Phineas Gage

Phineas P. Gage
	Soubor:Phineas Gage Gage Miller Casewell.jpg
	Jediná známá fotografie Phinease Gage (daguerrotypie), objevená až v roce 2009. Gage na ní pózuje se svou "železnou společnicí" – tyčí, která mu proletěla hlavou. Všimněte si zavřeného levého oka a jizvy, jinak působí upraveně a důstojně.
Datum narození	9. července 1823
Místo narození	Lebanon, New Hampshire, USA
Datum úmrtí	21. května 1860 (věk 36 let)
Místo úmrtí	San Francisco, Kalifornie, USA
Povolání	Předák na železnici, řidič dostavníku, farmář

Rozbalit box

Obsah boxu

Phineas P. Gage (1823–1860) je pravděpodobně nejslavnějším pacientem v dějinách neurovědy. Jeho příběh není jen fascinující lékařskou kuriozitou o muži, který přežil nemožné, ale představuje základní kámen našeho chápání toho, jak mozek vytváří osobnost.

Dne 13. září 1848 proletěla hlavou tohoto pětadvacetiletého předáka železničních dělníků šestikilová železná tyč. Zničila velkou část jeho levého čelního laloku – oblasti mozku, o jejíž funkci tehdejší věda neměla ani tušení. Gage nejenže nezemřel, ale bezprostředně po nehodě byl při vědomí a mluvil. Co však následovalo, otřáslo základy tehdejší medicíny a psychologie: z zodpovědného, inteligentního a oblíbeného předáka se stal (alespoň dočasně) impulsivní, vulgární a nespolehlivý člověk.

Gageův případ byl prvním klinickým důkazem, že "duše" a morálka nejsou abstraktní pojmy sídlící v srdci, ale fyzické funkce konkrétních mozkových okruhů. Moderní výzkum (zejména práce Malcolma Macmillana) však v posledních letech ukazuje, že příběh o "nenapravitelném šílenci" je z velké části mýtus. Gage se dokázal zotavit mnohem lépe, než se traduje, a závěr svého života prožil jako zodpovědný řidič dostavníku v drsných podmínkách Chile.

🚂 Život před osudným dnem

O mládí Phinease Gage víme jen málo, ale dochované záznamy ho vykreslují jako prototyp ideálního amerického dělníka 19. století. Narodil se v roce 1823 v New Hampshire a vyrostl v rodině farmářů. Byl gramotný, fyzicky zdatný (měřil 168 cm, což bylo na tehdejší dobu průměrné, ale byl popisován jako svalnatý a houževnatý) a měl přirozenou autoritu.

V roce 1848 pracoval jako předák (foreman) pro společnost Rutland & Burlington Railroad ve státě Vermont. Jeho úkolem bylo řídit skupinu dělníků, kteří razili cestu pro novou železniční trať přes skalnatý terén u městečka Cavendish. Jeho nadřízení ho hodnotili jako "nejefektivnějšího a nejschopnějšího" ze všech předáků. Měl pověst muže s "dobře vyváženou myslí", byl bystrý obchodník, energický a vytrvalý při plnění úkolů. Dělníci ho respektovali pro jeho férovost a klid. Nikdo tehdy netušil, že tento popis "dokonale vyvážené mysli" se stane klíčovým referenčním bodem pro posouzení devastace, kterou měl utrpět.

💥 13. září 1848: Anatomie nehody

Byl středa, pozdní odpoledne, kolem 16:30. Slunce se sklánělo nad vermontskými kopci a Gageova skupina spěchala, aby před setměním odpálila další nálož ve skále. Proces odstřelu byl rutinní, ale nebezpečný, a Gage ho prováděl tisíckrát. Vyžadoval přesný postup:

Do vyvrtané díry ve skále se nasypal střelný prach.
Vložila se zápalná šňůra.
Prach se musel zasypat vrstvou písku nebo jílu (tzv. ucpávka), aby výbuch směřoval do skály, ne ven.
Nakonec se směs upěchovala těžkou železnou tyčí.

Osudnou chybou bylo, že Gage – rozptýlený hovorem s dělníky za svými zády – začal pěchovat prach dříve, než jeho asistent nasypal ochrannou vrstvu písku.

Pěchovací tyč (Tamping Iron)

Nástroj, který Gage držel, nebyl obyčejný sochor. Byla to zbraň, kterou si nechal vyrobit na zakázku u místního kováře.

Délka: 1,1 metru (3 stopy a 7 palců).
Průměr: 3,2 cm (1,25 palce).
Váha: 6 kg (13,25 liber).
Tvar: Tyč byla na jednom konci zúžená do špičky (což se ukázalo jako klíčové pro průlet lebkou – fungovala jako oštěp).

Okamžik výbuchu

Když Gage udeřil železnou tyčí přímo na nezakrytý střelný prach, křesnutí o skálu vyvolalo jiskru. Následovala masivní exploze. Tyč, která v tu chvíli fungovala jako projektil v hlavni děla, vyletěla z díry proti Gageovu obličeji. Trajektorie byla děsivá:

Hrot vstoupil do Gageova obličeje pod levou lícní kostí (destruoval horní čelist).
Prošel za levým okem (přerušil zrakový nerv, ale nepoškodil bulvu samotnou).
Prorazil spodinu lebeční a projel levým čelním lalokem mozku.
Vyletěl temenem hlavy ven (přibližně ve střední čáře, na hranici čelní a temenní kosti).

Síla byla taková, že tyč letěla dalších 25 metrů vzduchem, než dopadla do trávy, "umazaná krví a mozkem". Gage byl odhozen na záda. Jeho tělem projela křeč, ale – k úžasu všech přítomných – nezemřel.

🏥 Lékařský zázrak: "Tady je práce pro vás, doktore"

Během několika minut po nehodě Phineas Gage nejenže dýchal, ale byl při vědomí. S pomocí dělníků vstal, nastoupil do volského povozu a vsedě absolvoval 1,2 km dlouhou cestu do svého podnájmu v hotelu pana Adamse v Cavendishu. Když asi po 30 minutách dorazil první lékař, Dr. Edward H. Williams, naskytl se mu pohled jako z hororu. Gage seděl na verandě hotelu a klidně se bavil s přihlížejícími. Z díry v hlavě mu pulzovala krev a kousky mozkové tkáně, které padaly na jeho vestu. Když uviděl lékaře, Gage jen suše poznamenal: "Doktore, tady je dost práce pro vás." (Doctor, here is business enough for you).

Dr. Williams později vzpomínal, že mohl vidět pulzaci mozku přímo skrze ránu. Nevěřil, že muž přežije hodinu. O hodinu později dorazil zkušenější lékař, Dr. John Martyn Harlow, jehož jméno zůstane s Gagem navždy spojeno. Harlow ránu vyčistil, odstranil úlomky lebeční kosti, oholil hlavu a aplikoval obvazy.

Boj s "houbou" a infekcí

Skutečný boj o život začal až několik dní po nehodě. Rána se infikovala. V éře před antibiotiky to byl rozsudek smrti. Gage upadl do deliria, měl vysoké horečky a z rány mu začala vyrůstat "houbovitá tkáň" (zřejmě hnisavá granulace nebo vyhřezlý mozek), kterou musel Dr. Harlow chirurgicky odstraňovat a leptat dusičnanem stříbrným. V kritickém okamžiku, kdy Gage upadl do kómatu, mu už rodina nechala vyrobit rakev a šaty do hrobu. Dr. Harlow se však nevzdal. Provedl incizi v ústech, aby vypustil hnis z abscesu pod lebkou (vypustil prý půl litru hnisu). Gage se probral. Jeho silná konstituce a Harlowova péče zvítězily. Za 10 týdnů byl propuštěn do domácího ošetřování. Byla to "výhra chirurgie nad smrtí", jak se tehdy psalo.

👹 "Už to není Gage": Změna osobnosti

Fyzicky byl Gage vyléčen (až na ztrátu oka a jizvy). Psychicky se však zdál být někým jiným. Právě zde začíná legenda. Dr. Harlow ve své zprávě z roku 1868 (publikované až 20 let po nehodě) popsal změnu takto:

> „Rovnováha mezi jeho intelektuálními schopnostmi a zvířecími sklony se zdá být zničena. Je náladový, neuctivý, občas se oddává nejhrubším vulgaritám (což dříve nebyl jeho zvyk), projevuje malou úctu ke svým bližním, nesnese odpor ani radu... Je to dítě ve svých intelektuálních kapacitách a projevech, ale s vášněmi silného muže.“

Zaměstnavatelé na železnici ho odmítli vzít zpět, protože "byl příliš nespolehlivý". Řekli o něm slavnou větu: "Gage was no longer Gage" (Gage už nebyl Gage). Tento popis se stal základem učebnicové verze příběhu: Gage se stal asociálním psychopatem, tulákem a opilcem, který se živil ukazováním se v cirkuse. Realita, jak dnes víme, však byla složitější a optimističtější.

🎪 Léta bloudění a mýtus o Barnumovi

Je pravda, že Gage po nehodě opustil Vermont. Krátce se živil tím, že v New Yorku a Bostonu přednášel a ukazoval svou jizvu a tyč. Často se uvádí, že byl atrakcí v slavném Barnum's American Museum vedle vousaté ženy a trpaslíků. Historik Malcolm Macmillan však zjistil, že pokud tam vůbec vystupoval, bylo to jen velmi krátce. Gage nebyl cirkusovou zrůdou; snažil se pracovat. Pracoval v konírnách v New Hampshire, kde se staral o koně. Už to naznačuje, že nebyl tak nezvladatelný – práce s koňmi vyžaduje klid a trpělivost, což "impulzivní psychopat" nemá.

🇨🇱 Chilská anabáze: Důkaz o uzdravení

V roce 1852 (čtyři roky po nehodě) udělal Gage odvážný krok. Na pozvání podnikatele odplul do Jižní Ameriky, do Chile. Zde strávil celých sedm let (1852–1859), což je období, které bylo v učebnicích dlouho ignorováno. V Chile pracoval jako řidič dostavníku na trase mezi Valparaísem a Santiagem. To nebyla jednoduchá práce.

Exekutivní funkce: Řidič musel pečovat o šestispřeží koní, nakládat zavazadla, vybírat jízdné, komunikovat s pasažéry (ve španělštině!) a řídit těžký vůz na nebezpečných horských cestách podle jízdního řádu.
Sociální adaptace: Pokud by byl Gage skutečně vulgární a nezvladatelný "šílenec", nikdy by takovou zodpovědnou práci nemohl vykonávat sedm let.

Neurovědci dnes věří, že právě tato práce sloužila jako forma rehabilitace. Vysoce strukturované prostředí, rutina a nutnost plánování pomohly Gageovu mozku (díky neuroplasticitě) kompenzovat poškození čelního laloku. Gage se v Chile "znovu naučil být Gagem", byť možná trochu jiným.

⚰️ Smrt a druhá cesta lebky

V roce 1859 se Gageovo zdraví začalo zhoršovat. Trpěl záchvaty, pravděpodobně v důsledku jizvy na mozku, která dráždila kůru (posttraumatická epilepsie). Vrátil se do USA k rodině, která se mezitím přestěhovala do San Francisca. Zde se pokoušel pracovat na farmě, ale záchvaty byly stále častější a silnější. Dne 21. května 1860, po sérii těžkých záchvatů (status epilepticus), Phineas Gage zemřel. Bylo mu 36 let. Žádná pitva nebyla provedena a byl pohřben na hřbitově Lone Mountain.

Příběh tím ale neskončil. Když se Dr. Harlow (který o Gageovi ztratil zprávy) dozvěděl o jeho smrti, prosil rodinu o exhumaci. V roce 1867, sedm let po smrti, bylo tělo vykopáno. Gageova lebka a slavná železná tyč (kterou měl Gage u sebe až do konce života) byly poslány Harlowovi na východ. Harlow je pak věnoval Warrenovu anatomickému muzeu na Harvardově univerzitě, kde jsou vystaveny dodnes jako "relikvie neurovědy".

🔬 Vědecký odkaz a moderní výzkum

Význam Gageova případu se v čase měnil podle toho, jak se vyvíjela věda.

1. Konec frenologie, začátek lokalizace

V 19. století zuřil spor mezi frenology (kteří věřili, že každá vlastnost má své místo na lebce) a holisty (kteří věřili, že mozek funguje jako celek). Gageův případ byl důkazem pro lokalizaci. Ukázal, že poškození specifické části (čelního laloku) nevede ke smrti ani ztrátě paměti, ale ke změně charakteru. To byl revoluční objev: Morálka sídlí v čele.

2. Damasio a somatické markery (1994)

V roce 1994 manželé Hanna a Antonio Damasiovi použili moderní počítačové modelování, aby rekonstruovali Gageovu lebku a trajektorii tyče. Zjistili, že tyč zasáhla ventromediální prefrontální kůru (VMPFC) na obou stranách (novější studie Ratiu 2004 naznačují, že pravá hemisféra mohla zůstat ušetřena). Damasio na základě toho formuloval hypotézu somatických markerů. Tato oblast mozku propojuje emoce s rozhodováním. Gage dělal špatná rozhodnutí ne proto, že by zhloupl (IQ měl v pořádku), ale proto, že necítil emoční odezvu na riziko. Necítil "tíseň" z toho, že někoho urazí.

3. Konektomika (Van Horn, 2012)

Studie Jacka Van Horna z roku 2012 se zaměřila na bílou hmotu (nervová vlákna). Ukázala, že tyč nepřerušila jen šedou kůru, ale zničila asi 11 % bílé hmoty v čelním laloku a přetrhala dálková spojení mezi levou a pravou hemisférou. To vysvětluje, proč byl dopad na Gageovu psychiku tak komplexní – jeho mozek ztratil vnitřní "internet".

👶 Pro laiky: Díra v hlavě a ztracená duše

Představte si mozek jako firmu.

V zadní části kanceláře sedí skladníci a technici (paměť, zrak, pohyb).
Vpředu, hned za čelem, sedí generální ředitel (čelní lalok). Jeho prací není zvedat krabice, ale plánovat, rozhodovat, chovat se slušně na poradách a krotit emoce zaměstnanců.

Phineas Gage dostal ránu, která proletěla přesně kanceláří generálního ředitele. Skladníci a technici (Gageova paměť, řeč, schopnost chodit) přežili bez škrábnutí. Proto mohl Gage hned po nehodě mluvit a chodit. Ale ředitelské křeslo zůstalo prázdné. Firma "Gage" fungovala dál, ale nikdo ji neřídil. Zaměstnanci si dělali, co chtěli (emoce létaly nahoru a dolů), nikdo neplánoval budoucnost a nikdo nedohlížel na slušné chování. Gageův příběh nám ukázal, že to, co nazýváme "slušným chováním" nebo "osobností", není nějaký nehmotný duch, ale velmi křehká síť buněk přímo za naším čelem. A největší zázrak není to, že přežil výbuch, ale že se ten "nový ředitel" v jeho hlavě během let v Chile pomalu naučil znovu řídit firmu, i když jen s polovinou kanceláře.

Zdroje