založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox osoba | Jméno = Francisco Franco | Celé jméno = Francisco Paulino Hermenegildo Teódulo Franco Bahamonde | Přezdívka = El Caudillo (Vůdce) | Datum narození = 4. prosinec1892 | Místo narození = Ferrol, Galicie, Španělsko | Datum úmrtí = 20. listopad1975 (ve věku 82 let) | Místo úmrtí = Madrid, Španělsko | Národnost = Španěl | Povolání = Generál, Dikt…“
* '''Co udělal?''' Vyhrál tu válku a pak se stal **vládcem celého Španělska**. Ale nebyl to král ani prezident, kterého by si lidé zvolili. Byl to **diktátor**. To znamená, že vládl úplně sám, nikdo mu nemohl nic říkat, a když s ním někdo nesouhlasil, zavřel ho nebo ještě hůř. Vládl takhle skoro 40 let!
* '''Co udělal?''' Vyhrál tu válku a pak se stal **vládcem celého Španělska**. Ale nebyl to král ani prezident, kterého by si lidé zvolili. Byl to **diktátor**. To znamená, že vládl úplně sám, nikdo mu nemohl nic říkat, a když s ním někdo nesouhlasil, zavřel ho nebo ještě hůř. Vládl takhle skoro 40 let!
* '''Jak vládl?'''
* '''Jak vládl?'''
* **Žádná svoboda:** Lidé nemohli říkat, co si myslí, nemohli si volit, kdo je bude řídit. Všechno muselo být přesně podle toho, co řekl Franco.
** **Žádná svoboda:** Lidé nemohli říkat, co si myslí, nemohli si volit, kdo je bude řídit. Všechno muselo být přesně podle toho, co řekl Franco.
* **Církev a tradice:** Moc si rozuměl s církví a chtěl, aby se Španělsko vrátilo k velmi starým a přísným pravidlům.
** **Církev a tradice:** Moc si rozuměl s církví a chtěl, aby se Španělsko vrátilo k velmi starým a přísným pravidlům.
* **Nebyl ve druhé světové válce:** I když se kamarádil s Hitlerem a Mussolinim, Španělsko se do velké druhé světové války přímo nezapojilo.
** **Nebyl ve druhé světové válce:** I když se kamarádil s Hitlerem a Mussolinim, Španělsko se do velké druhé světové války přímo nezapojilo.
* '''Proč je o něm taková řeč i dnes?'''
* '''Proč je o něm taková řeč i dnes?'''
* **Dlouhá a drsná vláda:** Vládl tak dlouho a byl tak přísný, že to ovlivnilo životy milionů lidí. Dodnes si někteří myslí, že pro Španělsko udělal něco dobrého (třeba klid po válce), ale většina lidí si myslí, že to byla hrozná doba plná strachu a útlaku.
** **Dlouhá a drsná vláda:** Vládl tak dlouho a byl tak přísný, že to ovlivnilo životy milionů lidí. Dodnes si někteří myslí, že pro Španělsko udělal něco dobrého (třeba klid po válce), ale většina lidí si myslí, že to byla hrozná doba plná strachu a útlaku.
* **Co s jeho odkazem?** Ve Španělsku se hodně mluví o tom, co dělat s jeho sochami a památníky, protože připomínají smutnou a krutou dobu. Před pár lety dokonce přesunuli jeho ostatky z velkého památníku na obyčejný hřbitov.
** **Co s jeho odkazem?** Ve Španělsku se hodně mluví o tom, co dělat s jeho sochami a památníky, protože připomínají smutnou a krutou dobu. Před pár lety dokonce přesunuli jeho ostatky z velkého památníku na obyčejný hřbitov.
Takže Franco byl mocný vůdce, který změnil Španělsko na mnoho let, ale jeho vláda byla temná a dodnes se o ní hodně diskutuje.
Takže Franco byl mocný vůdce, který změnil Španělsko na mnoho let, ale jeho vláda byla temná a dodnes se o ní hodně diskutuje.
Francisco Franco se narodil v Ferrolu, přístavním městě v Galicii, v rodině s dlouhou námořní tradicí. Původně chtěl jít ve stopách svého otce a stát se námořním důstojníkem, ale kvůli omezení počtu přijatých kadetů na Námořní akademii se v roce 1907 rozhodl pro armádu. Vstoupil na Pěchotní akademii v Toledu, kterou dokončil v roce 1910 s podprůměrnými výsledky.
Jeho vojenská kariéra nabrala na obrátkách v Maroku, kde se jako mladý důstojník dobrovolně přihlásil do bojů v Rífské válce (1920–1927), koloniálním konfliktu proti berberským povstalcům. Zde si Franco získal pověst statečného a schopného velitele. Byl několikrát zraněn a rychle postupoval v hodnostech. V roce 1926 se ve 33 letech stal nejmladším generálem v Evropě, což svědčilo o jeho mimořádných vojenských schopnostech a oblibě u nadřízených.
Po vyhlášení Druhé španělské republiky v roce 1931 se Franco stal konzervativním kritikem republikánské vlády. V roce 1934 vedl brutální potlačení stávky horníků v Asturii, což posílilo jeho pozici u konzervativních a pravicových kruhů. Před vypuknutím občanské války byl v roce 1936 preventivně přesunut na Kanárské ostrovy, aby se zabránilo jeho zapojení do chystaného vojenského puče.
Španělská občanská válka (1936–1939)
V červenci 1936 se Francisco Franco připojil k vojenskému povstání proti levicové republikánské vládě. Vzbouřenci, kteří si říkali nacionalisté, doufali v rychlý převrat, ale jejich akce vyústily v dlouhou a krvavou občanskou válku.
Role Franca ve válce: Franco sehrál klíčovou roli od samého počátku. Po smrti generála José Sanjurja, který byl původně určen jako vůdce povstání, se Franco postupně stal jeho neochvějným velitelem. Díky leteckému mostu z Maroka, zajištěnému nacistickým Německem a fašistickou Itálií, dokázal přesunout svou Armádu Afriky (španělské koloniální jednotky) na Pyrenejský poloostrov, což bylo strategicky zásadní.
Konsolidace moci: Během války Franco systematicky eliminoval své potenciální rivaly uvnitř nacionalistického tábora a konsolidoval veškerou moc ve svých rukou. V říjnu 1936 byl jmenován Generálísimem ozbrojených sil a Jefe del Estado (hlavou státu).
Zahraniční podpora: Nacionalisté získali významnou vojenskou a materiální podporu od nacistického Německa (zejména Legie Condor) a fašistické Itálie. Republikáni naopak dostávali omezenou pomoc od Sovětského svazu a Mezinárodních brigád.
Vítězství: Válka skončila 1. dubna 1939 vítězstvím Francových nacionalistických sil. Následovala brutální represe proti všem, kdo byli spojováni s republikánskou stranou, včetně poprav, věznění a nucených prací. Stovky tisíc Španělů odešly do exilu.
Francův režim (1939–1975)
Po vítězství v občanské válce zavedl Francisco Franco v Španělsku diktaturu, která trvala téměř 40 let.
Ideologie a charakteristika režimu
Francův režim, často označovaný jako Francoistické Španělsko (španělsky Franquismo), nebyl čistě fašistický, ačkoliv měl s fašistickými režimy Německa a Itálie řadu společných rysů, zejména v raném období. Jeho ideologie byla spíše směsicí:
Autoritářství: Franco soustředil veškerou moc do svých rukou. Politické strany byly zakázány, s výjimkou jeho vlastní strany, Falange Española Tradicionalista y de las JONS (FET y de las JONS), která se stala jedinou legální politickou organizací a nástrojem režimu.
Nacionalismus: Extrémní španělský nacionalismus, který potlačoval regionální identity (např. katalánštinu, baskičtinu) a prosazoval jednotnou španělskou kulturu (např. býčí zápasy, Flamenco).
Národní katolicismus: Katolická církev hrála ústřední roli v režimu, měla velký vliv na vzdělání, morálku a veřejný život. Církev podporovala Franca a on na oplátku prosazoval katolické hodnoty.
Antikomunismus: Intenzivní nenávist ke komunismu a liberalismu, což bylo hlavním tmelem pro jeho spojenectví s západními mocnostmi během studené války.
Konzervatismus a tradicionalismus: Silná podpora tradičních hodnot, hierarchie a společenského řádu.
Domácí politika
Represe: Po občanské válce následovaly rozsáhlé represe proti republikánům a jakékoli opozici. Odhaduje se, že desítky tisíc lidí byly popraveny nebo zemřely ve vězeních a pracovních táborech.
Ekonomika: V počátečních letech režim prosazoval politiku autarkie (soběstačnosti), která vedla k hospodářské stagnaci a vysoké chudobě v 40. letech. V 50. a 60. letech se Španělsko otevřelo světu a zažilo tzv. španělský zázrak – rychlý ekonomický růst, podporovaný turismem a zahraničními investicemi.
Cenzura: Byla zavedena přísná cenzura médií, umění a vzdělání.
Zahraniční politika
Neutralita ve Druhé světové válce: Ačkoliv Franco sympatizoval s Osou (Německem a Itálií), Španělsko zůstalo během druhé světové války oficiálně neutrální. Poslal však Modrá divize (División Azul) bojovat na východní frontu po boku Němců proti Sovětskému svazu.
Izolace a znovuzačlenění: Po válce se Španělsko ocitlo v mezinárodní izolaci. S nástupem studené války však západní mocnosti, zejména USA, začaly Francův režim vnímat jako spojence proti komunismu. V roce 1953 bylo podepsáno několik dohod s USA, které vedly k vojenské a ekonomické pomoci a postupnému ukončení izolace. Španělsko bylo přijato do Organizace spojených národů v roce 1955.
Poslední léta a smrt
V 60. letech začal Francův režim postupně liberalizovat ekonomiku, ale politicky zůstával přísně autoritářský. Franco si udržoval pevnou kontrolu nad zemí, i když v 70. letech jeho zdravotní stav začal slábnout. V roce 1969 jmenoval prince Juana Carlose, vnuka bývalého krále Alfonse XIII., svým nástupcem s titulem krále.
Francisco Franco zemřel 20. listopadu 1975 v Madridu ve věku 82 let. Jeho smrt znamenala konec téměř čtyřicetileté diktatury a otevřela cestu k demokratické transformaci Španělska. Juan Carlos I. se stal králem a inicioval proces, který vedl k přijetí nové demokratické ústavy v roce 1978 a návratu k pluralitní demokracii.
Odkaz a kontroverze
Odkaz Francisca Franca je ve Španělsku stále velmi kontroverzní a rozděluje společnost.
Pro-Francisté: Někteří ho dodnes obdivují jako vůdce, který udržel Španělsko mimo druhou světovou válku, nastolil pořádek po občanské válce a dovedl zemi k hospodářskému růstu.
Kritici: Většina historiků a španělské společnosti ho však odsuzuje za brutální represe, potlačování svobod, porušování lidských práv a zničení demokratických institucí. Debaty o jeho odkazu se často soustřeďují na otázky jako odstraňování Francových symbolů z veřejných prostranství nebo osud ostatků obětí režimu.
Zákon o historické paměti: V roce 2007 byl ve Španělsku schválen Zákon o historické paměti, který se snaží vyrovnat se s dědictvím občanské války a Francovy diktatury, včetně odstraňování symbolů Francovy éry a podpory vyhledávání a identifikace obětí. V roce 2019 byly Francovy ostatky exhumovány z údolí padlých (Valle de los Caídos) a přemístěny na soukromý hřbitov.
Pro laiky: Kdo byl Francisco Franco a proč je o něm taková řeč?
Představte si, že v jedné zemi (ve Španělsku) se stala velká a smutná válka mezi dvěma skupinami lidí – jedni chtěli, aby země byla moderní a svobodná (Republikáni), a druzí chtěli, aby se vrátila k přísným starým pravidlům (Nacionalisté).
Kdo to byl? Francisco Franco byl **generál**, který vedl tu druhou skupinu – Nacionalisty. Byl velmi přísný a silný voják.
Co udělal? Vyhrál tu válku a pak se stal **vládcem celého Španělska**. Ale nebyl to král ani prezident, kterého by si lidé zvolili. Byl to **diktátor**. To znamená, že vládl úplně sám, nikdo mu nemohl nic říkat, a když s ním někdo nesouhlasil, zavřel ho nebo ještě hůř. Vládl takhle skoro 40 let!
Jak vládl?
** **Žádná svoboda:** Lidé nemohli říkat, co si myslí, nemohli si volit, kdo je bude řídit. Všechno muselo být přesně podle toho, co řekl Franco.
** **Církev a tradice:** Moc si rozuměl s církví a chtěl, aby se Španělsko vrátilo k velmi starým a přísným pravidlům.
** **Nebyl ve druhé světové válce:** I když se kamarádil s Hitlerem a Mussolinim, Španělsko se do velké druhé světové války přímo nezapojilo.
Proč je o něm taková řeč i dnes?
** **Dlouhá a drsná vláda:** Vládl tak dlouho a byl tak přísný, že to ovlivnilo životy milionů lidí. Dodnes si někteří myslí, že pro Španělsko udělal něco dobrého (třeba klid po válce), ale většina lidí si myslí, že to byla hrozná doba plná strachu a útlaku.
** **Co s jeho odkazem?** Ve Španělsku se hodně mluví o tom, co dělat s jeho sochami a památníky, protože připomínají smutnou a krutou dobu. Před pár lety dokonce přesunuli jeho ostatky z velkého památníku na obyčejný hřbitov.
Takže Franco byl mocný vůdce, který změnil Španělsko na mnoho let, ale jeho vláda byla temná a dodnes se o ní hodně diskutuje.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}
Další soubory ve Wikimedia Commons: Franco Francisco Franco