Sociální normy

Sociální normy jsou sdílená, ať už psaná či nepsaná, pravidla a očekávání, která regulují chování členů společnosti nebo určité sociální skupiny. Představují základní stavební kameny sociálního řádu, umožňují předvídatelnost v mezilidských interakcích a zajišťují soudržnost a stabilitu společnosti. Tyto normy definují, co je v dané kultuře a situaci považováno za přijatelné, vhodné, správné či naopak nevhodné a nepřijatelné chování. Jejich existence je klíčová pro fungování jakékoliv lidské skupiny.

Sociální normy se jedinci učí v průběhu celého života procesem socializace. Jejich dodržování je vynucováno prostřednictvím sociální kontroly, která využívá systém sankcí – odměn za konformní chování (např. pochvala, uznání) a trestů za jejich porušení (např. kritika, opovržení, vyloučení ze skupiny nebo právní postih).

📜 Definice a charakteristika

Sociální norma je v podstatě obecné pravidlo, o kterém se předpokládá, že ho budou členové dané skupiny respektovat a považovat za závazné. Není to jen statistická "normalita" (to, co dělá většina), ale především preskriptivní požadavek – tedy představa o tom, jak by se lidé měli chovat.

Základní charakteristiky sociálních norem:

• Sdílenost: Jsou přijímány a uznávány většinou členů dané společnosti nebo skupiny.
• Preskriptivnost (normativita): Stanovují příkazy, zákazy nebo doporučení ohledně chování.
• Obecná závaznost: Očekává se, že se jimi budou řídit všichni, na které se vztahují.
• Vynutitelnost: Jejich dodržování je zajištěno systémem sociálních sankcí (pozitivních i negativních).
• Kontextuálnost: Jejich platnost a význam se mohou lišit v závislosti na konkrétní situaci, kultuře a historickém období.
• Naučitelnost: Jedinci si je osvojují v procesu socializace od rodiny, vrstevníků, školy a dalších společenských institucí.

🧐 Typy sociálních norem

Sociální normy se liší mírou formálnosti, závažností a typem sankcí spojených s jejich porušením. Dělí se na dvě hlavní kategorie: formální a neformální.

Formální normy

Jsou to explicitně stanovená, obvykle psaná pravidla, která jsou systematicky vytvářena a vynucována specifickými institucemi. Jejich porušení vede k předem definovaným a formálním trestům.

• Zákony a předpisy: Jsou nejvyšší formou norem, kodifikované státem. Jejich dodržování je vynucováno policií, soudy a systémem trestního práva (např. trestný čin krádeže, dopravní předpisy).
• Organizační řády: Pravidla platná v rámci konkrétních organizací, jako jsou školní řády, pracovní řády nebo stanovy spolků.

Neformální normy

Jsou to nepsaná, spontánně vzniklá pravidla, která vycházejí z tradic, morálky a každodenních interakcí. Jejich porušení je trestáno neformálními sankcemi, jako je kritika, pomluva, posměch nebo sociální izolace.

• Mravy (mores): Normy se silným morálním významem, které jsou považovány za klíčové pro blaho a fungování společnosti. Jejich porušení (např. vražda, incest, krádež) vyvolává silné morální odsouzení.
• Zvyky a obyčeje (folkways): Méně závazná pravidla každodenního slušného chování a etikety (např. pozdravit při setkání, používat příbor při jídle, stát ve frontě). Jejich porušení je vnímáno spíše jako projev nezdvořilosti nebo podivínství.
• Tabu: Velmi silné normy zakazující určité jednání, které je považováno za odporné a nemyslitelné (např. kanibalismus).

⚙️ Funkce sociálních norem

Sociální normy plní ve společnosti několik klíčových funkcí, které jsou nezbytné pro její stabilitu a fungování:

• Udržování sociálního řádu: Normy poskytují rámec pro chování, čímž zajišťují stabilitu a předcházejí chaosu a anomii (stavu beznormativnosti).
• Předvídatelnost chování: Díky normám můžeme s určitou mírou jistoty očekávat, jak se druzí lidé v daných situacích zachovají, což usnadňuje a zefektivňuje sociální interakci.
• Sociální integrace a identita: Sdílené normy posilují pocit sounáležitosti a kolektivní identity. Dodržováním norem dává jedinec najevo, že je součástí dané skupiny.
• Redukce nejistoty a komplexity: Normy nám poskytují "scénáře" pro jednání v různých situacích, čímž snižují potřebu neustálého rozhodování a usnadňují komunikaci.
• Sociální kontrola: Jsou hlavním nástrojem, kterým společnost reguluje chování svých členů a zajišťuje konformitu.

🔄 Vznik a prosazování

Sociální normy nevznikají náhodně. Jsou výsledkem dlouhodobých společenských procesů a interakcí.

• Vznik: Normy se často vyvíjejí z opakovaného chování, které se ukáže jako užitečné pro řešení určitých problémů. Postupně se toto chování stává očekávaným a nakonec i vyžadovaným. Některé normy jsou výsledkem explicitní dohody nebo jsou stanoveny autoritou (např. zákony).
• Internalizace: Během socializace jedinci přijímají společenské normy za své a integrují je do svého svědomí a hodnotového systému. Chovají se pak v souladu s normou ne ze strachu z trestu, ale proto, že to považují za správné.
• Prosazování (Sociální kontrola): Společnost si dodržování norem zajišťuje prostřednictvím sociální kontroly. Ta může být:
  • Formální:** Uplatňovaná institucemi jako policie, soudy a dalšími orgány.
  • Neformální:** Uplatňovaná v každodenních interakcích rodinou, přáteli, kolegy či komunitou prostřednictvím pochval, úsměvů, ale i kritiky, pomluv či ignorování.

🌍 Příklady v různých kulturách

Význam a obsah sociálních norem se napříč kulturami výrazně liší. Co je v jedné společnosti považováno za normální a zdvořilé, může být v jiné nepřijatelné.

• Pozdravy: Zatímco v Evropě a Severní Americe je běžné podání ruky, v Japonsku je tradiční úklona a v Tibetu vypláznutí jazyka.
• Osobní prostor: Vzdálenost, kterou lidé udržují při konverzaci, se liší. V latinskoamerických kulturách je menší než v severoevropských.
• Stolování: Srkání polévky je v Japonsku projevem pochvaly kuchaři, zatímco v Česku je považováno za neslušné.
• Dochvilnost: V Německu nebo Švýcarsku je přesnost vysoce ceněnou normou, zatímco v mnoha zemích Středomoří je běžná větší časová flexibilita.

⚖️ Normy a sociální deviace

Sociální deviace je definována jako chování, které porušuje sociální normy dané společnosti nebo skupiny. Deviace není absolutní vlastností samotného chování, ale je vždy relativní vůči existujícím normám.

• Negativní deviace: Chování, které je společností vnímáno jako škodlivé a je trestáno (např. kriminalita, alkoholismus, vandalismus).
• Pozitivní deviace: Chování, které sice překračuje normy, ale v pozitivním smyslu. Může jít o extrémní altruismus, genialitu nebo inovátorství, které posouvá hranice společnosti (např. vědci, umělci, sociální reformátoři).

Společnost na deviantní chování reaguje sankcemi, jejichž cílem je obnovit platnost normy a odradit ostatní od jejího porušování. Míra tolerance společnosti k různým formám deviace se nazývá toleranční limit.

🔬 Klasický výzkum: Experiment Muzafera Sherifa

Jeden z nejznámějších experimentů demonstrujících vznik sociálních norem provedl turecko-americký psycholog Muzafer Sherif ve 30. letech 20. století. Využil tzv. autokinetického efektu – optické iluze, kdy se statický bod světla v úplně tmavé místnosti zdá být v pohybu.

1. Fáze 1: Účastníci byli v místnosti sami a měli odhadovat, jak daleko se světelný bod pohnul. Jejich odhady se velmi lišily, ale každý si vytvořil svůj vlastní, relativně stabilní průměrný odhad.
2. Fáze 2: Poté byli účastníci spojeni do malých skupin a měli své odhady říkat nahlas. Sherif zjistil, že jejich individuální odhady se začaly rychle sbližovat, až se skupina shodla na společném průměru – vytvořila si skupinovou normu.
3. Fáze 3: Když byli účastníci opět testováni samostatně, drželi se již této nově vytvořené skupinové normy, nikoliv svého původního individuálního odhadu.

Sherifův experiment elegantně ukázal, jak v nejednoznačných situacích lidé spoléhají na ostatní, aby si vytvořili společnou realitu, a jak se tato spontánně vzniklá norma stává pro jedince závaznou.

👶 Pro laiky: Co jsou to normy?

Představte si, že společnost je jedna velká a složitá hra, třeba jako obří dopravní hřiště. Aby se všichni mohli pohybovat bez neustálých srážek a chaosu, potřebují pravidla. Sociální normy jsou přesně taková pravidla.

• Některá pravidla jsou napsaná na velkých značkách a jejich porušení tvrdě trestá policie – to jsou zákony (např. "Nezabiješ", "Nepokradeš", "Jezdi vpravo").
• Jiná pravidla jsou nepsaná, ale všichni je tak nějak znají a očekávají, že je ostatní budou dodržovat. Učíme se je od malička pozorováním. To jsou zvyky a slušné chování (např. "Když někoho potkáš, pozdrav", "Poděkuj za dárek", "Pusť sednout staršího v autobuse").

Když tato pravidla dodržujeme, hra funguje hladce, lidé spolu vycházejí a víme, co od sebe navzájem čekat. Když někdo pravidlo poruší, ostatní se na něj mohou zlobit, dívat se na něj divně, přestat se s ním bavit, nebo v případě porušení zákona ho čeká i formální trest. Normy nám prostě dávají pocit bezpečí a řádu v každodenním životě.

Zdroje

Wikipedie - Sociální norma Inovace VOV - Sociologie Medical Tribune - Zamyšlení - Sociální normy a hodnoty Infopedia - Sociální norma drogy-info.cz - Glosář pojmů Sociologická encyklopedie - Norma IS MUNI - Mucha.hodnota.norma.pdf IS Jabok - Několik pojmů a souvislostí Cornell Blogs - Autokinetic effect and Social Norms Ťaháky-referáty.sk - Sociální normy a deviace Psychoinfo.sk - Muzafer Sherif Studijni-svet.cz - Sociologie-normy, deviace, sankce ```