Friedrich Wöhler
Šablona:Infobox - vědec ``` ``` Friedrich Wöhler (31. července 1800, Eschersheim – 23. září 1882, Göttingen) byl německý chemik, který je považován za jednoho z průkopníků organické chemie. Jeho nejvýznamnějším úspěchem byla syntéza močoviny v roce 1828, která zásadním způsobem zpochybnila do té doby převládající teorii vitalismu. Mimo to se proslavil izolací několika chemických prvků, včetně hliníku a beryllia, a významnou spoluprací s Justem von Liebigem. ``` ```
🎓 Vzdělání a kariéra
Friedrich Wöhler se narodil v Eschersheimu, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Již v mládí projevoval velký zájem o vědu a prováděl chemické experimenty v soukromé laboratoři. V roce 1820 začal studovat medicínu na univerzitě v Marburgu, ale brzy se jeho pozornost plně soustředila na chemii. Na doporučení svého profesora Leopolda Gmelina přestoupil na univerzitu v Heidelbergu, kde pod Gmelinovým vedením v roce 1823 získal doktorát z medicíny.
Gmelin rozpoznal Wöhlerův mimořádný talent a zařídil mu roční stáž ve Stockholmu v laboratoři nejslavnějšího chemika té doby, Jönse Jacoba Berzelia. Tento pobyt měl na Wöhlerovu kariéru zásadní vliv. Naučil se zde precizním analytickým technikám a osvojil si Berzeliův systematický přístup k chemii.
Po návratu do Německa působil v letech 1825 až 1831 jako učitel na polytechnické škole v Berlíně. Poté přešel na vyšší polytechnickou školu v Kasselu. V roce 1836 přijal nabídku na pozici řádného profesora chemie na prestižní univerzitě v Göttingenu, kde nahradil Friedricha Stromeyera. Zde působil až do své smrti v roce 1882 a vybudoval jedno z nejvýznamnějších center chemického výzkumu a výuky v Evropě. ``` ```
🔬 Vědecké objevy a přínos
Wöhlerův přínos chemii je mimořádně široký a zasahuje do anorganické i organické chemie. Jeho práce pomohla transformovat chemii z popisné vědy na moderní experimentální disciplínu.
Syntéza močoviny a pád vitalismu
Nejznámějším Wöhlerovým objevem je umělá příprava močoviny v roce 1828. Při pokusu připravit kyanatan amonný (NH₄CNO) zahříváním kyanatanu stříbrného s chloridem amonným zjistil, že výsledný produkt má zcela jiné vlastnosti. K jeho překvapení se jednalo o krystaly močoviny, látky, která byla do té doby známá pouze jako produkt metabolických procesů v tělech živých organismů.
Tento experiment, často označovaný jako Wöhlerova syntéza, byl klíčovým milníkem v historii chemie. Přímo zpochybnil teorii vitalismu, která tvrdila, že organické sloučeniny mohou vznikat pouze působením "životní síly" (vis vitalis) v živých organismech a nelze je připravit z anorganických látek v laboratoři. Wöhlerova syntéza ukázala, že pro vznik organických látek neplatí žádné speciální zákony a že organická a anorganická chemie jsou řízeny stejnými principy. Sám Wöhler napsal Berzeliovi: "Musím Vám říci, že umím připravit močovinu, aniž bych k tomu potřeboval ledviny, ať už lidské nebo psí."
Ačkoliv pád vitalismu byl postupný proces, Wöhlerova syntéza je považována za jeho symbolický počátek a otevřela dveře pro vznik a bouřlivý rozvoj moderní organické chemie.
Objevy prvků
Wöhler byl také zručným experimentátorem v oblasti anorganické chemie a zasloužil se o izolaci několika prvků v čisté podobě.
- Hliník (Al): V roce 1827 se mu podařilo zdokonalit metodu Hanse Christiana Ørsteda a jako první izoloval hliník v podobě malých kuliček (prášku) redukcí bezvodého chloridu hlinitého kovovým draslíkem. Ačkoliv Ørsted izoloval nečistou formu již dříve, Wöhler je často uváděn jako objevitel čistého hliníku.
- Berylium (Be): V roce 1828, nezávisle na Antoinu Bussym, izoloval kovové beryllium stejnou metodou jako hliník – redukcí chloridu berylnatého draslíkem.
- Yttrium (Y): V roce 1828 byl prvním, kdo izoloval kovové yttrium.
- Křemík (Si) a Bor (B): Přestože tyto prvky již byly známy, Wöhler připravil jejich čistou krystalickou formu a podrobně studoval jejich vlastnosti.
Spolupráce s Justem von Liebigem
Legendární je Wöhlerova celoživotní spolupráce a přátelství s dalším velikánem německé chemie, Justem von Liebigem. Ačkoliv byli povahově velmi odlišní (Wöhler byl skromný a klidný, Liebig energický a průbojný), jejich vědecká spolupráce byla mimořádně plodná.
Jejich nejdůležitější společná práce se týkala výzkumu "hořkomandlového oleje" (benzaldehyd). V roce 1832 publikovali studii, ve které ukázali, že skupina atomů C₇H₅O (kterou nazvali benzoyl) zůstává nezměněna v řadě chemických reakcí. Tento objev položil základy teorie radikálů, která se stala jedním z pilířů rané organické chemie a pomohla systematizovat studium organických sloučenin.
Další výzkum
Mezi další významné Wöhlerovy příspěvky patří:
- Příprava karbidu vápenatého a následná syntéza acetylenu.
- Objev a popis nitridu křemíku a silanů.
- Rozsáhlý výzkum kyanidů a jejich derivátů.
- Analýza velkého množství meteoritů, čímž přispěl k rozvoji kosmochemie.
``` ```
📜 Pedagogická činnost a odkaz
Friedrich Wöhler nebyl jen geniálním výzkumníkem, ale také vynikajícím a oblíbeným pedagogem. Během svého působení na univerzitě v Göttingenu vychoval několik generací chemiků z celého světa. Jeho laboratoř byla proslulá přátelskou a inspirativní atmosférou. Mezi jeho nejznámější žáky patřili například Rudolph Fittig, Adolph Wilhelm Hermann Kolbe nebo Georg Ludwig Carius.
Wöhlerův odkaz spočívá především v jeho roli při bourání hranic mezi anorganickou a organickou chemií. Jeho syntéza močoviny je jedním z nejikoničtějších experimentů v dějinách vědy a symbolizuje začátek moderní organické chemie. Společně s Liebigem a Berzeliem patří k otcům zakladatelům chemie jako moderní vědecké disciplíny. ``` ```
🏆 Ocenění a pocty
Za svůj přínos vědě obdržel Friedrich Wöhler řadu ocenění a stal se členem mnoha vědeckých akademií po celé Evropě.
- V roce 1854 byl zvolen zahraničním členem Královské společnosti v Londýně.
- V roce 1872 mu Královská společnost udělila své nejvyšší vyznamenání, Copleyho medaili.
- Byl nositelem pruského řádu Pour le Mérite.
- Na jeho počest byl pojmenován minerál wöhlerit.
``` ```
✍️ Vybrané publikace
Wöhler byl také autorem několika vlivných učebnic, které pomohly standardizovat výuku chemie.
- Lehrbuch der Chemie (Učebnice chemie) – napsaná původně J. J. Berzeliem, Wöhler ji přeložil do němčiny a rozsáhle doplnil.
- Grundriss der Anorganischen Chemie (Základy anorganické chemie)
- Grundriss der Organischen Chemie (Základy organické chemie)
- Praktische Übungen in der Chemischen Analyse (Praktická cvičení z chemické analýzy)
``` ```