IUCN

Mezinárodní svaz ochrany přírody
Zkratka	IUCN
Typ	Mezinárodní nevládní organizace
Založení	5. října 1948
Sídlo	Gland,
Členové	Přes 1 400 členských organizací (včetně více než 200 vlád a 1 200 nevládních organizací)
Generální ředitel	Dr. Grethel Aguilar (k roku 2025)
	[www.iucn.org Oficiální web]

Rozbalit box

Obsah boxu

Mezinárodní svaz ochrany přírody (anglicky International Union for Conservation of Nature, zkráceně IUCN) je mezinárodní organizace zaměřená na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Byla založena v roce 1948 a sídlí ve městě Gland ve Švýcarsku. Organizace sdružuje jak vládní, tak nevládní subjekty a je celosvětově uznávanou autoritou v oblasti biodiverzity, ochrany přírody a ekologicky udržitelného rozvoje. Nejznámějším produktem IUCN je Červený seznam ohrožených druhů, který je považován za nejkomplexnější zdroj informací o globálním stavu ochrany živočichů, rostlin a hub.

📜 Historie

🏛️ Založení a první roky

Organizace byla založena 5. října 1948 ve francouzském Fontainebleau po mezinárodní konferenci svolané vládou Francie a organizací UNESCO. Původní název zněl International Union for the Protection of Nature (IUPN). Prvním generálním ředitelem se stal významný britský biolog a eugenik Julian Huxley. Vznikla jako první globální environmentální unie, která spojila vlády a občanskou společnost s cílem chránit přírodu. Jejím hlavním úkolem bylo podporovat mezinárodní spolupráci a poskytovat vědecké poznatky pro efektivní ochranu přírody.

🌍 Rozšíření vlivu

V roce 1956 organizace změnila svůj název na současný Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), aby lépe odrážela své poslání, které se rozšířilo z pouhé ochrany (preservation) na ochranu spojenou s udržitelným využíváním zdrojů (conservation). Během 20. století se IUCN stal klíčovým hráčem na poli mezinárodní environmentální politiky. Podílel se na vzniku a implementaci několika nejdůležitějších mezinárodních úmluv, jako je Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES), Ramsarská úmluva o mokřadech nebo Úmluva o světovém dědictví. V roce 1999 získal IUCN status stálého pozorovatele při Valném shromáždění OSN.

🎯 Cíle a poslání

Hlavním posláním IUCN je "ovlivňovat, povzbuzovat a pomáhat společnostem na celém světě při ochraně integrity a rozmanitosti přírody a zajišťovat, aby jakékoli využívání přírodních zdrojů bylo spravedlivé a ekologicky udržitelné."

Organizace se zaměřuje na tři hlavní oblasti:

Hodnocení a ochrana biodiverzity: Sběr a analýza dat o stavu druhů a ekosystémů, především prostřednictvím Červeného seznamu.
Prosazování efektivního a spravedlivého řízení přírodních zdrojů: Vývoj a podpora politik a zákonů, které vedou k udržitelnému využívání přírody.
Implementace přírodě blízkých řešení (Nature-based Solutions): Podpora řešení globálních výzev (jako je změna klimatu, potravinová bezpečnost nebo snižování rizika katastrof) prostřednictvím ochrany a obnovy ekosystémů.

🏛️ Struktura a fungování

IUCN má unikátní hybridní strukturu, která z něj činí jednu z nejvlivnějších environmentálních organizací na světě.

🤝 Členství

Členy IUCN jsou jak suverénní státy a vládní agentury, tak i nevládní organizace (NGOs) a organizace domorodých obyvatel. K roku 2025 má svaz přes 1 400 členů z více než 160 zemí. Tato kombinace vládních a nevládních subjektů umožňuje IUCN fungovat jako neutrální platforma pro dialog a spolupráci.

congress Světový kongres ochrany přírody

Nejvyšším řídícím orgánem je Světový kongres ochrany přírody (World Conservation Congress), který se schází jednou za čtyři roky. Členové na kongresu schvalují program a politiku IUCN, volí Radu (řídící orgán mezi kongresy) a diskutují o nejnaléhavějších otázkách ochrany přírody.

🔬 Odborné komise

Práce IUCN je z velké části postavena na dobrovolnické síti více než 18 000 expertů sdružených v šesti odborných komisích:

Komise pro přežití druhů (SSC): Poskytuje odborné znalosti pro ochranu druhů, je zodpovědná za tvorbu Červeného seznamu.
Světová komise pro chráněná území (WCPA): Vyvíjí standardy a doporučení pro správu chráněných území.
Komise pro environmentální právo (CEL): Podporuje rozvoj mezinárodního a národního environmentálního práva.
Komise pro vzdělávání a komunikaci (CEC): Zaměřuje se na strategickou komunikaci a vzdělávání v oblasti ochrany přírody.
Komise pro environmentální, ekonomickou a sociální politiku (CEESP): Poskytuje poradenství v oblasti ekonomických a sociálních faktorů ovlivňujících ochranu přírody.
Komise pro management ekosystémů (CEM): Zabývá se integrovaným managementem ekosystémů.

📕 Červený seznam IUCN

Červený seznam ohrožených druhů je nejkomplexnější a nejuznávanější inventář globálního stavu ochrany biologických druhů. Slouží jako klíčový nástroj pro ochranářské aktivity, vědecký výzkum i politická rozhodnutí. Druhy jsou hodnoceny podle přísných kritérií a zařazovány do následujících kategorií:

Vyhynulý (EX) – Není žádných pochyb o tom, že poslední jedinec zemřel. Příklad: Dronte mauricijský.
V přírodě vyhynulý (EW) – Přežívá pouze v zajetí nebo v uměle vysazených populacích mimo svůj původní areál. Příklad: Kůň Převalského (před reintrodukcí).
Kriticky ohrožený (CR) – Extrémně vysoké riziko vyhynutí ve volné přírodě. Příklad: Nosorožec dvourohý.
Ohrožený (EN) – Velmi vysoké riziko vyhynutí ve volné přírodě. Příklad: Panda velká.
Zranitelný (VU) – Vysoké riziko vyhynutí ve volné přírodě. Příklad: Levhart sněžný.
Téměř ohrožený (NT) – Druh, který se blíží splnění kritérií pro zařazení do kategorií ohrožení.
Málo dotčený (LC) – Druh je rozšířený a hojný, nehrozí mu v blízké budoucnosti vyhynutí. Příklad: Člověk moudrý.
Nedostatek údajů (DD) – Není dostatek informací pro posouzení rizika vyhynutí.
Nevyhodnocený (NE) – Druh dosud nebyl hodnocen podle kritérií IUCN.

🏞️ Kategorie chráněných území

Kromě hodnocení druhů vytvořil IUCN také mezinárodně uznávaný systém klasifikace chráněných území. Tento systém pomáhá vládám a dalším subjektům plánovat a spravovat chráněná území podle jejich cílů.

Kategorie Ia: Přísná přírodní rezervace – Území chráněné pro vědecký výzkum a monitoring, s minimálním lidským zásahem.
Kategorie Ib: Divočina – Rozsáhlé, neporušené nebo jen mírně modifikované oblasti, chráněné pro zachování jejich přírodního charakteru.
Kategorie II: Národní park – Rozsáhlé přírodní oblasti chráněné pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci. Příklad: Yellowstonský národní park.
Kategorie III: Přírodní památka nebo útvar – Menší území chráněná pro zachování specifického přírodního útvaru. Příklad: Pravčická brána.
Kategorie IV: Území pro péči o stanoviště/druhy – Území vyžadující aktivní management pro zachování určitých stanovišť nebo druhů.
Kategorie V: Chráněná krajina/mořská krajina – Území, kde interakce lidí a přírody vytvořila charakteristickou krajinu s významnou ekologickou a kulturní hodnotou. Příklad: Chráněná krajinná oblast.
Kategorie VI: Chráněné území s udržitelným využíváním přírodních zdrojů – Území, kde je ochrana přírody propojena s udržitelným využíváním zdrojů místními komunitami.

🤓 Pro laiky

Představte si IUCN jako celosvětového "doktora a správce" přírody. Je to obrovská organizace, která sdružuje vlády zemí (jako je Česko) i nezávislé skupiny (jako je Hnutí DUHA) a společně se snaží, aby naše planeta zůstala zdravá.

Červený seznam jako lékařská zpráva: Nejslavnější věc, kterou IUCN dělá, je Červený seznam. Je to jako obrovská lékařská zpráva pro všechny známé druhy zvířat a rostlin. Některé druhy jsou v ní označeny jako "zdravé" (Málo dotčený), jiné mají "rýmu" (Zranitelný) a některé jsou "na jednotce intenzivní péče" (Kriticky ohrožený). Díky tomuto seznamu víme, kterým druhům musíme pomoci nejdříve, aby úplně nezmizely.

Pravidla pro národní parky: IUCN také vytváří "pravidla" pro chráněná území. Zajišťuje, aby označení "národní park" znamenalo v Brazílii v podstatě to samé jako v Keni. Tím pomáhá chránit nejcennější kouty přírody po celém světě jednotným způsobem.

Stručně řečeno, IUCN je mozkem a svědomím globální ochrany přírody. Shromažďuje data, radí vládám a pomáhá zajistit, aby přírodní bohatství naší planety bylo zachováno i pro budoucí generace.

Šablona:Aktualizováno