Jan V. Portugalský

Jan V. Portugalský
	João Francisco António José Bento Bernardo de Bragança
	Soubor:John V of Portugal.jpg
	Portrét Jana V. od Jeana Ranc, cca 1729
Titul	24. král Portugalska a Algarve
Období vlády	9. prosince 1706 – 31. července 1750
Korunovace	1. ledna 1707
Předchůdce	Petr II. Portugalský
Nástupce	Josef I. Portugalský
Datum narození	22. října 1689
Místo narození	Palác Ribeira, Lisabon, Portugalské království
Datum úmrtí	31. července 1750
Místo úmrtí	Palác Ribeira, Lisabon, Portugalské království
Místo pohřbení	Klášter São Vicente de Fora, Lisabon
Dynastie	Braganzové
Otec	Petr II. Portugalský
Matka	Marie Žofie Falcko-Neuburská
Manželka/y	Marie Anna Habsburská
Děti	Barbora Portugalská; Petr, kníže brazilský; Josef I. Portugalský; Karel Portugalský; Petr III. Portugalský; Alexandr František Portugalský
Náboženství	Římskokatolická církev

Rozbalit box

Obsah boxu

Jan V. Portugalský (portugalsky João V de Portugal), přezdívaný Velkolepý (o Magnânimo) nebo Portugalský král Slunce (o Rei-Sol Português; * 22. října 1689, Lisabon – 31. července 1750, tamtéž), byl 24. králem Portugalska a Algarve z dynastie Braganzů. Jeho téměř 44 let trvající vláda byla poznamenána bezprecedentním přílivem bohatství z Brazílie, což mu umožnilo vládnout jako absolutistický monarcha a investovat do grandiózních stavebních, kulturních a náboženských projektů, které navždy změnily tvář Portugalska.

Jeho panování je považováno za vrchol portugalského absolutismu. Po vzoru francouzského krále Ludvíka XIV. centralizoval moc, omezil vliv šlechty a investoval obrovské sumy do umění a architektury, čímž demonstroval moc a bohatství své říše. Jeho nejznámějším odkazem je monumentální palác a klášter v Mafře.

👑 Život před nástupem na trůn

Jan se narodil v paláci Ribeira v Lisabonu jako druhý syn krále Petra II. a jeho druhé manželky Marie Žofie Falcko-Neuburské. Jeho starší bratr Jan zemřel krátce po narození, čímž se stal následníkem trůnu s titulem prince brazilského.

Jeho výchova byla svěřena jezuitům a byla zaměřena na jazyky, historii, diplomacii a teologii. Již v mládí projevoval hlubokou zbožnost a zájem o umění. Na rozdíl od svého otce, který se musel potýkat s následky války za nezávislost na Španělsku, Jan vyrůstal v období relativní stability a rostoucího bohatství, což formovalo jeho velkolepé ambice.

📜 Vláda (1706–1750)

Na trůn nastoupil v 17 letech po smrti svého otce v prosinci 1706. Na počátku jeho vlády bylo Portugalsko stále zapojeno do války o španělské dědictví na straně Velké aliance proti Francii a bourbonskému kandidátovi na španělský trůn. Přestože portugalská armáda utrpěla několik porážek, zejména v bitvě u Almansy (1707), Jan V. dokázal díky obratné diplomacii zajistit portugalské zájmy v Utrechtském míru (1713), který potvrdil portugalskou suverenitu a koloniální državy.

💰 Zlatý věk Brazílie a absolutismus

Skutečným zdrojem moci a bohatství Jana V. se stala koloniální Brazílie. Na přelomu 17. a 18. století byla v oblasti Minas Gerais objevena obrovská naleziště zlata a později i diamantů. Tento příliv drahých kovů byl ohromující. Odhaduje se, že během jeho vlády přiteklo do Portugalska více zlata, než kolik ho Španělsko získalo z amerických kolonií za předchozích 200 let.

Toto bohatství umožnilo Janovi V. vládnout bez nutnosti svolávat Cortesy (portugalský stavovský sněm), čímž efektivně zavedl absolutismus. Královská koruna si nárokovala pětinu (quinto real) veškerého vytěženého zlata, což králi poskytlo finanční nezávislost a prostředky k realizaci jeho ambiciózních plánů. Peníze byly investovány do armády, luxusního dvora, velkolepých staveb a podpory umění, ale jen málo se investovalo do rozvoje domácí ekonomiky, což se později ukázalo jako problematické.

🌍 Zahraniční politika a neutralita

Po skončení války o španělské dědictví se Jan V. snažil udržet Portugalsko v pozici neutrality v evropských konfliktech. Soustředil se na posilování vztahů s Velkou Británií, která byla klíčovým obchodním partnerem a garantem portugalské nezávislosti, a s habsburskou monarchií, což bylo stvrzeno jeho sňatkem s Marií Annou Habsburskou, dcerou císaře Leopolda I.

Jeho jediným významnějším vojenským zásahem byla pomoc Benátské republice ve válce proti Osmanské říši, když v roce 1717 vyslal portugalskou flotilu, která se vyznamenala v bitvě u Matapanu. Tento akt mu vynesl uznání papeže a posílil jeho prestiž v katolickém světě.

⛪ Vztahy s papežským státem

Jan V. byl mimořádně zbožný a usiloval o posílení prestiže portugalské koruny v rámci katolické církve. Díky štědrým darům a diplomatickému tlaku dosáhl několika významných úspěchů:

V roce 1716 povýšil papež Klement XI. lisabonskou arcidiecézi na patriarchát, čímž se Lisabon zařadil po bok Říma, Benátek a Jeruzaléma.
Získal pro portugalské krále titul Nejvěrnější Veličenstvo (Sua Majestade Fidelíssima), udělený papežem Benediktem XIV. v roce 1748.
Financoval stavbu a výzdobu mnoha kostelů v Římě, včetně velkolepé kaple sv. Jana Křtitele v kostele Igreja de São Roque, která byla nejprve postavena a posvěcena v Římě a poté rozebrána a převezena do Lisabonu.

🏛️ Mecenáš umění a stavitel

Vláda Jana V. je synonymem pro rozkvět barokního umění a architektury v Portugalsku. Král se inspiroval dvorem Ludvíka XIV. ve Versailles a papežským Římem.

magnificentní stavby

Národní palác a klášter Mafra: Největší a nejvýznamnější projekt jeho vlády. Původně měl být jen malým klášterem jako poděkování za narození následníka trůnu, ale díky přílivu zlata z Brazílie se projekt rozrostl do monumentálních rozměrů. Komplex zahrnuje královský palác, baziliku, františkánský klášter a slavnou knihovnu. Na stavbě pracovalo až 50 000 dělníků.
Akvadukt Águas Livres: Monumentální akvadukt, který přiváděl pitnou vodu do Lisabonu. Jeho stavba byla klíčová pro rozvoj města a dodnes je jednou z jeho dominant.
Knihovna Joanina: Nádherná barokní knihovna na univerzitě v Coimbře, jejíž stavbu král financoval. Je považována za jednu z nejkrásnějších knihoven na světě.

podpora vědy a kultury

Jan V. se zajímal i o vědu a vzdělání. V roce 1720 založil Královskou akademii portugalské historie (Academia Real da História Portuguesa) a podporoval studium medicíny, astronomie a matematiky. Zval na svůj dvůr zahraniční umělce a učence, zejména z Itálie a Francie. Financoval také vydávání mnoha knih a hudebních děl. Jeho dvůr se stal centrem kulturního života, kde působil například slavný skladatel Domenico Scarlatti jako učitel hudby jeho dcery Barbory.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

V roce 1708 se oženil se svou sestřenicí, rakouskou arcivévodkyní Marií Annou Habsburskou. Manželství bylo politicky motivované a posílilo spojenectví s Vídní. Měli spolu šest dětí, které se dožily dospělosti:

Barbora Portugalská (1711–1758), provdala se za španělského krále Ferdinanda VI.
Petr (1712–1714), princ brazilský, zemřel v dětství.
Josef I. Portugalský (1714–1777), následník trůnu a budoucí král Portugalska.
Karel (1716–1736), zemřel mladý.
Petr III. Portugalský (1717–1786), později se oženil se svou neteří, královnou Marií I., a stal se králem-manželem.
Alexandr František (1718–1728), zemřel v dětství.

Kromě legitimních potomků měl Jan V. i několik nemanželských dětí z různých afér, z nichž nejznámější byli tzv. "chlapci z Palhavy" (Meninos da Palhavã), které uznal a zajistil jim vzdělání.

🛌 Poslední léta a smrt

Od roku 1742 trpěl Jan V. vážnými zdravotními problémy, pravděpodobně následkem mrtvice, která ho částečně ochromila. Jeho schopnost vládnout byla omezena a stále více se stahoval do ústraní. Vládu postupně přebírala jeho manželka, královna Marie Anna, a ministři. Zemřel 31. července 1750 v Lisabonu ve věku 60 let. Jeho nástupcem se stal jeho syn Josef I. Portugalský.

legacy Odkaz a hodnocení

Jan V. zanechal Portugalsku rozporuplný odkaz. Na jedné straně jeho vláda představovala období míru, prosperity a kulturního rozkvětu, které se v portugalských dějinách již nikdy neopakovalo. Jeho stavební projekty a podpora umění obohatily zemi o památky světového významu.

Na druhé straně je mu vyčítáno, že obrovské bohatství z Brazílie promrhal na luxus, okázalé stavby a dary církvi, místo aby ho investoval do modernizace země, rozvoje průmyslu nebo zemědělství. Portugalsko se tak stalo závislým na koloniálních příjmech a dovozu zboží, zejména z Anglie. Po vyčerpání zlatých dolů a zničujícím zemětřesení v Lisabonu v roce 1755 se tato ekonomická slabost projevila v plné síle.

Přesto zůstává Jan V. symbolem portugalského zlatého věku, monarchou, který se snažil postavit svou zemi na roveň největším evropským mocnostem a jehož velkolepost a ambice dodnes ohromují návštěvníky jeho staveb.

💡 Pro laiky

Představte si, že vyhrajete v loterii obrovskou sumu peněz, tak velkou, že si můžete koupit prakticky cokoliv. Král Jan V. "vyhrál" takovou loterii, když se v jeho kolonii Brazílie našlo neuvěřitelné množství zlata. Místo toho, aby peníze investoval do založení firem nebo modernizace zemědělství, rozhodl se postavit ten největší a nejkrásnější palác, jaký si dovedete představit (to je palác v Mafře), kupoval nejdražší umělecká díla a štědře obdarovával církev, aby si zajistil prestiž. Díky tomu se stal velmi mocným a slavným, ale když zlato došlo, jeho země na tom nebyla o moc lépe než předtím. Jeho vláda byla jako velkolepý, ale velmi drahý ohňostroj.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025