Silur
Obsah boxu
Šablona:Infobox geologické období Silur je třetí geologická perioda paleozoické (prvohorní) éry. Začal přibližně před 443,8 miliony let a skončil před 419,2 miliony let. Předcházel mu ordovik a následoval devon. Silur je klíčovým obdobím v historii života na Zemi, charakterizovaným zotavením života po masovém vymírání na konci ordoviku, stabilizací klimatu a především první významnou kolonizací souše rostlinami a živočichy. V mořích dochází k velké diverzifikaci čelistnatých ryb a k rozvoji rozsáhlých korálových útesů.
Název periody byl odvozen od starověkého keltského kmene Silurů, který obýval oblast dnešního Walesu, kde byly horniny tohoto stáří poprvé systematicky studovány.
📜 Historie a pojmenování
Silur jako samostatnou geologickou jednotku definoval ve 30. letech 19. století britský geolog Sir Roderick Murchison. Při svém výzkumu ve Walesu a na hranicích s Anglií zkoumal sled hornin ležících pod vrstvami devonského stáří (tehdy známými jako "Old Red Sandstone"). Tyto vrstvy bohaté na zkameněliny ramenonožců, trilobitů a korálů pojmenoval "Silurian System" na počest keltského kmene Silurů.
Ve stejné době zkoumal jeho kolega a přítel Adam Sedgwick starší, méně fosiliferní vrstvy pod Murchisonovým silurem, které nazval kambrijským systémem. Mezi oběma vědci však vznikl vážný spor o vymezení hranice mezi jejich systémy, protože Murchison postupně rozšiřoval definici siluru směrem dolů, zatímco Sedgwick ji posouval nahoru. Jejich původně přátelský vztah se rozpadl a spor trval desítky let.
Řešení přinesl až v roce 1879 geolog Charles Lapworth, který sporné vrstvy vyčlenil do samostatné periody, kterou nazval ordovik (podle kmene Ordoviků, rovněž z Walesu). Tímto kompromisem byla definitivně stanovena trojice nejstarších prvohorních period: kambrium, ordovik a silur.
🌍 Paleogeografie a klima
V průběhu siluru se kontinenty nacházely v pozicích výrazně odlišných od dnešních. Velký jižní superkontinent Gondwana, zahrnující dnešní Jižní Ameriku, Afriku, Antarktidu, Austrálii, Arábii a Indii, se nacházel v oblasti jižního pólu. Na počátku periody byl ještě zasažen doznívající glaciací z konce ordoviku.
Menší kontinenty, jako Laurentia (dnešní Severní Amerika a Grónsko), Baltika (severní Evropa) a Avalonia (západní Evropa a části východní Severní Ameriky), se nacházely v rovníkových a tropických šířkách. Během siluru se tyto tři kontinenty srazily, což vedlo ke kaledonskému vrásnění a vzniku nového superkontinentu Euramerika (také nazývaného Laurussia).
Hladina světového oceánu byla po většinu siluru velmi vysoká, což vedlo k zaplavení rozsáhlých částí kontinentů a vzniku mělkých, teplých epikontinentálních moří. Tyto podmínky byly ideální pro rozvoj života, zejména pro budování korálových útesů.
Klima se po chladném začátku, ovlivněném ordovickým zaledněním, postupně a výrazně oteplilo. Silur se stal obdobím stabilního a teplého "skleníkového" klimatu, bez výraznějších ledových čepiček na pólech.
🌱 Život v siluru
Silur představuje období bouřlivého rozvoje života, který se zotavoval z druhého největšího masového vymírání v historii Země na hranici ordoviku a siluru.
🌊 Mořský život
Mělká a teplá moře byla plná života.
- Útesy: Poprvé v historii Země se začaly tvořit rozsáhlé útesové komplexy. Hlavními staviteli byli tabulátní a rugózní (čtyřčetní) koráli, spolu s stromatoporoidy (skupina vymřelých houbovců) a vápnitými řasami. Tyto útesy poskytovaly domov obrovskému množství dalších organismů.
- Trilobiti a ramenonožci: Trilobiti, ačkoliv již nedosahovali takové diverzity jako v kambriu a ordoviku, byli stále hojní. Velkého rozvoje dosáhli ramenonožci (Brachiopoda), kteří se stali jednou z dominantních skupin filtrujících organismů.
- Měkkýši: Mezi měkkýši byli hojní mlži a plži. Vrcholovými predátory byli obří hlavonožci s rovnými schránkami z řádu Orthocerida, kteří mohli dosahovat délky několika metrů.
- Ostnokožci: Velmi se dařilo ostnokožcům, zejména lilijicím (Crinoida), jejichž rozpadlé články stonků tvoří celé vápencové vrstvy.
- Graptoliti: Skupina koloniálních polostrunatců, graptoliti, byla klíčová zejména v raném siluru. Jejich fosilie se rychle vyvíjely a jsou vynikajícími vůdčími fosiliemi pro datování hornin.
- Eurypteridi: Děsivými predátory silurských moří byli eurypteridi (často nepřesně nazývaní "mořští štíři"). Některé druhy, jako například Pterygotus, dosahovaly délky přes 2 metry a patřily k největším členovcům všech dob.
- Ryby a paryby: Silur je někdy označován jako počátek "věku ryb". Došlo k obrovskému rozvoji bezčelistnatých "ryb" (agnát) a především se objevily a rychle diverzifikovaly první čelistnatci (Gnathostomata). Mezi ně patřili trnoploutví (Acanthodii), považovaní za příbuzné moderních kostnatých ryb, a pancéřnatí (Placodermi), obrnění predátoři, kteří dominovali v následujícím devonu.
🏞️ První život na souši
Nejvýznamnější evoluční událostí siluru byl přechod života z vody na souš.
- Rostliny: Na vlhkých okrajích kontinentů se objevily první jednoduché cévnaté rostliny. Nejznámější je rod Cooksonia, malá rostlinka s vidličnatě větvenými stonky zakončenými výtrusnicemi. Tyto rostliny ještě neměly skutečné kořeny ani listy, ale jejich cévní svazky jim umožňovaly transport vody a živin, což byl klíčový předpoklad pro život mimo vodní prostředí.
- Živočichové: Spolu s rostlinami se na souš odvážili i první živočichové. Jednalo se o členovce, pravděpodobně stonožkovce (předchůdce stonožek a mnohonožek) a primitivní pavoukovce příbuzné štírům. Důkazy o jejich přítomnosti pocházejí jak z tělních fosilií, tak z fosilních stop.
📖 Stratigrafické dělení
Silur se dělí na čtyři epochy (od nejstarší po nejmladší): 1. Llandovery (cca 443,8–433,4 mil. let) 2. Wenlock (cca 433,4–427,4 mil. let) 3. Ludlow (cca 427,4–423,0 mil. let) 4. Přídolí (cca 423,0–419,2 mil. let)
Toto dělení je založeno především na změnách ve společenstvech graptolitů, kteří slouží jako hlavní vůdčí fosilie. Je pozoruhodné, že nejmladší epocha, Přídolí, byla definována jako celosvětový standard (GSSP) na základě profilu v České republice.
🇨🇿 Silur na území Česka
Území Českého masivu bylo v siluru z velké části zaplaveno mořem, které vytvořilo sedimentační pánev známou jako Barrandien. Díky práci francouzského paleontologa Joachima Barranda v 19. století se tato oblast stala jednou z celosvětově nejvýznamnějších a nejlépe prozkoumaných lokalit silurského stáří.
Horniny českého siluru jsou převážně tmavé břidlice, vápence a vulkanické horniny. Jsou mimořádně bohaté na zkameněliny. Nacházejí se zde tisíce druhů trilobitů (např. rody Aulacopleura, Cromus), hlavonožců (s typickými rovnými schránkami), mlžů, ramenonožců, graptolitů a dalších skupin.
Světový význam má zejména lokalita Požáry u Řeporyj (dnes součást Prahy), kde byl definován mezinárodní stratotyp pro hranici silur-devon, a profil v opuštěném lomu na Klonku u Suchomasty, který definuje bázi stupně ludlow. Jak již bylo zmíněno, nejvyšší epocha siluru, Přídolí, nese jméno podle lokality v Pražské pánvi.
📉 Závěr periody
Přechod od siluru k devonu nebyl poznamenán žádným velkým masovým vymíráním, na rozdíl od hranice ordovik-silur. Došlo k několika menším vymíráním (např. událost Lau), která postihla zejména graptolity a konodonty, ale celkově byl přechod plynulý. Pokračovala orogeneze spojená se vznikem Eurameriky, hladina moře mírně poklesla a klima zůstávalo teplé. Život na souši i v moři pokračoval ve svém rozvoji a plynule přešel do "věku ryb" – devonu.
🔬 Pro laiky
Představte si Zemi před více než 420 miliony lety. Kontinenty jsou na úplně jiných místech než dnes a většina z nich je soustředěna na jižní polokouli. Po velké době ledové se klima výrazně oteplilo a hladina oceánů stoupla, takže moře zaplavila okraje pevnin.
V těchto teplých, mělkých mořích to vře životem. Poprvé v historii se zde tvoří obrovské korálové útesy, podobné těm dnešním, které poskytují úkryt a potravu tisícům druhů. Ve vodě plavou podivní obrnění živočichové bez čelistí, ale objevují se i první skutečné ryby s čelistmi. Největšími dravci však nejsou ryby, ale obří "mořští štíři" (eurypteridi), kteří mohou být větší než člověk.
Největší revoluce se ale odehrává na souši. Do té doby byla pevnina jen pustou skálou a pískem. Nyní se na vlhkých březích objevují první jednoduché, asi jen pár centimetrů vysoké zelené rostlinky. Nemají ještě pořádné listy ani kořeny, ale jsou prvním krokem k tomu, aby se souš zazelenala. A za nimi z vody vylézají i první živočichové – tvorové podobní dnešním stonožkám a mnohonožkám, kteří nacházejí v novém světě potravu a bezpečí. Silur je tedy klíčovým momentem, kdy život udělal první odvážný krok z vody na pevninu.