Období Sengoku

Rozbalit box

Obsah boxu

Období Sengoku (japonsky 戦国時代, Sengoku džidai, v překladu „období válčících států“) je období japonských dějin trvající zhruba od poloviny 15. století do začátku 17. století. Je charakterizováno jako éra téměř nepřetržitých občanských válek, sociálních převratů a politických intrik. Během této doby se zhroutila centrální moc šógunátu Ašikaga a Japonsko se rozpadlo na stovky malých, nezávislých států ovládaných mocnými feudálními pány, známými jako daimjó. Toto období skončilo sjednocením Japonska pod vládou Tokugawy Iejasua a založením šógunátu Tokugawa v roce 1603.

Období Sengoku je často romantizováno jako věk hrdinných samurajů, velkolepých bitev a geniálních stratégů. Bylo to také období významných společenských, ekonomických a technologických změn, včetně příchodu prvních Evropanů a zavedení palných zbraní. Klíčovými postavami, které ukončily chaos a sjednotily zemi, byli Oda Nobunaga, Tojotomi Hidejoši a Tokugawa Iejasu.

📜 Původ a příčiny

Konec 14. a začátek 15. století byl poznamenán postupným úpadkem autority šógunátu Ašikaga, který sídlil v Kjótu. Ačkoliv šógunové drželi formální moc, jejich skutečný vliv na provincie slábl. Regionální vojenští guvernéři (šugo) začali hromadit moc a půdu, čímž se postupně transformovali v nezávislé vládce – daimjó.

Přímým katalyzátorem, který zažehl období Sengoku, byla Válka Ónin (1467–1477). Tento konflikt začal jako spor o nástupnictví v klanu Ašikaga, ale rychle přerostl v celonárodní válku mezi nejmocnějšími klany té doby, zejména mezi rody Hosokawa a Jamana. Válka zdevastovala hlavní město Kjóto a definitivně zničila autoritu šógunátu. Po jejím skončení se Japonsko propadlo do chaosu, kde každý mocný pán bojoval o přežití a rozšíření svého území.

Tato éra byla definována fenoménem zvaným gekokudžó (下克上), což lze přeložit jako „nízcí přemáhají vysoké“. Stará hierarchie se zhroutila a schopní jedinci z nižších vrstev, ať už vazalové nebo i prostí samurajové, mohli díky vojenské síle a lstivosti svrhnout své pány a sami se stát daimjó.

⚔️ Charakteristika období

Období Sengoku bylo dynamickou a transformativní érou, která změnila japonskou společnost od základů.

🏛️ Válčení a technologie

Válčení prošlo dramatickou proměnou. Tradiční, ritualizované souboje jednotlivých samurajů byly nahrazeny masovými bitvami, v nichž hlavní roli hrály velké armády pěšáků zvaných ašigaru. Tito vojáci, často rekrutovaní z řad rolníků, byli vyzbrojeni dlouhými kopími (jari) a později palnými zbraněmi.

Klíčovou technologickou změnou byl příchod portugalských obchodníků na ostrov Tanegašima v roce 1543, kteří s sebou přivezli arkebuzy. Japonci rychle pochopili potenciál těchto zbraní a začali je masově vyrábět. Oda Nobunaga byl jedním z prvních vojevůdců, který efektivně integroval palné zbraně do své armády. V bitvě u Nagašina (1575) jeho střelecké jednotky zdecimovaly obávanou jízdu klanu Takeda, což navždy změnilo tvář japonského válečnictví.

Dalším charakteristickým prvkem byly masivní kamenné hrady (širo), které sloužily nejen jako obranné pevnosti, ale i jako administrativní centra a symboly moci jednotlivých daimjó.

👑 Vzestup daimjó

Moc se soustředila do rukou přibližně 200–300 regionálních daimjó. Tito vojenští páni vládli svým doménám jako suverénní panovníci. Vydávali vlastní zákony, razili vlastní mince a vedli vlastní zahraniční politiku. Mezi nejvýznamnější a nejmocnější klany tohoto období patřily:

• Klan Takeda v provincii Kai, vedený legendárním stratégem Takedou Šingenem.
• Klan Uesugi v provincii Ečigo, jehož vůdcem byl Uesugi Kenšin, Šingenův celoživotní rival.
• Klan Hódžó v regionu Kantó, který ovládal strategicky důležitou oblast kolem dnešního Tókja.
• Klan Móri na západě ostrova Honšú, mistři námořní taktiky.
• Klan Šimazu na ostrově Kjúšú, známý svou houževnatostí a bojovými schopnostmi.
• Klan Oda v provincii Owari, z něhož vzešel první sjednotitel, Oda Nobunaga.

📈 Společenské a ekonomické změny

Neustálé války paradoxně vedly k ekonomickému růstu. Daimjó podporovali obchod a řemesla ve svých doménách, aby mohli financovat své armády. Vznikala nová města kolem hradů (džókamači), která se stala centry obchodu. Rostl vliv obchodnické třídy a vznikaly mocné obchodní cechy, například ve městech Sakai a Hakata. Zemědělství se zefektivnilo díky novým zavlažovacím technikám, což umožnilo uživit rostoucí populaci a armády.

👑 Tři velcí sjednotitelé Japonska

Z chaosu období Sengoku se postupně vynořily tři výjimečné osobnosti, které krok za krokem sjednotily rozvrácenou zemi.

Oda Nobunaga (1534–1582)

Oda Nobunaga byl brutální, ale vizionářský daimjó z provincie Owari. Byl vojenským inovátorem, který mistrně využíval palné zbraně a moderní taktiky. Jeho cílem bylo Tenka Fubu (天下布武) – „sjednotit říši pod jednou vojenskou vládou“. Postupně si podmanil centrální Japonsko, v roce 1568 obsadil Kjóto a vyhnal posledního šóguna z rodu Ašikaga. Byl známý svou nemilosrdností vůči nepřátelům, jak ukázal při zničení buddhistických klášterů na hoře Hiei. Těsně před dokončením svého díla byl v roce 1582 zrazen svým generálem Akečim Micuhidem a donucen spáchat seppuku v chrámu Honnó-dži v Kjótu.

Tojotomi Hidejoši (1537–1598)

Tojotomi Hidejoši, původem prostý rolník, byl jedním z nejvěrnějších a nejschopnějších generálů Nobunagy. Po jeho smrti rychle pomstil svého pána, porazil Akečiho a převzal jeho mocenskou základnu. Hidejoši byl mistrem diplomacie a vyjednávání, ale neváhal použít ani drtivou vojenskou sílu. Do roku 1590 si podmanil všechny zbývající nezávislé daimjó a dokončil tak vojenské sjednocení Japonska. Zavedl řadu reforem, včetně celonárodního soupisu půdy (Taikó kenči) a „lovu na meče“ (Katanagari), který odzbrojil rolníky a upevnil moc samurajské třídy. Jeho ambice ho však nakonec zavedly k dvěma neúspěšným a nákladným invazím do Koreje.

Tokugawa Iejasu (1543–1616)

Tokugawa Iejasu byl původně spojenec Nobunagy a později vazal Hidejošiho. Byl proslulý svou trpělivostí a strategickým myšlením. Po Hidejošiho smrti v roce 1598 se mocenská struktura opět zhroutila. Iejasu využil příležitosti a v rozhodující bitvě u Sekigahary v roce 1600 porazil koalici loajální Hidejošiho rodu. Tímto vítězstvím se stal nezpochybnitelným vládcem Japonska. V roce 1603 přijal od císaře titul šógun a založil Šógunát Tokugawa, který vládl Japonsku více než 250 let v relativním míru a izolaci, známém jako období Edo.

🏯 Kultura a umění

Navzdory všudypřítomnému konfliktu bylo období Sengoku také časem kulturního rozkvětu, známého jako Kultura Azuči-Momojama. Mocní daimjó se snažili legitimizovat svou moc nejen vojenskou silou, ale i patronací umění.

• Architektura: Vznikaly velkolepé hrady s mohutnými kamennými základnami a zdobenými věžemi (tenšu), jako například Hrad Himedži nebo Hrad Macumoto.
• Umění: V malířství dominovala Škola Kanó, známá svými malbami na paravánech a posuvných dveřích, často se zlatým pozadím.
• Čajový obřad: Čajový obřad (čanoyu) byl povýšen na umění mistrem Senem no Rikjúem a stal se důležitou součástí politického a společenského života elity.
• Divadlo: Rozvíjelo se tradiční divadlo Nó.

🌍 Vztahy se Západem

Příchod Portugalců v roce 1543 a později Španělů a Nizozemců otevřel Japonsko novým vlivům. Tento obchod, známý jako obchod Nanban („s jižními barbary“), přinesl do Japonska nejen palné zbraně, ale i další evropské zboží a myšlenky. S obchodníky přišli i jezuitští misionáři, jako byl František Xaverský, kteří začali šířit křesťanství. Někteří daimjó, zejména na ostrově Kjúšú, konvertovali ke křesťanství, často z ekonomických důvodů, aby si zajistili přístup k evropskému obchodu a zbraním. Postupem času však sjednocovatelé začali vnímat křesťanství jako hrozbu pro svou autoritu, což vedlo k jeho pozdějšímu potlačení.

💡 Pro laiky

Představte si období Sengoku jako obrovskou a velmi nebezpečnou hru na krále hory, která se hrála po celém Japonsku. Původní „král“ (šógun v Kjótu) ztratil veškerou sílu a autoritu. Každý silný a ambiciózní místní vládce (daimjó) se snažil urvat co největší kus území pro sebe.

• Daimjó: Byl jako král svého malého království. Měl vlastní armádu, vlastní hrad a vlastní zákony.
• Samuraj: Byl profesionální válečník ve službách daimjó. Jeho úkolem bylo bojovat a umírat pro svého pána.
• Gekokudžó: Toto složité slovo znamená, že pravidla hry se změnila. Chytrý a schopný samuraj mohl zradit a svrhnout svého pána a sám se stát daimjó. Bylo to období, kdy se dalo rychle zbohatnout a získat moc, ale také o všechno přijít.

Celý tento chaos trval přes sto let, dokud nepřišli tři mimořádně schopní „hráči“ – Nobunaga, Hidejoši a Iejasu. Jeden po druhém porazili všechny ostatní a nakonec Tokugawa Iejasu vyhrál celou „hru“ a stal se novým vládcem celého Japonska, čímž nastolil dlouhé období míru.

🎬 Odkaz v populární kultuře

Období Sengoku je jedním z nejpopulárnějších námětů v japonské i světové populární kultuře. Jeho příběhy o cti, zradě, válce a hrdinství inspirují tvůrce dodnes.

• Filmy: Režisér Akira Kurosawa zasadil do tohoto období své nejslavnější filmy, jako jsou Sedm samurajů, Kagemuša nebo Ran.
• Videohry: Éra je dějištěm mnoha slavných videoherních sérií, například Samurai Warriors, Nioh, Sekiro: Shadows Die Twice nebo Total War: Shogun.
• Anime a manga: Nespočet titulů se odehrává v tomto období nebo z něj čerpá inspiraci, například InuJaša nebo Dororo.
• Literatura: Historický román Šógun od Jamese Clavella (a jeho televizní adaptace) popularizoval toto období na Západě.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025