Jacques Laperriere
Obsah boxu
Jacques Joseph André Laperrière (* 22. listopadu 1941, Rouyn-Noranda) je bývalý kanadský hokejový obránce a trenér. Celou svou dvanáctiletou hráčskou kariéru v NHL strávil v týmu Montreal Canadiens, se kterým získal šestkrát Stanley Cup.
Laperrière byl protipólem agresivních obránců své doby. Vysoký, hubený a s extrémně dlouhým dosahem hokejky, spoléhal na inteligentní čtení hry a poziční bránění. Jeho přezdívka v týmu byla „Panique“ (Panika), což bylo myšleno ironicky, protože Laperrière byl na ledě tím nejklidnějším mužem, který nikdy nepanikařil, ani v těch nejvypjatějších situacích.
Po skončení hráčské kariéry se stal uznávaným trenérem, který pomohl vychovat generace obránců, včetně Patricka Roye nebo Martina Brodeura. V roce 1987 byl uveden do Hokejové síně slávy.
⏳ Nováček roku a nástupce legend
Jacques Laperrière pochází z hornického regionu Abitibi v Québecu. Do organizace Canadiens se dostal přes juniorský tým Montreal Junior Canadiens, kde v roce 1963 jako kapitán málem dovedl tým k Memorial Cupu.
Do prvního týmu Montrealu naskočil v sezóně 1963/1964 a okamžitě na sebe upozornil. V té době obrana Canadiens procházela generační obměnou po odchodu Douga Harveyho. Laperrière zaplnil mezeru s grácií. Hned ve své první sezóně získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka ligy, což je pro obránce velmi vzácný počin (před ním to dokázal naposledy Kent Douglas, po něm Bobby Orr).
🏆 Norris Trophy a defenzivní vědec
Vrchol jeho individuální kariéry přišel v sezóně 1965/1966. Laperrière získal James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce NHL. Bylo to v době, kdy lize začínali dominovat ofenzivní obránci, ale Laperrière zvítězil díky své defenzivní dokonalosti a schopnosti kontrolovat tempo hry.
Jeho herní styl byl specifický. Díky své výšce (188 cm) a dlouhým pažím měl obrovský rádius. Útočníci soupeře často měli pocit, že ho už objeli, když jim Laperrière na poslední chvíli vypíchl puk svou dlouhou hokejkou. Byl mistrem v blokování střel a přihrávek. Statistiky +/- v té době nebyly oficiálně sledovány po celou jeho kariéru, ale interní statistiky Canadiens ukazují, že Laperrière patřil k nejlepším v historii v poměru pobytu na ledě při vstřelených a obdržených gólech.
🩹 Hrdinství 1971 a konec kariéry
Jedním z nejpamátnějších momentů Laperrièrovy kariéry bylo play-off v roce 1971. Montreal Canadiens, kteří v té sezóně nebyli favority, narazili na silné Boston Bruins. Laperrière utrpěl v sérii zlomeninu zápěstí. Místo aby odstoupil, nechal si ruku zafixovat do sádry a hrál dál. S jednou zdravou rukou a obrovským sebezapřením řídil obranu a pomohl týmu získat Stanley Cup.
Byl to také on, kdo sloužil jako mentor pro nastupující generaci obránců, známou jako „The Big Three“ (Larry Robinson, Serge Savard, Guy Lapointe). Robinson později řekl, že se od Laperrièra naučil vše o poziční hře.
Kariéru Jacquese Laperrièra bohužel předčasně ukončila chronická zranění kolen. V roce 1974, ve věku pouhých 32 let, musel pověsit brusle na hřebík.
👔 Trenérská dráha
Laperrière u hokeje zůstal a stal se jedním z nejrespektovanějších asistentů trenéra v lize.
- Montreal Canadiens: Působil zde jako asistent 16 let. Měl lví podíl na zisku Stanley Cupů v letech 1986 a 1993. Krátce působil i jako hlavní trenér.
- New Jersey Devils: Zde pracoval jako asistent trenéra Jacquese Lemairea a pomáhal zdokonalovat obranný systém „neutrální zóny“. Získal zde další Stanley Cup v roce 1995.
🧠 Pro laiky
Jacques Laperrière byl „šachistou“ na ledě. Zatímco jiní obránci soupeře bourali tělem, on je odzbrojil chytrostí. Představte si pavouka s dlouhýma nohama, přes kterého se nedá projít. Útočník si myslel, že má volnou cestu, a najednou se tam objevila Laperrièrova hokejka a puk byl pryč. Jeho přezdívka „Panika“ byl vtip. Nikdy nepanikařil. Když hořelo před brankou a všichni zmatkovali, on v klidu vzal puk, zvedl hlavu a poslal přesnou přihrávku. Byl to profesor defenzivy, který učil ty největší hvězdy, jak se to má dělat.
📊 Statistiky
| Sezóna | Tým | Liga | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1962–63 | Montreal Canadiens | NHL | 6 | 0 | 2 | 2 | 2 |
| 1963–64 | Montreal Canadiens | NHL | 65 | 2 | 28 | 30 | 102 |
| 1964–65 | Montreal Canadiens | NHL | 67 | 5 | 22 | 27 | 92 |
| 1965–66 | Montreal Canadiens | NHL | 57 | 6 | 25 | 31 | 85 |
| 1966–67 | Montreal Canadiens | NHL | 61 | 6 | 14 | 20 | 48 |
| 1967–68 | Montreal Canadiens | NHL | 72 | 4 | 21 | 25 | 84 |
| 1968–69 | Montreal Canadiens | NHL | 69 | 5 | 26 | 31 | 45 |
| 1969–70 | Montreal Canadiens | NHL | 73 | 6 | 31 | 37 | 74 |
| 1970–71 | Montreal Canadiens | NHL | 49 | 0 | 16 | 16 | 20 |
| 1971–72 | Montreal Canadiens | NHL | 73 | 3 | 25 | 28 | 50 |
| 1972–73 | Montreal Canadiens | NHL | 57 | 6 | 17 | 23 | 34 |
| 1973–74 | Montreal Canadiens | NHL | 42 | 0 | 12 | 12 | 40 |
| NHL celkem | 691 | 43 | 239 | 282 | 676 | ||
Poznámka: V play-off odehrál dalších 88 zápasů, ve kterých nasbíral 24 bodů a podílel se na 6 titulech.
🏆 Ocenění a úspěchy
- Stanley Cup (Hráč - 6×): 1965, 1966, 1968, 1969, 1971, 1973
- Stanley Cup (Asistent trenéra - 2×): 1986, 1993 (s Montrealem)
- James Norris Memorial Trophy: 1966
- Calder Memorial Trophy: 1964
- NHL First All-Star Team (2×): 1966, 1970
- NHL Second All-Star Team (2×): 1964, 1965
- Hokejová síň slávy: 1987
Reference
Chybná citace: U značky <ref> definované uvnitř <references> chybí atribut name.