Mókša
Obsah boxu
| Mókša | |
|---|---|
| Oblast | Filosofie, Náboženství |
| Význam | Osvobození, vysvobození, spása, konečná svoboda |
Mókša (v sanskrtu मोक्ष, mokṣa) je ústřední pojem v indických filozofiích a náboženství, který označuje konečné osvobození, vysvobození nebo spásu duše či vědomí z koloběhu smrti a znovuzrození, známého jako samsára. Je považována za nejvyšší cíl lidského života v hinduismu, džinismu a má významné paralely v buddhismu v podobě konceptu nirvány. Dosažení mókši znamená překonání utrpení, nevědomosti a veškerých pozemských pout, což vede ke stavu absolutního klidu, blaženosti a poznání pravé podstaty reality.
Koncept mókši je neoddělitelně spjat s učením o karmě, zákonu příčiny a následku, podle kterého činy v tomto životě ovlivňují budoucí existence. Mókša představuje definitivní vymanění se z tohoto zákona a ukončení cyklické existence.
📖 Etymologie a význam
Slovo mókša pochází ze sanskrtského kořene muc (मुच्), který znamená "osvobodit", "pustit", "uvolnit" nebo "zbavit". V kontextu indických náboženství tak doslova znamená "osvobození". Tento termín zahrnuje širokou škálu významů:
- Vysvobození: Z koloběhu znovuzrození (samsára).
- Osvobození: Od utrpení (duhkha), nevědomosti (avidjá) a následků činů (karma).
- Seberealizace: Poznání vlastní pravé podstaty (átman).
- Sjednocení: V některých filozofických školách splynutí individuální duše (átman) s absolutní realitou (Brahman).
- Spása: Dosažení konečného stavu blaženosti, míru a věčného klidu.
🕉️ Mókša v hinduismu
V hinduismu je mókša považována za nejvyšší ze čtyř cílů lidského života, známých jako purušártha. Tyto cíle jsou:
- Dharma: Správné jednání, etika, povinnosti a morální řád.
- Artha: Materiální prosperita, bohatství a úspěch.
- Káma: Smyslové potěšení, touha a emoční naplnění.
- Mókša: Duchovní osvobození a spása.
Zatímco první tři cíle se vztahují k pozemskému životu, mókša je cílem transcendentním, který přesahuje světské záležitosti. Stav mókši je popisován jako stav, kdy si jedinec uvědomí svou identitu s Brahmanem, nejvyšší kosmickou skutečností, a vymaní se z iluze odděleného já (májá).
🧘 Cesty k mókše (Márgy)
Hinduistické texty, zejména Bhagavadgíta, popisují několik hlavních cest (márga nebo jóga), jak dosáhnout mókši. Tyto cesty nejsou vzájemně se vylučující a často se kombinují.
Džňána márga (Cesta poznání)
Tato cesta klade důraz na získání duchovního poznání (džňána) a moudrosti. Cílem je pochopit pravou podstatu reality, rozdíl mezi věčným (átman, Brahman) a pomíjivým (hmotný svět). Je to cesta filozofického bádání, studia svatých textů jako jsou Upanišady a Védánta, a meditace. Klíčovou postavou této cesty je filozof Ádi Šankara a jeho škola Advaita Védánta, která učí o naprosté jednotě individuální duše a Brahmanu.
Bhakti márga (Cesta oddanosti)
Cesta bhakti je cestou lásky, oddanosti a uctívání osobního Boha (Íšvara), například v podobě Višnua, Krišny, Šivy nebo Déví. Praktikující se odevzdává Bohu prostřednictvím modliteb, zpěvů (bhadžan), rituálů a služby. Věří se, že Boží milost může věřícího osvobodit z koloběhu samsáry. Tato cesta je považována za nejdostupnější pro většinu lidí v současném věku (Kalijuga).
Karma márga (Cesta činu)
Tato cesta spočívá v nesobeckém konání (niškáma karma). Jedinec plní své povinnosti (dharma) ve světě, aniž by byl připoután k plodům svých činů. Práce a činy se stávají formou uctívání a duchovní praxe. Cílem je očistit mysl od egoismu a připoutanosti, což vede k duchovnímu pokroku a nakonec k osvobození.
Rádža jóga (Královská cesta)
Systematizovaná mudrcem Pataňdžalim v jeho díle Jóga sútry, rádža jóga je cestou sebekázně a meditace. Zahrnuje osmistupňovou praxi (aštanga jóga), která zahrnuje etické principy, fyzická cvičení (ásany), dechová cvičení (pránájáma) a různé stupně meditace (dhárana, dhjána), vedoucí k nejvyššímu stavu soustředění a osvícení (samádhi).
📜 Koncepty v různých školách
Chápání mókši se liší v závislosti na filozofické škole (daršana):
- Advaita Védánta: Mókša není stav, kterého se dosahuje, ale spíše realizace toho, co již je. Individuální duše (átman) je již totožná s Brahmanem, ale tato pravda je zakryta nevědomostí (avidjá). Osvobození je odstranění tohoto závoje nevědomosti.
- Višištádvaita Védánta: Zastávaná Rámánudžou, tato škola učí, že duše si i po dosažení mókši zachovává svou individualitu. Mókša znamená dosažení nebeského sídla Višnua (Vaikuntha), kde duše prožívá věčnou blaženost ve společenství s Bohem.
- Dvaita Védánta: Podle Madhvy zůstávají duše, Bůh a hmotný svět navždy oddělené entity. Mókša je stav, kdy duše plně realizuje svou závislost na Bohu a prožívá blaženost v jeho blízkosti, přičemž si je vědoma své odlišnosti.
जैन Mókša v džinismu
V džinismu je mókša rovněž nejvyšším cílem. Znamená úplné očištění duše (džíva) od všech karmických částic, které ji poutají k cyklu znovuzrození. Karma je zde chápána jako subtilní hmota, která se na duši lepí v důsledku jejích myšlenek, slov a činů.
Když je duše zcela očištěna od karmy, stává se osvobozenou (siddha). Vystoupá na vrchol vesmíru, do místa zvaného Siddhašila, kde přebývá navěky ve svém přirozeném stavu nekonečného poznání (ananta džňána), nekonečného vnímání (ananta daršana), nekonečné síly (ananta vírja) a nekonečné blaženosti (ananta sukha).
Cestou k mókše je následování Tří klenotů džinismu: 1. Správná víra (samjag daršan) 2. Správné poznání (samjag džňána) 3. Správné jednání (samjag čáritra), které zahrnuje pět hlavních slibů, z nichž nejdůležitější je ahinsá (nenásilí).
☸️ Vztah k nirváně v buddhismu
Buddhismus používá pro konečné osvobození termín nirvána (v páli nibbána), což znamená "vyvanutí" nebo "uhašení". Ačkoliv jsou si koncepty mókši a nirvány v mnohém podobné – oba označují konec utrpení a cyklu samsára – existuje mezi nimi zásadní filozofický rozdíl.
Zatímco hinduismus a džinismus pracují s konceptem věčné duše (átman nebo džíva), která se osvobozuje, buddhismus učí doktrínu anátman (ne-já), která existenci takové trvalé, neměnné duše popírá. Nirvána tedy není osvobozením "duše", ale uhašením "plamenů" touhy, nenávisti a nevědomosti, které jsou příčinou utrpení a znovuzrozování. Je to stav konečného klidu a svobody, který nelze plně popsat slovy.
💡 Pro laiky
Představte si, že život je jako nekonečný kolotoč (samsára), na kterém se stále točíte. Každé svezení je jeden život. Někdy je jízda veselá, jindy smutná, ale nikdy nekončí a může být vyčerpávající. Karma je jako vstupenka, kterou si svými činy (dobrými i špatnými) neustále kupujete na další a další jízdu.
Mókša je okamžik, kdy pochopíte, jak celý ten kolotoč funguje, a rozhodnete se z něj definitivně vystoupit. Už se nemusíte točit dokola v cyklech radosti a utrpení. Jste konečně volní, v naprostém klidu a mimo celý ten mechanismus. Je to konečný cíl, stav trvalého míru a svobody, ke kterému směřují duchovní praktiky jako meditace, nesobecká práce nebo oddanost Bohu.