Ludwig Wittgenstein

Rozbalit box

Obsah boxu

Ludwig Josef Johann Wittgenstein (26. dubna 1889, Vídeň – 29. dubna 1951, Cambridge) byl rakousko-britský filozof, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů 20. století. Jeho práce zásadně ovlivnila analytickou filozofii, zejména filozofii jazyka, logiku a filozofii mysli. Jeho filozofické dílo se obvykle dělí na dvě odlišná období: rané, reprezentované jeho jediným za života vydaným dílem Tractatus Logico-Philosophicus, a pozdní, formulované především v posmrtně vydaných Filosofických zkoumáních.

📜 Život

Ludwig Wittgenstein se narodil ve Vídni v jedné z nejbohatších a nejkulturnějších rodin tehdejšího Rakouska-Uherska. Jeho otec, Karl Wittgenstein, byl ocelářský magnát a matka Leopoldine, rozená Kalmusová, byla známá jako "Poldi" z názvu kladenských železáren. Domov Wittgensteinových byl centrem uměleckého dění, navštěvovali ho například Johannes Brahms nebo Gustav Mahler.

Původně studoval strojírenství v Berlíně a později v Manchesteru, kde se jeho zájem přesunul k matematice a jejím filozofickým základům. Na radu významného logika Gottloba Fregeho odešel v roce 1911 do Cambridge studovat u Bertranda Russella, který brzy rozpoznal jeho geniální nadání.

Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády a bojoval na východní i italské frontě, kde byl zajat. Během této doby dokončil své první stěžejní dílo, Tractatus Logico-Philosophicus. Po válce, v domnění, že vyřešil všechny problémy filozofie, se vzdal svého obrovského dědictví a několik let působil jako učitel na venkovských školách v Rakousku. Toto období skončilo nešťastným incidentem, kdy fyzicky potrestal žáka, který upadl do bezvědomí.

V roce 1929 se vrátil do Cambridge, kde získal doktorát (na základě Tractatu) a začal znovu vyučovat. Jeho filozofické názory se v této době radikálně změnily. Během druhé světové války pracoval jako pomocník v londýnské nemocnici. V roce 1947 se vzdal profesury, aby se mohl plně věnovat psaní. Poslední léta života strávil usilovnou prací. Zemřel v Cambridge v roce 1951 na rakovinu. Jeho poslední slova údajně byla: "Řekněte jim, že jsem měl nádherný život."

🧠 Myšlení a filozofie

Wittgensteinova filozofie je unikátní v tom, že on sám zásadně přehodnotil své původní myšlenky a vytvořil dva odlišné, a v mnohém protikladné, filozofické systémy.

Raný Wittgenstein a Tractatus Logico-Philosophicus

Jeho první velké dílo, Tractatus Logico-Philosophicus (1921), je stručný, aforisticky psaný text, který se pokouší stanovit hranice smysluplného jazyka. Hlavní myšlenky jsou:

Obrázková teorie významu: Věty jazyka jsou logickými obrazy faktů ve světě. Aby věta měla smysl, musí její logická struktura odpovídat struktuře možné situace ve světě.
Hranice jazyka jsou hranice světa: Co nelze logicky a jasně vyjádřit v jazyce, leží mimo hranice poznatelného světa a myšlení.
Filozofie jako činnost: Úkolem filozofie není vytvářet nové teorie, ale objasňovat jazyk a odhalovat filozofické "pseudoproblémy", které vznikají z jeho nepochopení.
Mlčení o nevyslovitelném: Metafyzické, etické a estetické soudy nelze smysluplně "vyslovit", protože nezobrazují fakta ve světě. Patří do sféry toho, co se "ukazuje", ale nelze o tom mluvit. Dílo končí slavnou větou: "O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet."

Tato kniha měla obrovský vliv na Vídeňský kroužek a logický pozitivismus, ačkoli Wittgenstein sám s mnoha jejich interpretacemi nesouhlasil.

Pozdní Wittgenstein a Filosofická zkoumání

Po návratu do Cambridge Wittgenstein své rané názory zavrhl. V posmrtně vydaných Filosofických zkoumáních (1953) představil zcela nový pohled na jazyk.

Význam jako užití: Význam slova není dán objektem, který zastupuje, ale způsobem, jakým je slovo používáno v konkrétních situacích. Slavně prohlásil: "Nehledej význam, hledej užití."
Jazykové hry (Sprachspiele): Jazyk se neskládá z jednoho logického systému, ale z nesčetného množství různých "her" – kontextů, v nichž slova fungují podle specifických pravidel (např. rozkazování, popisování, vtipkování, modlení se).
Formy života: Jazykové hry jsou vetkány do širších vzorců lidského chování a kultury, které Wittgenstein nazývá "formami života".
Argument proti soukromému jazyku: Wittgenstein argumentuje, že jazyk, kterému by rozuměl jen jeden člověk, je nemožný. Pravidla jazyka musí být veřejně ověřitelná a sdílená v rámci společenství.

Cílem pozdní filozofie už není najít skrytou logickou strukturu jazyka, ale "terapeuticky" rozpouštět filozofické problémy tím, že ukazuje, jak vznikají, když vytrhneme slova z jejich přirozeného kontextu (jazykové hry).

🏛️ Odkaz a vliv

Wittgensteinův vliv na filozofii 20. století je nesmírný. Jeho rané dílo se stalo základním textem pro logický pozitivismus. Jeho pozdní práce inspirovala tzv. filozofii obyčejného jazyka a ovlivnila myšlení v oblastech jako lingvistika, psychologie, sociologie a literární teorie. Jeho důraz na pravidla, kontext a sociální povahu jazyka je stále předmětem intenzivního studia a debat. Patří mezi filozofy, jejichž dílo je neustále nově interpretováno a aplikováno.

💡 Vysvětlení pro laiky

Představte si, že se snažíte pochopit, jak funguje jazyk.

Raný Wittgenstein (autor Tractatu) by řekl: "Jazyk je jako dokonalá, přesná mapa světa. Každé slovo je jako symbol na mapě (např. 'strom' ukazuje na skutečný strom) a každá smysluplná věta je jako přesné uspořádání těchto symbolů, které odpovídá skutečné situaci (větě 'strom je vedle domu' odpovídá realita, kde strom stojí vedle domu). Pokud se pokusíte na mapu nakreslit něco, co ve světě neexistuje – například 'spravedlnost' nebo 'dobro' – mapa to nedokáže zobrazit. O takových věcech proto nemůžeme nic smysluplného říct."

Pozdní Wittgenstein (autor Filosofických zkoumání) by po letech řekl: "Zapomeňte na mapu, to bylo příliš zjednodušené. Jazyk je spíš jako obrovská bedna s nářadím. Každé slovo je jako jiné nářadí. Máme kladivo, šroubovák, pilu, klíč. Nemůžete se ptát, jaký je 'pravý' význam kladiva. Jeho význam je to, co s ním děláte – zatloukáte hřebíky. Stejně tak slovo 'voda' může být rozkaz ('Vodu!'), otázka ('Je to voda?'), nebo popis ('Tady je voda.'). Jeho význam záleží na 'hře', kterou zrovna hrajete. Filozofické problémy vznikají, když se snažíme zatlouct šroub šroubovákem – tedy když použijeme slovo ve špatné hře, kde nedává smysl."

Zdroje