Přeskočit na obsah

Slinivka břišní: Porovnání verzí

Z Infopedia
Bot: AI generace (Slinivka břišní)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 27. 11. 2025, 23:40

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox orgán

Slinivka břišní, latinsky pankreas, je podlouhlá žláza nacházející se v břišní dutině, uložená za žaludkem. Jedná se o životně důležitý orgán, který plní dvě hlavní, naprosto odlišné funkce. Z větší části funguje jako žláza s vnější sekrecí (exokrinní), která produkuje trávicí šťávy obsahující enzymy nezbytné pro štěpení cukrů, tuků a bílkovin v tenkém střevě. Menší, ale neméně důležitou částí, je její funkce jako žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní), kdy v uskupeních buněk zvaných Langerhansovy ostrůvky produkuje hormony, především inzulín a glukagon, které regulují hladinu cukru v krvi. Poruchy funkce slinivky mohou vést k závažným onemocněním, jako je pankreatitida nebo diabetes mellitus (cukrovka).

🗺️ Anatomie a uložení

Slinivka břišní je orgán dlouhý přibližně 12 až 16 cm o hmotnosti 60 až 90 gramů. Je uložena tzv. sekundárně retroperitoneálně, což znamená, že je umístěna za pobřišnicí u zadní stěny břišní dutiny, napříč před bederními obratli. Svým uložením sousedí s řadou klíčových orgánů: zprava je v těsném kontaktu s dvanáctníkem (první částí tenkého střeva), nahoře se dotýká jater a žaludku a vlevo její výběžek směřuje až ke slezině.

Anatomicky se dělí na tři hlavní části:

  • Hlava (Caput pancreatis): Nejširší část, uložená v ohybu dvanáctníku. Z ní odstupuje malý výběžek (processus uncinatus). Do dvanáctníku zde ústí hlavní vývody slinivky.
  • Tělo (Corpus pancreatis): Střední část, která přechází přes aortu a dolní dutou žílu.
  • Ocas (Cauda pancreatis): Zúžený konec slinivky, který směřuje doleva a dotýká se sleziny. Obsahuje největší koncentraci Langerhansových ostrůvků.

Celým orgánem prochází systém vývodů, které sbírají trávicí šťávy a odvádějí je do dvanáctníku. Hlavní pankreatický vývod se často před vyústěním spojuje se žlučovodem.

⚙️ Dvojí funkce: Exokrinní a endokrinní

Slinivka břišní je unikátní orgán s dvojí funkcí, což znamená, že je zároveň žlázou exokrinní (s vnější sekrecí) i endokrinní (s vnitřní sekrecí).

  • Exokrinní funkce: Tuto funkci zajišťuje drtivá většina tkáně slinivky (přes 98 %). Buňky zde produkují denně přibližně 1,5 až 2 litry pankreatické šťávy, která je odváděna vývody do tenkého střeva. Tato šťáva je klíčová pro trávení.
  • Endokrinní funkce: Tuto roli plní specializované shluky buněk, tzv. Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni. Tvoří jen asi 1–2 % objemu orgánu. Produkují hormony, které jsou uvolňovány přímo do krevního oběhu a ovlivňují metabolismus v celém těle.

🧪 Exokrinní funkce: Továrna na trávicí enzymy

Hlavním úkolem exokrinní části slinivky je produkce silných trávicích enzymů, které jsou schopny rozložit všechny tři základní typy živin: sacharidy, tuky a bílkoviny. Tyto enzymy jsou produkovány v neaktivní formě, aby nepoškodily samotnou slinivku. K jejich aktivaci dochází až v dvanáctníku po smísení s tráveninou a žlučí.

Mezi nejdůležitější enzymy patří:

  • Pankreatická amyláza: Štěpí složité cukry (škroby) na jednodušší.
  • Pankreatická lipáza: Rozkládá tuky na mastné kyseliny a glycerol.
  • Proteázy (např. trypsin a chymotrypsin): Štěpí bílkoviny na aminokyseliny.

Kromě enzymů produkuje slinivka také hydrogenuhličitan, který neutralizuje kyselou tráveninu přicházející ze žaludku a vytváří tak optimální pH pro funkci enzymů.

🩸 Endokrinní funkce: Regulátor cukru v krvi

Endokrinní funkci zajišťují Langerhansovy ostrůvky, kterých se v lidské slinivce nachází přibližně jeden milion. Tyto ostrůvky obsahují několik typů buněk, z nichž každá produkuje jiný hormon:

  • B-buňky (beta buňky): Tvoří většinu (cca 70-80 %) buněk v ostrůvcích a produkují inzulín. Inzulín funguje jako "klíč", který umožňuje buňkám (svalovým, tukovým, jaterním) vstřebávat glukózu z krve a využívat ji jako energii. Tím snižuje hladinu cukru v krvi.
  • A-buňky (alfa buňky): Produkují glukagon, hormon s opačným účinkem než inzulín. Když hladina cukru v krvi klesne příliš nízko, glukagon dá signál játrům, aby uvolnila uloženou glukózu (glykogen) zpět do krve, čímž její hladinu zvyšuje.
  • D-buňky (delta buňky): Vytvářejí somatostatin, který reguluje produkci inzulínu i glukagonu.
  • PP-buňky: Produkují pankreatický polypeptid, který ovlivňuje exokrinní funkci slinivky a pocit sytosti.

Tato precizní hormonální regulace je klíčová pro udržení stabilní hladiny krevního cukru (glykémie).

🩺 Nejčastější onemocnění

Slinivka břišní je citlivý orgán a její poruchy mohou mít vážné následky.

  • Akutní pankreatitida: Jde o náhlý a velmi bolestivý zánět, který patří mezi náhlé příhody břišní. Vzniká, když se trávicí enzymy aktivují předčasně ještě uvnitř slinivky a začnou ji "trávit". Nejčastějšími příčinami jsou žlučové kameny (ucpání vývodu) a nadměrná konzumace alkoholu. Těžká forma může být život ohrožující.
  • Chronická pankreatitida: Dlouhodobý zánět, při kterém je funkční tkáň slinivky postupně nahrazována vazivem. To vede k postupné ztrátě exokrinní i endokrinní funkce, což se projevuje problémy s trávením (mastné, objemné stolice), hubnutím a vznikem cukrovky. Hlavní příčinou v ČR je chronický alkoholismus. Chronický zánět také zvyšuje riziko vzniku rakoviny.
  • Rakovina slinivky břišní: Je jedním z nejzhoubnějších nádorových onemocnění. Její nebezpečí spočívá v tom, že v raných stádiích nemá téměř žádné příznaky, a proto bývá často diagnostikována až v pokročilé fázi, kdy jsou možnosti léčby omezené. Prognóza je velmi nepříznivá. Mezi rizikové faktory patří kouření, obezita, chronická pankreatitida a rodinná anamnéza.
  • Diabetes mellitus (cukrovka): Zejména diabetes mellitus 1. typu, což je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém zničí B-buňky produkující inzulín. Tělo tak ztratí schopnost regulovat hladinu cukru v krvi.

🔬 Diagnostika a prevence

Diagnostika onemocnění slinivky je kvůli jejímu uložení hluboko v břiše náročná.

  • Laboratorní vyšetření: Z krevních testů se stanovují hladiny pankreatických enzymů (amylázy a lipázy), které jsou při akutním zánětu výrazně zvýšené. Sledují se také zánětlivé markery (CRP) a hladina krevního cukru. U rakoviny se mohou sledovat nádorové markery (např. CA 19-9).
  • Zobrazovací metody: Základním vyšetřením je ultrazvuk břicha. Pro detailnější zobrazení se využívá počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI). Velmi přesnou metodou je endoskopická ultrasonografie (EUS), kdy se ultrazvuková sonda zavádí do blízkosti slinivky přes trávicí trubici.
  • ERCP (Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie): Kombinace endoskopie a rentgenu, která umožňuje zobrazit vývody slinivky a žlučových cest a případně odstranit žlučové kameny.

Prevence spočívá především ve zdravém životním stylu. Klíčové je omezení konzumace alkoholu, nekouření, udržování zdravé tělesné hmotnosti a vyvážená strava s nízkým obsahem tuků.

👶 Pro laiky: Tichý šéf trávení a cukru

Představte si slinivku jako malou, ale neuvěřitelně chytrou továrnu ukrytou hluboko v břiše za žaludkem. Tato továrna má dvě úplně odlišná oddělení.

První, mnohem větší oddělení, je "kuchyně pro trávení". Vyrábí super silné "šťávy" plné pomocníků (enzymů), které posílá do střeva. Když sníte třeba kuře s rýží a salátem, tito pomocníci se postarají o to, aby se maso (bílkoviny), rýže (cukry) i zálivka na salátu (tuky) rozložily na úplně miniaturní kousíčky. Jen tak si je tělo může vzít do krve a použít jako palivo. Bez této "kuchyně" by nám jídlo jen projelo tělem a neměli bychom z něj žádnou energii.

Druhé oddělení je menší, ale o to důležitější – je to "velín pro cukr". Pracují zde dva hlavní manažeři: pan Inzulín a pan Glukagon. Když se najíte a v krvi vám stoupne hladina cukru, pan Inzulín vyběhne a začne "odemykat" dveře do buněk po celém těle, aby si cukr mohly vzít a spálit ho jako energii. Hladina cukru v krvi tak zase klesne. Pokud jste ale dlouho nejedli a cukru je v krvi málo, přijde na řadu pan Glukagon. Ten zase běží do "skladiště" v játrech a přikáže, aby se nějaký cukr ze zásob uvolnil do krve. Tihle dva se starají, aby hladina cukru byla vždy tak akorát – ani moc, ani málo.

Když se továrna porouchá, je to velký problém. Buď se "šťávy na trávení" rozlijí tam, kde nemají, a začnou poškozovat samotnou továrnu (to je zánět), anebo přestanou pracovat manažeři cukru a v krvi je pak buď moc, nebo málo cukru (to je cukrovka). Proto je důležité se o tuto tichou, ale nepostradatelnou továrnu dobře starat.

Zdroje