Obranné mechanismy
Obsah boxu
| Obranné mechanismy | |
|---|---|
| [[Soubor:[Image of iceberg theory freud]|250px]] | |
| Obor | Psychoanalýza, Psychologie |
Obranné mechanismy (anglicky Defense Mechanisms) jsou nevědomé psychologické strategie, které používá naše Ego** (Já), aby se chránilo před nepříjemnými pocity, zejména před **úzkostí, pocitem viny a studem. Tyto mechanismy fungují jako "psychický imunitní systém". Zkreslují, popírají nebo manipulují s realitou tak, aby byla pro jedince snesitelnější.
Koncept poprvé představil otec psychoanalýzy Sigmund Freud** v roce 1894, ale systematicky je popsala a kategorizovala až jeho dcera, **Anna Freudová**, v knize *Ego a obranné mechanismy* (1936). Podle Freuda je lidská psychika bitevním polem mezi třemi silami: **Id** (ono – pudy, touhy, agrese), **Superego** (nadjá – morálka, svědomí) a **Ego (já – realita). Když Id křičí "Chci to hned!" a Superego oponuje "To se nesmí!", Ego se dostává pod obrovský tlak (úzkost). Aby se Já nezhroutilo, aktivuje obranný mechanismus – například si řekne "Vždyť to vlastně ani nechci" (racionalizace). Je důležité říci, že obranné mechanismy používáme všichni a jsou nezbytné pro duševní zdraví. Problém nastává, když jsou příliš rigidní, neadekvátní situaci nebo když převažují ty "nezralé" nad těmi "zralými".
Klasifikace: Od šílenství ke svatosti
Psychiatr George Vaillant rozdělil obranné mechanismy do čtyř úrovní podle jejich zralosti a adaptivity. Čím vyšší úroveň, tím je člověk duševně zdravější a stabilnější.
1. Úroveň: Patologické (Psychotické)
Tyto mechanismy zcela popírají realitu. Jsou běžné u malých dětí (do 5 let) a ve snech, ale u dospělých v bdělém stavu jsou známkou těžké poruchy (psychózy).
- Popření (Denial): Odmítnutí uznat existenci zjevného faktu. Alkoholik tvrdí, že nemá problém s pitím. Pacient v terminálním stádiu rakoviny plánuje dovolenou na příští rok.
- Zkreslení (Distortion): Hrubá přeměna vnější reality, aby vyhovovala vnitřním potřebám (např. halucinace, že mě miluje celebrita).
2. Úroveň: Nezralé
Běžné u dětí, adolescentů a u poruch osobnosti. Jsou obtěžující pro okolí.
- Projekce (Projection): Člověk připisuje své vlastní nepřijatelné pocity druhým. Muž, který podvádí svou ženu, ji začne žárlivě obviňovat z nevěry. "Já nejsem naštvaný, to ty jsi naštvaný!"
- Pasivní agrese: Vyjádření hněvu nepřímo – otálením, "zapomínáním", trucováním.
- Acting out (Přehrávání): Přímé vybití nevědomého impulsu akcí, aby se člověk vyhnul emoci. Místo aby řekl "jsem smutný", rozbije okno nebo se opije.
- Fantazie: Únik do snového světa před bolestivou realitou (časté u schizoidní poruchy).
3. Úroveň: Neurotické
Běžné u zdravých dospělých ve stresu. Mohou vést k neurózám, pokud jsou nadužívané.
- Vytěsnění (Repression): Nejslavnější mechanismus. Nevědomé "vymazání" myšlenky nebo vzpomínky. Na rozdíl od popření (kde popíráme vnější fakt), zde zapomínáme vnitřní motiv. Příklad: Oběť traumatu si nepamatuje útok.
- Intelektualizace: Oddělení emocí od myšlenek. Člověk o své rakovině mluví chladně, technicky, jako by šlo o opravu auta, aby nemusel cítit strach (viz Alexithymie).
- Racionalizace: Vymýšlení logických (ale nepravdivých) důvodů pro naše selhání. "Nechtěl jsem tu práci, šéf byl stejně idiot." (Bajka o lišce a kyselých hroznech).
- Přemístění (Displacement): Přesunutí emoce z nebezpečného objektu na bezpečnější. Šéf seřve muže, muž mlčí (bojí se vyhazovu), přijde domů a seřve děti. Děti kopnou do psa.
- Reaktivní výtvor: Přeměna nepřijatelného citu v pravý opak. Matka, která podvědomě nenávidí své dítě, ho zahrnuje přehnanou, dusivou péčí a láskou.
4. Úroveň: Zralé
Tyto mechanismy nejen chrání Ego, ale také pomáhají člověku růst a být užitečný pro společnost.
- Sublimace: "Královská" obrana. Přeměna pudové energie (sexuální nebo agresivní) do společensky oceňované činnosti. Agresivní člověk se stane chirurgem nebo boxerem. Člověk s nenaplněnou sexuální touhou namaluje nádherný obraz.
- Humor: Schopnost vidět v tragické situaci komično. Umožňuje ventilovat napětí, aniž by to někoho zranilo. "Šibeniční humor" lékařů je obrana proti hrůzám, které vidí.
- Altruismus: Zvládání vlastního konfliktu tím, že pomáhám druhým.
- Potlačení (Suppression)**: Jediný **vědomý mechanismus. Člověk si řekne: "Teď na ten problém nebudu myslet, vyřeším ho zítra, protože teď musím pracovat." Na rozdíl od vytěsnění (které je automatické), potlačení je volbou.
Vytěsnění vs. Disociace
Často se zaměňuje vytěsnění** (Repression) a **disociace.
- Vytěsnění je jako zamknout myšlenku do sklepa. Je tam, ale nevidíme ji. Týká se spíše vnitřních pudů (chtíč, agrese).
- Disociace je jako opustit dům. Týká se spíše vnějšího traumatu. Mysl se "rozpojí". Zatímco vytěsnění vzpomínku pohřbí, disociace ji uloží do "jiné přihrádky" (k jiné identitě u DID).
Kdy se obrana stává nemocí?
Obranné mechanismy jsou jako sůl. Trocha je nutná pro chuť (život), moc soli jídlo zkazí. Pokud člověk používá výhradně projekci, stává se paranoidním ("všichni po mně jdou"). Pokud používá jen vytěsnění, vzniká hysterie nebo konverzní poruchy (slepota bez příčiny). Pokud používá jen intelektualizaci, stává se emočním robotem. Cílem psychoterapie není zbavit člověka obran (to by se zhroutil), ale nahradit ty nezralé (projekce, acting out) těmi zralejšími (humor, sublimace).
💡 Pro laiky: Tlakový hrnec a Ventil
Představte si svou psychiku jako Tlakový hrnec.
- Oheň pod hrncem jsou vaše pudy (sex, vztek) a životní problémy.
- Pára uvnitř je úzkost.
- Poklička je vaše Ego.
Kdyby tam žádný ventil nebyl, hrnec by vybuchl (psychické zhroucení, psychóza). Proto má poklička různé ventily (obranné mechanismy), kudy pára uniká.
- Acting Out (Nezralé): Prostě tu pokličku nadzvednete a pára opaří všechny okolo (vztek, rvačka). Tlak klesne, ale kuchyň je zničená.
- Vytěsnění (Neurotické): Na pokličku položíte cihlu a děláte, že pára není. Tlak roste a roste, až hrnec praskne v nejslabším místě (dostanete žaludeční vředy nebo tik).
- Sublimace (Zralé): K ventilu připojíte malou turbínu. Pára, která uniká, roztočí turbínu a vyrobí elektřinu (umění, kariéra, sport). Tlak klesne a ještě z toho máte užitek.