Akord

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Hudební pojem Akord (z italského accordo, souzvuk, dohoda) je v hudbě označení pro souzvuk tří a více současně znějících tónů různé výšky, které jsou uspořádány podle určitého systému. Akordy jsou základním stavebním kamenem harmonie a tvoří základ doprovodu v mnoha hudebních stylech, od klasické hudby přes jazz a blues až po pop music a rock.

Zatímco souzvuk dvou tónů se nazývá interval, akord vyžaduje minimálně tři tóny. Nejběžnějším systémem pro stavbu akordů v západní hudbě je tzv. terciový systém, kdy jsou akordy tvořeny skládáním tercií na sebe.

🎼 Základní definice a terminologie

Základem každého akordu je jeho základní tón, od kterého se odvozuje jeho název (např. akord C dur má základní tón C). Další tóny v akordu se pak nazývají podle intervalu, který svírají se základním tónem – nejčastěji tercie a kvinta.

Základní tón: Nejníže položený tón akordu v jeho základním tvaru, který dává akordu jméno.
Tercie: Třetí tón od základního tónu. Může být velká (v durových akordech) nebo malá (v mollových akordech). Právě typ tercie určuje tzv. tónorod akordu (charakter, náladu).
Kvinta: Pátý tón od základního tónu. Nejčastěji je čistá, ale může být i zmenšená nebo zvětšená.
Souzvuk: Současné zaznění více tónů.
Rozklad akordu: Tóny akordu nezazní současně, ale postupně za sebou. Tento způsob hry se nazývá arpeggio.

📜 Historický vývoj

Koncept harmonie a akordů se vyvíjel po staletí. V rané středověké hudbě, například v gregoriánském chorálu, existovala pouze jedna melodická linka (monofonie). Později se začaly přidávat další hlasy, které se pohybovaly paralelně s hlavní melodií (tzv. organum), což vedlo ke vzniku prvních souzvuků.

Za skutečný počátek terciové harmonie, jak ji známe dnes, je považováno období renesance a baroka. Skladatelé jako Claudio Monteverdi začali cíleně využívat akordy k vyjádření emocí a dramatického napětí. Teoretické základy moderní harmonie položil v 18. století francouzský skladatel a teoretik Jean-Philippe Rameau ve svém díle Traité de l'harmonie (Pojednání o harmonii, 1722). Definitivně kodifikoval pojmy jako základní tón, obraty akordů a harmonické funkce. V období klasicismu a romantismu se práce s akordy a harmonickými postupy dále rozvíjela a komplikovala, což vedlo až k rozvolnění tonality na přelomu 19. a 20. století (např. u Richarda Wagnera nebo Claudea Debussyho).

⚙️ Stavba akordů

Většina akordů v evropské hudební tradici je postavena na terciovém systému, což znamená, že jsou tvořeny vrstvením tercií nad základní tón.

🎹 Terciový systém

Základní akordy vznikají kombinací velkých a malých tercií.

Velká tercie (v3): Interval o velikosti čtyř půltónů (např. C-E).
Malá tercie (m3): Interval o velikosti tří půltónů (např. C-Es).

Z těchto dvou základních intervalů se skládají nejběžnější typy akordů.

🔢 Základní typy kvintakordů

Kvintakord je akord složený ze tří tónů: základního tónu, tercie a kvinty. Existují čtyři základní typy:

1. Durový kvintakord (dur, major): Skládá se z velké tercie a nad ní malé tercie. Interval mezi základním tónem a kvintou je čistá kvinta. Zní jasně, vesele a tvrdě.

   *   Příklad: C dur (C-E-G) = velká tercie (C-E) + malá tercie (E-G).

2. Mollovy kvintakord (moll, minor): Skládá se z malé tercie a nad ní velké tercie. Interval mezi základním tónem a kvintou je také čistá kvinta. Zní měkce, smutněji.

   *   Příklad: C moll (C-Es-G) = malá tercie (C-Es) + velká tercie (Es-G).

3. Zmenšený kvintakord (dim, diminished): Skládá se ze dvou malých tercií. Interval mezi základním tónem a kvintou je zmenšená kvinta. Zní disonantně, napjatě.

   *   Příklad: C zmenšený (C-Es-Ges) = malá tercie (C-Es) + malá tercie (Es-Ges).

4. Zvětšený kvintakord (aug, augmented): Skládá se ze dvou velkých tercií. Interval mezi základním tónem a kvintou je zvětšená kvinta. Zní také napjatě, až ostře.

   *   Příklad: C zvětšený (C-E-Gis) = velká tercie (C-E) + velká tercie (E-Gis).

🎶 Septakordy a další rozšíření

Přidáním další tercie ke kvintakordu vzniká septakord, tedy akord složený ze čtyř tónů. Nejběžnějším je:

Dominantní septakord: Durový kvintakord s přidanou malou septimou. Má silné harmonické napětí a typicky se používá na pátém stupni stupnice (dominanta) k návratu do tóniky.

   *   Příklad: G7 (G-H-D-F) v tónině C dur.

Dalšími běžnými septakordy jsou:

Velký durový septakord (maj7): Durový kvintakord s velkou septimou (např. Cmaj7: C-E-G-H).
Mollovy septakord (m7): Mollový kvintakord s malou septimou (např. Cm7: C-Es-G-B).
Zmenšený septakord (dim7): Zmenšený kvintakord se zmenšenou septimou (např. Cdim7: C-Es-Ges-Beses).

Přidáváním dalších tercií vznikají komplexnější akordy, jako jsou nónové (pět tónů), undecimové (šest tónů) a tercdecimové (sedm tónů), které jsou běžné zejména v jazzu.

🔄 Obraty akordů

Tóny akordu nemusí být uspořádány vždy od základního tónu. Pokud je nejnižším tónem (v basu) jiný tón než základní, mluvíme o obratu akordu. Obraty nemění název ani charakter akordu, ale mění jeho zvukové zabarvení a plynulost basové linky.

Kvintakord má dva obraty:

   *   **Základní tvar**: V basu je základní tón (např. C-E-G).
   *   **První obrat (Sextakord)**: V basu je tercie (např. E-G-C). Značí se přidáním číslice 6.
   *   **Druhý obrat (Kvartsextakord)**: V basu je kvinta (např. G-C-E). Značí se přidáním číslic 6/4.

Septakord má tři obraty:

   *   **Základní tvar**: V basu je základní tón (např. G-H-D-F).
   *   **První obrat (Kvintsextakord)**: V basu je tercie (např. H-D-F-G).
   *   **Druhý obrat (Terckvartakord)**: V basu je kvinta (např. D-F-G-H).
   *   **Třetí obrat (Sekundakord)**: V basu je septima (např. F-G-H-D).

🎸 Značení akordů

Pro rychlý zápis akordů, zejména v populární hudbě, jazzu a rocku, se používá systém akordových značek.

Velké písmeno: Označuje základní tón a durový kvintakord (např. C = C dur).
Malé "m": Označuje mollový kvintakord (např. Cm = C moll).
dim nebo °: Označuje zmenšený kvintakord (např. Cdim nebo C°).
aug nebo +: Označuje zvětšený kvintakord (např. Caug nebo C+).
Číslice 7: Označuje dominantní septakord (např. C7).
maj7 nebo Δ: Označuje velký durový septakord (např. Cmaj7).
m7: Označuje mollový septakord (např. Cm7).
Lomené akordy (slash chords): Značka typu C/G znamená, že se hraje akord C dur, ale nejnižším tónem (v basu) je tón G. Jedná se o způsob zápisu obratů nebo specifického vedení basové linky.

🎵 Funkce akordů v harmonii

V tonální hudbě mají akordy postavené na jednotlivých stupních stupnice specifické role, tzv. harmonické funkce. Tyto funkce vytvářejí v hudbě pocit napětí a uvolnění. Tři hlavní funkce jsou:

1. Tónika (T): Akord postavený na I. stupni stupnice. Je to centrum tóniny, symbol klidu, stability a "domova". Všechny harmonické postupy směřují k ní. (V C dur je to akord C dur). 2. Subdominanta (S): Akord postavený na IV. stupni. Vytváří mírné napětí a pocit vzdálení se od tóniky. (V C dur je to akord F dur). 3. Dominanta (D): Akord postavený na V. stupni. Vytváří silné napětí, které se nejsilněji dožaduje návratu (rozvedení) do tóniky. Často se používá jako dominantní septakord. (V C dur je to akord G dur, resp. G7).

Základní harmonický vztah, na kterém je postavena velká část západní hudby, je spojení T-S-D-T.

💡 Pro laiky

Představte si, že hrajete na klavír. Když stisknete jednu klávesu, slyšíte jeden tón. Když ale stisknete tři nebo více kláves najednou, které k sobě zvukově ladí, hrajete akord. Akordy jsou jako barvy v malířství – dávají hudbě hloubku, náladu a emoce.

Nejjednodušší akordy jsou durové a mollové. Durové akordy (např. C dur) znějí obvykle vesele, optimisticky a jasně. Naopak mollové akordy (např. C moll) znějí spíše smutně, zamyšleně nebo melancholicky. Většina písní, které znáte z rádia, je postavena na střídání několika základních akordů, které tvoří jejich harmonický základ. Kytaristé se učí akordy jako první, aby mohli doprovázet zpěv.

📊 Příklady běžných akordových postupů

Některé sekvence akordů jsou tak běžné, že se staly základem celých hudebních žánrů.

I–V–vi–IV: Jeden z nejrozšířenějších postupů v moderní pop music. V C dur by to byly akordy: C – G – Am – F.
ii–V–I: Základní kámen jazzové harmonie. V C dur: Dm7 – G7 – Cmaj7.
I–IV–V: Základní postup v blues, country a raném rock and rollu. V C dur: C – F – G.
Pachelbelova sekvence: I–V–vi–iii–IV–I–IV–V. Proslavil ji Johann Pachelbel ve svém Kánonu v D dur. V C dur: C – G – Am – Em – F – C – F – G.

Šablona:Aktualizováno