Rusko-japonská válka
Obsah boxu
Rusko-japonská válka (rusky Ру́сско-япóнская войнá, japonsky 日露戦争, Ničiro sensó) byl vojenský konflikt mezi Ruským impériem a Japonským císařstvím, který probíhal od 8. února 1904 do 5. září 1905. Válka se odehrávala především na území Mandžuska, Korejského poloostrova a v přilehlých mořích. Příčinou konfliktu byly protichůdné imperiální ambice obou mocností v této oblasti. Válka skončila drtivou porážkou Ruska a znamenala první vítězství asijské mocnosti nad evropskou velmocí v moderní historii, což mělo dalekosáhlé geopolitické důsledky.
📜 Příčiny konfliktu
Na konci 19. století se Dálný východ stal dějištěm střetu imperiálních zájmů několika velmocí. Zatímco Čína dynastie Čching upadala, Japonsko po reformách Meidži procházelo rychlou modernizací a industrializací, což vedlo k růstu jeho vojenské síly a expanzivních ambicí. Na druhé straně Ruské impérium expandovalo na východ, což symbolizovala stavba Transsibiřské magistrály.
🌏 Střet imperiálních zájmů
- Ruská expanze: Rusko usilovalo o získání nezamrzajícího přístavu v Tichém oceánu. V roce 1898 si vynutilo na Číně pronájem poloostrova Liao-tung s přístavy Port Arthur (dnešní Lü-šun-kchou) a Dalnyj (dnešní Ta-lien). Port Arthur se stal klíčovou námořní základnou ruské Tichomořské floty. Rusko také posilovalo svůj vliv v Mandžusku, formálně čínském území, které okupovalo po Boxerském povstání v roce 1900.
- Japonský vzestup: Japonsko v první čínsko-japonské válce (1894–1895) drtivě porazilo Čínu a Šimonoseckou smlouvou získalo mimo jiné poloostrov Liao-tung. Na nátlak Ruska, Německa a Francie (tzv. Trojí intervence) však muselo Japonsko tento strategický poloostrov vrátit Číně, jen aby ho o několik let později získalo Rusko. To bylo v Japonsku vnímáno jako obrovské ponížení a stalo se jedním z hlavních motivů pro budoucí konfrontaci.
- Otázka Koreje: Korea byla dalším neuralgickým bodem. Japonsko ji považovalo za klíčovou pro svou bezpečnost a sféru vlivu ("dýka mířící na srdce Japonska"), zatímco Rusko zde také posilovalo své pozice.
Neúspěšná diplomatická jednání, během nichž Japonsko navrhovalo uznání ruské dominance v Mandžusku výměnou za japonskou dominanci v Koreji, byla Ruskem a carem Mikulášem II. arogantně odmítnuta. Ruské velení podceňovalo vojenskou sílu Japonska a věřilo v rychlé a snadné vítězství.
⚔️ Průběh války
Válka začala v noci z 8. na 9. února 1904, kdy japonské císařské námořnictvo bez formálního vyhlášení války zaútočilo torpédy na ruskou flotu kotvící v Port Arthuru.
🌊 Námořní operace
Japonské námořnictvo pod velením admirála Tógó Heihachiróa si od počátku kladlo za cíl zničit ruskou Tichomořskou flotu a zajistit si tak nadvládu na moři, která byla klíčová pro přesun pozemních vojsk do Koreje a Mandžuska.
Útok na Port Arthur
První útok na Port Arthur sice nezničil ruskou flotu, ale vážně poškodil několik lodí a demoralizoval ruské námořníky. Ruská flota zůstala pasivně zablokována v přístavu. Krátké období aktivní obrany nastalo pod velením schopného admirála Stěpana Makarova, ten však brzy zahynul, když se jeho vlajková loď Petropavlovsk potopila na mině.
Bitva u Cušimy
Největší a rozhodující námořní bitvou války byla Bitva u Cušimy (27.–28. května 1905). Ruské velení vyslalo na pomoc obleženému Port Arthuru svou Baltskou flotu (přejmenovanou na Druhou tichomořskou eskadru) pod velením admirála Zinovije Rožestvenského. Flota podnikla sedmiměsíční epickou plavbu kolem Afriky, aby se nakonec v Cušimském průlivu střetla s modernější, rychlejší a lépe vycvičenou japonskou flotou.
Admirál Tógó využil vyšší rychlosti svých lodí k manévru známému jako "přejetí T", čímž mohl soustředit palbu všech svých děl na čelní ruské lodě, zatímco Rusové mohli odpovídat jen z předních děl. Výsledkem byla naprostá katastrofa pro Rusko. Z 38 ruských lodí bylo 21 potopeno, 7 zajato a jen několika se podařilo uniknout. Japonsko ztratilo pouze 3 torpédové čluny. Bitva u Cušimy definitivně rozhodla válku ve prospěch Japonska.
🛡️ Pozemní boje v Mandžusku
Po zajištění námořní převahy se japonské armády vylodily v Koreji a Mandžusku. Hlavním velitelem ruských pozemních sil byl generál Alexej Nikolajevič Kuropatkin, který zvolil opatrnou strategii postupného ústupu a čekání na posily přicházející po Transsibiřské magistrále.
Bitva na řece Jalu
První velkou pozemní bitvou byla bitva na řece Jalu (květen 1904), kde japonská 1. armáda generála Kurokiho porazila ruské síly a otevřela si cestu do Mandžuska.
Obléhání Port Arthuru
Japonská 3. armáda pod velením generála Nogiho Maresukeho oblehla klíčovou pevnost Port Arthur. Obléhání trvalo od srpna 1904 do ledna 1905 a bylo mimořádně krvavé. Japonci podnikali masivní frontální útoky proti ruským opevněním, což vedlo k obrovským ztrátám na obou stranách. Klíčovým se stalo dobytí Vysokého vrchu (203 Metre Hill), odkud mohli japonští dělostřelci zaměřit palbu na ruské lodě kotvící v přístavu. Po zničení zbytků Tichomořské floty a vyčerpání zásob obránci kapitulovali.
Bitva u Mukdenu
Největší pozemní bitvou války byla Bitva u Mukdenu (únor–březen 1905). Střetlo se v ní přibližně 600 000 vojáků (300 000 na každé straně), což z ní činilo jednu z největších bitev v historii před první světovou válkou. Po několika týdnech těžkých bojů se japonským silám pod velením maršála Iwao Ójamy podařilo obklíčit ruské levé křídlo a donutit Kuropatkinovu armádu k ústupu. Ačkoliv ruská armáda nebyla zcela zničena, utrpěla těžké ztráty a morálka se zhroutila.
🕊️ Konec války a Portsmouthská smlouva
Navzdory vojenským úspěchům bylo i Japonsko na pokraji ekonomického a lidského vyčerpání. Rusko bylo zase zmítáno vnitřními nepokoji, které přerostly v revoluci roku 1905. Obě strany tak byly ochotny jednat o míru.
Zprostředkovatelem se stal americký prezident Theodore Roosevelt, který za svou roli později obdržel Nobelovu cenu za mír. Mírová jednání probíhala v Portsmouthu v New Hampshire, USA. Portsmouthská smlouva, podepsaná 5. září 1905, stanovila následující podmínky:
- Rusko uznalo japonské "převažující politické, vojenské a ekonomické zájmy" v Koreji.
- Rusko postoupilo Japonsku pronájem poloostrova Liao-tung včetně Port Arthuru.
- Rusko postoupilo Japonsku jižní polovinu ostrova Sachalin.
- Rusko se zavázalo stáhnout svá vojska z Mandžuska.
Japonská veřejnost, očekávající válečné reparace, přijala podmínky smlouvy s nevolí, což vedlo k nepokojům v Tokiu.
📈 Důsledky války
Rusko-japonská válka měla zásadní dopad na mezinárodní politiku a vnitřní vývoj obou zemí.
Pro Rusko
- **Politická destabilizace:** Poražka odhalila slabost a zkorumpovanost carského režimu. Byla přímým katalyzátorem revoluce roku 1905, která donutila cara Mikuláše II. k politickým ústupkům, včetně zřízení parlamentu (Státní duma).
- **Ztráta prestiže:** Porážka evropské velmoci asijskou zemí byla pro Rusko obrovským ponížením a otřásla jeho postavením ve světě.
- **Změna strategického zaměření:** Rusko se po porážce na Dálném východě opět zaměřilo na Balkán, což přispělo k růstu napětí, které nakonec vedlo k vypuknutí první světové války.
Pro Japonsko
- **Uznání jako velmoci:** Vítězství potvrdilo status Japonska jako moderní vojenské a průmyslové velmoci.
- **Posílení imperialismu:** Válka posílila vliv armády v japonské politice a podnítila další expanzi. V roce 1910 Japonsko anektovalo Koreu a dále posilovalo svůj vliv v Mandžusku.
- **Nacionalismus:** Vítězství vyvolalo vlnu nacionalismu a pocitu rasové nadřazenosti, což formovalo japonskou politiku v následujících desetiletích.
Mezinárodní dopad
- **Konec mýtu o nadřazenosti bílé rasy:** Vítězství Japonska inspirovalo nacionalistická a protikoloniální hnutí po celé Asii. Ukázalo, že evropské mocnosti nejsou neporazitelné.
- **Předzvěst první světové války:** Konflikt ukázal ničivou sílu moderních zbraní, jako byly kulomety, rychlopalné dělostřelectvo a námořní miny. Zákopová válka u Port Arthuru předznamenala boje na západní frontě.
💡 Pro laiky
- Transsibiřská magistrála: Extrémně dlouhá železnice spojující evropskou část Ruska s Dálným východem. Během války byla klíčová pro zásobování ruské armády, ale její nízká kapacita (byla tehdy z velké části jednokolejná) způsobovala obrovská zpoždění.
- Predreadnought: Typ bitevní lodi, který dominoval námořnictvům na přelomu 19. a 20. století. Byly silně pancéřované a vyzbrojené děly různých ráží. Válka ukázala jejich sílu, ale brzy je překonala nová generace lodí typu Dreadnought.
- Přejetí T (Crossing the T): Klasický námořní taktický manévr. Flota, které se ho podaří provést, může pálit na nepřítele plnými bočními salvami (ze všech hlavních děl), zatímco nepřítel může odpovídat pouze děly na přídi. To dává útočící flotě obrovskou palebnou převahu.
- Sféra vlivu: Území, kde cizí mocnost nemá formální vládu, ale má rozhodující ekonomický, politický a vojenský vliv. Mandžusko a Korea byly na počátku 20. století předmětem sporu o sféry vlivu mezi Ruskem a Japonskem.