Přeskočit na obsah

Kauza IPB

Z Infopedia
Verze z 20. 12. 2025, 02:15, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „ {{K rozšíření}} {{Infobox Kauza | Název = Kauza IPB (Investiční a poštovní banka) | Obrázek = IPB_logo_historical.svg | Popis = Logo banky, která v 90. letech ovládala značnou část českého průmyslu a médií. | Typ = Bankovní krach, tunelování, nepřátelské převzetí, mezinárodní arbitráž | Období = 1998 (vstup Nomury) – 2000 (krach) – 2006 (ukončení hlavních sporů) | Místo = {{Vlajka|Česko}} (Praha…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Kauza

Kauza IPB (Investiční a poštovní banka) je největším bankovním krachem a následnou státní sanací v historii České republiky. Pád této bankovní instituce v červnu 2000 nebyl jen ekonomickou událostí, ale politicko-mocenským zemětřesením, které ukončilo éru transformace 90. let. IPB nebyla jen bankou; byla mocenským centrem s vlivem na největší průmyslové podniky, média (TV Nova) a politické strany (zejména ODS).

Její pád, doprovázený zásahem ozbrojeného policejního komanda (URN) v centrále banky a následným bleskovým prodejem do rukou ČSOB za symbolickou jednu korunu, vyvolal sérii mezinárodních arbitráží mezi Českou republikou a japonskou investiční bankou Nomura. Účet za očištění IPB, který zaplatili daňoví poplatníci, se odhaduje na částku blížící se 200 miliardám korun. Z pohledu roku 2025 je kauza IPB učebnicovým příkladem rizik "bankovního socialismu" a divoké privatizace.

🏦 Vzestup: Banka, která vlastnila zemi

Abychom pochopili pád, musíme pochopit unikátní postavení IPB v 90. letech.

Lev s dvěma ocasy

IPB vznikla transformací části státního bankovnictví a díky smlouvě s Českou poštou disponovala nejhustší sítí poboček v zemi. Zatímco ostatní banky (Česká spořitelna, Komerční banka) se soustředily na retail nebo firemní úvěry, IPB pod vedením generálního ředitele Jiřího Tesaře a jeho náměstka, stratéga Libora Procházky, zvolila jinou strategii.

  • Investiční bankovnictví: IPB masivně skupovala akcie českých podniků v rámci kupónové privatizace.
  • Průmyslové impérium: Banka nefungovala jen jako věřitel, ale jako vlastník. Kontrolovala desítky firem (např. Tatra, Zetor, Plzeňský Prazdroj, Vojenské stavby).
  • Politické krytí: IPB měla nadstandardní vztahy s vládní ODS. Byla považována za "banku ODS", která byla ochotna úvěrovat projekty blízké vládnoucí garnituře, i když byly ekonomicky rizikové.

Tento model "bankovního socialismu" (banka vlastní podniky, kterým půjčuje peníze, takže nemůže nechat podnik padnout, i když nesplácí) vedl k akumulaci obrovského množství špatných úvěrů (tzv. "toxic assets").

📉 Privatizace: Příchod Nomury (1998)

V roce 1997 se vláda rozhodla IPB privatizovat. Byla to poslední velká banka ve státních rukou (resp. s významným státním podílem).

Nomura jako "strategický" partner

Vítězem privatizace se stala japonská investiční banka Nomura International (evropská divize). Prodej, který schválila Tošovského vláda, je dodnes považován za fatální chybu.

  • Cena: Nomura zaplatila za 36 % akcií státu cca 3 miliardy Kč. Dalšími operacemi získala kontrolu nad 46 % banky.
  • Záměr: Nomura nebyla "strategický investor" (jako např. Erste nebo KBC), který chce banku rozvíjet 20 let. Byla to "investiční banka", jejímž cílem bylo aktiva levně koupit, "vykostit" (asset stripping) a se ziskem prodat.

Operace "České pivo"

Nejznámějším příkladem chování Nomury byla transakce s českými pivovary. IPB vlastnila kontrolní balíky akcií v Plzeňském Prazdroji a Radegastu.

  • Nomura tyto akcie z IPB vyvedla do své dceřiné společnosti.
  • Zaplatila za ně IPB "výhodnými" směnkami (tedy de facto papírem místo hotovosti).
  • Následně Nomura prodala pivovary jihoafrické skupině SABMiller za cca 24 miliard Kč.
  • Výsledek: Zisk 24 miliard zůstal Nomuře, v IPB zůstaly jen sporné směnky. Tato operace byla později jádrem sporů o "tunelování".

🚨 Krach a nucená správa (Červen 2000)

Na jaře roku 2000 byla situace IPB kritická. Banka neměla hotovost (likviditu), vklady klientů byly ohroženy a hrozil dominový efekt na celou českou ekonomiku.

Run na banku

V červnu 2000 se začaly šířit zvěsti o krachu. Lidé masově vybírali vklady. Banka nebyla schopna plnit povinné minimální rezervy u ČNB. Vedení IPB (ovládané Nomurou) odmítalo spolupracovat s regulátorem a blokovalo kontrolu.

Pátek 16. června 2000: Zásah URN

Vláda Miloše Zemana (ministr financí Pavel Mertlík) a ČNB (guvernér Josef Tošovský) se rozhodly pro radikální řešení.

  • Kolem poledne vtrhlo do centrály IPB na Senovážném náměstí v Praze ozbrojené komando policie v kuklách.
  • Cílem bylo zajistit, aby management nezničil dokumenty a umožnil vstup nucenému správci.
  • Nucený správce: Byl jmenován Petr Staněk.
  • Tento obraz "mužů v kuklách v bance" obletěl svět a stal se symbolem konce jedné éry.

Víkendový prodej ("Curyšská dohoda")

Hned v pondělí 19. června 2000, po hektickém víkendu, byla oznámena šokující zpráva:

  • Veškerá aktiva a pasiva IPB přebírá ČSOB (vlastněná belgickou KBC).
  • Cena: Prodejní cena podniku byla stanovena na symbolickou 1 Kč.
  • Záruky: Stát se zavázal, že ČSOB očistí od všech špatných úvěrů. Garantoval, že ČSOB na transakci neprodělá. Veškeré ztráty měl uhradit státní rozpočet.

Tento bleskový prodej bez výběrového řízení byl terčem ostré kritiky (zejména ze strany ODS a Václava Klause, který mluvil o "bankovní loupeži za bílého dne"). Vláda argumentovala, že nikdo jiný nebyl schopen banku převzít tak rychle, aby v pondělí ráno zůstaly pobočky otevřené.

⚖️ Arbitrážní válka: Česko vs. Nomura

Po převzetí banky se rozhořela právní bitva, která neměla obdoby.

1. Arbitráž "Londýn" (Saluka vs. ČR)

Nomura převedla své nároky na dceřinou firmu Saluka (registrovanou v Nizozemsku), aby mohla využít dohodu o ochraně investic.

  • Argument Nomury: ČR diskriminovala IPB oproti jiným bankám (ČS, KB), kterým poskytla státní pomoc dříve. Zásah státu byl nezákonný a znehodnotil investici Nomury.
  • Výsledek (2006): ČR arbitráž prohrála. Tribunál konstatoval, že ČR neochránila investici Nomury. Hrozilo, že Česko bude platit až 40 miliard Kč.

2. Arbitráž "Curych" (ČR vs. Nomura)

Česká republika kontrovala žalobou v Curychu.

  • Argument ČR: Nomura porušila privatizační smlouvu a vytunelovala IPB (kauza České pivo), čímž způsobila krach banky.
  • Výsledek: Signály naznačovaly, že v tomto sporu by mohla vyhrát Česká republika a vysoudit desítky miliard zpět.

3. Smír (2006)

Vláda Mirka Topolánka (ministr financí Vlastimil Tlustý) nakonec uzavřela s Nomurou smír.

  • Dohoda: "Nula od nuly pojde". ČR nebude platit Nomuře za prohranou arbitráž v Londýně, Nomura nebude platit ČR za vytunelování banky. Obě strany stáhly žaloby.
  • Tento smír byl kritizován jako nevýhodný pro stát, protože ČR se vzdala naděje na odškodnění za "České pivo", ale na druhou stranu se zbavila rizika obří platby.

💰 Ekonomický účet pro daňové poplatníky

Kolik nás pád IPB stál? Přesné číslo je předmětem složitých výpočtů, protože zahrnuje přímé dotace, odkup špatných úvěrů a náklady na právníky.

  • Špatné úvěry: Státní Česká konsolidační agentura (ČKA) převzala od ČSOB nekvalitní aktiva v hodnotě přes 100 miliard Kč. Vymožitelnost těchto pohledávek byla minimální (často pod 10 %).
  • Celkový účet: Podle analýz Ministerstva financí se konečné náklady na sanaci IPB pohybují v rozmezí 160 až 200 miliard Kč.
  • Beneficient: ČSOB získala díky převzetí IPB dominantní postavení na trhu, přístup ke 3 milionům klientů a stala se největší bankou v zemi. Pro ČSOB to byl "obchod století".

🕵️♂️ Trestněprávní rovina: Bez viny

Zatímco stát platil miliardy, policie se snažila najít viníky.

  • Manažeři: Generální ředitel Jiří Tesař, náměstek Libor Procházka a další byli obviněni z několika trestných činů (zkreslování hospodářských výsledků, porušování povinnosti při správě cizího majetku).
  • Výsledek: Všechna stíhání skončila osvobozením nebo zastavením. Soudy konstatovaly, že manažeři jednali v rámci tehdejších zákonů a že ekonomická rizika nejsou trestným činem.
  • Libor Procházka: Mozek banky, přezdívaný "nejchytřejší český bankéř", se stáhl do ústraní a spravuje svůj soukromý majetek.

🏛️ Politické pozadí a "Opoziční smlouva"

Kauza IPB byla politicky výbušná, protože zasáhla do éry tzv. Opoziční smlouvy (vláda ČSSD tolerovaná ODS).

  • ODS (Václav Klaus): Hájila IPB do posledního dechu. Klaus považoval zásah za politicky motivovaný útok levice na "pravicovou banku".
  • ČSSD (Miloš Zeman): Zemanova vláda chtěla "vyčistit stůl" před vstupem do EU. Ministr financí Pavel Mertlík byl hlavním motorem nucené správy, za což čelil nenávisti ze strany ODS.
  • Role ČNB: Guvernér Tošovský sehrál klíčovou roli v tom, že neustoupil tlaku Nomury a prosadil tvrdé řešení.

🤓 Sekce "Pro laiky"

Příběh IPB jako auto s bombou

Představte si, že IPB byla obrovský autobus, který vozil 3 miliony Čechů (vkladatelů). 1. Řidiči autobusu (Tesař a Procházka) jezdili riskantně a půjčovali peníze kamarádům, kteří je nevraceli. 2. Autobus začal hořet (docházely peníze). 3. Stát prodal hořící autobus japonskému turistovi (Nomura). 4. Japonec místo hašení vytáhl z autobusu drahé rádio a motor (Pivovary) a poslal si je domů. Do autobusu dal místo motoru papírek "Dlužím ti motor". 5. Autobus se zastavil uprostřed dálnice. Cestující začali panikařit a chtěli vystoupit. 6. Přijela policie (URN), vykopla Japonce a odtáhla autobus do servisu ČSOB. 7. Servis ČSOB řekl: "Opravíme to, ale vy (stát) zaplatíte úplně všechno. A ten motor, co ukradl Japonec? Toho už nechte být, hlavně ať autobus zase jede."

Výsledek: Cestující byli zachráněni (o vklady nepřišli), ale oprava stála každého Čecha z daní cca 20 000 Kč.

📊 Statistika kauzy

  • **Trvání nucené správy:** Pouhé 3 dny (rekordní rychlost).
  • **Počet klientů:** IPB měla v době pádu přes 3 miliony klientů.
  • **Objem aktiv:** Cca 350 miliard Kč.
  • **Cena prodeje:** 1 Kč (plus státní garance).
  • **Právní náklady:** ČR zaplatila jen za právní zastoupení v arbitrážích miliardy korun.

🔮 Současnost (Prosinec 2025)

Z pohledu roku 2025 je IPB dávnou historií, její stopy jsou však v české ekonomice stále patrné.

  • Bankovní trh: Díky pohlcení IPB se ČSOB stala lídrem trhu. Bankovní sektor je stabilní a plně v rukou zahraničních matek, což paradoxně začalo právě pádem IPB.
  • Státní dluh: Dluh vzniklý sanací IPB byl postupně splácen, ale zvýšil zadlužení země na dlouhá léta.
  • Archivy: V roce 2025 jsou již mnohé dokumenty z kauzy přístupné historikům, což umožňuje detailnější zmapování politických vazeb, které v roce 2000 zůstaly skryty.

📑 Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Kauza_IPB&oldid=16300“