Julius Caesar

Rozbalit box

Obsah boxu

Gaius Julius Caesar (latinsky Gaius Iulius Caesar; 12./13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l.) byl římský vojevůdce, politik, spisovatel a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Svou činností sehrál klíčovou roli v procesu zániku Římské republiky a její následné transformaci v císařství. Jeho jméno se stalo synonymem pro vládce a dalo vzniknout titulům jako císař nebo car.

Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem neformální politické spojenectví známé jako První triumvirát. Během svého prokonzulátu si podmanil celou Galii a jako první římský vojevůdce podnikl invaze do Británie a překročil řeku Rýn. Po rozpadu triumvirátu a smrti Crassa se jeho vztahy s Pompeiem, podporovaným senátem, vyhrotily. Překročením řeky Rubikon v lednu 49 př. n. l. rozpoutal občanskou válku, ze které vzešel jako absolutní vládce římského státu.

Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti, včetně zavedení juliánského kalendáře. Byl jmenován doživotním diktátorem, což však vyvolalo obavy z jeho touhy po královské moci a vedlo ke spiknutí skupiny senátorů. O březnových idách (15. března) roku 44 př. n. l. byl v Pompeiově kurii zavražděn. Jeho smrt vedla k další sérii občanských válek, na jejichž konci se moci ujal jeho adoptivní syn Augustus, který se stal prvním římským císařem.

🏛️ Původ a mládí

Gaius Julius Caesar se narodil do starobylého, ale nepříliš vlivného patricijského rodu Juliů (gens Iulia), který odvozoval svůj původ od mytického hrdiny Aenea a bohyně Venuše. Jeho otec, Gaius Julius Caesar starší, zastával úřad praetora, ale zemřel, když bylo Caesarovi 16 let. Jeho matka Aurelia Cotta pocházela z vlivné plebejské rodiny. Významnou roli v jeho mládí sehrál jeho strýc Gaius Marius, vůdce populárů, což předurčilo Caesarovu politickou orientaci.

V roce 84 př. n. l. se oženil s Cornelií, dcerou Lucia Cornelia Cinny, spojence Maria. Tímto sňatkem se dostal do přímého konfliktu s Sullou, vůdcem optimátů, který se po vítězství v občanské válce stal diktátorem. Sulla nařídil Caesarovi, aby se s Cornelií rozvedl, ten to však odmítl, čímž přišel o majetek a byl nucen se skrývat. Jen díky přímluvě vlivných příbuzných mu Sulla udělil milost.

🪜 Politický vzestup (Cursus honorum)

Po Sullově smrti se Caesar vrátil do Říma a zahájil svou politickou kariéru (cursus honorum).

• Vojenský tribun: Svou kariéru zahájil jako vojenský tribun.
• Quaestor: V roce 69 př. n. l. byl zvolen quaestorem a sloužil v provincii Hispánie. V tomto roce mu zemřela teta Julia i manželka Cornelia.
• Aedil: Jako aedil v roce 65 př. n. l. si získal oblibu lidu pořádáním velkolepých her, čímž se ovšem masivně zadlužil.
• Pontifex maximus: V roce 63 př. n. l. byl navzdory svému mládí a proti silným konkurentům zvolen nejvyšším knězem (pontifex maximus), což byla doživotní a velmi prestižní funkce.
• Praetor: V roce 62 př. n. l. zastával úřad praetora.
• Propraetor: Následně působil jako správce v Hispánii, kde dosáhl vojenských úspěchů a získal finance na splacení svých dluhů.

🤝 První triumvirát

Po návratu z Hispánie v roce 60 př. n. l. Caesar usiloval o konzulát. Aby překonal odpor senátní frakce optimátů, uzavřel tajnou dohodu s dvěma nejmocnějšími muži v Římě: Gnaeem Pompeiem Magnem a Marcem Liciniem Crassem. Toto neformální spojenectví, známé jako První triumvirát, jim umožnilo ovládnout římskou politiku. Crassus, nejbohatší Říman, poskytl finance, Pompeius, slavný vojevůdce, vojenskou prestiž a Caesar politickou prozíravost a popularitu u lidu.

Dohoda byla zpečetěna sňatkem Pompeia s Caesarovou dcerou Julií. Díky podpoře triumvirů byl Caesar v roce 59 př. n. l. zvolen konzulem. Během svého konzulátu prosadil zákony ve prospěch svých spojenců, včetně pozemkové reformy pro Pompeiovy veterány. Po skončení konzulátu si zajistil prokonzulskou správu nad Předalpskou a Narbonskou Galií a Ilýrií na pět let, což mu poskytlo armádu a příležitost k získání vojenské slávy a bohatství.

⚔️ Galské války (58–50 př. n. l.)

Během následujících osmi let vedl Caesar sérii vojenských tažení, kterými si podrobil celou Galii (území dnešní Francie, Belgie, části Švýcarska a Nizozemska). Své zážitky a ospravedlnění svých činů popsal v knize Zápisky o válce galské (Commentarii de bello Gallico).

Válka začala v roce 58 př. n. l. pod záminkou pomoci galským spojencům proti migraci kmene Helvéciů. Následně porazil germánského vůdce Ariovista a postupně si podmaňoval jeden kmen po druhém. Během těchto tažení se projevil jako brilantní stratég a taktik. V letech 55 a 54 př. n. l. podnikl dvě expedice do Británie a jako první římský velitel překročil řeku Rýn do Germánie.

Největší výzvou pro něj bylo všeobecné galské povstání v roce 52 př. n. l. vedené charismatickým náčelníkem kmene Arvernů, Vercingetorigem. Vercingetorix dokázal Galy sjednotit a použil proti Římanům taktiku spálené země. Caesar ho však nakonec obklíčil v oppidu Alesia a v rozhodující bitvě ho porazil. Kapitulace Vercingetoriga znamenala konec organizovaného odporu v Galii.

🌊 Občanská válka (49–45 př. n. l.)

Zatímco Caesar dobýval Galii, politická situace v Římě se měnila. Triumvirát se rozpadl smrtí Crassa v bitvě u Karrh v roce 53 př. n. l. a smrtí Caesarovy dcery Julie v roce 54 př. n. l., což zpřetrhalo osobní pouto mezi Caesarem a Pompeiem. Pompeius se postupně sblížil se senátorskou oligarchií, která v Caesarově rostoucí moci a popularitě viděla hrozbu pro republiku.

Senát nařídil Caesarovi, aby rozpustil svou armádu a vrátil se do Říma jako soukromá osoba, čímž by se vystavil politickému stíhání. Caesar to odmítl a 10. ledna 49 př. n. l. učinil osudové rozhodnutí: v čele jediné legie překročil hraniční řeku Rubikon se slovy „Alea iacta est“ (Kostky jsou vrženy). Tento čin byl podle římského práva aktem vzpoury a začátkem občanské války.

Caesarův rychlý postup Itálií donutil Pompeia a většinu senátorů uprchnout do Řecka. Caesar nejprve zajistil Hispánii a poté se přeplavil na Balkán, kde v roce 48 př. n. l. v bitvě u Farsálu drtivě porazil početně silnější Pompeiovu armádu. Pompeius uprchl do Egypta, kde byl na příkaz faraona Ptolemaia XIII. zavražděn.

Caesar dorazil do Alexandrie krátce poté, kde se zapletl do egyptských dynastických sporů. Podpořil královnu Kleopatru VII. proti jejímu bratrovi a po tzv. alexandrijské válce ji dosadil na trůn. Z jejich vztahu se narodil syn Caesarion. Následně rychle porazil pontského krále Farnaka II. v bitvě u Zely (47 př. n. l.), odkud pochází jeho slavný výrok „Veni, vidi, vici“ (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Poslední zbytky pompeiovských sil porazil v bitvě u Thapsu v Africe (46 př. n. l.) a v bitvě u Mundy v Hispánii (45 př. n. l.).

👑 Diktatura a reformy

Po návratu do Říma se Caesar stal nesporným vládcem. Postupně soustředil ve svých rukou veškerou moc a nechal se jmenovat diktátorem, nejprve na deset let a v roce 44 př. n. l. na doživotí (dictator perpetuo). Ačkoliv odmítl královský titul, jeho moc byla absolutní.

Zahájil rozsáhlý program reforem, které měly vyřešit dlouhodobé problémy republiky:

• Reforma kalendáře: Zavedl tzv. Juliánský kalendář, solární kalendář s 365 dny a přestupným rokem každé čtyři roky, který s malými úpravami (viz Gregoriánský kalendář) používáme dodnes.
• Sociální a ekonomické reformy: Rozdělil půdu veteránům a chudině, založil nové kolonie, omezil dluhy, zavedl stavební programy pro snížení nezaměstnanosti a reformoval daňový systém.
• Správní reformy: Rozšířil senát na 900 členů, do kterého jmenoval i své stoupence z provincií, a reorganizoval správu měst.
• Romanizace: Velkoryse uděloval římské občanství obyvatelům provincií, čímž podporoval integraci říše.

🔪 Spiknutí a smrt

Caesarova koncentrace moci a pocty, které přijímal (sochy, chrámy, titul Otec vlasti), vyvolaly mezi konzervativními senátory obavy, že se chce stát králem a definitivně zničit republikánské zřízení. Vytvořila se proti němu skupina asi šedesáti spiklenců, mezi nimiž byli jak jeho bývalí nepřátelé, kterým udělil milost, tak i jeho blízcí spolupracovníci. Vůdčími osobnostmi spiknutí byli Gaius Cassius Longinus a Marcus Iunius Brutus, kterého Caesar považoval téměř za vlastního syna.

Spiklenci se rozhodli zaútočit během zasedání senátu o březnových idách, tedy 15. března 44 př. n. l. Navzdory špatným znamením a varováním se Caesar zasedání zúčastnil. V Pompeiově kurii ho spiklenci obklopili a pod záminkou žádosti o milost na něj zaútočili dýkami. Uštědřili mu 23 ran. Podle tradice, když Caesar uviděl mezi útočníky Bruta, pronesl svá poslední slova: „I ty, Brute?“ (Et tu, Brute?).

Smrt Caesara však nevedla k obnově republiky, jak spiklenci doufali, ale naopak uvrhla Řím do další, ještě ničivější občanské války. Caesarův kult u lidu ještě zesílil a jeho adoptivní syn a dědic Gaius Octavianus spolu s Marcem Antoniem a Lepidem vytvořil Druhý triumvirát, porazil Caesarovy vrahy a nakonec se Octavianus stal prvním římským císařem. V roce 42 př. n. l. byl Caesar oficiálně prohlášen za boha (Divus Iulius).

👶 Pro laiky

Představte si, že Římská republika byla jako velká, ale trochu chaotická firma, kterou řídila správní rada (senát). Julius Caesar byl neuvěřitelně talentovaný manažer, voják a politik v jednom. Byl tak úspěšný ve všem, co dělal – vyhrával bitvy, získával si lidi na svou stranu a měl skvělé nápady – že se postupně stal nejdůležitějším člověkem v celé "firmě".

Mnoho členů správní rady se ale začalo bát, že si chce celou firmu přivlastnit a stát se jejím jediným šéfem (králem). Proto se skupina těchto "manažerů" domluvila a Caesara zabila přímo na zasedání. Mysleli si, že tím zachrání starý způsob řízení. Místo toho ale způsobili ještě větší chaos. Nakonec firmu převzal Caesarův adoptivní syn, který z ní udělal císařství – firmu s jediným a velmi mocným ředitelem v čele. Caesar tak vlastně, i když neúmyslně, připravil půdu pro úplně nový systém vlády, který vydržel stovky let.

📜 Literární dílo

Caesar byl také nadaný spisovatel a řečník. Jeho styl je známý svou jednoduchostí, jasností a precizností.

• Zápisky o válce galské (Commentarii de bello Gallico): Sedm knih popisujících jeho tažení v Galii. Osmou knihu napsal jeho pobočník Aulus Hirtius. Dílo je cenným historickým pramenem, ale zároveň i mistrnou politickou propagandou.
• Zápisky o válce občanské (Commentarii de bello civili): Popis událostí občanské války proti Pompeiovi.

🏛️ Odkaz

Julius Caesar je jednou z nejvýznamnějších postav světové historie. Jeho život a činy zásadně ovlivnily evropské dějiny.

• Konec Republiky: Jeho kariéra demonstrovala neudržitelnost starého republikánského systému v rámci rozsáhlé říše a uspíšila přechod k monarchii.
• Romanizace: Jeho politika udělování občanství a zakládání kolonií významně přispěla k šíření římské kultury a latiny.
• Vojenský génius: Jeho strategie a taktiky jsou dodnes studovány na vojenských akademiích.
• Jméno jako titul: Jeho jméno (cognomen) Caesar se stalo titulem římských císařů a později bylo převzato do mnoha jazyků jako označení pro nejvyššího vládce (německy Kaiser, rusky car).

💡 Zajímavosti

• Caesar trpěl pravděpodobně epilepsií, kterou jeho současníci nazývali "morbus sacer" (svatá nemoc).
• Byl známý svou elegancí a péčí o zevnějšek, zároveň ale i svou neobyčejnou fyzickou odolností během vojenských tažení.
• Traduje se, že v mládí byl zajat piráty. Během zajetí jim s humorem sliboval, že je všechny nechá ukřižovat, což po svém propuštění a zaplacení výkupného skutečně udělal.
• Jméno měsíce červenec (latinsky Iulius) bylo na jeho počest přejmenováno z původního názvu Quintilis.

Zdroje

Wikipedia Encyclopaedia Britannica Livius.org World History Encyclopedia