nebytí umělců.

Zakazoval knihy, hudbu (jazz) a divadelní hry.
Zlikvidoval kariéry mnoha herců (např. Vlasta Burian, kterého nechal po válce perzekvovat).
Prosazoval budovatelské umění oslavující Stalina a Gottwalda.

🤡 Osobnost a styl

Kopecký byl známý svým specifickým vystupováním.

**Rétorika:** Byl demagog. Jeho projevy byly dlouhé, plné křiku, vulgarit, sarkasmu a divadelních gest. Dokázal hodiny hřímat proti „imperialistickým stvůrám“.
**Vzhled:** Byl malý, s bradkou, což v kombinaci s jeho fanatismem svádělo ke karikaturám a srovnání s Leninem (kterého se snažil imitovat) nebo Goebbelsem.
**Požitkářství:** Navzdory hlásání proletářské skromnosti si užíval luxusu. Pořádal opulentní večírky ve Valdštejnském paláci, miloval drahé jídlo a alkohol.
**Vztah ke Gottwaldovi:** Byl Gottwaldovým „šaškem“ i nejvěrnějším psem. Gottwald ho využíval na špinavou práci, kterou sám nechtěl dělat veřejně.

📉 Konec kariéry a smrt

Po smrti Stalina a Gottwalda (1953) si Kopecký dokázal udržet moc, ačkoliv se doba začínala pomalu měnit. Stal se místopředsedou vlády a ministrem kultury. Byl symbolem dogmatismu, který bránil jakýmkoliv reformám.

Během chruščovovského tání v Sovětském svazu byl Kopecký v obtížné pozici, protože byl spojen s kultem osobnosti. Přesto se držel v čele státu až do své smrti. Zemřel náhle 5. srpna 1961 na plicní embolii.

Jeho pohřeb byl státní událostí, ale v té době už byl i mezi komunisty vnímán jako přítěž. Krátce po jeho smrti (zejména v 60. letech) se stal symbolem všeho špatného, co 50. léta přinesla.

🏛️ Odkaz

Václav Kopecký je dnes hodnocen jako jedna z nejnegativnějších postav moderních českých dějin.

**Symbol teroru:** Ztělesňuje fanatismus, který posílal nevinné lidi na smrt.
**Ničitel kultury:** Jeho éra znamenala devastaci české kulturní tvorby a izolaci od světového vývoje.
**Propagandista:** Položil základy komunistické propagandy, která deformovala myšlení lidí po celých 40 let.

Není po něm pojmenována žádná ulice (náměstí Václava Kopeckého v Praze bylo po roce 1989 přejmenováno na Strossmayerovo náměstí).

Zdroje