Sunnitský islám

Rozbalit box

Obsah boxu

Sunnitský islám (arabsky أهل السنة والجماعة, Ahl as-Sunna wa’l-Džamā‘a – "lid sunny a společenství") je největší a nejrozšířenější větev islámu, ke které se hlásí přibližně 87–90 % všech muslimů na světě. Název je odvozen od slova Sunna, což označuje tradici a praxi islámského proroka Mohameda. Sunnitští muslimové se považují za ortodoxní proud islámu, který následuje Korán a cestu proroka, jak ji interpretovali jeho společníci a první vůdci muslimské obce.

Sunnitský islám
Hlavní oblasti	Blízký východ, Severní Afrika, Střední Asie, Jihovýchodní Asie
Zakladatel	Mohamed
Klíčové postavy	Abú Bakr, Umar, Uthmán, Alí (Právoplatně vedení chalífové)
Počet stoupenců	cca 1,8 miliardy (cca 90 % všech muslimů)

📜 Historie a schizma

Základní rozkol mezi sunnitským a šíitským islámem je politicko-náboženského původu a sahá až k okamžiku smrti proroka Mohameda v roce 632. Vznikla klíčová otázka, kdo se má stát jeho nástupcem ve vedení muslimské obce (ummy).

• Sunnitské stanovisko: Většina muslimů se domnívala, že Mohamed nejmenoval žádného konkrétního nástupce a že vůdce (chalífa) má být zvolen z řad prorokových nejbližších společníků na základě zásluh a konsenzu komunity. Zvolili proto Mohamedova tchána a blízkého přítele Abú Bakra za prvního chalífu.
• Šíitské stanovisko: Menší skupina (Šīʿat ʿAlī – "strana Alího") naopak tvrdila, že nástupnictví má být dědičné v rámci prorokovy rodiny a že Mohamed jmenoval svého zetě a bratrance Alího svým nástupcem.

Sunnité považují první čtyři chalífy – Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího – za Právoplatně vedené chalífy (al-Khulafā' ar-Rāshidūn), kteří následovali prorokův příklad a jejichž vláda je vzorem správného vedení. Tento historický spor o nástupnictví se postupem času vyvinul v hluboké teologické a právní rozdíly mezi oběma větvemi.

📖 Zdroje víry a práva (Šaría)

Sunnitský islám čerpá své učení, teologii a islámské právo (šaría) ze čtyř hlavních zdrojů, které jsou přijímány v následujícím pořadí důležitosti: 1. Korán: Svatá kniha islámu, považovaná za doslovné slovo Boží (Alláha) zjevené Mohamedovi. Je to primární a nejdůležitější zdroj. 2. Sunna: Zvyky, činy a výroky proroka Mohameda, jak jsou zaznamenány v textech zvaných hadísy. Sunna slouží jako praktický návod k životu a interpretaci Koránu. Sunnité za nejdůvěryhodnější považují šest kanonických sbírek hadísů (Kutub al-Sittah). 3. Idžmá (Konsenzus): Shoda islámských právních učenců na určité otázce. Pokud se autority v dané generaci shodnou na řešení problému, který není explicitně zmíněn v Koránu nebo Sunně, je jejich názor považován za závazný. 4. Qijás (Analogický úsudek): Použití analogie k řešení nových problémů, které nemají v předchozích zdrojích přímý precedent. Učenci hledají podobný případ v Koránu nebo Sunně a aplikují jeho princip na novou situaci.

⚖️ Právní školy (Madhaby)

V rámci sunnitského islámu se v průběhu staletí vyvinulo několik právních škol (madhhab), které se liší v metodologii interpretace islámského práva (fiqh). Ačkoli se v detailech rozcházejí, vzájemně se uznávají jako legitimní. Většina sunnitských muslimů dnes následuje jednu ze čtyř hlavních právních škol: 1. Hanafijská škola: Založil ji Abú Hanífa v 8. století. Je nejrozšířenější (následuje ji asi třetina muslimů) a je dominantní v Turecku, na Balkáně, ve Střední Asii, Egyptě a na indickém subkontinentu. Je považována za nejliberálnější, protože klade velký důraz na rozum a analogický úsudek (qijás). 2. Málikovská škola: Založil ji Málik ibn Anas v 8. století. Dominuje v severní a západní Africe. Kromě Koránu a Sunny klade velký důraz na praxi a zvyky prvních muslimů ve městě Medíně. 3. Šáfi'ovská škola: Založil ji Muhammad aš-Šáfi'í na přelomu 8. a 9. století. Je rozšířená v Indonésii, Malajsii, východní Africe a částech Blízkého východu. Vytvořila systematickou metodologii islámského práva a vyvážila důraz na tradici a rozumovou úvahu. 4. Hanbalovská škola: Založil ji Ahmad ibn Hanbal v 9. století. Je nejkonzervativnější a nejstriktnější, klade absolutní důraz na doslovný výklad Koránu a Sunny a odmítá spekulativní teologii. Dominuje v Saúdské Arábii a Kataru a je zdrojem pro moderní salafistická a wahhábistická hnutí.

☪️ Teologické školy

V sunnitském islámu se také vyvinuly různé teologické školy (aqīda), které se zabývají otázkami víry, Boží podstaty a svobodné vůle. Mezi hlavní patří:

• Aš'aríja: Hlavní a nejrozšířenější teologická škola, která se snaží najít střední cestu mezi doslovným výkladem a racionalismem.
• Máturídíja: Blízká aš'aríjské škole, ale klade o něco větší důraz na lidský rozum.
• Atharíja (tradicionalisté): Odmítá racionální teologické spekulace a trvá na doslovném a neinterpretovaném přijetí svatých textů. Je spojena s hanbalovskou právní školou.

🕌 Pět pilířů islámu

Jádro náboženské praxe pro všechny sunnitské (i šíitské) muslimy tvoří Pět pilířů islámu: 1. Šaháda (Vyznání víry): Prohlášení, že "Není boha kromě Boha a Mohamed je jeho posel." 2. Salát (Modlitba): Pět povinných denních modliteb směrem k Ka'bě v Mekce. 3. Zakát (Almužna): Povinná roční daň z majetku, která se dává chudým a potřebným. 4. Saum (Půst): Zdržení se jídla, pití a dalších světských radostí od úsvitu do soumraku během měsíce Ramadán. 5. Hadždž (Pouť do Mekky): Povinná pouť do svatého města Mekky, kterou by měl každý muslim, pokud mu to zdraví a finance dovolí, vykonat alespoň jednou za život.

🤔 Pro laiky

Představte si, že islám je jako velký, starobylý strom. Po odchodu jeho zakladatele (proroka Mohameda) se lidé nemohli shodnout, kdo by se měl o strom starat dál.

• Sunnitský islám je hlavní a největší kmen tohoto stromu. Většina lidí se tehdy dohodla, že nejlepším "zahradníkem" bude ten nejzkušenější a nejrespektovanější z okruhu přátel zakladatele, a zvolili ho. Sunnité tedy věří, že vedení se má předávat na základě schopností a shody komunity.
• Šíitský islám je menší, ale silná větev, která vyrůstá z kmene. Její stoupenci věřili, že "zahradníkem" se měl stát příbuzný zakladatele, protože to tak sám zakladatel chtěl. Věří tedy v dědičné nástupnictví.

Sunnité, jako hlavní kmen, se drží dvou hlavních zdrojů síly: Koránu (považují ho za semínko, ze kterého strom vyrostl) a Sunny (což jsou praktické rady, jak se o strom starat, které zanechal zakladatel). Protože je tento kmen tak velký, vyrostly z něj čtyři hlavní "větve" (právní školy), které se sice mírně liší v tom, jak přesně rady zakladatele interpretovat, ale všechny jsou součástí stejného, pevného kmene.