Frank Sinatra

Rozbalit box

Obsah boxu

Francis Albert „Frank“ Sinatra (12. prosince 1915 Hoboken – 14. května 1998 Los Angeles) byl americký zpěvák, herec a producent, jeden z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob (odhadem 150 milionů prodaných nosičů).

Sinatra nebyl jen zpěvákem; byl kulturním fenoménem. Definoval styl frázování v populární hudbě, stal se prvním moderním idolem mládeže a později symbolem mužské elegance a „cool“ stylu 50. a 60. let. Získal 11 cen Grammy, Oscara za herecký výkon a Prezidentskou medaili svobody. Jeho kariéra trvala téměř 60 let a i v roce 2025 zůstává jeho hlas („The Voice“) zlatým standardem, se kterým jsou srovnáváni všichni interpreti žánru.

🇮🇹 Dítě z Hobokenu a ambiciózní matka

Narodil se v dělnickém městě Hoboken ve státě New Jersey jako jediné dítě italských imigrantů.

Těžký porod: Při porodu byl málem prohlášen za mrtvého. Kleště mu způsobily jizvy na krku a poškodily ušní bubínek (což ho později osvobodilo od vojenské služby).
Dolly Sinatra: Klíčovou postavou jeho života byla matka Natalia „Dolly“ Sinatra. Byla to energická žena, porodní bába a vlivná lokální politička v Demokratické straně. Právě ona sehnala Frankovi první pěvecká angažmá a vštípila mu ambicióznost a smysl pro oblékání.
Inspirace: Frankovým idolem byl Bing Crosby. Když ho slyšel zpívat, rozhodl se: „Chci být jako on, ale lepší.“

🎤 Éra Bobbysoxers: První teen idol (40. léta)

Sinatra začínal jako zpěvák v big bandech Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho. Od Dorseyho se naučil klíčovou techniku dýchání (inspirovanou hrou na trombón), která mu umožnila zpívat neuvěřitelně dlouhé fráze bez nádechu.

Sólová dráha (1942): V roce 1942 udělal riskantní krok a opustil kapelu, aby zpíval sám.
Sinatramania: To, co následovalo, nemělo obdoby. Mladé dívky (zvané „bobbysoxers“ podle svých ponožek) na jeho koncerty nechodily poslouchat, ale ječet a omdlévat.
Nepokoje v Columbu (1944): Vrcholem hysterie bylo jeho vystoupení v divadle Paramount v New Yorku v říjnu 1944 (Columbus Day Riot). Do ulic vyšlo 30 000 fanoušků, doprava zkolabovala a musela zasahovat policie. Bylo to poprvé, kdy se populární hudba stala masovou hysterií mládeže (předchůdce Beatlemanie).

📉 Pád na dno (1950–1952)

Na přelomu 40. a 50. let se Sinatrův svět zhroutil.

Ztráta hlasu: Během koncertu v New Yorku v roce 1950 mu selhaly hlasivky (krvácení). V panice si myslel, že jeho kariéra skončila.
Skandály: Jeho bouřlivý milostný poměr s herečkou Avou Gardner (kvůli které opustil svou první ženu Nancy a tři děti) zničil jeho pověst „rodinného muže“. Katolická církev a konzervativní tisk ho ostře kritizovaly.
Konec v nahrávacím studiu: Vydavatelství Columbia Records s ním rozvázalo smlouvu. Jeho agent ho opustil. Ve věku 36 let byl Frank Sinatra považován za „bývalou hvězdu“ (has-been).

🏆 1953: Návrat z mrtvých (Odtud až na věčnost)

Když už ho všichni odepsali, Sinatra udělal zoufalý krok. Prosil o roli vojína Maggia ve válečném filmu Odtud až na věčnost (From Here to Eternity).

Role za almužnu: Byl ochoten hrát za směšný honorář 8 000 dolarů (dříve bral 150 000). Legenda z filmu Kmotr praví, že roli získal díky uříznuté koňské hlavě v posteli producenta, ale realita byla prozaičtější – za roli orodovala jeho žena Ava Gardner.
Oscar: Jeho výkon byl syrový a autentický (Maggio ve filmu umírá, stejně jako umírala Sinatrova kariéra). V roce 1954 získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Tento moment je považován za největší comeback v dějinách showbyznysu.

🎙️ Capitol Records: Umělecký vrchol (1953–1961)

Povzbuzen úspěchem podepsal smlouvu s vydavatelstvím Capitol Records. Zde se potkal s aranžérem Nelsonem Riddlem. Společně vytvořili zvuk, který definoval Sinatru jako dospělého, sofistikovaného umělce.

Konceptuální alba: Sinatra jako první začal tvořit alba jako ucelená díla s jednotnou náladou, ne jen sbírky hitů.
In the Wee Small Hours (1955): Album plné melancholie a ztracené lásky (reakce na rozchod s Avou Gardner). Je považováno za jedno z prvních konceptuálních alb historie.
Songs for Swingin' Lovers! (1956): Přesný opak – energický, swingový optimismus. Obsahuje hit I've Got You Under My Skin. Sinatra zde definoval svůj styl frázování, kdy si s rytmem hraje, mírně se zpožďuje za kapelou a vytváří napětí.

🍸 The Rat Pack: Králové Las Vegas

V 60. letech se Sinatra stal nekorunovaným králem Las Vegas. Kolem sebe shromáždil partu přátel, kterou média nazvala Rat Pack (Krysí smečka), ačkoliv oni sami si říkali „The Summit“.

Členové: Jádro tvořili Frank Sinatra, Dean Martin, Sammy Davis Jr., Peter Lawford a Joey Bishop.
The Sands: Jejich domovskou scénou byl hotel a kasino The Sands. Když se na markýze objevilo jméno Franka Sinatry, Vegas praskalo ve švech.
Styl: Pili whisky přímo na pódiu, kouřili, uráželi se navzájem (často s rasovým podtextem vůči Davisovi, který to ale bral s nadhledem) a ztělesňovali absolutní „cool“ styl té doby. Společně natočili film Dannyho jedenáctka (Ocean's 11, 1960).

🔫 Mafie a JFK: Temné stíny

Sinatrova moc sahala daleko za hranice hudby. Měl prokazatelné vazby na organizovaný zločin, konkrétně na chicagského bosse Sama Giancanu.

Spojka pro JFK: Během prezidentské kampaně v roce 1960 Sinatra aktivně podporoval Johna F. Kennedyho. Využil svého vlivu a kontaktů na mafii, aby zajistil hlasy odborů v klíčových státech.
Cal Neva Lodge: Sinatra vlastnil kasino, kde se potkávali politici s mafiány. Věřil, že bude mít přístup do Bílého domu.
Zrada: Poté, co se JFK stal prezidentem, jeho bratr Robert Kennedy (ministr spravedlnosti) vyhlásil válku organizovanému zločinu. Prezident se na radu FBI od Sinatry distancoval. Pro Sinatru, který pro Kennedyho udělal tolik, to byla obrovská urážka a zrada, kterou nikdy neodpustil. Později se politicky přeorientoval k republikánům (Ronald Reagan).

🏙️ My Way a odchod do důchodu (1966–1971)

V druhé polovině 60. let se Sinatra musel vyrovnat s nástupem rockové hudby a Beatles. Místo aby s nimi bojoval, rozhodl se pro důstojnost.

Mia Farrow: V roce 1966 šokoval svět sňatkem s o 30 let mladší herečkou Miou Farrow. Manželství bylo krátké a bouřlivé. Skončilo v roce 1968, když jí Sinatra nechal doručit rozvodové papíry přímo na natáčení filmu Rosemary má děťátko, protože odmítla opustit natáčení kvůli jeho filmu. I přes drsný konec zůstali přáteli až do smrti.
My Way (1969): Píseň, která se stala jeho podpisem. Text napsal Paul Anka přímo pro Sinatru na melodii francouzské písně Comme d'habitude. Ačkoliv Sinatra píseň později nenáviděl (považoval ji za sebelítostivou a arogantní), pro publikum se stala definicí jeho života – "udělal jsem si to po svém".
Odchod: V roce 1971, znechucený moderní hudbou a unavený, oznámil odchod do důchodu. Rozlučkový koncert v Los Angeles byl událostí roku.

🗽 Ol' Blue Eyes Is Back (1973–1990)

Důchod mu vydržel jen dva roky. V roce 1973 se vrátil s albem Ol' Blue Eyes Is Back.

New York, New York (1980): Ve věku 64 let nahrál svůj poslední a možná největší hit. Píseň z filmu Martina Scorseseho se stala neoficiální hymnou města New York. Sinatra ji zpíval s takovou silou a energií, že zastínil i původní verzi Lizy Minnelliové.
Trilogie a Duety: V 90. letech zažil renesanci díky albu Duets (1993), kde zpíval své hity s hvězdami jako Bono nebo Aretha Franklin. Bylo to jeho komerčně nejúspěšnější album, ačkoliv kritici mu vyčítali, že partneři nebyli ve studiu s ním, ale nahrávali se digitálně na dálku.

⚰️ Konec jedné éry (14. květen 1998)

Poslední roky života trápily Sinatru zdravotní problémy (demence, srdeční potíže). Na veřejnosti se naposledy objevil v roce 1995 na oslavě svých 80. narozenin.

Smrt: Zemřel 14. května 1998 v nemocnici Cedars-Sinai v Los Angeles na infarkt. Jeho poslední slova údajně byla: „Prohrávám.“ (I'm losing).
Pohřeb: Na jeho pohřbu byly vypnuty světla na bulváru v Las Vegas na jeho počest. Do rakve mu rodina dala láhev Jack Daniel's, krabičku cigaret Camel, zapalovač Zippo a deset centů (pro případ, že by potřeboval volat). Na náhrobku má nápis: „The Best Is Yet to Come“ (To nejlepší teprve přijde).

🎥 Odkaz a rok 2025

I v roce 2025, kdy si svět připomíná 110. výročí jeho narození, je Frank Sinatra všudypřítomný.

Biopic Martina Scorseseho: Dlouho očekávaný životopisný film v režii Martina Scorseseho je jedním z nejdiskutovanějších projektů roku. Hlavní roli Sinatry ztvárnil Leonardo DiCaprio, což vyvolalo novou vlnu zájmu o Sinatrův život a jeho hudbu u mladé generace.
Kulturní standard: Sinatra zůstává měřítkem pro mužský styl a vokální frázování. Jeho verze vánočních koled jsou každoročně nejhranějšími skladbami svátků.
Definice gentlemana: Jeho styl oblékání (tuxedo, klobouk fedora, manžetové knoflíčky) je stále považován za vrchol pánské elegance.

📀 Klíčová diskografie

In the Wee Small Hours (1955) – první konceptuální album
Songs for Swingin' Lovers! (1956) – obsahuje I've Got You Under My Skin
Come Fly with Me (1958)
September of My Years (1965) – album o stárnutí (natočeno v 50 letech)
My Way (1969)
Trilogy: Past Present Future (1980) – obsahuje New York, New York

Zdroje