Duncan Keith: Porovnání verzí

Aktuální verze z 25. 11. 2025, 01:43

Rozbalit box

Obsah boxu

Duncan Keith (* 16. července 1983, Winnipeg, Manitoba) je bývalý kanadský profesionální hokejový obránce, trojnásobný vítěz Stanley Cupu a dvojnásobný olympijský vítěz.

V moderní éře NHL neexistuje lepší příklad vytrvalosti a fyzické kondice než Duncan Keith. Byl motorem dynastie Chicago Blackhawks, která v letech 2010 až 2015 třikrát ovládla ligu. Proslul svou schopností odehrát 30 minut za zápas, aniž by projevil známky únavy. Jeho styl hry, založený na dokonalém bruslení, rychlé rozehrávce a agresivním napadání holí, změnil pohled na to, jak má vypadat elitní obránce 21. století. V roce 2017 byl při oslavách sta let ligy zařazen mezi 100 nejlepších hráčů historie NHL.

Klubová kariéra

Z Michiganu do Chicaga: Cesta na vrchol (2002–2009)

Duncan Keith nebyl zázračným dítětem, o které by se praly týmy na prvních místech draftu. Chicago Blackhawks si ho v roce 2002 vybrali až ve druhém kole (54. celkově). Keith zvolil cestu přes univerzitu (Michigan State University) a později kanadskou juniorku (Kelowna Rockets), kde v roce 2003 vyhrál Memorial Cup. Do NHL vstoupil v sezóně 2005/06. Chicago bylo tehdy jedním z nejhorších týmů ligy, což Keithovi paradoxně pomohlo – dostal okamžitě velký prostor. Rychle se etabloval jako spolehlivý bek. Klíčovým momentem bylo, když k němu trenéři přiřadili Brenta Seabrooka. Vznikla dvojice "Keith & Seabrook", která se stala jednou z nejstabilnějších a nejlepších obranných dvojic v historii hokeje. Zatímco Seabrook dodával tvrdost a klid, Keith dodával rychlost a podporu útoku.

Dynastie Blackhawks a zuby na ledě (2009–2015)

S příchodem Jonathana Toewse a Patricka Kanea se Chicago změnilo v giganta. Keith byl pilířem obrany.

2010: Chicago získalo první Stanley Cup po 49 letech. Keith v této sezóně získal svou první James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Nejslavnější moment přišel ve finále konference proti San Jose. Puk ho trefil přímo do úst a vyrazil mu sedm zubů. Keith odešel do šatny, nechal si dát injekce, vyčistit ústa od úlomků a o pár minut později byl zpátky na ledě. "Jsou to jen zuby, ty dorostou (nebo se koupí), Stanley Cup je jen jeden," prohlásil později.
2013: Po zkrácené sezóně získal druhý pohár a o rok později svou druhou Norris Trophy (2014).

Conn Smythe Trophy 2015: Muž bez plic

Play-off v roce 2015 je považováno za Keithovo mistrovské dílo. Chicago mělo zdecimovanou obranu, trenér Joel Quenneville v podstatě točil jen čtyři beky. Keith neslezl z ledu. V 23 zápasech play-off odehrál v průměru 31 minut a 7 sekund na zápas. V celém play-off strávil na ledě 715 minut. Vstřelil vítězný gól v rozhodujícím zápase finále proti Tampě Bay. Když Chicago vyhrálo třetí titul, Keith byl jednomyslně zvolen vítězem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Experti žasli nad jeho kondicí – vypadal, jako by mohl odehrát další zápas hned po skončení finále.

Závěr kariéry a Edmonton (2015–2022)

V následujících letech Chicago začalo ustupovat ze slávy. Keith stále patřil k nejvytěžovanějším hráčům, ale tým stárnul. V roce 2021 požádal o výměnu do týmu blíže k jeho domovu v Pentictonu (Britská Kolumbie), aby mohl být blíže svému synovi. Chicago mu vyhovělo a vyměnilo ho do Edmonton Oilers. V Edmontonu strávil svou poslední sezónu 2021/22. Ve věku 38 let byl stále platným hráčem a pomohl týmu s Connorem McDavidem postoupit až do finále Západní konference. Poté oznámil konec kariéry.

Reprezentační kariéra

Duncan Keith byl klíčovou součástí kanadské defenzivy na dvou olympiádách.

Zlato z Vancouveru 2010: Na domácí půdě pomohl Kanadě k titulu. Jeho rychlost byla klíčová na velkém hřišti (i když ve Vancouveru bylo úzké, styl hry byl mezinárodní). V prodloužení finále proti USA byl na ledě, když Crosby dal zlatý gól.
Zlato ze Soči 2014: Zde byla kanadská obrana (Keith, Weber, Doughty, Pietrangelo) považována za jednu z nejlepších v historii hokeje. Za celý turnaj inkasovali minimum gólů a Keith si přivezl druhé zlato.

Herní styl a trénink

Keith nebyl největší (185 cm, 88 kg), ale byl nejlépe připravený.

VO2 Max: Jeho hodnoty spotřeby kyslíku byly legendární. Měl fyziologii maratonského běžce. Díky tomu se dokázal mezi střídáními zregenerovat rychleji než kdokoliv jiný.
Bruslení: Jeho "gap control" (udržování vzdálenosti od útočníka) byla dokonalá. Díky rychlosti bruslení vzad mohl hrát agresivně, protože věděl, že soupeře vždy dojede.
Hokejka: Byl mistrem v defenzivní práci holí. Místo bodyčeků často soupeři puk prostě vypíchl nebo nadzvedl hokejku v poslední chvíli.

Život po hokeji

Po skončení kariéry se Keith vrhl do manažerské práce.

V roce 2022 byl jmenován ředitelem pro rozvoj hráčů v týmu Edmonton Oilers.
V této roli pracuje s mladými prospekty týmu, navštěvuje je v juniorských ligách a na farmě a pomáhá jim připravit se na život v NHL. Zaměřuje se na to, v čem sám vynikal – fyzickou přípravu a mentální odolnost.

Pro laiky

Proč je Duncan Keith legenda?

Iron Man: V roce 2015 odehrál play-off takovým stylem, že se o tom budou psát učebnice. Hrál polovinu každého zápasu, dva měsíce v kuse, a vyhrál pohár.
Zuby: Fotka, jak se usmívá bez sedmi předních zubů po zásahu pukem, je definicí hokejisty.
Motor dynastie: Chicago mělo hvězdné útočníky (Kane, Toews), ale bez Keitha vzadu, který jim ty puky dával a který hasil požáry, by nikdy tři tituly nevyhráli.

Zdroje