Wehrmacht: Porovnání verzí

Aktuální verze z 22. 11. 2025, 06:43

Wehrmacht (v překladu „branná moc“) byly sjednocené ozbrojené síly nacistického Německa v letech 1935 až 1945. Skládal se z pozemní armády (Heer), námořnictva (Kriegsmarine) a letectva (Luftwaffe). Označení Wehrmacht nahradilo dříve používaný termín Reichswehr a bylo projevem snahy nacistického režimu o znovuvyzbrojení Německa v rozporu s Versailleskou smlouvou. Během své existence se Wehrmacht stal klíčovým nástrojem německé politicko-vojenské moci a hrál ústřední roli v událostech druhé světové války.

Vznik a formování

Po první světové válce omezila Versailleská smlouva německou armádu, známou jako Reichswehr, na pouhých 100 000 dobrovolníků a zakázala jí vlastnit těžké zbraně, letectvo a ponorky. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 začalo tajné znovuvyzbrojování. Dne 16. března 1935 Hitler oficiálně oznámil znovuzavedení povinné vojenské služby a přejmenování Reichswehru na Wehrmacht. Cílem bylo vytvořit moderní, útočnou armádu schopnou naplnit nacistické cíle znovuzískání ztracených území a ovládnutí sousedních států. Armáda rychle expandovala a do roku 1935 dosáhla plánovaného cíle 36 divizí.

Struktura a velení

Nejvyšším velitelem Wehrmachtu byl Adolf Hitler, zejména po roce 1938, kdy převzal přímé velení. Pro koordinaci jednotlivých složek bylo vytvořeno Vrchní velitelství Wehrmachtu (Oberkommando der Wehrmacht, OKW) v čele s polním maršálem Wilhelmem Keitelem. OKW mělo teoreticky sloužit jako generální štáb pro koordinaci operací armády, námořnictva a letectva. Každá složka však měla i své vlastní vrchní velitelství:

Heer (Armáda) - Oberkommando des Heeres (OKH)
Kriegsmarine (Námořnictvo) - Oberkommando der Marine (OKM)
Luftwaffe (Letectvo) - Oberkommando der Luftwaffe (OKL)

V praxi OKW nikdy plně nefungovalo jako skutečný spojený štáb a docházelo ke kompetenčním sporům, zejména mezi OKW a OKH, které si nárokovalo velení na východní frontě. Součástí ozbrojených sil byly také Waffen-SS, které bojovaly po boku Wehrmachtu, ale formálně spadaly pod velení Heinricha Himmlera.

Hlavní operace a tažení

Wehrmacht byl v počátečních fázích druhé světové války mimořádně úspěšný díky využití taktiky kombinovaných zbraní, známé jako Blitzkrieg (blesková válka), která spojovala rychlé tankové údery s masivní leteckou podporou.

Invaze do Polska (1939): První demonstrace bleskové války, která vedla k rychlé porážce Polska.
Válka na Západě (1940): Wehrmacht rychle porazil spojenecké síly a obsadil Francii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko.
Balkánské tažení (1941): Obsazení Jugoslávie a Řecka.
Operace Barbarossa (1941): Rozsáhlá invaze do Sovětského svazu, která otevřela největší a nejkrvavější frontu války. Wehrmacht zpočátku dosáhl obrovských úspěchů, ale byl zastaven před Moskvou.
Válka v severní Africe: Boje vedené jednotkami Afrikakorps pod velením Erwina Rommela.
Bitva u Stalingradu (1942–1943): Zničení německé 6. armády znamenalo klíčový obrat ve válce na východní frontě.
Vylodění v Normandii (1944): Otevření západní fronty Spojenci.
Bitva o Berlín (1945): Závěrečná bitva v Evropě, která vedla k bezpodmínečné kapitulaci Německa 8. května 1945.

Válečné zločiny a holocaust

Navzdory poválečnému mýtu o "čistém Wehrmachtu", který svaloval vinu za zvěrstva pouze na SS, se pravidelná armáda dopustila mnoha válečných zločinů a byla nedílnou součástí nacistického vyhlazovacího aparátu.

Spolupráce s Einsatzgruppen: Wehrmacht úzce spolupracoval s mobilními vražednými jednotkami Einsatzgruppen při masovém vraždění Židů a dalších civilistů, zejména na východní frontě.
Zločiny proti válečným zajatcům: Wehrmacht byl zodpovědný za smrt přibližně tří milionů sovětských válečných zajatců, kteří zemřeli v důsledku hladovění, nemocí a masových poprav.
Kriminální rozkazy: Vrchní velení vydalo zločinné rozkazy, jako byl "Komisařský rozkaz", který nařizoval okamžitou popravu všech zajatých politických komisařů Rudé armády, nebo "Barbarossův dekret", který fakticky zrušil vojenskou jurisdikci pro zločiny spáchané na sovětských civilistech.
Účast na holocaustu: Vojáci Wehrmachtu se přímo podíleli na masakrech, jako byl masakr v Babím Jaru, a pomáhali při organizaci a provádění genocidy. Historici se shodují, že bez logistické a aktivní podpory Wehrmachtu by Holocaust v takovém rozsahu nebyl možný.
Zločiny v Polsku a dalších zemích: Již během invaze do Polska v roce 1939 se jednotky Wehrmachtu dopouštěly masových poprav civilistů a válečných zajatců.

Rozpuštění a odkaz

Po bezpodmínečné kapitulaci Německa v květnu 1945 byl Wehrmacht postupně odzbrojen a jeho členové byli internováni v zajateckých táborech. Spojenecká kontrolní rada formálně rozpustila Wehrmacht a jeho vrchní velitelství zákonem z 20. srpna 1946.

V rámci Norimberských procesů byli souzeni nejvyšší představitelé Wehrmachtu, jako Wilhelm Keitel a Alfred Jodl, a odsouzeni k trestu smrti za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Samotné vrchní velitelství a generální štáb však nebyly prohlášeny za zločinecké organizace jako celek, což přispělo k vytvoření mýtu o "čistém Wehrmachtu". Tento mýtus, který tvrdil, že armáda byla apolitická a bojovala čestně, zatímco zločiny páchaly pouze jednotky SS, byl po válce široce propagován bývalými generály a přetrvával v německé společnosti po desetiletí. Teprve od 90. let 20. století, zejména díky výstavě "Vyhlazovací válka. Zločiny Wehrmachtu 1941 až 1944", začala širší veřejná debata a přehodnocení role Wehrmachtu v nacistických zločinech.

Zdroje

Související články

Externí odkazy

Další soubory ve Wikimedia Commons: Wehrmacht