Džibutsko

Džibutská republika
	Soubor:Soubor:Flag of Djibouti.svg
	Soubor:Soubor:Coat of arms of Djibouti.svg
Název originál	République de Djibouti; جمهورية جيبوتي
Motto	Unité, Égalité, Paix; (francouzsky Jednota, rovnost, mír)
Hymna	Džibutská hymna
Rozloha	23 200
Počet obyvatel	1 152 944
Hustota zalidnění	49,7
Úřední jazyk	francouzština, arabština
Prezident	Ismaïl Omar Guelleh (k 2025)
Předseda vlády	Abdoulkader Kamil Mohamed (k 2025)
Hlavní město	Džibuti
Největší město	Džibuti
Měna	džibutský frank (DJF)
HDP nominální	4,21 miliardy USD
Časové pásmo	UTC+3
Národní doména	.dj
Telefonní předvolba	+253
Vznik	27. červen 1977 (nezávislost na Francii)

Rozbalit box

Obsah boxu

Džibutsko, plným názvem Džibutská republika (francouzsky République de Djibouti, arabsky جمهورية جيبوتي), je stát v oblasti Afrického rohu ve východní Africe. Sousedí s Eritreou na severu, Etiopií na západě a jihu a Somálskem (resp. mezinárodně neuznaným Somalilandem) na jihovýchodě. Zbytek hranice tvoří pobřeží Rudého moře a Adenského zálivu. Díky své strategické poloze u průlivu Bab-el-Mandeb, který spojuje Rudé moře s Adenským zálivem a Indickým oceánem, je země klíčovým uzlem pro mezinárodní námořní dopravu a hostí řadu zahraničních vojenských základen.

🌍 Geografie a podnebí

Džibutsko je jednou z nejmenších zemí v kontinentální Africe, s rozlohou přibližně 23 200 km². Krajina je převážně pouštní nebo polopouštní, tvořená kamenitými pláněmi, sopečnými plošinami a horskými masivy v severní části země. Nejvyšším bodem je sopka Mousa Ali s výškou 2 028 metrů nad mořem, nacházející se na trojmezí s Etiopií a Eritreou. Naopak nejnižším bodem je jezero Assal, jehož hladina leží 155 metrů pod úrovní moře, což z něj činí nejnižší bod v Africe a třetí nejnižší na světě. Jezero je také jedním z nejslanějších vodních těles na planetě, s koncentrací soli převyšující i Mrtvé moře.

Pobřeží je členité, s nejvýraznějším prvkem v podobě Tádžúrského zálivu, který se hluboce zařezává do vnitrozemí. V zemi prakticky neexistují stálé řeky. Podnebí je extrémně horké a suché. Průměrné denní teploty se v hlavním městě Džibuti pohybují od 29 °C v zimě po 42 °C v létě, přičemž teploty často přesahují 45 °C. Srážky jsou velmi nízké a nepravidelné, roční úhrn se pohybuje kolem 130 mm, což silně omezuje možnosti zemědělství.

⏳ Historie

Území dnešního Džibutska bylo osídleno již v pravěku. Ve starověku bylo pravděpodobně součástí bájné Země Punt, která obchodovala s egyptskými faraony. Později se zde usadily afárské a somálské (klan Issa) kmeny, které přijaly islám prostřednictvím kontaktů s arabskými obchodníky. Po staletí bylo území pod vlivem různých sultanátů, jako byl Adalský sultanát.

V 19. století se oblast dostala do sféry zájmu evropských koloniálních mocností, zejména Francie, která hledala strategický bod pro kontrolu námořních tras po otevření Suezského průplavu v roce 1869. V roce 1888 založili Francouzi město Džibuti a v roce 1896 byla oficiálně vytvořena kolonie Francouzské Somálsko. Klíčovým krokem bylo vybudování železnice spojující Džibuti s Addis Abebou, hlavním městem Etiopie, čímž se džibutský přístav stal hlavním námořním spojením pro tuto vnitrozemskou zemi.

Po druhé světové válce sílily snahy o nezávislost. V roce 1967 bylo území přejmenováno na Francouzské území Afarů a Isů. Nezávislost byla vyhlášena 27. června 1977 a země přijala název Džibutsko. Prvním prezidentem se stal Hassan Gouled Aptidon. V 90. letech země prošla občanskou válkou mezi vládnoucími Issy a Afáry, která skončila mírovou dohodou v roce 2001. Od roku 1999 je prezidentem Ismaïl Omar Guelleh, který vládne autoritativním způsobem.

🏛️ Politický systém a vláda

Džibutsko je formálně poloprezidentská republika. Dominantní postavou politického systému je prezident, který je hlavou státu a má rozsáhlé výkonné pravomoci. Od roku 1999 tento úřad zastává Ismaïl Omar Guelleh, který byl opakovaně znovuzvolen ve volbách kritizovaných opozicí a mezinárodními pozorovateli jako nesvobodné. Vládu vede předseda vlády, kterého jmenuje prezident.

Zákonodárnou moc vykonává jednokomorové Národní shromáždění (Assemblée Nationale), které má 65 členů volených na pětileté období. Politice dlouhodobě dominuje vládní koalice Svaz pro prezidentskou většinu (UMP), vedená stranou Lidové shromáždění pro pokrok (RPP). Opozice je slabá a fragmentovaná a její činnost je často omezována. Přestože ústava zaručuje základní občanské svobody, v praxi jsou svoboda projevu a tisku silně potlačovány.

💰 Ekonomika

Ekonomika Džibutska je silně závislá na sektoru služeb, který tvoří přibližně 80 % HDP. Klíčovým prvkem je strategicky umístěný Přístav Džibuti, jeden z nejmodernějších a nejrušnějších v regionu. Slouží jako hlavní tranzitní uzel pro obchod se sousední vnitrozemskou Etiopií, která přes něj realizuje více než 95 % svého zahraničního obchodu. Přístavní poplatky a související logistické služby jsou hlavním zdrojem státních příjmů.

Dalším významným zdrojem příjmů je pronájem území pro zahraniční vojenské základny, zejména základny , , , a . Tyto základny přinášejí do státního rozpočtu značné finanční prostředky a vytvářejí pracovní místa. V posledních letech se výrazně zvýšily investice z Číny, které směřují do rozvoje infrastruktury, včetně nových přístavních terminálů, zón volného obchodu a železniční tratě do Addis Abeby.

Navzdory těmto příjmům se země potýká s vysokou nezaměstnaností (odhaduje se na 40–50 %), chudobou a velkou závislostí na dovozu potravin a energií. Zemědělství je kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám minimální a průmyslová výroba je málo rozvinutá. Měnou je džibutský frank, který je pevně vázán na americký dolar.

💂 Strategický význam a armáda

Geografická poloha Džibutska u průlivu Bab-el-Mandeb mu dává mimořádný strategický význam. Tímto průlivem proplouvá přibližně 30 % světové námořní dopravy, včetně tankerů s ropou z Perského zálivu. Stabilita a bezpečnost v této oblasti jsou klíčové pro globální ekonomiku. Díky své relativní stabilitě v nestabilním regionu Afrického rohu se Džibutsko stalo centrem pro mezinárodní vojenské a protipirátské operace.

Země hostí největší koncentraci zahraničních vojenských základen na světě. Mezi nejdůležitější patří:

Camp Lemonnier: Jediná stálá vojenská základna USA v Africe, klíčová pro protiteroristické operace v Jemenu, Somálsku a na Blízkém východě.
Čínská lidová osvobozenecká armáda – Podpůrná základna: První zámořská vojenská základna Číny, která demonstruje rostoucí globální ambice Pekingu.
Francouzské síly v Džibutsku: Historická přítomnost Francie, která zde udržuje významný vojenský kontingent.
Základny Japonska, Itálie, Španělska a dalších zemí, které se účastní protipirátských misí, jako je například operace Evropské unie Atalanta.

Vlastní Džibutské ozbrojené síly jsou relativně malé, ale dobře vycvičené a vybavené, přičemž těží ze spolupráce se zahraničními armádami přítomnými v zemi.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo a demografie

Podle odhadů z roku 2025 má Džibutsko přibližně 1,15 milionu obyvatel. Populace je velmi mladá a silně urbanizovaná, více než dvě třetiny obyvatel žijí v hlavním městě Džibuti. Etnické složení je rozděleno mezi dvě hlavní skupiny: Somálci (převážně z klanu Issa, tvořící asi 60 % populace) a Afárci (asi 35 %). Zbytek tvoří menšiny Evropanů (především Francouzi), Arabové a Etiopané. Vztahy mezi Issy a Afáry jsou historicky napjaté a byly příčinou občanské války v 90. letech.

Oficiálními jazyky jsou francouzština a arabština, které se používají ve státní správě a vzdělávání. V běžném životě však dominují somálština a afarština. Drtivá většina obyvatel (přes 94 %) vyznává sunnitský islám, který je státním náboženstvím. Malá křesťanská menšina je tvořena převážně cizinci.

🌐 Zahraniční vztahy

Zahraniční politika Džibutska je postavena na principu neutrality a pragmatismu, což zemi umožňuje udržovat dobré vztahy se širokou škálou mezinárodních partnerů, včetně vzájemně si konkurujících mocností jako USA a Čína. Klíčový je vztah s Etiopií, pro kterou je Džibutsko životně důležitou bránou k moři.

Země je aktivním členem mezinárodních organizací, jako je Organizace spojených národů, Africká unie, Liga arabských států a Mezivládní úřad pro rozvoj (IGAD), jehož sídlo je právě v Džibuti. Díky své stabilitě hraje roli zprostředkovatele v regionálních konfliktech, zejména v sousedním Somálsku. Vztahy s Eritreou byly v minulosti napjaté kvůli hraničním sporům, ale v posledních letech došlo k jejich zlepšení.

⚔️ Kritika a kontroverze

Navzdory své strategické důležitosti a relativní stabilitě čelí Džibutsko kritice v několika oblastech. Mezinárodní organizace pro lidská práva, jako je Amnesty International a Human Rights Watch, pravidelně upozorňují na omezování politických svobod, potlačování opozice, svobody tisku a projevu. Vláda prezidenta Guelleha je označována za autoritářskou.

Dalším vážným problémem je rozšířená korupce a nedostatek transparentnosti, zejména v souvislosti s příjmy z přístavu a vojenských základen. Navzdory makroekonomickému růstu plynoucímu ze zahraničních investic zůstává vysoká míra chudoby a sociální nerovnosti. Země se také potýká s environmentálními problémy, jako je nedostatek vody, dezertifikace a znečištění pobřežních vod.

⚛️ Pro laiky

Představte si rušnou mezinárodní dálnici, po které proudí obrovské množství zboží. Džibutsko je jako strategicky umístěná mýtná brána a odpočívadlo na této dálnici. Nachází se u úzkého průlivu Bab-el-Mandeb, kudy musí proplout všechny lodě cestující mezi Evropou a Asií přes Suezský průplav. Protože je to velmi důležité místo, mnoho světových mocností – jako jsou USA, Čína nebo Francie – si zde pronajalo pozemky, aby na tuto "dálnici" dohlížely. Postavily si zde své vojenské základny, za což Džibutsku platí velké peníze.

Hlavním byznysem země je obrovský přístav, který funguje jako hlavní brána pro sousední Etiopii, obrovskou zemi bez vlastního moře. Téměř veškerý etiopský dovoz a vývoz prochází přes Džibutsko. Ačkoliv je země díky své poloze velmi důležitá a má značné příjmy, většina běžných lidí z toho příliš neprofituje a potýká se s chudobou a nedostatkem práce. Je to tedy malá země s obrovským globálním významem, jakýsi "vojenský a logistický hotel" v jedné z nejrušnějších oblastí světa.

Zdroje