Válka o španělské dědictví
Obsah boxu
Válka o španělské dědictví (1701–1714) byl rozsáhlý evropský konflikt, který propukl po smrti posledního španělského krále z rodu Habsburků, Karla II., jenž zemřel bez potomků. Hlavní příčinou byla obava evropských mocností z možného spojení Francie a Španělska pod vládou francouzského rodu Bourbonů, což by dramaticky narušilo tehdejší rovnováhu sil v Evropě.
Proti Francii a bourbonskému Španělsku se zformovala takzvaná Velká aliance, vedená Svatou říší římskou, Velkou Británií a Spojenými nizozemskými provinciemi. Válka se odehrávala na několika frontách v Evropě i v zámořských koloniích a je považována za jeden z prvních globálních konfliktů. Skončila sérií mírových smluv, z nichž nejdůležitější byl Utrechtský mír z roku 1713, který sice potvrdil nástupnictví Bourbonů ve Španělsku, ale za cenu významných územních ztrát španělské říše a zamezení spojení francouzské a španělské koruny.
📜 Příčiny konfliktu
Kořeny války sahají hluboko do dynastické politiky 17. století a obav z hegemonie Francie pod vládou krále Ludvíka XIV., známého jako "král Slunce".
👑 Konec španělských Habsburků
Španělský král Karel II. byl poslední mužský potomek španělské větve Habsburků. Celý život trpěl vážnými zdravotními problémy, které byly důsledkem staletí trvajícího příbuzenského křížení v rámci rodu. Byl fyzicky i mentálně postižený a neschopný zplodit potomka. Jeho blížící se smrt bez přímého dědice vyvolávala po celé Evropě napětí, neboť španělská říše stále zahrnovala obrovská území v Itálii, Nizozemí, a především rozsáhlé a bohaté kolonie v Americe.
Dva hlavní uchazeči o trůn byli spřízněni s Karlem II. přes jeho sestry:
- Filip z Anjou: Vnuk francouzského krále Ludvíka XIV. a Karlovy nevlastní sestry Marie Terezy. Představoval nárok rodu Bourbonů.
- Arcivévoda Karel: Mladší syn císaře Svaté říše římské Leopolda I. z rodu rakouských Habsburků. Jeho nárok se opíral o příbuzenství s Karlovou babičkou.
🌍 Otázka rovnováhy sil
Představa, že by Filip z Anjou usedl na španělský trůn a potenciálně v budoucnu spojil francouzskou a španělskou korunu v personální unii, byla pro ostatní evropské mocnosti nepřijatelná. Takové soustátí by ovládalo obrovské zdroje, armády a kolonie, čímž by získalo naprostou hegemonii na kontinentu. Zejména Anglické království (později Velká Británie) a Spojené provincie nizozemské, jakožto námořní a obchodní mocnosti, se obávaly francouzské kontroly nad španělským koloniálním obchodem. Pro rakouské Habsburky byla ztráta Španělska nejen dynastickou potupou, ale i strategickou hrozbou pro jejich državy v Itálii a střední Evropě.
📜 Závěť Karla II.
V letech před svou smrtí se evropské mocnosti snažily krizi vyřešit diplomatickou cestou a uzavřely několik smluv o rozdělení španělské říše. Tyto dohody však Karel II. a španělská šlechta odmítali, protože si přáli zachovat celistvost říše. Na smrtelné posteli byl Karel II. svými rádci přesvědčen, aby ve své závěti jmenoval jediného dědice, který by byl schopen říši udržet pohromadě. Tou silou byla jednoznačně Francie.
Karel II. tedy ve své poslední vůli odkázal celou španělskou říši Filipovi z Anjou, avšak pod podmínkou, že se španělská a francouzská koruna nikdy nespojí. Když Ludvík XIV. jménem svého vnuka závěť přijal a prohlásil jej králem Filipem V. Španělským, ostatní mocnosti to vnímaly jako přímé ohrožení. Ludvík XIV. navíc svými kroky situaci ještě zhoršil, když například prohlásil, že Filipovo právo na francouzský trůn zůstává nedotčeno, a obsadil francouzskými vojsky pevnosti ve Španělském Nizozemí. To vedlo v roce 1701 k obnovení Velké aliance a brzy nato k vypuknutí války.
⚔️ Průběh války
Válka se bojovala na čtyřech hlavních bojištích: v Nizozemí, v Itálii, ve střední Evropě (povodí Rýnu a Dunaje) a na Pyrenejském poloostrově. Významné operace probíhaly i na moři a v koloniích.
🇮🇹 Italské bojiště
První boje propukly v severní Itálii již v roce 1701, kde císařská armáda pod velením geniálního stratéga prince Evžena Savojského dosáhla několika úspěchů proti Francouzům. Cílem Habsburků bylo ovládnout španělské državy, zejména Milánské vévodství. Přestože Evžen Savojský bojoval často proti přesile, jeho odvážné manévry, jako například v bitvě u Carpi, mu zajistily počáteční výhodu. Boje v Itálii se vlekly po celou válku a skončily až přechodem většiny italských španělských držav pod rakouskou nadvládu.
🇩🇪 Německé a nizozemské bojiště
Tato fronta byla klíčová a odehrály se zde největší a nejkrvavější bitvy. Spojeneckým vojskům zde veleli dva nejvýznamnější vojevůdci té doby: anglický vévoda John Churchill, vévoda z Marlborough, a princ Evžen Savojský.
V roce 1704 hrozil francouzsko-bavorský útok na Vídeň, hlavní město habsburské monarchie. Marlborough podnikl odvážný a nečekaný pochod z Nizozemí až k Dunaji, kde spojil své síly s Evženem Savojským. V bitvě u Höchstädtu (v Anglii známé jako bitva u Blenheimu) spojená vojska drtivě porazila francouzsko-bavorskou armádu. Toto vítězství zachránilo Vídeň, vyřadilo Bavorsko z války a znamenalo první velkou porážku armády Ludvíka XIV. za více než 50 let.
Následovala série dalších velkých vítězství Velké aliance:
- Bitva u Ramillies (1706): Marlboroughovo vítězství vedlo k obsazení téměř celého Španělského Nizozemí spojenci.
- Bitva u Turína (1706): Evžen Savojský prolomil francouzské obležení Turína, čímž Francouze vyhnal z Itálie.
- Bitva u Oudenaarde (1708): Další společné vítězství Marlborougha a Evžena, které otevřelo cestu k invazi do samotné Francie.
- Bitva u Malplaquet (1709): Nejkrvavější bitva války. Ačkoliv spojenci donutili Francouze k ústupu, utrpěli strašlivé ztráty, které otřásly veřejným míněním v Anglii a Nizozemsku a posílily touhu po míru.
🇪🇸 Válka ve Španělsku
Samotné Španělsko se stalo dějištěm urputných bojů, které měly charakter občanské války. Zatímco Kastilie a centrální Španělsko podporovaly Filipa V., regiony bývalé Aragonské koruny (zejména Katalánsko a Valencie) se postavily na stranu arcivévody Karla, který se v roce 1705 vylodil v Barceloně a byl zde korunován jako Karel III.
Spojenecká vojska dvakrát dokázala dobýt Madrid, ale nedokázala ho udržet. Klíčovým momentem byla bitva u Almansy v roce 1707, kde francouzsko-španělská armáda pod velením vévody z Berwicku drtivě porazila spojenecké síly. Toto vítězství zajistilo Filipovi V. kontrolu nad většinou Španělska. Odpor Katalánska trval až do roku 1714, kdy po dlouhém obléhání padla Barcelona.
🌊 Válka na moři a v koloniích
Na moři dominovalo anglické a nizozemské loďstvo. V roce 1704 anglo-nizozemská flotila dobyla strategicky významný přístav Gibraltar, který je dodnes britským územím. V Severní Americe se konflikt odehrával pod názvem Válka královny Anny, kde proti sobě bojovali britští a francouzští kolonisté a jejich indiánští spojenci. Britové zde získali některá francouzská území, jako byla Akádie (dnešní Nové Skotsko).
🕊️ Cesta k míru
Ke konci prvního desetiletí 18. století byla Francie vojensky i finančně vyčerpaná. Ludvík XIV. byl ochoten jednat o míru, ale podmínky Velké aliance, které požadovaly, aby francouzský král pomohl vojensky vyhnat svého vlastního vnuka ze Španělska, byly pro něj nepřijatelné. K obratu ve válce přispěly dvě klíčové události.
🔄 Politické změny a vyčerpání
Ve Velké Británii se v roce 1710 dostala k moci vláda Toryů, kteří byli nakloněni uzavření míru. Válečné náklady byly enormní a veřejnost byla unavena z nekonečných bojů. Vévoda z Marlborough, hlavní zastánce války, byl odvolán z velení.
Druhou, ještě významnější událostí, byla nečekaná smrt císaře Josefa I. v roce 1711. Jeho nástupcem se stal jeho bratr, arcivévoda Karel, uchazeč o španělský trůn, který byl zvolen císařem jako Karel VI. Tím se situace zcela obrátila. Nyní hrozilo spojení Španělska a rakouských držav pod vládou jednoho Habsburka, což by obnovilo říši Karla V. a bylo pro rovnováhu sil stejně nebezpečné jako francouzsko-španělská unie. Británie a Nizozemsko ztratily zájem na dalším podporování Karlova nároku.
📜 Utrechtský mír a další smlouvy
Británie zahájila tajná jednání s Francií, která vyvrcholila v roce 1713 podepsáním Utrechtského míru. Císař Karel VI. se cítil zrazen a pokračoval ve válce ještě rok, ale bez podpory svých námořních spojenců byl donucen přistoupit na mír v Rastattu a Bádenu v roce 1714.
Hlavní body mírového uspořádání:
- Filip V. byl uznán králem Španělska a jeho zámořských kolonií, ale musel se navždy zříci nároku na francouzský trůn.
- Španělsko ztratilo svá evropská území: Španělské Nizozemí, Milánské vévodství, Neapolské království a Sardinské království připadly rakouským Habsburkům. Sicílie připadla Savojsku.
- Velká Británie se stala hlavním vítězem. Získala Gibraltar a Menorcu, čímž ovládla vstup do Středozemního moře. Dále získala francouzská území v Americe (Nové Skotsko, Newfoundland) a lukrativní asiento, což byl monopol na dovoz otroků do španělských kolonií.
- Francie si udržela své hranice, ale její hegemonie byla zlomena.
- Prusko a Savojsko byly uznány jako království, což posílilo jejich postavení v Evropě.
📈 Důsledky a význam
Válka o španělské dědictví zásadně přepsala politickou mapu Evropy a měla dalekosáhlé důsledky.
🗺️ Nové uspořádání Evropy
Konflikt definitivně ukončil éru francouzské dominance a nastolil systém rovnováhy sil jako hlavní princip evropské diplomacie na dalších 200 let. Žádná jednotlivá mocnost neměla být natolik silná, aby mohla ohrozit ostatní. Španělsko ztratilo status prvořadé evropské velmoci, zatímco Rakousko posílilo své postavení ve střední Evropě a Itálii.
👑 Bourbonské Španělsko
Nástup Bourbonů na španělský trůn vedl k centralizaci a modernizaci španělského státu po francouzském vzoru. Filip V. zrušil historická práva a privilegia regionů, které se proti němu postavily (zejména Katalánska a Aragonie), a zavedl jednotnou správu.
🇬🇧 Vzestup Velké Británie
Pro Velkou Británii byla válka obrovským úspěchem. Získala klíčové námořní základny, posílila svou koloniální říši a stala se dominantní námořní a obchodní velmocí světa. Její role v udržování rovnováhy sil na kontinentu se stala ústředním bodem její zahraniční politiky.
💡 Pro laiky
Představte si Evropu na začátku 18. století jako šachovnici, kde hlavními hráči jsou královské rodiny. Dvě nejsilnější rodiny byly Bourboni ve Francii a Habsburkové ve Španělsku a Rakousku. Když španělský král zemřel bez dětí, vznikla otázka, kdo zdědí jeho obrovskou říši.
- Problém: Španělský král ve své závěti odkázal všechno vnukovi francouzského krále. Kdyby se tyto dvě říše spojily, vznikla by "supervelmoc", která by mohla diktovat podmínky celé Evropě.
- Řešení ostatních: Ostatní země (hlavně Anglie, Rakousko a Nizozemsko) se spojily a řekly: "To v žádném případě!" Chtěly udržet tzv. rovnováhu sil, což znamená, že žádný stát nesmí být o tolik silnější než ostatní, aby je mohl ohrozit.
- Výsledek: Po více než deseti letech bojů se dohodli na kompromisu. Francouzský princ se sice stal španělským králem, ale musel se slavnostně vzdát jakéhokoliv nároku na francouzský trůn. Španělsko navíc muselo odevzdat svá území v Itálii a Nizozemí Rakousku a strategické přístavy jako Gibraltar Velké Británii. Tím byla rovnováha sil obnovena a nikdo nezískal všechno.