Saladin

Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb
	Al-Malik an-Násir Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb
	Soubor:Saladin and Guy of Lusignan after Battle of Hattin.jpg
	Saladin (vpravo) po bitvě u Hattínu nabízí vodu zajatému Guyovi z Lusignanu, zatímco Renaud de Châtillon leží popravený na zemi.
Titul	Sultán Egypta a Sýrie
Období vlády	1174–1193
Korunovace	1174
Předchůdce	Núr ad-Dín (jako vládce Sýrie); Al-Ádid (jako vládce Egypta)
Nástupce	Al-Azíz Uthmán (v Egyptě); Al-Afdal ibn Saláh ad-Dín (v Damašku)
Datum narození	cca 1137/1138
Místo narození	Tikrít, Irák
Datum úmrtí	4. března 1193
Místo úmrtí	Damašek, Sýrie
Místo pohřbení	Mauzoleum Saladina, Damašek
Dynastie	Ajjúbovci
Otec	Nadžm ad-Dín Ajjúb
Manželka/y	Ismat ad-Dín Chátún
Děti	17 synů, 1 dcera (včetně Al-Afdala a Al-Azíze)
Náboženství	Sunnitský islám

Rozbalit box

Obsah boxu

Al-Malik an-Násir Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb (arabsky صلاح الدين يوسف بن أيوب), v západním světě známý jako Saladin (* asi 1137/1138, Tikrít – 4. března 1193, Damašek), byl kurdský muslimský vojevůdce a první sultán Egypta a Sýrie, zakladatel dynastie Ajjúbovců. Během své vlády sjednotil muslimské území Levanty a vedl islámské síly proti křižáckým státům v Svaté zemi. Jeho největším triumfem bylo znovudobytí Jeruzaléma v roce 1187 po drtivém vítězství v bitvě u Hattínu, což vyvolalo třetí křížovou výpravu.

Saladin je jednou z nejvýznamnějších postav středověkých dějin a je respektován nejen v islámském, ale i v křesťanském světě pro své vojenské schopnosti, velkorysost, rytířskost a spravedlnost, zejména v kontrastu s brutalitou některých křižáckých vůdců. Jeho soupeření s anglickým králem Richardem I. Lví srdce se stalo legendárním.

📜 Život a původ

Saladin se narodil v Tikrítu na území dnešního Iráku do prominentní kurdské rodiny. Jeho otec, Nadžm ad-Dín Ajjúb, a jeho strýc Šírkúh byli ve službách zengíovského vládce Núr ad-Dína, atabega Aleppa a Mosulu. Většinu svého dětství a mládí strávil v Damašku, kde získal tradiční islámské vzdělání, studoval Korán, teologii, právo a projevoval velký zájem o poezii a genealogii.

👶 Mládí a vzestup v Egyptě

Jeho vojenská kariéra začala, když se připojil k personálu svého strýce Šírkúha, který byl jedním z hlavních velitelů Núr ad-Dína. V roce 1164 byl Šírkúh vyslán do Egypta, aby pomohl fátimovskému chalífátu proti útokům Jeruzalémského království. Saladin se těchto výprav účastnil a prokázal své vojenské nadání.

Po třech výpravách do Egypta a složitých politických manévrech se Šírkúh v roce 1169 stal vezírem fátimovského chalífy Al-Ádida. Krátce na to však zemřel a na jeho místo byl, poněkud překvapivě, jmenován Saladin. Podařilo se mu rychle upevnit svou moc, potlačit vzpoury fátimovských loajalistů a odrazit další křižácký útok. V roce 1171, po smrti chalífy Al-Ádida, Saladin formálně zrušil Fátimovský chalífát, čímž navrátil Egypt pod duchovní autoritu sunnitského abbásovského chalífy v Bagdádě. Tímto krokem se stal faktickým vládcem Egypta, i když formálně stále podléhal Núr ad-Dínovi.

👑 Sultánem Egypta a Sýrie

Po smrti Núr ad-Dína v roce 1174 nastalo v jeho syrské říši mocenské vakuum. Saladin využil příležitosti a s egyptskou armádou vytáhl do Sýrie, aby ji ochránil před rozpadem a převzal dědictví svého bývalého pána. Během následujících let postupně ovládl Damašek, Homs, Hamá a nakonec v roce 1183 i Aleppo. V roce 1186 si podrobil i Mosul. Tímto sjednotil muslimská území od Egypta po Mezopotámii a obklíčil křižácké státy ze všech stran. Prohlásil se sultánem a založil tak dynastii Ajjúbovců.

⚔️ Války s křižáky

Sjednocení muslimského světa bylo pro Saladina pouze prostředkem k dosažení jeho hlavního cíle: vyhnání křižáků ze Svaté země a znovudobytí Jeruzaléma. Po upevnění své moci vyhlásil džihád (svatou válku) proti křižáckým státům.

🌳 Bitva u Hattínu

V roce 1187 se Saladinovi naskytla ideální příležitost. Renaud de Châtillon, pán Zajordánska, porušil příměří napadením muslimské karavany. Saladin shromáždil obrovskou armádu a vpadl do Galileje. Křižácká armáda, vedená králem Guyem z Lusignanu, mu vytáhla vstříc.

Dne 4. července 1187 se obě armády střetly v bitvě u Hattínu. Saladinova geniální taktika, která zahrnovala odříznutí křižáků od zdrojů vody a jejich obklíčení, vedla k drtivému vítězství. Téměř celá křižácká armáda byla zničena nebo zajata. Mezi zajatci byl i král Guy. Renaud de Châtillon byl Saladinem osobně popraven za své zločiny. Toto vítězství zlomilo vojenskou moc Jeruzalémského království a otevřelo Saladinovi cestu k dobytí většiny jeho území.

🏰 Dobytí Jeruzaléma

Po Hattínu Saladin rychle obsadil klíčové přístavy jako Akko, Jaffa a Aškelon. Nakonec, v září 1187, oblehl Jeruzalém. Město bránil Balian z Ibelinu. Po krátkém obléhání se obránci 2. října 1187 vzdali.

Na rozdíl od dobytí města křižáky v roce 1099, které bylo doprovázeno masakrem obyvatel, Saladin projevil velkou shovívavost. Povolil obyvatelům, aby se vykoupili ze zajetí, a těm, kteří nemohli zaplatit, umožnil odejít. Křesťanským poutníkům byl i nadále povolen přístup ke svatým místům. Tento akt mu získal obrovský respekt i v Evropě.

🦁 Třetí křížová výprava

Pád Jeruzaléma šokoval křesťanský svět a vedl k vyhlášení třetí křížové výpravy (1189–1192). Té se zúčastnili nejmocnější evropští panovníci: německý císař Fridrich I. Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Richard I. Lví srdce.

Výprava se soustředila na znovudobytí přístavu Akko, který křižáci obléhali dva roky. Po příchodu Richarda a Filipa město v roce 1191 padlo. Následovalo období intenzivních bojů mezi Saladinem a Richardem Lví srdce. Ačkoliv Richard dokázal Saladina porazit v několika bitvách, jako byla bitva u Arsufu, nikdy se mu nepodařilo dobýt Jeruzalém.

Oba vojevůdci k sobě chovali vzájemný respekt. Existují legendy o jejich rytířských gestech, například když Richard onemocněl, Saladin mu údajně poslal ovoce a led. V roce 1192 byla podepsána Smlouva z Jaffy, která ukončila boje. Křižákům zůstal úzký pás pobřeží od Tyru po Jaffu a křesťanští poutníci získali právo svobodně navštěvovat Jeruzalém.

🏛️ Vláda a odkaz

Saladin nebyl jen vojevůdce, ale i schopný administrátor a mecenáš. Podporoval stavbu medres (škol), nemocnic a mešit. V Káhiře nechal vybudovat slavnou citadelu, která dodnes dominuje městu. Jeho dvůr v Damašku byl centrem vzdělanosti a kultury.

👤 Charakter a pověst

Saladinova pověst byla založena na jeho osobních vlastnostech. Byl známý svou zbožností, štědrostí (po své smrti údajně nezanechal téměř žádný osobní majetek, protože vše rozdal chudým) a spravedlností. Jeho rytířské chování vůči poraženým nepřátelům, zejména během třetí křížové výpravy, bylo obdivováno i jeho protivníky a stalo se námětem mnoha evropských legend a literárních děl, například v Lessingově hře Moudrý Nathan.

💀 Smrt a rozpad říše

Krátce po odchodu Richarda Lví srdce ze Svaté země Saladin v Damašku onemocněl a 4. března 1193 zemřel. Jeho obrovská říše byla po jeho smrti rozdělena mezi jeho syny a bratry, což vedlo k vnitřním sporům a postupnému oslabení ajjúbovské moci. Je pohřben v mauzoleu poblíž Umajjovské mešity v Damašku.

🌍 Saladin v kultuře

Saladin zůstává ikonickou postavou. V arabském světě je oslavován jako hrdina, který sjednotil muslimy a osvobodil Jeruzalém. Stal se symbolem arabského nacionalismu a odporu proti cizí nadvládě.

V západní kultuře je často zobrazován jako ušlechtilý a rytířský protivník. Objevuje se v mnoha knihách, básních a filmech. Jedním z nejznámějších moderních zobrazení je postava Saladina ve filmu Ridleyho Scotta Království nebeské (2005), kde je ztvárněn jako moudrý a spravedlivý vládce.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025