Přeskočit na obsah

Chemický prvek

Z Infopedia
Verze z 22. 11. 2025, 05:42, kterou vytvořil BotOpravář (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (Chemický prvek))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
-
colspan="2" style="text-align: center; font-size: 125%; font-weight: bold; background: #ccccff; padding: 5px;"


-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

colspan="2" style="text-align: center; background: #ccccff; font-weight: bold; padding: 5px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

-

style="background: #e6e6ff; padding: 3px;"

Chemický prvek je základní stavební kámen hmoty, který již nelze chemickými metodami dále rozložit na jednodušší látky. Každý prvek je definován jedinečným počtem protonů v jádře svých atomů; tento počet se nazývá protonové číslo (značené Z). Všechny atomy jednoho prvku tak mají stejné protonové číslo, což určuje jejich chemické vlastnosti a chování v chemických reakcích.

Atomy jsou nejmenší částice, které si zachovávají charakteristické vlastnosti daného prvku. Skládají se z kladně nabitého jádra (obsahujícího protony a neutrony) a záporně nabitého elektronového obalu. Zatímco počet protonů je pro daný prvek konstantní, počet neutronů se může lišit, čímž vznikají různé izotopy téhož prvku.

K listopadu 2025 je známo 118 chemických prvků, které jsou systematicky uspořádány v periodické tabulce. Z nich se 94 přirozeně vyskytuje na Zemi, zbylých 24 bylo připraveno uměle v laboratořích. Prvky se mohou vyskytovat jako čisté látky (např. zlato, kyslík) nebo ve formě chemických sloučenin (např. voda jako sloučenina vodíku a kyslíku) a směsí.

Historie

Koncept prvku jako základní, dále nedělitelné látky, má kořeny již v antické filozofii, avšak moderní chápání se začalo formovat až s rozvojem chemie.

Od starověku po alchymii

Některé prvky, jako jsou uhlík, síra, železo, měď, stříbro a zlato, byly známy již od starověku. Lidé je nacházeli v ryzí formě a postupně se naučili oceňovat a využívat jejich vlastnosti. Během období alchymie byly objeveny další prvky, například arsen, bismut a fosfor. Alchymisté však stále pracovali s myšlenkou transmutace – přeměny jednoho prvku v jiný, typicky olova ve zlato.

Vznik moderní chemie

Za klíčový moment v definování chemického prvku je považována práce Antoina Lavoisiera koncem 18. století, který definoval prvek jako látku, kterou nelze rozložit na jednodušší složky. Do konce 18. století bylo známo přibližně 32 prvků. Během 19. století se počet známých prvků více než zdvojnásobil, což vedlo k potřebě jejich systematizace.

Periodický zákon

Zásadní průlom přišel v roce 1869, kdy ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev publikoval svou periodickou tabulku. Uspořádal tehdy známé prvky podle jejich rostoucí atomové hmotnosti a zjistil, že se jejich vlastnosti periodicky opakují. Mendělejevův periodický zákon nejenže uspořádal známé prvky, ale také umožnil předpovědět existenci a vlastnosti dosud neobjevených prvků, pro které v tabulce nechal volná místa. Původní zákon byl později upřesněn Henrym Moseleym v roce 1913, který prokázal, že vlastnosti prvků jsou funkcí jejich protonového čísla, nikoli atomové hmotnosti.

Struktura a vlastnosti

Atomová struktura

Atom je základní stavební jednotkou každého prvku. Skládá se z:

Chemické vlastnosti prvku jsou určeny především konfigurací jeho valenčních elektronů – elektronů v nejvzdálenější slupce.

Izotopy

Izotopy jsou atomy téhož prvku, které mají stejný počet protonů, ale liší se počtem neutronů v jádře. Mají tedy stejné protonové číslo (Z), ale různé nukleonové číslo (A). Například vodík má tři hlavní izotopy:

  • Protium (¹H): 1 proton, 0 neutronů (nejběžnější)
  • Deuterium (²H nebo D): 1 proton, 1 neutron
  • Tritium (³H nebo T): 1 proton, 2 neutrony (radioaktivní)

Protože mají stejný počet elektronů, vykazují izotopy téměř identické chemické vlastnosti. Liší se však ve fyzikálních vlastnostech, jako je hmotnost nebo stabilita jádra.

Klasifikace prvků

Prvky se na základě svých fyzikálních a chemických vlastností dělí do tří hlavních skupin:

  • Kovy: Tvoří většinu prvků. Jsou typicky lesklé, kujné, tažné a dobře vedou elektrický proud a teplo. V periodické tabulce se nacházejí vlevo a uprostřed.
  • Nekovy: Jsou zpravidla křehké, nevedou dobře teplo ani elektřinu (s výjimkou uhlíku) a nemají kovový lesk. Nacházejí se v pravé horní části periodické tabulky.
  • Polokovy (metaloidy): Mají vlastnosti na pomezí kovů a nekovů. Jsou to například křemík a germanium, které jsou klíčové v polovodičovém průmyslu.

Periodická tabulka

Periodická tabulka prvků je grafické uspořádání všech známých chemických prvků podle jejich rostoucího protonového čísla. Její struktura odráží periodický zákon – vlastnosti prvků se periodicky opakují.

Tabulka je členěna na:

  • Periody: Vodorovné řady (celkem 7), které odpovídají zaplňování jednotlivých elektronových slupek.
  • Skupiny: Svislé sloupce (celkem 18), které sdružují prvky s podobnou konfigurací valenčních elektronů, a tedy i s podobnými chemickými vlastnostmi. Některé skupiny mají své zavedené názvy, např. alkalické kovy (1. skupina), halogeny (17. skupina) nebo vzácné plyny (18. skupina).

Názvosloví a symboly

Každý prvek má jedinečný název a chemickou značku (symbol). Názvy prvků mají různý původ – jsou pojmenovány po:

Chemická značka je jednopísmenná nebo dvoupísmenná zkratka odvozená nejčastěji z latinského názvu prvku (např. Fe pro železo z ferrum, Au pro zlato z aurum). Pravidla pro pojmenování a symboly prvků stanovuje Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC). Pro nově syntetizované prvky se před jejich oficiálním pojmenováním používá dočasné systematické názvosloví.

Výskyt a syntéza

Přirozený výskyt

Na Zemi a ve vesmíru nejsou prvky zastoupeny rovnoměrně. Nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru je vodík, následovaný heliem. Tyto prvky vznikly během Velkého třesku. Těžší prvky až po železo vznikají jadernou fúzí v nitru hvězd. Prvky těžší než železo se tvoří především při explozích supernov nebo při srážkách neutronových hvězd v rámci tzv. r-procesu.

Zemská kůra je tvořena převážně kyslíkem, křemíkem, hliníkem a železem. V zemské atmosféře dominuje dusík a kyslík. Jen málo prvků, jako zlato, stříbro a platina, se v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Většina je vázána v chemických sloučeninách, které tvoří minerály.

Umělá syntéza

Prvky s protonovým číslem vyšším než 94 (transurany) se v přírodě běžně nevyskytují a jsou připravovány uměle. Syntetizují se v jaderných reaktorech nebo na urychlovačích částic prostřednictvím jaderných reakcí, typicky bombardováním jader těžkých prvků lehčími ionty. Tyto transurany jsou nestabilní a radioaktivní, často s velmi krátkým poločasem přeměny, což ztěžuje jejich studium. Poslední potvrzené prvky, které doplnily sedmou periodu tabulky, jsou nihonium (Nh, Z=113), moscovium (Mc, Z=115), tennessin (Ts, Z=117) a oganesson (Og, Z=118), jejichž názvy byly oficiálně schváleny v roce 2016. Vědecké týmy po celém světě pokračují ve snaze syntetizovat ještě těžší prvky.

Využití

Chemické prvky a jejich sloučeniny jsou základem moderní civilizace a mají široké uplatnění ve všech oblastech lidské činnosti.

Zdroje


Kategorie