Dynastie Tchang
Obsah boxu
Dynastie Tchang (čínsky pchin-jinem Táng cháo, znaky 唐朝; 618–907 n. l.) byla čínská císařská dynastie, která následovala po dynastii Suej a předcházela období Pěti dynastií a deseti říší. Je obecně považována za zlatý věk čínské civilizace, období mimořádné stability, kulturního rozkvětu, územní expanze a mezinárodního vlivu. Hlavním městem byla Čchang-an (dnešní Si-an), které bylo v té době nejlidnatějším městem na světě.
Dynastii založil Li Jüan (císař Kao-cu), který využil rozpadu říše Suej k obsazení hlavního města a vyhlášení nového státu. Vrcholu moci a prosperity dosáhla za vlády jeho syna Li Š'-mina (císař Tchaj-cung) a později za císaře Süan-cunga. Během tohoto období tchangská Čína kontrolovala rozsáhlá území ve Střední Asii podél Hedvábné stezky a její kultura měla hluboký dopad na sousední země, jako je Japonsko, Korea a Vietnam.
Období Tchang bylo přerušeno mezi lety 690 a 705, kdy se moci chopila císařovna Wu Ce-tchien a vyhlásila vlastní dynastii Čou. Zlomovým bodem v dějinách dynastie bylo devastující Povstání An Lu-šana (755–763), které oslabilo centrální vládu a vedlo k postupnému úpadku. Dynastie se sice udržela u moci dalších 150 let, ale potýkala se s rostoucí mocí regionálních vojenských guvernérů, vlivem dvorských eunuchů a četnými rolnickými povstáními, které nakonec vedly k jejímu pádu na počátku 10. století.
📜 Historie
崛起 a založení (618–626)
Dynastie Suej (581–618) sjednotila Čínu po staletích rozdělení, ale její vláda byla krátká. Ambiciózní projekty, jako byl Velký kanál, a nákladné vojenské kampaně proti korejskému království Kogurjo vyčerpaly státní pokladnu a vyvolaly rozsáhlé nepokoje. Li Jüan, vévoda z Tchang a vojenský velitel v Tchaj-jüanu, byl přesvědčen svým druhým synem Li Š'-minem, aby se vzbouřil. V roce 617 Li Jüan s pomocí tureckých spojenců obsadil hlavní město Čchang-an a o rok později, po zavraždění suejského císaře Janga, se prohlásil prvním císařem nové dynastie Tchang a přijal jméno Kao-cu.
Jeho vláda byla ve znamení sjednocování říše a potlačování ostatních povstaleckých vůdců. Klíčovou roli v těchto vojenských kampaních hrál jeho syn Li Š'-min, který se ukázal jako brilantní stratég. Napětí mezi Li Š'-minem a jeho starším bratrem, korunním princem Li Ťien-čchengem, vyvrcholilo v roce 626 incident u brány Süan-wu, kde Li Š'-min zabil své bratry a donutil otce abdikovat v jeho prospěch.
Vláda císaře Tchaj-cunga a raná konsolidace (626–649)
Li Š'-min, známý pod svým chrámovým jménem Tchaj-cung, je považován za jednoho z největších císařů v čínské historii. Jeho vláda, známá jako "Éra Čen-kuan" (貞觀之治), je vnímána jako vzor dobré správy a prosperity. Císař Tchaj-cung reformoval vládu, snížil daně, podporoval vzdělání a byl otevřený kritice od svých ministrů, jako byl slavný Wej Čeng.
V zahraniční politice byl Tchaj-cung mimořádně úspěšný. Porazil a podrobil si Východní turkutský kaganát, čímž zajistil kontrolu nad Hedvábnou stezkou a získal titul "Nebeský chán" od středoasijských kmenů. Jeho říše se rozkládala hluboko do Střední Asie a tchangská Čína se stala dominantní mocností ve východní Asii.
Vláda císařovny Wu Ce-tchien (690–705)
Po smrti Tchaj-cunga a vládě jeho syna Kao-cunga se k moci postupně dostala jeho konkubína a později císařovna Wu Ce-tchien. Byla to nesmírně schopná, ale také bezohledná politička. Po smrti císaře Kao-cunga vládla nejprve jako regentka za své syny, ale v roce 690 se chopila trůnu sama, přerušila dynastii Tchang a vyhlásila vlastní dynastii Čou. Stala se tak jedinou oficiálně vládnoucí císařovnou v celé historii Číny.
Její vláda byla charakterizována posílením role buddhismu, podporou úřednických zkoušek k oslabení staré aristokracie a rozsáhlou sítí tajné policie k potlačení opozice. Ačkoli byla tradičními konfuciánskými historiky kritizována, její vláda byla stabilní a Čína pod ní dále prosperovala. V roce 705 byla stárnoucí císařovna donucena palácovým převratem abdikovat a dynastie Tchang byla obnovena.
Vrcholné období a vláda císaře Süan-cunga (712–756)
Vláda císaře Süan-cunga představuje vrchol tchangské éry. První polovina jeho panování je považována za zlatý věk, kdy Čína dosáhla vrcholu své kulturní a ekonomické moci. Hlavní město Čchang-an bylo kosmopolitní metropolí, kde žili obchodníci, mniši a umělci z celé Asie. Vzkvétala poezie, jejíž největšími představiteli byli Li Po a Tu Fu, malířství a hudba.
V pozdější fázi své vlády se však císař Süan-cung stále více stahoval z politiky a propadal vlivu své oblíbené konkubíny Jang Kuej-fej a její rodiny. To vedlo k politické nestabilitě a korupci, které vyvrcholily katastrofálním povstáním.
Povstání An Lu-šana a postupný úpadek (755–820)
An Lu-šan, vojenský guvernér (ťie-tu-š') sogdsko-tureckého původu, který ovládal severovýchodní hranici, zahájil v roce 755 masivní povstání. Rychle obsadil vedlejší hlavní město Luo-jang a donutil císaře Süan-cunga uprchnout z Čchang-anu. Během útěku byla císařova milovaná Jang Kuej-fej donucena k sebevraždě vlastními vojáky, kteří ji vinili z katastrofy.
Ačkoli povstání bylo nakonec po osmi letech potlačeno s pomocí ujgurských spojenců, mělo pro dynastii devastující následky. Centrální vláda ztratila kontrolu nad provinciemi, kde se moci chopili regionální vojenští guvernéři. Počet obyvatel dramaticky poklesl v důsledku válek a hladomoru. Dynastie Tchang se z této rány nikdy plně nevzpamatovala.
Pozdní Tchang a kolaps (820–907)
Pozdní období dynastie Tchang bylo poznamenáno chronickou politickou nestabilitou. Moc císařů byla silně omezena dvorskými eunuchy, kteří kontrolovali císařskou gardu a často dosazovali a sesazovali císaře podle své vůle. Současně sílila moc regionálních vojenských velitelů, kteří vládli svým územím téměř nezávisle.
V 80. letech 9. století vypuklo masivní rolnické Povstání Chuang Čchaoa, které zpustošilo velkou část země. Povstalci v roce 881 dokonce dobyli a vyplenili hlavní město Čchang-an. Ačkoli bylo povstání nakonec potlačeno, autorita dynastie byla v troskách. Poslední tchangské císaře ovládal vojevůdce Ču Wen, který v roce 907 donutil posledního císaře Aj abdikovat a založil vlastní dynastii Pozdní Liang. Tím dynastie Tchang definitivně zanikla a Čína vstoupila do období politické fragmentace známého jako Pět dynastií a deset říší.
🏛️ Správa a politika
Císařský dvůr a byrokracie
Tchangská vláda navázala na administrativní strukturu dynastie Suej. V jejím čele stál císař, "Syn nebes", s absolutní mocí. Pod ním fungoval komplexní byrokratický aparát, rozdělený do tří hlavních kanceláří (Sekretariát, Kancelář a Státní kancelář) a Šest ministerstev (Ministerstvo státní správy, daní, obřadů, války, spravedlnosti a veřejných prací). Tento model se stal vzorem pro pozdější čínské dynastie.
Úřednické zkoušky
Ačkoli úřednické zkoušky existovaly již dříve, za dynastie Tchang byly výrazně rozšířeny a formalizovány. Umožňovaly výběr úředníků na základě jejich znalostí konfuciánských klasiků, nikoli pouze na základě aristokratického původu. Tento systém pomohl vytvořit vzdělanou elitu loajální k císaři a státu a stal se jedním z pilířů čínského císařství až do počátku 20. století. Přesto si staré aristokratické rody udržovaly značný vliv, zejména v raném období.
Právní systém
V roce 624 byl vydán Tchangský zákoník, který je jedním z nejvýznamnějších právních dokumentů v čínské historii. Systematizoval trestní i správní právo a stal se základem nejen pro pozdější čínské dynastie, ale ovlivnil i právní systémy v Japonsku, Koreji a Vietnamu.
🌍 Společnost a kultura
Kosmopolitní charakter
Tchangská Čína byla otevřená a kosmopolitní společnost. Hlavní město Čchang-an bylo konečnou stanicí Hedvábné stezky a žila v něm početná komunita cizinců – obchodníků, diplomatů, mnichů a umělců ze Střední Asie, Persie, Indie a dalších zemí. To vedlo k bohaté kulturní výměně, která se projevila v umění, hudbě, módě i kuchyni.
Umění a literatura
Období Tchang je považováno za zlatý věk čínské poezie. Básníci jako Li Po, známý svým romantickým a nespoutaným stylem, a Tu Fu, jehož básně realisticky zobrazovaly utrpení doby, dosáhli nepřekonatelné úrovně. Dalšími významnými básníky byli Wang Wej a Paj Ťü-i.
V malířství dominovala krajinomalba, přičemž se rozvíjely dva hlavní styly: modrozelený styl (Li S'-sün) a monochromatický tušový styl (Wang Wej). Velmi populární byla také tchangská keramika, zejména tříbarevná glazovaná keramika san-cchaj (三彩), často ve formě figurek koní, velbloudů a úředníků, které byly ukládány do hrobek.
Náboženství
Nejvýznamnějším náboženstvím tchangské éry byl buddhismus, který dosáhl vrcholu svého vlivu a popularity. Císaři ho často štědře podporovali, vznikaly tisíce klášterů a čínští poutníci, jako slavný Süan-cang, cestovali do Indie pro posvátné texty. Vedle buddhismu prosperoval i domácí taoismus, který si nárokovala jako své rodové náboženství císařská rodina Li. Díky otevřenosti říše se v Číně objevila i cizí náboženství, jako nestoriánství (forma křesťanství), manicheismus a zoroastrismus. V pozdním období dynastie však došlo k perzekuci buddhismu (zejména v roce 845), kdy stát zabavil majetek klášterů ve snaze získat kontrolu nad jejich bohatstvím a mocí.
⚙️ Věda a technologie
Tchangská éra byla obdobím významných inovací. Jedním z nejdůležitějších vynálezů byl dřevotisk, který umožnil masovou produkci textů, zejména buddhistických súter a kalendářů. Pokroky byly zaznamenány v kartografii, medicíně (vznikaly podrobné lékopisy) a inženýrství. Astronom a vynálezce I Sing zkonstruoval jedny z prvních mechanických hodin poháněných vodou. Rozvíjela se také alchymie, která, ač neúspěšná v hledání elixíru nesmrtelnosti, přispěla k objevu mnoha chemických sloučenin, včetně receptur, které se blížily složení střelného prachu.
💰 Ekonomika a obchod
Zemědělství a daně
Základem tchangské ekonomiky bylo zemědělství. V raném období dynastie fungoval systém "stejných polí" (均田制), kdy stát přiděloval rolníkům půdu na základě počtu osob v domácnosti výměnou za daně a pracovní povinnost. Tento systém zajišťoval stabilitu a státní příjmy. Po Povstání An Lu-šana se však systém zhroutil a byl nahrazen systémem dvojí daně (兩稅法), placené v létě a na podzim, která se odvíjela od majetku, nikoli od počtu osob.
Hedvábná stezka a námořní obchod
Obchod vzkvétal jak po souši, tak po moři. Tchangská kontrola nad Střední Asií zajistila bezpečnost Hedvábné stezky, po níž do Číny proudilo luxusní zboží jako sklo, drahé kovy a koně, zatímco z Číny se vyváželo hedvábí, porcelán a čaj. Současně se rozvíjel námořní obchod s jihovýchodní Asií, Indií a Perským zálivem přes přístavy jako Kanton.
⚔️ Armáda
V raném období se tchangská armáda opírala o systém milicí fu-ping (府兵制), kde rolníci sloužili v armádě na rotačním principu. Tento systém byl efektivní pro obranu i menší expanze. S rostoucí délkou a vzdáleností vojenských kampaní se však stal neudržitelným.
V 8. století byl nahrazen profesionální armádou, která byla umístěna především na hranicích pod velením vojenských guvernérů (ťie-tu-š'). Ačkoli byla tato armáda zpočátku velmi silná, vytvoření těchto mocných a autonomních vojenských velitelství se ukázalo jako osudové. Právě jeden z těchto guvernérů, An Lu-šan, zahájil povstání, které dynastii zlomilo, a moc těchto velitelů nakonec vedla k jejímu rozpadu.
💡 Pro laiky
- Zlatý věk Číny: Představte si dynastii Tchang jako období, kdy byla Čína na vrcholu – podobně jako Římská říše za císaře Augusta nebo renesanční Itálie. Byla to doba míru, prosperity, skvělého umění a velkého mezinárodního vlivu.
- Hedvábná stezka v plném proudu: V této době byla slavná Hedvábná stezka nejrušnější. Karavany velbloudů přivážely do Číny exotické zboží, nápady a lidi z celého světa, a naopak vyvážely čínské vynálezy a luxusní produkty. Hlavní město Čchang-an bylo jako dnešní New York nebo Londýn – tavicí kotel kultur.
- Jediná císařovna v historii: V Číně vládli vždy muži, s jednou výjimkou – Wu Ce-tchien. Byla to nesmírně ambiciózní a schopná žena, která se z pozice císařovy konkubíny vypracovala až na samotný trůn a vládla jako císařovna.
- Poezie jako popkultura: Básníci jako Li Po a Tu Fu byli tehdejšími celebritami. Jejich básně se lidé učili nazpaměť a recitovali je při hostinách. Jejich díla jsou dodnes považována za vrchol čínské literatury.
- Vzestup a pád: Příběh dynastie Tchang je klasickým příkladem vzestupu a pádu velké říše. Začala sjednocením a expanzí, dosáhla neuvěřitelného vrcholu, ale pak ji zničila obrovská občanská válka (Povstání An Lu-šana), po které se už nikdy plně nevzpamatovala a pomalu se rozpadla.