Buněčná stěna

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - buněčná součást Buněčná stěna je pevná, polopropustná vnější vrstva, která obklopuje cytoplazmatickou membránu buněk některých organismů, jako jsou rostliny, houby, řasy, bakterie a archea. Živočišné buňky a prvoci buněčnou stěnu nemají. Její hlavní funkcí je poskytovat buňce strukturální podporu, ochranu a udávat její tvar. Byla to první buněčná struktura pozorovaná pod mikroskopem, což učinil Robert Hooke v roce 1665 při zkoumání korku.

📜 Historie objevů

Objev buněčné stěny je neoddělitelně spjat s počátky mikroskopie. V roce 1665 anglický vědec Robert Hooke použil jeden z prvních jednoduchých mikroskopů k pozorování tenkého řezu korkem. Ve své publikaci Micrographia popsal a nakreslil malé, pravidelně uspořádané komůrky, které mu připomínaly cely v klášteře, a proto je nazval "buňky" (z latinského cellula, malá místnost). To, co Hooke ve skutečnosti viděl, byly právě prázdné buněčné stěny odumřelých buněk korku. Tím položil základ pro buněčnou teorii.

V 19. století, s rozvojem dokonalejších mikroskopů, mohli vědci jako Matthias Schleiden a Theodor Schwann dále zkoumat buňky a potvrdit, že jsou základní stavební jednotkou všech živých organismů. Postupně bylo zjištěno, že chemické složení buněčné stěny se u různých skupin organismů liší, což vedlo k hlubšímu pochopení jejich evolučních vztahů. Významným milníkem bylo v roce 1884 zavedení Gramova barvení Hansem Christianem Gramem, které umožnilo rozlišit bakterie na dvě základní skupiny (grampozitivní a gramnegativní) právě na základě odlišné struktury jejich buněčné stěny.

🧱 Struktura a složení

Složení buněčné stěny je klíčovým znakem pro klasifikaci organismů a výrazně se liší mezi jednotlivými říšemi.

🌿 Rostliny

Buněčná stěna rostlin je komplexní struktura, která se skládá především z polysacharidů. Její hlavní složkou je celulóza, lineární polysacharid tvořený molekulami glukózy. Vlákna celulózy, zvaná mikrofibrily, jsou navzájem propojena a vytvářejí pevnou síť, která je zalita v matrix z dalších polysacharidů – hemicelulóz a pektinů. Rostlinná stěna se skládá z několika vrstev:

• Střední lamela: Vnější vrstva bohatá na pektiny, která spojuje sousední buňky.
• Primární stěna: Ukládá se na střední lamelu, je tenká, flexibilní a umožňuje buňce růst. Obsahuje celulózu, hemicelulózy a pektiny.
• Sekundární stěna: Tvoří se po ukončení růstu buňky na vnitřní straně primární stěny. Je mnohem silnější a pevnější, obsahuje více celulózy a často je impregnována ligninem (dřevnatění), což jí dodává mimořádnou pevnost a odolnost. Ukládání ligninu může vést až k odumření buňky.

Buněčné stěny sousedních rostlinných buněk jsou propojeny kanálky zvanými plazmodezmy, které umožňují komunikaci a transport látek mezi buňkami.

🍄 Houby

Buněčná stěna hub se od rostlinné zásadně liší. Její hlavní stavební složkou je chitin, což je dusíkatý polysacharid, který se nachází také v exoskeletu členovců. Chitin poskytuje buňkám hub pevnost a ochranu. Kromě chitinu obsahuje stěna hub také další polysacharidy jako glukany a mannany, zejména u kvasinek.

🦠 Bakterie

Bakteriální buněčná stěna je unikátní díky přítomnosti peptidoglykanu (také nazývaného murein), polymeru tvořeného cukry a aminokyselinami. Na základě struktury buněčné stěny a výsledku Gramova barvení se bakterie dělí na dvě hlavní skupiny:

• Grampozitivní bakterie: Mají silnou, mnohovrstevnou stěnu tvořenou převážně peptidoglykanem (až 90 %). Tato stěna také obsahuje kyseliny teichoové, které hrají roli v regulaci iontů a jsou důležitými povrchovými antigeny. Při barvení se barví modrofialově.
• Gramnegativní bakterie: Jejich buněčná stěna je složitější. Mají jen tenkou vrstvu peptidoglykanu, která je obklopena vnější membránou. Tato vnější membrána obsahuje lipopolysacharidy (LPS), které mohou působit jako toxiny a vyvolávat silnou imunitní odpověď. Mezi vnitřní a vnější membránou se nachází periplazmatický prostor. Při barvení se barví růžově.

Některé bakterie, například rodu Mycoplasma, buněčnou stěnu zcela postrádají.

🔬 Archea

Buněčné stěny archeí jsou velmi rozmanité a neobsahují peptidoglykan. Místo něj mohou obsahovat:

• Pseudopeptidoglykan (pseudomurein): Podobný peptidoglykanu, ale s odlišnými chemickými vazbami a složením cukrů. Není citlivý na lysozym, enzym, který štěpí peptidoglykan bakterií.
• S-vrstva (Surface layer): Pravidelně uspořádaná vrstva proteinů nebo glykoproteinů na povrchu buňky. U některých archeí je to jediná složka buněčné stěny.
• Polysacharidy nebo jiné polymery.

Některé druhy archeí, jako je Thermoplasma, buněčnou stěnu nemají vůbec.

🌊 Řasy

Buněčné stěny řas jsou chemicky různorodé. Podobně jako u rostlin často obsahují celulózu. Mohou však obsahovat i jiné polysacharidy jako mannan, xylan nebo kyselinu alginovou (u hnědých řas). Stěny rozsivek jsou unikátní tím, že jsou tvořeny oxidem křemičitým, který vytváří pevnou schránku zvanou frustula.

⚙️ Funkce

Buněčná stěna plní několik životně důležitých funkcí:

• Mechanická opora a udržení tvaru: Poskytuje buňce pevnost a rigiditu, čímž určuje její tvar. U rostlin umožňuje stavbu celého těla.
• Ochrana před osmotickým tlakem: Brání buňce v prasknutí (osmotické lýzi) v hypotonickém prostředí (prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek, než je uvnitř buňky), kdy do buňky proudí voda.
• Ochrana před vnějšími vlivy: Chrání buňku před mechanickým poškozením, patogeny a dalšími stresory z okolního prostředí.
• Regulace transportu: I když je obecně plně propustná (permeabilní) pro vodu a malé molekuly, může fungovat jako filtr, který zabraňuje průniku velkých molekul.
• Zásobní funkce: V některých případech, například v semenech, mohou polysacharidy buněčné stěny sloužit jako zásobárna energie.

💡 Pro laiky: Buněčná stěna jako dům pro buňku

Představte si buňku jako malý, měkký balónek naplněný vodou a různými součástkami (organelami). Tento balónek je velmi zranitelný. Buněčná stěna je jako pevný dům postavený kolem tohoto balónku.

• Pevné zdi (Tvar a ochrana): Stejně jako zdi domu drží jeho tvar a chrání ho před větrem a deštěm, buněčná stěna dává buňce pevný tvar a chrání ji před mechanickým poškozením. Když křupnete do celeru, slyšíte právě praskání těchto pevných "buněčných domů".
• Zabraňuje přefouknutí (Ochrana před tlakem): Kdybyste balónek ponořili do vody, mohl by nasát tolik vody, až by praskl. Dům kolem něj tomu ale zabrání. Podobně buněčná stěna chrání buňku, aby nenasála příliš mnoho vody a nepraskla.
• Různé materiály (Různé typy stěn): Domy mohou být postaveny z cihel, dřeva nebo betonu. Stejně tak se liší materiál buněčných stěn. Rostlinné buňky mají "dřevěný dům" z celulózy, zatímco houby mají "dům" z pevného chitinu a bakterie používají speciální "stavební materiál" zvaný peptidoglykan.

Buněčná stěna je tedy klíčová ochranná a oporná struktura, která umožňuje buňkám přežít v rozmanitých podmínkách.

⚕️ Medicínský význam

Struktura bakteriální buněčné stěny je klíčovým cílem pro mnoho druhů antibiotik. Vzhledem k tomu, že živočišné buňky buněčnou stěnu nemají, je možné cílit na její syntézu, aniž by byly poškozeny buňky hostitele.

• Peniciliny a cefalosporiny: Tato β-laktamová antibiotika inhibují enzymy (transpeptidázy), které jsou zodpovědné za zesíťování peptidoglykanu v bakteriální stěně. To vede k oslabení stěny a zániku bakterie. Jsou účinnější proti grampozitivním bakteriím s jejich silnou peptidoglykanovou vrstvou.
• Lysozym: Enzym přítomný například ve slinách a slzách, který dokáže přímo štěpit vazby v peptidoglykanu a narušovat tak bakteriální stěnu.
• Rezistence bakterií: Některé gramnegativní bakterie jsou přirozeně odolnější vůči určitým antibiotikům, protože jejich vnější membrána brání průniku léčiva k peptidoglykanové vrstvě. Některé bakterie si také vyvinuly enzymy (např. β-laktamázy), které dokáží antibiotika zničit.

Buněčná stěna hub, tvořená chitinem, je zase cílem pro antimykotika (léky proti houbovým infekcím). Tyto léky narušují syntézu chitinu, čímž oslabují houbovou buňku a vedou k jejímu zničení.

Zdroje

Wikipedia StudiumBiochemie.cz Botanika.prf.jcu.cz Masarykova univerzita Biologie-chemie.cz WikiSkripta Vet-uni.cz