Keith Allen
Obsah boxu
Keith Allen (21. srpna 1923, Saskatoon – 4. února 2014, Bryn Mawr) byl kanadský hokejový obránce, trenér a především legendární generální manažer. Je uctíván jako „Architekt“ týmu Philadelphia Flyers, konkrétně slavné éry „Broad Street Bullies“ (Rváči z Broad Street).
Allen se zapsal do historie tím, že vybudoval první tým z expanze roku 1967, který dokázal porazit staré kluby „Original Six“ a vyhrát Stanley Cup (1974, 1975). Pro své neuvěřitelně výhodné výměny a schopnost získat klíčové hráče za málo protihodnoty si vysloužil v lize přezdívku „Keith the Thief“ (Keith Zloděj). V roce 1992 byl uveden do Hokejové síně slávy v kategorii Budovatel.
⏳ Hráčská a trenérská předehra
Předtím, než se stal manažerským velikánem, měl Keith Allen solidní hráčskou kariéru. Byl to spolehlivý defenzivní obránce. Většinu kariéry strávil v nižších soutěžích (AHL, WHL), ale v letech 1953–1955 se prosadil do kádru silného týmu Detroit Red Wings. V sezóně 1953/1954 se podílel na zisku svého prvního Stanley Cupu jako hráč, ačkoliv v play-off nehrál, odehrál dostatek zápasů v základní části.
Po skončení hráčské kariéry v roce 1957 se dal na trénování. Vedl tým Seattle Totems ve WHL, kde získal pověst chytrého stratéga. Když v roce 1967 NHL expandovala, nově vzniklí Philadelphia Flyers hledali svého prvního trenéra. Generální manažer Bud Poile si vybral právě Allena. Allen vedl Flyers jako hlavní trenér v jejich prvních dvou sezónách a dovedl je k vítězství v západní divizi v úvodním ročníku.
🏗️ Architekt Rváčů z Broad Street
V roce 1969 byl Allen povýšen na pozici generálního manažera (GM), kde nahradil Buda Poileho. Zde začala jeho skutečná historická mise.
Allen si brzy uvědomil, že aby tým uspěl, musí být nejen talentovaný, ale i tvrdý. Po několika porážkách v play-off od fyzicky hrajících St. Louis Blues se rozhodl změnit identitu týmu. Jeho strategií bylo: „Už nikdy se nenecháme zmlátit.“ Začal budovat tým založený na intimidaci, agresivitě, ale i špičkové dovednosti.
Klíčové tahy „Keitha Zloděje“
- Draftování Bobbyho Clarkea (1969): Ostatní týmy se bály Clarkeovy cukrovky. Allen riskoval, vzal ho ve druhém kole a získal tak srdce a duši týmu.
- Angažování Freda Shera (1971): Najal excentrického trenéra Freda Shera, jehož inovativní metody a sovětský styl tréninku dokonale seděly k týmu.
- Získání Ricka MacLeishe: Vyměnil veterána Bernieho Parenta (který chtěl odejít) do Toronta za mladého útočníka MacLeishe a brankáře Bruce Gamblea. MacLeish se stal elitním střelcem.
- Návrat Bernieho Parenta (1973): V jednom ze svých nejlepších tahů získal zpět brankáře Bernieho Parenta z Toronta (resp. WHA) výměnou za právo na budoucí výběr. Parent se stal v následujících dvou letech nejlepším brankářem planety.
- Draftování Billa Barbera: Získal dalšího člena budoucí síně slávy.
Výsledkem této práce byly dva po sobě jdoucí Stanley Cupy v letech 1974 a 1975. Flyers se stali prvním týmem mimo „Původní šestku“, který dosáhl na vrchol, a navždy změnili způsob, jakým se hokej hrál.
✨ Odkaz a pozdější léta
Keith Allen působil jako generální manažer Flyers až do roku 1983, kdy se přesunul do role výkonného viceprezidenta. I v této roli měl obrovský vliv na chod organizace a pomáhal budovat týmy, které v 80. letech s hráči jako Ron Hextall nebo Tim Kerr znovu bojovaly o pohár.
Byl známý svou loajalitou a tím, že vytvořil z Flyers „rodinnou organizaci“. Hráči ho respektovali ne jako šéfa, ale jako otcovskou figuru. Allen zůstal součástí vedení Flyers prakticky až do konce svého života. Zemřel v roce 2014 ve věku 90 let.
🏆 Ocenění a úspěchy
- Stanley Cup (3×):
- 1954 (jako hráč Detroit Red Wings)
- 1974, 1975 (jako generální manažer Philadelphia Flyers)
- Hokejová síň slávy: Uveden v roce 1992 (kategorie Budovatel)
- Lester Patrick Trophy: 1988 (za přínos hokeji v USA)
- Síň slávy Flyers: Uveden v roce 1989 jako první člen.
- Keith Allen Way: Ulice u tréninkového centra Flyers nese jeho jméno.