Dysartrie
Obsah boxu
Dysartrie (z řeckého dys – obtížný, špatný a arthrosis – spojení, zde ve smyslu artikulace) je souhrnný název pro skupinu motorických poruch řeči. Jedná se o stav, kdy pacient ztrácí schopnost srozumitelně vyslovovat slova v důsledku organického poškození nervového systému, který řídí svaly mluvidel (jazyka, rtů, měkkého patra, hlasivek) a dýchacího svalstva. Je kriticky důležité odlišit dysartrii od afázie. Pacient s dysartrií (dysartrik) nemá problém s jazykem jako takovým. Ví přesně, co chce říct, zná správná slova, má v pořádku gramatiku i syntax. Jeho problém je čistě mechanický – jeho ústa a hlasivky "neposlouchají". Jeho řeč může být huhňavá, tichá, "opilecká", křečovitá nebo monotónní, ale obsah myšlenek zůstává intaktní. Bohužel, laická veřejnost často tyto lidi mylně považuje za mentálně postižené nebo pod vlivem alkoholu, což vede k jejich sociální stigmatizaci a izolaci.
Řeč je z hlediska motoriky nejsložitějším pohybem, kterého je člověk schopen. Vyžaduje milisekundovou koordinaci více než 100 svalů. Dysartrie vzniká, když dojde k narušení kterékoliv části této dráhy: od motorické kůry v mozku, přes mozkový kmen a hlavové nervy, až po samotné svaly. Nejčastějšími příčinami jsou cévní mozkové příhody (zejména ty v oblasti mozkového kmene), neurodegenerativní onemocnění (jako je Parkinsonova nemoc** nebo **ALS – amyotrofická laterální skleróza), úrazy hlavy, nádory nebo otravy (včetně intoxikace alkoholem, která způsobuje přechodnou dysartrii).
Typy dysartrie: Každá zní jinak
Protože řečový systém je složitý, poškození různých částí nervové soustavy vede k různým typům dysartrie, které má zkušený logoped či neurolog "v uchu". 1. Spastická dysartrie: Vzniká při poškození horních motoneuronů v mozkové kůře. Svaly jsou ztuhlé, v křeči (spasticita). Řeč zní "tlačeně", namáhavě, drsně, jako by se pacient snažil mluvit se sevřeným hrdlem. Tempo je pomalé. 2. Flaccidní (chabá) dysartrie: Vzniká při poškození dolních motoneuronů (v mozkovém kmeni nebo nervech). Svaly jsou ochablé a slabé. Řeč je dechová (jako šepot), huhňavá (protože měkké patro nefunguje a vzduch uniká do nosu – hypernazalita) a nejasná. 3. Ataktická dysartrie**: Je typická pro poškození **mozečku. Pacient mluví jako opilec (i když nepil). Řeč je "skandovaná", rozkouskovaná, s nepravidelnými výbuchy hlasitosti a špatnou koordinací dýchání. Pacient se netrefuje jazykem na správná místa (artikulační ataxie). 4. Hypokinetická dysartrie**: Je klasickým příznakem **Parkinsonovy nemoci. Řeč je tichá, monotónní (bez melodie), rychlá a slova splývají dohromady (takový "horký brambor v ústech"). Pacient má problém řeč nastartovat a pak ji zastavit. 5. Hyperkinetická dysartrie: Vyskytuje se u Huntingtonovy choroby. Řeč je narušována mimovolními záškuby a tiky v obličeji a bránici, což vede k náhlým výkřikům nebo přerušení toku řeči.
Symptomy: Více než jen špatná výslovnost
Ačkoliv hlavním příznakem je nesrozumitelná artikulace ("šumlání"), dysartrie postihuje všechny složky tvorby hlasu:
- Respirace (Dýchání): Pacient nemá dost dechu na celou větu, mluví na zbytkový vzduch, lapá po dechu.
- Fonace (Tvorba hlasu): Hlas může být chraptivý, drsný, nebo naopak slabý a třesoucí se.
- Resonance: Pokud ochrne měkké patro, hlas zní "nosově" (jako při rýmě, ale trvale).
- Prosódie: Ztráta melodie a rytmu řeči. Pacient zní jako robot.
Častým doprovodným jevem je dysfagie (porucha polykání), protože svaly pro řeč a polykání jsou tytéž. Pacientům tak hrozí zakuckání a vdechnutí jídla (aspirační pneumonie), což je často smrtelná komplikace.
Diagnostika a Léčba
Diagnostiku provádí foniatr a klinický logoped. Hodnotí se síla jazyka (tlačení do tváře), pohyblivost rtů (špulení, úsměv) a kvalita hlasu ("řekněte ááá"). Používají se testy diadochokineze – pacient má co nejrychleji opakovat slabiky "pa-ta-ka". U dysartrika se tento rytmus hroutí.
Léčba (terapie) nemůže obvykle svaly "uzdravit" (pokud jde o trvalé poškození mozku), ale může výrazně zlepšit srozumitelnost pomocí kompenzace.
- Artikulační cvičení: Posilování jazyka a rtů, přehnaná artikulace.
- Dechová cvičení: Nácvik hlubokého nádechu a hospodaření s dechem (frázování).
- Zpomalení tempa: Pacient se učí slabikovat nebo vytleskávat rytmus, což dává "línému" jazyku čas se nastavit do správné polohy.
- AAC (Augmentativní a alternativní komunikace): U nejtěžších forem (anartrie – úplná ztráta řeči), jako měl např. Stephen Hawking (který trpěl ALS), se využívají komunikační tabulky, počítače ovládané očima a hlasové syntezátory.
💡 Pro laiky: Virtuos se zmrzlými prsty
Představte si, že chcete zahrát na klavír složitou skladbu (např. Rachmaninova).
- Váš mozek (noty) je v pořádku. Víte přesně, jaká klávesa má následovat, slyšíte tu hudbu v hlavě, jste hudební génius.
- Ale vaše prsty (svaly mluvidel) jsou úplně zmrzlé, ztuhlé nebo naopak bezvládné jako vařené špagety.
Když se pokusíte zahrát, místo krásné melodie se ozve jen "břink, bum, plác". To je dysartrie. Srovnání s afázií: U afázie máte prsty zdravé a hbité, ale někdo vám vygumoval noty nebo zpřeházel klávesy na klavíru, takže hrajete nesmysly, aniž byste chtěli. Dysartrik hraje správné noty, ale jeho nástroj (tělo) je rozbitý. Proto je nesmírně důležité s těmito lidmi mluvit trpělivě a nejednat s nimi jako s dětmi – uvnitř toho "rozbitého těla" je často zcela bystrá a trpící mysl.