Kleopatra VII.
Obsah boxu
Kleopatra VII. Filopátor (řecky Κλεοπάτρα Θεά Φιλοπάτωρ; 69 př. n. l., Alexandrie – 12. srpna 30 př. n. l., tamtéž) byla poslední královna ptolemaiovského Egypta a poslední faraon starověkého Egypta. Byla členkou dynastie Ptolemaiovců, řecko-makedonské dynastie, která vládla Egyptu po smrti Alexandra Velikého. Ačkoliv byla řeckého původu, jako jediná z dynastie se naučila egyptský jazyk. Její život a vláda jsou neoddělitelně spjaty s osudy pozdní Římské republiky, především díky jejím vztahům se dvěma nejmocnějšími muži té doby, Juliem Caesarem a Marcem Antoniem. Její smrt znamenala konec helénistického období a počátek římské nadvlády nad Egyptem.
📜 Původ a mládí
Kleopatra se narodila v roce 69 př. n. l. v Alexandrii, hlavním městě ptolemaiovského království. Byla dcerou krále Ptolemaia XII. Auleta. Její matkou byla pravděpodobně králova sestra a manželka Kleopatra V., což bylo v dynastii Ptolemaiovců běžnou praxí. Její rod byl řecko-makedonského původu, odvozoval svůj původ od Ptolemaia I. Sótéra, jednoho z generálů Alexandra Velikého.
Vyrůstala v prostředí plném politických intrik a nestability. Její otec, Ptolemaios XII., byl neoblíbeným a slabým vládcem, který si udržel trůn jen díky podpoře Říma, za kterou platil obrovské úplatky. V roce 58 př. n. l. byl dokonce vyhnán z Alexandrie a trůnu se zmocnila jeho starší dcera Berenika IV.. S římskou pomocí se Ptolemaios XII. v roce 55 př. n. l. vrátil a nechal Bereniku popravit. Tyto události mladou Kleopatru hluboce ovlivnily a ukázaly jí, jak klíčová je pro přežití Egypta podpora Říma.
Kleopatra získala vynikající vzdělání v alexandrijském Múseionu, centru tehdejší vzdělanosti. Hovořila údajně devíti jazyky, včetně řečtiny, latiny a jako první z Ptolemaiovců i egyptštiny. Zajímal ji filosofie, matematika a astronomie.
👑 Nástup na trůn a občanská válka
Po smrti svého otce v roce 51 př. n. l. se Kleopatra, tehdy osmnáctiletá, stala spoluvládkyní se svým přibližně desetiletým bratrem Ptolemaiem XIII., za kterého se podle zvyku provdala. Vliv u dvora však rychle získali dvorští hodnostáři, eunuch Pothinus, vojevůdce Achillas a Theodotos z Chiu, kteří mladého krále ovládali. Jejich cílem bylo vládnout jeho jménem a Kleopatru od moci odstavit.
V roce 48 př. n. l. byla Kleopatra donucena uprchnout z Alexandrie do Sýrie, kde shromáždila žoldnéřskou armádu a připravovala se na návrat. Mezitím v Římě vrcholila občanská válka mezi Juliem Caesarem a Gnaeem Pompeiem Magnem. Po drtivé porážce v bitvě u Farsálu uprchl Pompeius do Egypta, kde hledal útočiště. Poradci Ptolemaia XIII. však v naději, že si nakloní Caesara, nechali Pompeia zavraždit. Tento čin měl opačný efekt – Caesar, který dorazil do Alexandrie krátce poté, byl znechucen zradou a vraždou římského konzula.
❤️ Vztah s Juliem Caesarem
Caesar se rozhodl v Egyptě zůstat, aby urovnal spor o trůn a zajistil splacení obrovských dluhů, které u něj měl Ptolemaios XII. Kleopatra využila příležitosti a nechala se tajně propašovat do paláce, podle legendy zabalená v koberci, aby se s Caesarem setkala osobně. Podařilo se jí římského vojevůdce okouzlit svou inteligencí, vzděláním a šarmem. Caesar se postavil na její stranu, což vyvolalo alexandrijskou válku proti silám Ptolemaia XIII.
Během bojů, které trvaly několik měsíců, byl Ptolemaios XIII. poražen a utonul v Nilu na útěku. Caesar poté dosadil Kleopatru na trůn společně s jejím mladším bratrem Ptolemaiem XIV.. Kleopatra a Caesar spolu strávili několik měsíců a podnikli cestu po Nilu. Z jejich vztahu se v roce 47 př. n. l. narodil syn Ptolemaios Caesar, známý jako Caesarion ("malý Caesar").
V letech 46 př. n. l.–44 př. n. l. pobývala Kleopatra na Caesarovo pozvání v Římě. Bydlela ve vile za Tiberou a její přítomnost ve městě vzbuzovala senzaci i pohoršení. Caesar jí dokonce nechal postavit zlatou sochu v chrámu Venuše Roditelky. Její sen o spojení Egypta a Říma pod vládou jejich syna však skončil 15. března 44 př. n. l., kdy byl Caesar zavražděn.
🏛️ Vztah s Marcem Antoniem
Po Caesarově smrti se Kleopatra vrátila do Egypta, kde nechala odstranit svého bratra a spoluvládce Ptolemaia XIV. a na jeho místo dosadila svého syna Caesariona jako Ptolemaia XV. V Římě se rozpoutal nový boj o moc mezi Caesarovými vrahy a jeho dědici, především Octavianem a Marcem Antoniem.
V roce 41 př. n. l. si Marcus Antonius, který po rozdělení říše spravoval východní provincie, předvolal Kleopatru do Tarsu v Kilikii, aby vysvětlila svou vlažnou podporu v boji proti Caesarovým vrahům. Kleopatra dorazila na velkolepé lodi, oděná jako bohyně Afrodita (respektive Isis), a Antonia naprosto uchvátila. Stali se z nich milenci a političtí spojenci. Antonius strávil zimu 41 př. n. l.–40 př. n. l. v Alexandrii. Z jejich vztahu se narodila dvojčata Alexandr Hélios a Kleopatra Seléné II. a později syn Ptolemaios Filadelfos.
Jejich spojenectví bylo nejen osobní, ale i strategické. Kleopatra poskytovala Antoniovi finanční a materiální podporu pro jeho vojenská tažení, zejména proti Parthské říši. Antonius na oplátku uznával její postavení a postavení jejich dětí. V roce 34 př. n. l. uspořádal v Alexandrii triumfální slavnost známou jako "Alexandrijské darování", kde prohlásil Caesariona za Caesarova právoplatného syna a dědice a svým dětem s Kleopatrou udělil vládu nad rozsáhlými územími na východě. Tímto aktem přímo zpochybnil postavení Octaviana, Caesarova adoptivního syna, a konflikt mezi nimi se stal nevyhnutelným.
⚔️ Pád a smrt
Octavianus v Římě vedl proti Antoniovi a Kleopatře masivní propagandistickou kampaň. Líčil Antonia jako muže zotročeného cizí, nebezpečnou a zhýralou královnou, která usiluje o ovládnutí Říma. Podařilo se mu získat na svou stranu římský senát, který v roce 32 př. n. l. vyhlásil válku Kleopatře (nikoliv Antoniovi, aby se vyhnul zdání další občanské války).
Rozhodující střetnutí se odehrálo 2. září 31 př. n. l. v námořní bitvě u Actia u pobřeží Řecka. Flotila Antonia a Kleopatry byla drtivě poražena vojsky Octaviana, vedenými Marcem Vipsaniem Agrippou. Kleopatra i Antonius uprchli zpět do Egypta.
V létě roku 30 př. n. l. vtrhl Octavianus do Egypta. Antoniovy legie ho opustily a přešly na stranu vítěze. Po falešné zprávě o Kleopatřině smrti spáchal Antonius sebevraždu – vrhl se na svůj meč. Umírajícího ho přinesli ke Kleopatře, která se s dětmi a služebnictvem ukryla ve své hrobce, a zemřel jí v náručí.
Kleopatra byla zajata Octavianovými vojáky. Pokusila se s Octavianem vyjednávat, ale ten ji chtěl pouze jako hlavní trofej ve svém triumfálním průvodu v Římě. Aby se vyhnula tomuto ponížení, spáchala 12. srpna 30 př. n. l. sebevraždu. Podle nejznámější verze, kterou zpopularizoval Plútarchos, se nechala uštknout kobrou egyptskou (brejlovcem), symbolem božské královské moci, kterou jí pronesli v košíku s fíky. Octavianus nechal zavraždit jejího syna Caesariona, ale ušetřil její tři děti s Antoniem, které odvezl do Říma a svěřil do péče své sestry (a Antoniovy bývalé manželky) Octavie. Egypt se stal římskou provincií Aegyptus.
✨ Odkaz a obraz v kultuře
Obraz Kleopatry byl po staletí formován především římskou, zejména octavianovskou propagandou, která ji vykreslovala jako svůdnou a bezohlednou orientální despotku. Tento pohled přetrval v dílech římských historiků jako Plútarchos nebo Cassius Dio.
V pozdějších dobách se stala námětem bezpočtu uměleckých děl.
- Literatura: Nejslavnějším zpracováním jejího příběhu je tragédie Antonius a Kleopatra od Williama Shakespeara.
- Výtvarné umění: Byla častým námětem malířů v období renesance a baroka (např. Giovanni Battista Tiepolo, Guido Reni).
- Hudba: Její osud inspiroval řadu oper, například od Georga Friedricha Händela (Giulio Cesare in Egitto).
- Film: Její postava se objevila v mnoha filmech. Nejikoničtější je velkofilm Kleopatra z roku 1963 s Elizabeth Taylor v hlavní roli.
Moderní historiografie se snaží o vyváženější pohled a zdůrazňuje její politické schopnosti, inteligenci a snahu o zachování nezávislosti Egypta v době římské expanze. Byla schopnou a charismatickou vládkyní, která dokázala využít všech dostupných prostředků k dosažení svých cílů v mužském světě plném násilí a intrik. Její životní příběh zůstává jedním z nejfascinujících a nejtragičtějších v dějinách.