Eritrea

Stát Eritrea
	Soubor:Emblem of Eritrea.svg
Název originál	Hagere Ertra (tigrijsky); Dawlat Iritriyá (arabsky)
Hymna	Ertra, Ertra, Ertra
Rozloha	117 600 km²
Počet obyvatel	cca 3,7 milionu (odhad 2025)
Hustota zalidnění	31 obyv./km²
Úřední jazyky	Žádný oficiální, pracovními jazyky jsou tigriňa, arabština a angličtina
Prezident	Isaias Afwerki
Hlavní město	Asmara
Největší město	Asmara
Měna	Eritrejská nakfa (ERN)
HDP na obyvatele	cca 1 700 USD (odhad 2025)
Časové pásmo	UTC+3
Národní doména	.er
Telefonní předvolba	+291
Vznik	Nezávislost na Etiopii vyhlášena 24. května 1993

Rozbalit box

Obsah boxu

Eritrea, plným názvem Stát Eritrea, je země nacházející se v Africkém rohu ve východní Africe. Sousedí se Súdánem na západě, Etiopií na jihu a Džibutskem na jihovýchodě. Východní a severovýchodní část země leží na pobřeží Rudého moře, přímo naproti Saúdské Arábii a Jemenu. Součástí Eritrey je také Dahlacké souostroví. Hlavním a největším městem je Asmara.

Země je nechvalně proslulá jako jedna z nejvíce totalitních a izolovaných zemí světa. Od získání nezávislosti v roce 1993 ji bez přerušení vládne prezident Isaias Afwerki a jeho strana Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ), která je jedinou povolenou politickou stranou. Kvůli brutálnímu porušování lidských práv a systému časově neomezené vojenské služby je často přezdívána „africká Severní Korea“.

🗓️ Současnost (2025)

K roku 2025 zůstává Eritrea hluboce izolovaným státem s jednou z nejhorších bilancí v oblasti lidských práv na světě. Prezident Isaias Afwerki je stále u moci a neexistují žádné náznaky politické liberalizace. Země se nadále potýká s vážnými ekonomickými problémy, které jsou umocněny mezinárodními sankcemi, nedostatkem zahraničních investic a rigidní státní kontrolou nad všemi aspekty hospodářství.

V mezinárodních vztazích Eritrea pokračuje v úzkém spojenectví s Etiopií pod vedením premiéra Abiye Ahmeda, které bylo zformováno během války v Tigraji (2020–2022). Eritrejské obranné síly (EDF) se sice z velké části stáhly z regionu Tigraj, ale jejich přítomnost v pohraničních oblastech přetrvává a vztahy s novou regionální vládou Tigraje jsou extrémně napjaté. Eritrea je mezinárodními organizacemi, jako je Human Rights Watch a Amnesty International, obviňována z páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během tohoto konfliktu.

Systém časově neomezené národní služby zůstává v platnosti a je hlavním důvodem masivního exodu mladých Eritrejců, kteří tvoří jednu z největších skupin žadatelů o azyl v Evropě. Vláda tento systém obhajuje jako nezbytný pro národní bezpečnost, kritici jej však označují za formu moderního otroctví.

🌍 Geografie a podnebí

Eritrea se rozkládá na strategicky významném místě podél jedné z nejrušnějších námořních tras světa u průlivu Báb-el-Mandeb. Její pobřeží u Rudého moře je dlouhé přes 1 150 km. Topografie země je velmi rozmanitá. Centrální část tvoří Eritrejská vysočina, která je pokračováním Etiopské vysočiny, s průměrnou nadmořskou výškou kolem 2 000 metrů. Nejvyšší horou je Emba Soira (3 018 m n. m.).

Na západ od vysočiny se rozkládají úrodné nížiny směřující k súdánské hranici, zatímco na východě se terén prudce svažuje k horké a suché pobřežní pláni. Součástí eritrejského území je více než 350 ostrovů v Rudém moři, z nichž největší je souostroví Dahlak.

Podnebí se liší podle nadmořské výšky. Vysočina má mírné klima s teplotami zřídka přesahujícími 25 °C. Pásmo podél Rudého moře je jednou z nejteplejších oblastí na Zemi, kde letní teploty pravidelně stoupají nad 40 °C. Období dešťů trvá obvykle od června do září, ale země často trpí opakujícími se obdobími sucha, což má devastující dopad na zemědělství.

⏳ Historie

Území dnešní Eritrey bylo kolébkou starověkých civilizací. Spolu se severní Etiopií bylo součástí Aksumské říše, která vzkvétala od 1. do 7. století n. l. a byla významným obchodním centrem spojujícím Římskou říši s Indií. Po úpadku Aksumu bylo území pod vlivem různých místních i cizích mocností, včetně Osmanské říše v 16. století.

V roce 1890 bylo území kolonizováno Itálií a vznikla kolonie Italská Eritrea. Italové zde zanechali významnou architektonickou stopu, zejména v hlavním městě Asmaře, které je dnes zapsáno na seznamu UNESCO. Během druhé světové války byla Eritrea v roce 1941 obsazena britskými vojsky. Po válce rozhodla Organizace spojených národů o vytvoření federace Eritrey s Etiopským císařstvím, která vstoupila v platnost v roce 1952.

Etiopský císař Haile Selassie I. však postupně omezoval eritrejskou autonomii a v roce 1962 Eritreu plně anektoval, čímž z ní učinil jednu z etiopských provincií. Tento akt vedl k zahájení Eritrejské války za nezávislost, která trvala dlouhých 30 let. Válku vedla nejprve Eritrejská osvobozenecká fronta (ELF) a později Eritrejská lidově osvobozenecká fronta (EPLF) v čele s Isaiasem Afwerkim. Válka skončila v roce 1991 pádem etiopského komunistického režimu Derg. Po referendu v roce 1993, ve kterém se 99,8 % obyvatel vyslovilo pro samostatnost, byla 24. května 1993 oficiálně vyhlášena nezávislost Eritrey.

🏛️ Politický systém a vláda

Eritrea je de iure přechodná republika, ale de facto funguje jako totalitní stát s vládou jedné strany. Jedinou legální politickou stranou je Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ), která vzešla z osvobozeneckého hnutí EPLF. Prezident Isaias Afwerki vládne zemi od jejího vzniku a v jeho rukou je soustředěna veškerá výkonná, zákonodárná i soudní moc.

V roce 1997 byla sice ratifikována ústava, ta však nikdy nevstoupila v platnost. Nikdy se nekonaly celostátní volby a neexistuje žádný parlament. Jakákoli forma politické opozice je brutálně potlačována. Neexistuje svoboda tisku (všechna soukromá média byla zakázána v roce 2001), svoboda shromažďování ani svoboda vyznání pro neregistrované náboženské skupiny. Kritici režimu, včetně novinářů a bývalých vysokých vládních úředníků, jsou bez soudu vězněni na neznámých místech, často na desítky let.

Státní správa je silně centralizovaná a militarizovaná. Země je rozdělena do šesti regionů (zobas), jejichž správci jsou obvykle vysocí vojenští velitelé podléhající přímo prezidentovi.

⚔️ Armáda a branná povinnost

Armáda, známá jako Eritrejské obranné síly (EDF), hraje ústřední roli v eritrejské společnosti a politice. Klíčovým prvkem kontroly populace je systém národní služby. Oficiálně byla branná povinnost zavedena v roce 1995 a měla trvat 18 měsíců. Po hraniční válce s Etiopií (1998–2000) však byla služba prohlášena za časově neomezenou.

Všichni občané, muži i ženy, jsou povinni nastoupit do vojenského výcviku po ukončení střední školy. Po výcviku jsou přiděleni nejen do armádních jednotek, ale také na práce ve státních podnicích, na farmách nebo ve stavebnictví, a to za minimální mzdu. Služba často trvá desítky let a propuštění je svévolné a nepředvídatelné. Tento systém je OSN označován za formu nucené práce a otroctví a je hlavním faktorem, který nutí statisíce Eritrejců opustit zemi.

EDF je jednou z největších armád v Africe v poměru k počtu obyvatel. Její přesná velikost je tajná, ale odhady se pohybují kolem 200 000 vojáků v aktivní službě s možností mobilizace stovek tisíc dalších.

📈 Ekonomika

Eritrejská ekonomika je jednou z nejméně rozvinutých na světě. Jedná se o direktivně řízenou ekonomiku, kde stát kontroluje prakticky všechny sektory. Soukromé podnikání je silně omezeno a potýká se s nedostatkem deviz, svévolnými regulacemi a nedostatkem pracovních sil, které jsou vázány v národní službě.

Hlavním zdrojem příjmů pro stát je těžba nerostných surovin, zejména zlata, mědi, zinku a potaše, kterou provozují zahraniční společnosti ve spolupráci se státním podnikem. Dalším významným zdrojem příjmů jsou remitence od početné eritrejské diaspory a kontroverzní 2% daň z příjmu, kterou vláda vymáhá od Eritrejců žijících v zahraničí, často pod hrozbou odepření konzulárních služeb.

Zemědělství zaměstnává asi 80 % populace, ale je neefektivní, závislé na srážkách a trpí nedostatkem moderních technologií. Eritrea není potravinově soběstačná. Infrastruktura, ačkoliv v minulosti relativně rozvinutá, je zastaralá a zanedbaná. Měna, eritrejská nakfa, není volně směnitelná.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo a diaspora

Populace Eritrey se odhaduje na přibližně 3,7 milionu obyvatel, ale přesná čísla nejsou k dispozici kvůli absenci sčítání lidu a masové emigraci. Obyvatelstvo je etnicky rozmanité, tvoří ho devět oficiálně uznaných etnických skupin. Nejpočetnější jsou Tigriňové (cca 55 %), kteří obývají převážně centrální vysočinu, a Tigrejové (cca 30 %), žijící v nížinách. Mezi další skupiny patří Sahové, Kunamaové, Bilenové a Rašajda.

V zemi neexistuje žádný oficiální jazyk. Jako pracovní jazyky slouží tigriňa, arabština a angličtina. Nábožensky je společnost rozdělena zhruba na poloviny. Křesťané, převážně členové eritrejské pravoslavné církve, žijí především na vysočině. Muslimové, většinou sunnité, obývají východní a západní nížiny. Vláda uznává pouze čtyři náboženství: eritrejskou pravoslavnou církev, katolickou církev, evangelicko-luteránskou církev a islám. Příslušníci ostatních náboženských skupin jsou tvrdě pronásledováni.

V důsledku represivního režimu a neomezené vojenské služby uprchly ze země statisíce lidí. Velké komunity eritrejské diaspory se nacházejí v Evropě (zejména Německo, Švédsko, Spojené království), Severní Americe a sousedních afrických zemích.

⚖️ Lidská práva

Situace v oblasti lidských práv v Eritreji je podle mezinárodních organizací katastrofální. Vyšetřovací komise OSN dospěla k závěru, že v zemi dochází ke zločinům proti lidskosti, včetně zotročování, nuceného mizení, mučení a pronásledování.

Neexistují žádné nezávislé soudy, politické svobody ani svobodná média. Eritrea se pravidelně umisťuje na posledním místě světových indexů svobody tisku; v zemi neexistuje jediný nezávislý novinář. Tisíce politických vězňů jsou zadržovány bez obvinění a soudu v otřesných podmínkách. Mučení ve věznicích a vojenských táborech je systematické a běžné. Svoboda pohybu je silně omezena; občané potřebují povolení k cestování i v rámci země a výjezdní víza jsou prakticky nedostupná, což nutí lidi k nelegálnímu a nebezpečnému útěku přes hranice.

⚛️ Pro laiky: "Severní Korea Afriky"

Eritrea je často přirovnávána k Severní Koreji, a to z několika důvodů, které jsou pro běžného člověka snadno pochopitelné.

Vláda jedné osoby: Představte si zemi, kde od jejího vzniku před více než 30 lety vládne stále stejný prezident. Nikdy se nekonaly volby a nikdo ho nemůže kritizovat.
Žádná svoboda: V Eritreji neexistují noviny, televize ani webové stránky, které by nebyly státní. Říct nahlas svůj názor proti vládě znamená riskovat zatčení a zmizení na mnoho let.
Vojenská služba na celý život: Po dokončení školy musí téměř každý mladý člověk narukovat do armády nebo pracovat pro stát. Tato "služba" ale nemá konec. Lidé v ní mohou strávit 10, 20 let i více, za plat, který sotva stačí na přežití. Je to jako dostat práci, ze které nemůžete nikdy odejít.
Izolace od světa: Cestovat do zahraničí je pro běžné Eritrejce téměř nemožné. Internet je extrémně pomalý, drahý a cenzurovaný. Země má velmi málo spojenců a je často v konfliktu se svými sousedy i se zbytkem světa.

Kvůli těmto faktorům se Eritrea stala jednou z nejuzavřenějších a nejrepresivnějších zemí na planetě, podobně jako Severní Korea v Asii.

Zdroje