Stevie Wonder: Porovnání verzí

Aktuální verze z 21. 11. 2025, 02:46

Rozbalit box

Obsah boxu

Stevie Wonder (vlastním jménem Stevland Hardaway Morris, rozený Judkins; * 13. května 1950 Saginaw) je americký zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista a hudební producent.

Je považován za jednoho z nejkreativnějších hudebních tvůrců 20. století. Ačkoliv je od narození nevidomý, stal se v dětství zázračným talentem a později klíčovou postavou vydavatelství Motown. Jeho tzv. "klasické období" v 70. letech, kdy nahrál sérii kritiky oceňovaných alb, zásadně ovlivnilo vývoj R&B, funku a soulu. S 25 cenami Grammy je jedním z nejoceňovanějších sólových umělců v historii. V roce 2025, ve svých 75 letech, je stále aktivní a dělí svůj život mezi USA a Ghanu.

🕶️ Tma a světlo: Dětství zázraku

Stevie se narodil předčasně, o šest týdnů dříve.

Příčina slepoty: V inkubátoru mu byl aplikován příliš velký přísun kyslíku, což vedlo k onemocnění zvanému retinopatie nedonošených (ROP). Sítnice se odloupla a Stevie trvale oslepl. Později často říkal, že to nepovažoval za handicap, protože si nepamatoval, jaké to je vidět.
Hudební sluch: Jeho ztráta zraku byla kompenzována absolutním sluchem a rytmickým cítěním. Už v dětství ovládal hru na klavír, harmoniku a bicí. Často bouchal do lavic v kostele nebo hrál na foukací harmoniku na ulici v Detroitu, kam se s matkou přestěhoval.

🧒 Little Stevie: Hvězda ve 12 letech

V roce 1961, když mu bylo 11 let, ho pro Motown objevil Ronnie White ze skupiny The Miracles.

Berry Gordy: Zakladatel Motownu Berry Gordy byl ohromen chlapcovým talentem. Podepsal s ním smlouvu a dal mu umělecké jméno Little Stevie Wonder (Malý zázračný Stevie).
Fingertips: V roce 1963 vydal singl Fingertips (Part 2). Byla to živá nahrávka, kde třináctiletý Stevie hraje frenetické sólo na harmoniku a zpívá. Píseň se dostala na 1. místo hitparády Billboard Hot 100, čímž se stal nejmladším umělcem v historii, kterému se to povedlo.

🎹 Dospívání v továrně na hity

V 60. letech produkoval řadu hitů v typickém "Motown soundu" (např. Uptight (Everything's Alright) nebo For Once in My Life).

Vzdělání: Navštěvoval školu pro nevidomé v Michiganu, ale většinu času trávil na turné pod dohledem tutorů z Motownu.
Skladatelský růst: Na rozdíl od jiných dětských hvězd, Stevie s věkem nezhasl. Začal skládat vlastní písně nejen pro sebe, ale i pro jiné interprety (např. The Tears of a Clown pro Smokeyho Robinsona).

✊ 1971: Vybojovaná svoboda

Když Stevie oslavil 21. narozeniny, vypršela jeho dětská smlouva s Motownem. Získal přístup ke svým vydělaným penězům (cca 1 milion dolarů, které mu do té doby spravoval stát) a učinil odvážný krok.

Ultimátum: Oznámil Berrymu Gordymu, že odchází, pokud nedostane absolutní uměleckou kontrolu nad svými nahrávkami. Gordy, který nechtěl ztratit svou největší hvězdu, nakonec souhlasil. Wonder si vyjednal bezprecedentní podmínky: vlastní produkční společnost a právo nahrávat cokoliv, co bude chtít.
One-Man Band: Díky této svobodě začal Stevie ve studiu experimentovat. Často nahrával téměř všechny nástroje sám – bicí, basu, klávesy i harmoniku.

🎹 Klasické období (1972–1976): Mistr syntezátorů

Následujících pět let je v hudební historii označováno jako "Wonderovo klasické období". Vydal sérii pěti alb, která jsou považována za mistrovská díla.

Zvuková revoluce: Stevie jako jeden z prvních černých hudebníků začal masivně využívat syntezátory (zejména ARP a Moog). Spolupracoval s inženýry Malcolmem Cecilem a Robertem Margouleffem na vývoji unikátního zvuku (systém TONTO). Dokázal, že elektronická hudba může mít duši a "funk".
Talking Book (1972): Album, které přineslo hit Superstition. Slavný riff na klávesy Clavinet je jedním z nejznámějších v historii funku. Dalším hitem byla balada You Are the Sunshine of My Life.
Innervisions (1973): Temnější a sociálně kritičtější album. Píseň Living for the City je hudebním dramatem o rasismu a chudobě, doplněným o zvukové efekty z ulice.

Nehoda a kóma (1973)

Těsně po vydání Innervisions zasáhla Stevieho tragédie. Během turné v Severní Karolíně narazilo auto, ve kterém spal na sedadle spolujezdce, do návěsu náklaďáku převážejícího klády.

Zranění: Jedna z klád prorazila čelní sklo a zasáhla Stevieho do hlavy. Upadl do kómatu na čtyři dny a dočasně ztratil čich (což pro nevidomého byla katastrofa).
Probuzení: Traduje se, že se probral až ve chvíli, kdy mu jeho tour manager začal zpívat melodii Higher Ground. Nehoda prohloubila jeho spiritualitu a víru v Boha.

📀 Songs in the Key of Life (1976)

Vyvrcholením této éry bylo dvojalbum Songs in the Key of Life.

Magnum Opus: Album se připravovalo dva roky a fanoušci i kritici na něj netrpělivě čekali. Výsledek předčil očekávání. Obsahovalo hity jako Sir Duke (pocta Duke Ellingtonovi), I Wish nebo Pastime Paradise (kterou později vysamploval Coolio v hitu Gangsta's Paradise).
Isn't She Lovely: Píseň věnovaná jeho novorozené dceři Aishe. Skladba začíná autentickým záznamem pláče a prvních zvuků dcery.
Rekord: Album debutovalo na 1. místě žebříčku Billboard (jako teprve třetí v historii) a získalo cenu Grammy za album roku.

🕊️ Boj za Martina Luthera Kinga

V 80. letech využil Wonder svůj vliv k politickému aktivismu. Jeho hlavním cílem bylo prosadit den narození Martina Luthera Kinga jako státní svátek v USA.

Happy Birthday (1980): Složil píseň Happy Birthday. Nešlo o běžnou narozeninovou odrhovačku, ale o politický protestsong, který kritizoval ty, kdo odmítali uznat Kingův přínos.
Pochod na Washington: V roce 1981 zorganizoval a financoval masivní shromáždění ve Washingtonu.
Úspěch: Kampaň byla úspěšná. Prezident Ronald Reagan v roce 1983 podepsal zákon, kterým se třetí pondělí v lednu stalo federálním svátkem (Martin Luther King Jr. Day).

📞 I Just Called to Say I Love You (1984)

Jeho komerčně nejúspěšnější (ačkoliv kritiky méně ceněný) moment přišel v roce 1984 se soundtrackem k filmu The Woman in Red.

Oscar: Píseň I Just Called to Say I Love You se stala globálním hitem č. 1 v 19 zemích a vynesla mu Oscara za nejlepší filmovou píseň. Při přebírání ceny ji věnoval Nelsonu Mandelovi, což vedlo k zákazu jeho hudby v Jihoafrické republice (tehdy v režimu apartheidu).

🛌 Pozdní kariéra a spolupráce

Od 90. let Stevie Wonder výrazně zpomalil tempo vydávání nových alb, ale jeho vliv na hudební scénu zůstal obrovský.

Spolupráce: Stal se vyhledávaným hostem na albech mladších hvězd. Zpíval s Babyface, Stingem, Beyoncé nebo Arianou Grande (hit Faith z roku 2016).
Super Bowl (1999): Vystoupil v poločasové show, kde předvedl stepařské číslo, čímž dokázal, že i přes slepotu je vynikajícím tanečníkem.
Live 8 (2005): Byl jednou z hlavních hvězd benefičního koncertu ve Filadelfii, kde opět demonstroval své humanitární odhodlání.

🇬🇭 Cesta domů: Občan Ghany

V posledních letech života učinil Stevie Wonder zásadní životní rozhodnutí, o kterém mluvil desítky let – přesídlit do Afriky.

Oznámení (2021): V rozhovoru s Oprah Winfrey oznámil svůj záměr odstěhovat se do Ghany. Jako důvod uvedl rostoucí rasové napětí a politickou nestabilitu v USA. Prohlásil: „Nechci, aby moje vnoučata musela prosit: 'Mějte mě rádi, prosím, važte si mě'. Chci, aby žila tam, kde si jich váží.“
Občanství (2024): V květnu 2024, ve věku 74 let, oficiálně obdržel ghanské občanství z rukou prezidenta Nana Akufo-Adda v paláci Jubilee House v Akkře.
Rok 2025: V roce 2025 tráví většinu času v Ghaně, kde buduje hudební studio a angažuje se v charitativních projektech na podporu nevidomých dětí v Africe. Stále však cestuje do USA za rodinou a na vybraná vystoupení.

🎖️ Ocenění a pocty

Stevie Wonder je jedním z nejoceňovanějších umělců historie.

Grammy: Získal 25 cen Grammy, včetně ceny za celoživotní dílo. Je jediným umělcem, který získal cenu za "Album roku" třikrát během čtyř let (1973, 1974, 1976).
Prezidentská medaile svobody (2014): Prezident Barack Obama (který označil Wondera za svého hudebního hrdinu) mu udělil nejvyšší civilní vyznamenání USA.
Poslové míru OSN: Od roku 2009 je poslem míru OSN se zaměřením na práva osob se zdravotním postižením.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina

Stevie Wonder má velkou rodinu, která je pro něj zdrojem inspirace.

Děti: Je otcem devíti dětí s pěti různými ženami. Jeho nejstarší dcera Aisha (inspirace pro Isn't She Lovely) je také zpěvačkou a dlouholetou členkou jeho doprovodné kapely.
Manželství: Od roku 2017 je ženatý s Tomeekou Robyn Bracy.

📀 Vybraná diskografie (Klíčová alba)

Music of My Mind (1972)
Talking Book (1972)
Innervisions (1973)
Fulfillingness' First Finale (1974)
Songs in the Key of Life (1976)
Hotter than July (1980)
A Time to Love (2005)

Zdroje