Přeskočit na obsah

Jindřich II. Plantagenet

Z Infopedia
Verze z 25. 12. 2025, 05:28, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Jindřich II. Plantagenet (anglicky Henry II Curtmantle; * 5. března 1133, Le Mans – 6. července 1189, Chinon) byl od roku 1154 anglický král, Vévoda z Normandie, Hrabě z Anjou, Vévoda akvitánský a zakladatel královské dynastie Plantagenetů. Jeho vláda je považována za jedno z nejdůležitějších období v anglických dějinách, především díky jeho zásadním právním a administrativním reformám, které položily základy anglického obecného práva (common law). Byl jedním z nejmocnějších panovníků své doby, který vládl rozsáhlému území známému jako Angevinská říše, jež se rozkládalo od Skotska až po Pyreneje.

Jeho panování bylo poznamenáno nejen budováním říše a reformami, ale také dramatickými konflikty. Nejznámější je jeho spor s arcibiskupem canterburským Thomasem Becketem, který vyvrcholil Becketovou vraždou, a také neustálé války s vlastními syny, podporovanými jeho manželkou Eleonorou Akvitánskou a francouzským králem.

📜 Život a vláda

Jindřich II. byl synem Geoffreye V. z Anjou, přezdívaného Plantagenet (podle snítky kručinky – planta genista – kterou nosil na klobouku), a císařovny Matyldy, dcery a dědičky anglického krále Jindřicha I..

👑 Cesta k trůnu

Jindřichovo mládí bylo formováno občanskou válkou v Anglii, známou jako Anarchie. Po smrti Jindřicha I. v roce 1135 se anglického trůnu zmocnil jeho synovec Štěpán z Blois, přestože Jindřich I. určil za svou nástupkyni dceru Matyldu. Následoval téměř dvacetiletý konflikt mezi Štěpánem a Matyldou.

Mladý Jindřich se do bojů zapojil již jako čtrnáctiletý, když vedl malou expedici do Anglie. Přestože byla neúspěšná, ukázala jeho odhodlání. Klíčovým momentem bylo, když jeho otec Geoffroy dobyl pro Jindřicha v roce 1144 Normandské vévodství. Po otcově smrti v roce 1151 zdědil Jindřich také Anjou a Maine. Jeho moc a vliv dramaticky vzrostly v roce 1152, kdy se oženil s Eleonorou Akvitánskou, jednou z nejbohatších a nejmocnějších žen Evropy, která byla čerstvě rozvedená s francouzským králem Ludvíkem VII.. Tímto sňatkem získal kontrolu nad rozsáhlým Akvitánským vévodstvím, které zahrnovalo téměř celou jihozápadní Francii.

V roce 1153 se Jindřich znovu vylodil v Anglii. Po sérii vojenských střetů a vyjednávání donutil stárnoucího a válkou unaveného krále Štěpána podepsat Smlouvu z Wallingfordu. Ta stanovila, že Štěpán zůstane králem až do své smrti, ale jeho nástupcem se stane Jindřich. Štěpán zemřel již následujícího roku (1154) a Jindřich byl ve Westminsteru korunován jako Jindřich II.

🏰 Budování Angevinské říše

Po nástupu na trůn Jindřich ovládal území, které historikové nazývají Angevinská říše. Tento termín je moderní, sám Jindřich se nikdy neoznačoval za císaře. Jeho panství zahrnovalo:

Díky těmto državám ovládal více území ve Francii než samotný francouzský král, kterému byl formálně jako vévoda a hrabě vazalem. Během své vlády dále rozšířil svůj vliv. Donutil skotského krále Malcolma IV. uznat jeho svrchovanost a podnikl několik vojenských tažení do Walesu. V roce 1171 se vylodil v Irsku a přijal titul "Pán Irska", čímž položil základy anglické nadvlády nad ostrovem, která trvala staletí.

⚖️ Právní a administrativní reformy

Jindřichova nejtrvalejší stopa v historii spočívá v jeho reformách práva a správy. Po chaosu Anarchie se snažil obnovit královskou autoritu a zavést jednotný a spravedlivý systém pro celou zemi.

  • Obecné právo (Common Law): Jindřich položil základy systému, kde právo nebylo založeno pouze na místních zvyklostech, ale na soudních rozhodnutích (precedentech) královských soudů. Tím se právo postupně sjednocovalo napříč celou Anglií.
  • Putující soudci (Itinerant Justices): Královští soudci pravidelně cestovali po zemi a předsedali soudům v jednotlivých hrabstvích. Tím se královská spravedlnost stala dostupnější a posílila se centrální moc na úkor místních baronů.
  • Porotní systém: Jindřich rozšířil používání porot. Místo starších metod, jako byl soudní souboj nebo ordál (boží soud), se začala používat dvanáctičlenná porota složená z místních svobodných mužů, která měla za úkol vyšetřit fakta případu a předložit je soudu. To je považováno za předchůdce moderní velké poroty (grand jury).
  • Assize of Clarendon (1166): Tento soubor nařízení formalizoval mnoho z těchto změn a zavedl systematické stíhání zločinců královskými úředníky.

Tyto reformy nejenže posílily královskou moc, ale také vytvořily jeden z nejvyspělejších právních systémů v tehdejší Evropě.

✝️ Spor s Thomasem Becketem

Jedním z největších zdrojů napětí za Jindřichovy vlády byl jeho vztah s církví. Jindřich se snažil omezit moc církevních soudů, které soudily duchovní i za světské zločiny a často ukládaly mírnější tresty. Aby získal nad církví kontrolu, jmenoval v roce 1162 svého blízkého přítele a kancléře Thomase Becketa arcibiskupem canterburským.

K jeho překvapení se Becket po jmenování stal horlivým obhájcem církevních práv a postavil se proti královým reformám. Konflikt vyvrcholil v roce 1164, kdy Jindřich vydal tzv. Clarendonské konstituce, které měly podřídit církev královské moci. Becket je odmítl a uprchl do exilu ve Francii.

Po letech vyjednávání se Becket v roce 1170 vrátil do Anglie, ale spor se znovu rozhořel. Frustrovaný Jindřich údajně v hněvu pronesl větu: "Kdo mě zbaví tohohle nevděčného kněze?" Čtyři rytíři si jeho slova vyložili jako příkaz, odjeli do Canterbury a 29. prosince 1170 zavraždili Becketa přímo v canterburské katedrále.

Vražda arcibiskupa šokovala celou křesťanskou Evropu. Jindřich byl nucen vykonat veřejné pokání u Becketova hrobu a odvolat nejspornější body Clarendonských konstitucí. Becket byl brzy svatořečen a Canterbury se stalo jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Evropě.

⚔️ Války a povstání

Jindřich byl energický a schopný vojevůdce, ale jeho vláda byla plná válek. Kromě kampaní ve Walesu, Skotsku a Irsku musel neustále bránit své francouzské državy proti útokům francouzského krále Ludvíka VII. a později jeho syna Filipa II. Augusta.

Nejvážnější hrozbou však byla Velká vzpoura v letech 1173–1174. Proti Jindřichovi se spojili jeho tři nejstarší synové – Jindřich Mladý král, Richard a Geoffrey – podporovaní svou matkou Eleonorou Akvitánskou, francouzským králem, skotským králem a řadou nespokojených baronů. Jindřich dokázal tuto masivní koalici porazit, zajal skotského krále a svou manželku Eleonoru uvěznil na dalších 15 let.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodinné konflikty a poslední léta

Vztahy v královské rodině byly trvale narušené. Jindřichovi synové, netrpěliví a toužící po moci, proti němu s podporou francouzského krále Filipa II. Augusta neustále intrikovali a vedli války.

  • Jindřich Mladý král zemřel na dyzenterii v roce 1183 během další vzpoury.
  • Geoffrey zemřel v roce 1186 při turnaji v Paříži.

V posledních letech života se Jindřichův vztah s jeho oblíbeným synem Janem a dědicem Richardem zcela zhroutil. V roce 1189 se Richard spojil s Filipem II. Augustem a zahájil proti otci úspěšnou vojenskou kampaň. Zlomený a nemocný Jindřich byl donucen přijmout potupné mírové podmínky. Když se dozvěděl, že mezi spiklenci byl i jeho nejmladší syn Jan, kterého vždy miloval, ztratil vůli žít. Zemřel o několik dní později, 6. července 1189, na hradě Chinon. Jeho poslední slova údajně zněla: "Hanebně poražený král." Byl pohřben v opatství Fontevraud, kde později spočinula i jeho žena Eleonora a syn Richard.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Jindřich II. Plantagenet byl komplexní a rozporuplnou osobností. Byl to mimořádně energický, inteligentní a vzdělaný panovník, který dokázal obnovit pořádek v Anglii a vytvořit obrovskou říši. Jeho právní reformy měly trvalý dopad a formovaly anglický právní systém na staletí dopředu.

Na druhou stranu byl také bezohledný, prchlivý a jeho ambice vedly k neustálým válkám. Jeho tragický spor s Becketem a zničující konflikty s vlastní rodinou zastiňují jeho úspěchy. Přesto je historiky obecně považován za jednoho z největších a nejefektivnějších anglických králů. Jeho Angevinská říše se sice brzy po jeho smrti začala rozpadat, ale základy, které položil v Anglii, přetrvaly.

💡 Pro laiky

  • Angevinská říše: Nebyla to říše v moderním slova smyslu s jedním hlavním městem a jednotnou správou. Šlo spíše o soubor různých území (království, vévodství, hrabství), kterým vládl jeden člověk – Jindřich II. Každé území mělo své vlastní zákony a zvyky.
  • Obecné právo (Common Law): Představte si, že v každé vesnici platí trochu jiná pravidla. Jindřich se to snažil změnit. Posílal své soudce po celé zemi, aby soudili podle stejných principů. Když soudce rozhodl nějaký případ, další soudci se tímto rozhodnutím mohli řídit. Tak se postupně vytvořil jednotný právní systém pro celou Anglii.
  • Spor s církví: Hlavní problém byl v tom, kdo má soudit kněze, když spáchají zločin (např. krádež nebo vraždu). Král Jindřich chtěl, aby byli souzeni u jeho královského soudu jako každý jiný. Arcibiskup Becket trval na tom, že je může soudit pouze církevní soud, který byl mnohem mírnější. Byla to v podstatě přetahovaná o moc mezi státem a církví.

👨‍👩‍👧‍👦 Potomci

S Eleonorou Akvitánskou (* asi 1122 – † 1204) měl osm dětí:

Jindřich měl také několik nemanželských dětí, z nichž nejznámější byli Geoffrey, arcibiskup z Yorku, a William Longespée, 3. hrabě ze Salisbury.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Jindřich_II._Plantagenet&oldid=18499“