Norimberský proces

Norimberský proces byl mezinárodní soudní proces s hlavními představiteli nacistického Německa, kteří byli po druhé světové válce souzeni Spojenci před Mezinárodním vojenským tribunálem (IMT). Proces se konal v Justičním paláci v Norimberku od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946. Jednalo se o první a nejznámější ze série procesů s válečnými zločinci, které následovaly po válce.

Symbolický výběr Norimberku jako místa konání soudu byl záměrný; město bylo centrem nacistické propagandy, kde se konaly každoroční sjezdy NSDAP a kde byly v roce 1935 vyhlášeny nechvalně proslulé rasové zákony. Proces měl zásadní význam pro rozvoj mezinárodního trestního práva.

🤔 Pro laiky: Co byl Norimberský proces?

Představte si, že parta tyranů (nacisté) rozpoutala obrovskou rvačku (druhou světovou válku), při které nejenže porušovali všechna pravidla boje, ale také dělali strašlivé věci civilistům, jako je systematické vraždění milionů lidí (Holokaust). Když byla tato parta konečně poražena, vítězové (Spojenci – hlavně USA, Sovětský svaz, Velká Británie a Francie) se rozhodli, že jejich vůdce nenechají jen tak být.

Místo toho, aby je prostě potrestali sami, uspořádali velký soud, aby ukázali celému světu, jaké zločiny spáchali a že za takové činy existuje odpovědnost. Tento soud se konal ve městě Norimberk, které bylo pro nacisty důležité, takže to mělo i symbolický význam – na stejném místě, kde oslavovali svou moc, byli nyní souzeni za její zneužití.

Soudci a žalobci z vítězných zemí předložili hromadu důkazů – dokumenty, fotografie i filmové záběry z koncentračních táborů. Obžalovaní nacističtí pohlaváři se snažili bránit, často tím, že jen "plnili rozkazy". Soud ale rozhodl, že i to má své hranice. Nakonec padly tvrdé tresty: někteří byli odsouzeni k smrti, jiní k dlouhým letům ve vězení. Bylo to poprvé v historii, kdy byli političtí a vojenští vůdci souzeni mezinárodním soudem za své činy, a tím se stanovila nová pravidla pro celý svět.

⏳ Historie a pozadí

Již během války se Spojenci shodli na nutnosti potrestat hlavní viníky válečných hrůz. Britský premiér Winston Churchill zpočátku prosazoval popravy bez soudu, ale na nátlak USA a SSSR se přiklonilo k myšlence soudního procesu. Právním základem pro tribunál se stala Londýnská charta, podepsaná 8. srpna 1945 zástupci čtyř hlavních spojeneckých mocností. Tato charta definovala působnost soudu a stanovila čtyři hlavní body obžaloby.

Norimberk byl pro konání procesu vybrán z několika důvodů. Justiční palác byl jednou z mála velkých budov ve městě, která přežila spojenecké bombardování relativně nepoškozená, a navíc disponoval přilehlou věznicí. Město mělo také silnou symbolickou hodnotu jako dějiště nacistických sjezdů a místo vyhlášení Norimberských zákonů.

⚖️ Tribunál a obžaloba

Mezinárodní vojenský tribunál byl složen ze soudců a jejich zástupců ze čtyř signatářských zemí: USA, Velké Británie, Sovětského svazu a Francie. Předsedou tribunálu byl britský soudce Sir Geoffrey Lawrence. Hlavním žalobcem za USA byl Robert H. Jackson, jehož úvodní řeč je dodnes považována za jeden z nejvýznamnějších projevů v historii práva.

Obžaloba byla vznesena proti 24 hlavním válečným zločincům a šesti organizacím. Obžalovaní čelili čtyřem hlavním bodům obžaloby:

1. Spiknutí k spáchání zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
2. Zločiny proti míru: plánování, příprava, rozpoutání a vedení útočné války.
3. Válečné zločiny: porušení zákonů a zvyklostí války, včetně špatného zacházení s válečnými zajatci a civilisty.
4. Zločiny proti lidskosti: vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané na civilním obyvatelstvu, a to i před válkou, včetně perzekuce z politických, rasových nebo náboženských důvodů. Poprvé v historii byl v této souvislosti použit termín genocida.

Jako zločinecké byly souzeny následující organizace:

• Vedení NSDAP
• Schutzstaffel (SS)
• Sicherheitsdienst (SD)
• Gestapo
• Sturmabteilung (SA)
• Generální štáb a vrchní velení německé armády (OKW)

👥 Hlavní obžalovaní a jejich osudy

Na lavici obžalovaných usedlo 22 nejvyšších představitelů režimu. Adolf Hitler, Heinrich Himmler a Joseph Goebbels spáchali sebevraždu ještě před začátkem procesu a nemohli být souzeni. Robert Ley, vůdce Německé pracovní fronty, spáchal sebevraždu ve své cele těsně před zahájením procesu. Gustav Krupp von Bohlen und Halbach nebyl souzen ze zdravotních důvodů.

Přehled obžalovaných a rozsudků

Jméno	Funkce	Rozsudek	Poznámka
Hermann Göring	Říšský maršál, velitel Luftwaffe	Trest smrti	Spáchal sebevraždu den před popravou.
Rudolf Hess	Hitlerův zástupce	Doživotí	Spáchal sebevraždu ve věznici Spandau v roce 1987.
Joachim von Ribbentrop	Ministr zahraničí	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Wilhelm Keitel	Náčelník Vrchního velitelství Wehrmachtu (OKW)	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Ernst Kaltenbrunner	Šéf RSHA	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Alfred Rosenberg	Ministr pro okupovaná východní území	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Hans Frank	Generální guvernér v Polsku	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Wilhelm Frick	Ministr vnitra, říšský protektor	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Julius Streicher	Vydavatel antisemitského listu Der Stürmer	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Fritz Sauckel	Zmocněnec pro nuceně nasazené	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Alfred Jodl	Náčelník operačního štábu OKW	Trest smrti	Popraven 16. října 1946. V roce 1953 posmrtně rehabilitován německým soudem, což bylo později zrušeno.
Arthur Seyss-Inquart	Říšský komisař v Nizozemsku	Trest smrti	Popraven 16. října 1946.
Martin Bormann	Vůdcův tajemník	Trest smrti (v nepřítomnosti)	Jeho ostatky byly nalezeny v Berlíně v roce 1972.
Walther Funk	Ministr hospodářství, prezident Říšské banky	Doživotí	Propuštěn v roce 1957 ze zdravotních důvodů.
Erich Raeder	Velitel Kriegsmarine	Doživotí	Propuštěn v roce 1955 ze zdravotních důvodů.
Baldur von Schirach	Vůdce Hitlerjugend	20 let	Propuštěn v roce 1966.
Albert Speer	Ministr zbrojního průmyslu	20 let	Propuštěn v roce 1966.
Konstantin von Neurath	Ministr zahraničí, první říšský protektor	15 let	Propuštěn v roce 1954 ze zdravotních důvodů.
Karl Dönitz	Velitel ponorkového loďstva, Hitlerův nástupce	10 let	Propuštěn v roce 1956.
Hans Fritzsche	Vedoucí rozhlasového oddělení ministerstva propagandy	Osvobozen
Franz von Papen	Vicekancléř, velvyslanec	Osvobozen
Hjalmar Schacht	Bývalý prezident Říšské banky	Osvobozen

🏛️ Průběh procesu

Proces byl zahájen 20. listopadu 1945. Během 216 soudních dní bylo předloženo obrovské množství důkazů, včetně tisíců dokumentů, filmových záznamů a fotografií pořízených samotnými nacisty. V soudní síni byly promítány i otřesné záběry z osvobozených koncentračních a vyhlazovacích táborů. Obhajoba se snažila argumentovat neplatností soudu z důvodu, že soudí retroaktivně (ex post facto) za činy, které v době spáchání nebyly explicitně definovány jako mezinárodní zločiny. Tento argument byl tribunálem zamítnut.

Mnoho obžalovaných se hájilo tím, že pouze plnili rozkazy nadřízených (tzv. Befehl ist Befehl), což se stalo známé jako "norimberská obhajoba". Tribunál však stanovil, že nadřazenost rozkazu není omluvou, pokud obžalovaný věděl nebo měl vědět o jeho zločinné povaze.

Rozsudky byly vyneseny 1. října 1946. Dvanáct obžalovaných bylo odsouzeno k trestu smrti oběšením, tři k doživotnímu vězení, čtyři k trestům od 10 do 20 let a tři byli osvobozeni. Popravy byly vykonány 16. října 1946 v norimberské věznici. Těla popravených byla zpopelněna a jejich popel rozptýlen do řeky Isar, aby se zabránilo vzniku jakýchkoli pamětních míst.

Za zločinecké organizace byly prohlášeny SS, SD, Gestapo a vedoucí sbor NSDAP. Naopak SA, říšská vláda a generální štáb s vrchním velením Wehrmachtu za zločinecké organizace prohlášeny nebyly, a to i přes nesouhlas sovětského soudce.

➡️ Následné procesy

Po hlavním procesu s nejvyššími pohlaváry následovalo v Norimberku v letech 1946 až 1949 dalších dvanáct tzv. následných norimberských procesů, které vedly americké vojenské tribunály. V těchto procesech byli souzeni další vysoce postavení nacisté, kteří nebyli zahrnuti do hlavního procesu, jako byli lékaři provádějící experimenty na lidech, velitelé Einsatzgruppen, právníci, průmyslníci a vojenští velitelé.

🌍 Dědictví a význam

Norimberský proces představoval milník v mezinárodním právu. Stanovil princip, že jednotlivci, včetně hlav států, mohou být osobně trestně odpovědní za zločiny spáchané ve jménu státu. Zásady mezinárodního práva uznané statutem tribunálu a jeho rozsudkem, známé jako Norimberské principy, byly později potvrzeny Valným shromážděním OSN.

Závěry procesu přímo ovlivnily vznik několika klíčových mezinárodních smluv, včetně:

• Úmluvy o genocidě (1948)
• Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
• Ženevských úmluv na ochranu obětí války (1949)
• Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (1968)

Myšlenka stálého mezinárodního trestního soudu, která vzešla z Norimberku, byla realizována až o desítky let později vznikem Mezinárodního trestního soudu (ICC) v roce 2002.

Zdroje

Moderni-dejiny.cz Fronta.cz Dejepis.com Wikipedia.org CoJeCo.cz ArmadniZpravodaj.cz 100+1 AdvokatniDenik.cz iDNES.cz iROZHLAS.cz ```