Philadelphia Blazers

Philadelphia Blazers
Liga	World Hockey Association
Divize	Východní divize
Kapacita	9 000
Město	Philadelphia, Pensylvánie
Barvy	žlutá, oranžová
Trenér	John McKenzie, Phil Watson

Philadelphia Blazers byl americký profesionální klub ledního hokeje, který sídlil v pensylvánském městě Philadelphia. Tým působil v nově vzniklé profesionální soutěži World Hockey Association (WHA) během její zahajovací sezóny 1972/1973. Klub byl jedním ze zakládajících členů této ligy, která vznikla jako přímá konkurence pro tehdy dominantní NHL.

Z historického hlediska představují Blazers jedinou sezónu existence této konkrétní franšízy ve Philadelphii. Klub byl původně založen jako Miami Screaming Eagles, avšak kvůli finančním a infrastrukturním problémům se na Floridě nikdy neusadil a před odehráním jediného zápasu byl přesunut do Pensylvánie. Během své jediné sezóny v soutěži tým obsadil třetí místo ve Východní divizi s bilancí 38 výher a 40 proher, což mu zajistilo postup do playoff. V něm však vypadl hned v prvním kole po porážce 0:4 na zápasy s týmem Cleveland Crusaders.

Klub vešel ve známost především díky bezprecedentním finančním investicím do hráčských smluv. Vedení podepsalo smlouvy s hvězdami NHL, jakými byli Bernie Parent, John McKenzie a především Derek Sanderson, jehož pětiletý kontrakt v hodnotě 2,625 milionu dolarů z něj v té době udělal nejlépe placeného sportovce na světě. Po ukončení ročníku 1972/1973 byla franšíza prodána kanadskému podnikateli Jimu Pattisonovi a přesunuta do Britské Kolumbie, kde pokračovala pod názvem Vancouver Blazers.

⏳ Historie a vznik franšízy

Kořeny klubu sahají na poloostrov Florida, kde floridský podnikatel Herbert Martin obdržel práva na založení jednoho z původních dvanácti týmů ligy WHA. Jeho klub měl nést název Miami Screaming Eagles. Martin byl vůbec prvním majitelem v rámci WHA, kterému se podařilo podepsat hráče z konkurenční NHL. V únoru 1972 uzavřel kontrakt s brankářem Berniem Parentem, který do té doby chytal za Toronto Maple Leafs.

Martinův projekt v Miami však ztroskotal na chybějící infrastruktuře. V oblasti neexistovala vhodná hokejová aréna a město nevydalo povolení k výstavbě nové haly včas. Navíc se blížil 15. duben 1972, což byl termín, do kterého musel každý zakládající člen WHA složit lize garanční kauci ve výši 100 000 dolarů. Martin tuto částku nedokázal sehnat, a franšíza se tak ocitla v existenčním vakuu.

Dne 31. května 1972 vstoupila do hry dvojice podnikatelů z New Jersey – James L. Cooper z Atlantic City a Bernard Brown z Vinelandu, vlastník jedné z největších nákladních přepravních společností ve Spojených státech. Tito dva investoři odkoupili práva na franšízu i na všechny hráče, které Miami předtím draftovalo nebo podepsalo, a okamžitě tým přesunuli do Philadelphie. Tento krok znamenal přímou konfrontaci s již zavedeným týmem NHL, Philadelphia Flyers, který ve městě působil od roku 1967.

Nové majitelské duo jmenovalo generálním manažerem Davea Creightona a na pozici hrajícího trenéra angažovalo Johna McKenzieho z Boston Bruins.

💰 Smlouva Dereka Sandersona

Nejvýraznějším zásahem do tehdejšího hokejového trhu byl podpis centra Dereka Sandersona. Ten do té doby působil v Boston Bruins, kde patřil k nejlepším specialistům na oslabení a v roce 1970 asistoval u legendárního vítězného gólu Bobbyho Orra ve finále Stanley Cupu.

V srpnu 1972 nabídlo vedení Philadelphia Blazers Sandersonovi pětiletou smlouvu na částku 2,625 milionu dolarů (některé zdroje uvádějí i 2,4 milionu). Tato částka z něj formálně udělala nejlépe placeného profesionálního sportovce světa, čímž překonal i smlouvu Pelého s klubem Santos FC či dosavadní rekordy v Major League Baseball. Součástí podpisu byl i bonus, luxusní automobil Rolls-Royce a pozice skauta pro Sandersonova otce.

Tato gigantická investice však skončila fiaskem. Sanderson odehrál za Blazers pouhých osm zápasů, ve kterých si připsal tři góly a tři asistence. Brzy utrpěl zranění zad, údajně poté, co na ledě uklouzl na kusu papíru. Jeho vztah s vedením týmu i fanoušky rychle degradoval a Sanderson veřejně označil Philadelphii za „nejnegativnější sportovní město na světě“. Před koncem sezóny se majitelé rozhodli zbytek jeho smlouvy vyplatit. Za částku 1 milion dolarů byl Sandersonův kontrakt s Blazers ukončen a hráč se v průběhu ročníku vrátil zpět do NHL k Boston Bruins.

🗓 Katastrofální zahajovací zápas

Historicky první domácí zápas Philadelphia Blazers se měl odehrát v pátek 13. října 1972 v hale Philadelphia Civic Center. Očekávání byla obrovská, avšak večer skončil organizační katastrofou.

Před začátkem zápasu vyjela na nově vytvořenou ledovou plochu rolba značky Zamboni, která do haly dorazila se zpožděním. Samotný led byl vytvořen narychlo a nesplňoval technické normy. Váha stroje způsobila, že se ledová plocha pod rolbou propadla a následně masivně popraskala do podoby obrovské pavučiny trhlin. Viceprezident klubu Hal Freeman musel po konzultaci s rozhodčími zápas zrušit. Rozzuření fanoušci reagovali tím, že na led a na funkcionáře začali házet památeční oranžové puky, které při vstupu dostali jako suvenýr.

🏒 Průběh sezóny 1972/1973

Kvůli problémům s ledem a následným organizačním zmatkům musel tým své první zápasy odehrát na kluzištích soupeřů. Po zranění Dereka Sandersona se navíc zranil i brankář Bernie Parent a hrající trenér John McKenzie.

Absence klíčových hráčů se tvrdě projevila na výsledcích. Blazers prohráli úvodních sedm zápasů v řadě. Trenér McKenzie měl na lavičce bilanci 1 výhra a 6 proher, než byl z pozice hlavního kouče odvolán a nahrazen Philem Watsonem. K 25. listopadu 1972 měl tým katastrofální bilanci 4 výher a 16 proher.

Obrat nastal po návratu Bernieho Parenta a Johna McKenzieho do sestavy. Pod vedením Watsona začal tým stabilně vyhrávat. Klíčovými postavami ofenzívy se stali André Lacroix a Danny Lawson. Lacroix, bývalý hráč místních Philadelphia Flyers, odehrál všech 78 zápasů, ve kterých nastřílel 50 gólů a přidal 74 asistencí. S celkovým počtem 124 bodů se stal nejproduktivnějším hráčem celé ligy WHA. Danny Lawson zaznamenal 61 gólů, čímž ovládl tabulku střelců svého týmu. Brankář Parent odchytal 63 zápasů a připsal si 33 vítězství.

Díky silné druhé polovině sezóny se Blazers podařilo základní část zakončit s 38 výhrami a 40 prohrami. Zisk 76 bodů stačil na konečné třetí místo ve Východní divizi, čímž tým postoupil do historicky prvního playoff o Avco World Trophy.

⚔️ Playoff a Parentův odchod

V prvním kole playoff (čtvrtfinále) narazila Philadelphia na tým Cleveland Crusaders, který v základní části nasbíral 89 bodů a skončil na druhém místě Východní divize. Série se hrála na čtyři vítězné zápasy.

Ještě před začátkem série nebo bezprostředně po prvním utkání došlo k zásadnímu konfliktu mezi vedením klubu a brankářem Berniem Parentem. Podle dohodnutých podmínek z Parentovy pětileté smlouvy na 750 000 dolarů byly jeho platy vypláceny prostřednictvím svěřeneckého fondu (tzv. escrow) formou odložených plateb. Během playoff však Parentův agent a právník zjistili, že peníze na účtech chybí nebo že dohodnuté platby nejsou garantovány. Parent odmítl v playoff dále nastupovat a opustil tým.

Bez své brankářské jedničky a hlavního pilíře defenzívy tým zcela vyhořel. Blazers prohráli všechny čtyři zápasy proti Crusaders (naposledy 2:6 na domácím ledě dne 11. dubna 1973) a byli z playoff vyřazeni s celkovým skóre 0:4 na zápasy. Prezident klubu Dick Olson na tiskové konferenci po vyřazení z playoff veřejně oznámil, že Parent za klub již nikdy nenastoupí a obvinil brankářova právníka z vydírání.

✈️ Přesun franšízy (Relokace)

Konkurenční boj s Philadelphia Flyers o hokejového diváka ve městě nedopadl pro Blazers dobře. Zatímco Flyers, vedení Bobbym Clarkem, se blížili ke svému prvnímu zisku Stanley Cupu a vyprodávali halu Spectrum, Blazers v nedalekém Civic Center bojovali s nízkou návštěvností. Průměrná návštěva činila 4 325 diváků na zápas, což bylo v ostrém kontrastu s vyprodanou halou konkurenčního týmu.

Ztráty z první sezóny, nákladný nákup Sandersonovy smlouvy a problémy s Parentem vedly majitele Browna a Coopera k rozhodnutí z hokejového byznysu vystoupit. Na začátku května 1973 byla franšíza prodána vancouverskému miliardáři Jimu Pattisonovi. Ten klub okamžitě přesunul do Kanady a přejmenoval na Vancouver Blazers. Na západním pobřeží klub odehrál dvě sezóny, než se před ročníkem 1975/1976 znovu stěhoval, tentokrát do Alberty, kde působil jako Calgary Cowboys. V roce 1977 celá franšíza definitivně zanikla.

Páva na Bernieho Parenta byla přesunuta do New York Golden Blades, nicméně Parent se domluvil na návratu do NHL a následně dovedl Philadelphia Flyers ke dvěma ziskům Stanley Cupu v letech 1974 a 1975.

🏟 Stadion

Své domácí zápasy hráli Blazers v hale Philadelphia Civic Center (známé také jako Convention Hall and Civic Center). Hala byla postavena již v roce 1931 a pro hokejové účely nabízela kapacitu necelých 9 000 míst. Oproti moderní hale Spectrum, kde sídlili Flyers (otevřena v roce 1967 s kapacitou přes 15 000 míst), šlo o zastaralý komplex se špatnou kvalitou ledu a horším zázemím pro hráče i diváky. Civic Center bylo definitivně zbouráno v roce 2005.

⚖️ Právní bitva a dopad na hokejový trh

Philadelphia Blazers sehráli klíčovou roli ve zrušení takzvané „rezervní klauzule“ (Reserve Clause) v profesionálním hokeji. NHL dlouhodobě využívala klauzuli, která de facto vázala hráče ke konkrétnímu klubu i po vypršení platné smlouvy, což jim znemožňovalo svobodně přestoupit.

Když Blazers podepsali Johna McKenzieho a Bernieho Parenta, NHL a konkrétně klub Philadelphia Flyers (který na Parenta držel práva v rámci NHL) podali žalobu. Tento právní spor vstoupil do dějin jako případ Philadelphia World Hockey Club, Inc. v. Philadelphia Hockey Club, Inc., 351 F. Supp. 462 (E.D. Pa. 1972). Federální soudce A. Leon Higginbotham rozhodl, že rezervní klauzule NHL porušuje americké antimonopolní zákony (Sherman Antitrust Act). Toto historické rozhodnutí nejenže umožnilo Blazers legálně nasadit své hráče, ale navždy změnilo strukturu volného trhu s hráči v severoamerických profesionálních soutěžích.

📈 Kompletní statistiky a výsledky

Následující tabulka obsahuje kompletní statistiky celé existence franšízy (včetně všech názvů a měst, kde klub postupně působil).

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Konečné umístění	Playoff
1972/73	Philadelphia Blazers	WHA	78	38	40	0	76	288	305	3. ve Východní divizi	Čtvrtfinále (porážka 0:4 od Clevelandu)
1973/74	Vancouver Blazers	WHA	78	27	50	1	55	278	345	5. v Západní divizi	Nepostoupili
1974/75	Vancouver Blazers	WHA	78	37	39	2	76	256	270	4. v Kanadské divizi	Nepostoupili
1975/76	Calgary Cowboys	WHA	80	41	35	4	86	307	282	3. v Kanadské divizi	Čtvrtfinále (porážka 1:4 od Quebecu)
1976/77	Calgary Cowboys	WHA	81	31	43	7	69	252	296	5. v divizi Západ	Nepostoupili

Hráčské statistiky za sezónu 1972/1973

Zde jsou uvedena data nejlépe bodujících hráčů v jediné philadelphské sezóně:

Jméno hráče	Pozice	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
André Lacroix	Útočník	78	50	74	124	83
Danny Lawson	Útočník	78	61	45	106	35
John McKenzie	Útočník	60	28	50	78	157
Bryan Campbell	Útočník	75	25	48	73	85
Don Herriman	Útočník	78	24	48	72	91
Don Burgess	Útočník	74	20	51	71	15
Michel Plante	Útočník	73	26	22	48	49
John Bennett	Útočník	62	14	19	33	42
Camille Lapierre	Obránce	45	5	23	28	42
Irv Spencer	Obránce	55	2	26	28	43

💡 Pro laiky

Abychom pochopili, proč mohl vzniknout tým jako Philadelphia Blazers a okamžitě lákat nejlepší hráče světa na astronomické platy, musíme se podívat na situaci v hokeji na začátku sedmdesátých let.

Až do roku 1972 měla monopol na profesionální hokej v Severní Americe liga NHL. Ta uplatňovala přísná pravidla, která hráčům zakazovala svobodně měnit dresy. Hokejisté byli v podstatě vázáni ke svému týmu na celý život, pokud je klub sám nevyměnil, a neměli žádnou vyjednávací sílu ohledně svých platů. Průměrné mzdy v NHL tak byly relativně nízké.

V roce 1972 vznikla nová liga, WHA (World Hockey Association), založená podnikateli, kteří viděli šanci tento monopol narušit. Jejich strategie byla jednoduchá, ale nesmírně drahá: začali hráčům z NHL nabízet obrovské částky v hotovosti. Právě proto mohli Blazers nabídnout Dereku Sandersonovi přes dva miliony dolarů. Tato situace vyvolala masivní právní bitvy, známé jako hokejová válka. WHA nakonec u soudů uspěla, což vedlo ke zrušení takzvané „rezervní klauzule“. Pro samotné hráče to byla obrovská výhra, protože existence dvou konkurenčních soutěží vedla k drastickému a trvalému zvýšení jejich výplat. Ačkoliv klub Blazers po roce zanikl, jeho existence pomohla navždy změnit ekonomiku světového hokeje.

Zdroje