Siouxové

Rozbalit box

Obsah boxu

Siouxové (vyslovováno [súové]), vlastním jménem Očhéthi Šakówiŋ (vyslovováno [oˈtʃʰeːtʰi ʃaˈkoːwĩ]), což znamená "Sedm táborových ohňů", jsou etnická skupina a konfederace kmenů původních obyvatel Severní Ameriky. Patří mezi nejznámější a historicky nejvýznamnější národy Velkých planin. Jejich jazyk patří do siujské jazykové rodiny.

Konfederace Sedmi táborových ohňů se skládá ze tří hlavních etno-lingvistických skupin:

Dakotové (též Santíové, Isáŋyathi) – východní skupina.
Nakotové (též Yankton-Yanktonai, Iháŋktȟuŋwaŋ a Iháŋktȟuŋwaŋna) – střední skupina.
Lakotové (též Tetoni, Thítȟuŋwaŋ) – západní skupina, nejpočetnější z nich.

V populární kultuře jsou Siouxové často stereotypně zobrazováni jako archetypální "indiáni z plání" – nomádští lovci bizonů žijící v týpí a vedoucí války na koních. Ačkoliv tento obraz odpovídá především životnímu stylu Lakotů v 19. století, historie a kultura Siouxů je mnohem komplexnější a rozmanitější.

📜 Historie

Historie Siouxů je příběhem postupné migrace, adaptace na nové prostředí a houževnatého odporu proti expanzi Spojených států.

🌳 Původ a migrace na západ

Původní domovinou národů hovořících siujskými jazyky byla pravděpodobně oblast dolního toku řeky Mississippi nebo údolí řeky Ohio. Předkové Siouxů se postupně přesouvali na sever a na západ. V 16. a 17. století žili v oblasti dnešní Minnesoty, Wisconsinu a Iowy, kde se živili zemědělstvím, lovem a sběrem. Zde přišli do kontaktu s francouzskými obchodníky a misionáři.

Tlak ze strany jejich tradičních nepřátel, zejména Odžibvejů (Anishinaabe), kteří byli dříve vyzbrojeni střelnými zbraněmi od Francouzů, donutil Dakoty a později i další skupiny k postupnému ústupu na západ do oblasti Velkých planin.

🐎 Věk koně a bizona

Získání koně, pravděpodobně na počátku 18. století, znamenalo pro Siouxy revoluci. Z polousedlých zemědělců a lovců se stali vysoce mobilní nomádští lovci. Kůň jim umožnil efektivně lovit obrovská stáda bizonů, která se stala základem jejich ekonomiky, kultury a spirituality. Bizon poskytoval téměř vše potřebné k životu: maso jako potravu, kůže na oděvy a obydlí (týpí), kosti a šlachy na nástroje a zbraně.

Během 18. a počátkem 19. století se Lakotové, nejzápadnější větev Siouxů, stali dominantní silou na severních pláních. Vytlačili jiné kmeny, jako byli Vrány, Šošoni nebo Pawneeové, a ovládli rozsáhlé území od řeky Missouri až po Skalnaté hory.

⚔️ Konflikty se Spojenými státy

Expanze Spojených států na západ v 19. století nevyhnutelně vedla ke střetům se Siouxy, kteří bránili svá území a způsob života. Toto období je známé jako Indiánské války.

Smlouva z Fort Laramie (1851): První velká smlouva, která měla definovat území jednotlivých kmenů a zajistit bezpečný průchod osadníků po Oregonské stezce. Hranice byly brzy porušeny.
Válka Rudého oblaka (1866–1868): Úspěšná válka vedená lakotským náčelníkem Rudým oblakem (Makhpiya Luta) proti výstavbě pevností podél Bozemanovy stezky. Válka skončila podpisem druhé Smlouvy z Fort Laramie (1868), která zaručila Siouxům vlastnictví Velké siouxské rezervace, včetně posvátných Black Hills (Paha Sapa).
Velká siouxská válka (1876–1877): Poté, co expedice George Armstronga Custera potvrdila v roce 1874 nález zlata v Black Hills, začali do oblasti proudit zlatokopové, čímž porušili smlouvu. Vláda USA se pokusila Siouxy donutit k prodeji území a k odchodu do menších rezervací. To vedlo k válce, jejímž nejslavnějším momentem byla Bitva u Little Bighornu (25. června 1876), kde spojené síly Lakotů, Šajenů a Arapahů pod vedením náčelníků jako Sedící býk (Tȟatȟáŋka Íyotake) a Splašený kůň (Tȟašúŋke Witkó) drtivě porazily 7. kavalerii plukovníka Custera. Navzdory tomuto vítězství byli Siouxové nakonec vojenskou přesilou donuceni kapitulovat.
Masakr u Wounded Knee (1890): Poslední velká tragédie indiánských válek. Po zavraždění Sedícího býka uprchla skupina Miniconjou Lakotů vedená náčelníkem Velkou nohou (Si Tanka). Byli zadrženi americkou armádou u potoka Wounded Knee v Jižní Dakotě. Dne 29. prosince 1890 zde vojáci zmasakrovali téměř 300 mužů, žen a dětí. Tato událost je považována za symbolický konec ozbrojeného odporu původních obyvatel.

🏛️ Život v rezervacích a 20. století

Po porážce byli Siouxové nuceni žít v rezervacích, kde jejich tradiční způsob života zanikl s vybitím bizonů. Byli závislí na vládních přídělech a čelili snahám o násilnou asimilaci, včetně zákazu jejich jazyka a náboženských obřadů a nucené docházky dětí do internátních škol.

Ve 20. století se začalo probouzet politické a kulturní hnutí za práva původních obyvatel. V roce 1973 došlo k okupaci Wounded Knee členy Hnutí amerických indiánů (American Indian Movement, AIM), kteří tak protestovali proti korupci v kmenové vládě a proti porušování smluv ze strany vlády USA.

🏛️ Společenská a politická struktura

Základní společenskou jednotkou byla tiyóšpaye – rozšířená rodina nebo klan. Několik tiyóšpaye tvořilo tȟuŋwáŋ (skupinu nebo tábor), které se volně sdružovaly do větších celků, jež tvořily sedm hlavních divizí konfederace Očhéthi Šakówiŋ.

Sedm táborových ohňů (Očhéthi Šakówiŋ) se dělilo takto:

Dakotové (Santíové)

   1.  Mdewakantonwan (Lidé od Posvátného jezera)
   2.  Wahpetonwan (Obyvatelé listí)
   3.  Wahpekute (Střelci v listí)
   4.  Sissetonwan (Lidé z bažin)

Nakotové (Wičhíyena)

   5.  Ihanktowan (Lidé z konce vesnice, Yankton)
   6.  Ihanktowana (Lidé z malé vesnice na konci, Yanktonai)

Lakotové (Tetonové)

   7.  Thítȟuŋwaŋ (Obyvatelé plání), kteří se dále dělili na sedm podskupin:
       *   Oglála (Ti, kdo se rozptýlili)
       *   Sičháŋǧu (Spálená stehna, Brulé)
       *   Minikȟówožu (Ti, kdo sází u vody, Miniconjou)
       *   Húŋkpapȟa (Ti, kdo táboří u vchodu, Hunkpapa)
       *   Itázipčho (Bez luků, Sans Arcs)
       *   Oóhenuŋpa (Dva kotlíky)
       *   Sihásapa (Černé nohy – nezaměňovat s kmenem Černonožců)

Vedení nebylo centralizované. Každá skupina měla své náčelníky (wičháša itȟáŋčhaŋ), kteří byli vybíráni na základě moudrosti, štědrosti a odvahy. Důležitou roli hrály také válečnické společnosti (akíčhita), které udržovaly pořádek v táboře a během lovu.

🎨 Kultura a tradice

🌌 Spiritualita a náboženství

Duchovní život Siouxů se soustředil kolem konceptu Wakan Tanka (Velké tajemství nebo Velký duch). Nejedná se o boha v monoteistickém smyslu, ale spíše o souhrn všech duchovních sil a esencí vesmíru.

Klíčové obřady a koncepty zahrnují:

Tanec slunce (Wiwáŋyaŋg Wačhípi): Nejdůležitější a nejposvátnější obřad, konaný v létě. Jednalo se o rituál obnovy, modlitby a oběti pro blaho celého kmene.
Hledání vize (Haŋbléčheyapi): Individuální rituál, při kterém se jedinec (obvykle mladý muž) postil a modlil na odlehlém místě, aby získal duchovní vizi a vedení.
Posvátná dýmka (Čhaŋnúŋpa): Dýmka byla ústředním nástrojem modlitby a rituálů. Kouř symbolizoval modlitby stoupající k Wakan Tanka.
Potní chýše (Inípi): Rituál očištění těla i ducha v parní lázni.

👨‍👩‍👧‍👦 Každodenní život

Život se řídil cyklem ročních období a migrací bizoních stád. Muži byli zodpovědní za lov a válku, zatímco ženy se staraly o domácnost, zpracovávaly kůže, vyráběly oděvy, stavěly a balily týpí a vychovávaly děti. Rodinné vazby a štědrost byly vysoce ceněnými hodnotami.

🖼️ Umění

Siouxské umění je známé především pro své propracované zdobení. Ženy byly mistryněmi v práci s dikobrazími ostny (quillwork) a později se skleněnými korálky (beadwork), kterými zdobily oděvy, mokasíny a různé schránky. Muži malovali piktografické záznamy svých hrdinských činů a kmenové historie na bizoní kůže, tzv. "zimní záznamy" (waníyetu wówapi).

🗣️ Jazyk

Jazyk Siouxů, známý jako siuština, se dělí na tři hlavní dialekty, které jsou si do značné míry vzájemně srozumitelné:

Dakota (D-dialekt)
Nakota (N-dialekt)
Lakota (L-dialekt)

Název každého dialektu je odvozen od toho, jak se v něm vyslovuje slovo znamenající "přítel" nebo "spojenec" (dakȟóta, nakȟóta, lakȟóta). Dnes je jazyk ohrožený, ale existují snahy o jeho revitalizaci a výuku v kmenových školách a na univerzitách.

🌍 Současnost

Dnes žije většina Siouxů v rezervacích v Severní a Jižní Dakotě, Nebrasce, Montaně a také v Kanadě. Mezi největší rezervace patří Pine Ridge, Standing Rock a Cheyenne River.

Současné komunity čelí vážným socioekonomickým problémům, jako je vysoká míra nezaměstnanosti, chudoba, problémy se zdravotní péčí a alkoholismem. Navzdory těmto obtížím probíhá silné kulturní oživení. Pořádají se pow-wow, vyučuje se jazyk a udržují se tradiční obřady.

Jedním z nejdůležitějších politických a právních bojů je snaha o navrácení pohoří Black Hills, které Siouxové považují za posvátné a které jim bylo zabaveno v rozporu se smlouvou z roku 1868. V roce 1980 Nejvyšší soud USA přiznal Siouxům finanční kompenzaci za zabrané území, kmeny však peníze odmítly a nadále požadují navrácení samotné půdy.

🧑‍🏫 Pro laiky

Sioux není jeden kmen: Je to název pro velkou skupinu spřízněných kmenů (konfederaci), které mluví podobnými jazyky. Dělí se na tři hlavní skupiny: Lakota, Dakota a Nakota.
Týpí: Nebyl to jen stan, ale důmyslně navržené mobilní obydlí, ideální pro kočovný život na pláních. V létě se dala spodní část zvednout pro lepší ventilaci, v zimě se dala izolovat. Stavění a bourání týpí byla práce žen.
Wakan Tanka (Velký duch): Nechápejte to jako jednoho boha podobného tomu v křesťanství. Je to spíše souhrn veškeré duchovní energie a síly, která je přítomná ve všem – v lidech, zvířatech, kamenech i větru.
Rezervace: Není to přírodní park, ale území vyhrazené pro život původních obyvatel, které spravuje kmenová vláda ve spolupráci s vládou USA. Život v nich má svá specifická pravidla a často se potýká s velkými ekonomickými a sociálními problémy.
Bitva u Little Bighornu: Ačkoliv to bylo drtivé vítězství Siouxů a jejich spojenců, z dlouhodobého hlediska uspíšilo jejich porážku. Šokovaná americká veřejnost požadovala odplatu a vláda USA vyslala na pláně tisíce dalších vojáků.

Šablona:Aktualizováno