Hans Frank: Porovnání verzí

Hans Frank
	Hans Frank jako generální guvernér okupovaného Polska (cca 1940)
Datum narození	23. května 1900
Místo narození	Karlsruhe, Německé císařství
Datum úmrtí	16. října 1946 (46 let)
Místo úmrtí	Norimberk, Německo
Manželka	Brigitte Frank
Děti	5 (včetně Niklase Franka)
Strana	NSDAP
Funkce</

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 20. 11. 2025, 20:13

Rozbalit box

Obsah boxu

Hans Frank (23. května 1900 Karlsruhe – 16. října 1946 Norimberk) byl německý právník, vysoce postavený nacistický funkcionář a válečný zločinec. V letech 1939 až 1945 působil jako generální guvernér okupovaného Polska (tzv. Generální gouvernement).

Byl jedním z hlavních architektů holocaustu v Polsku, zodpovědný za zřízení ghett, deportace milionů Židů do vyhlazovacích táborů a brutální represe vůči polskému obyvatelstvu. Během Norimberského procesu byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a následně popraven.

⚖️ Vzestup: Hitlerův právník

Předtím, než se stal vládcem nad životem a smrtí v Polsku, byl Frank klíčovou postavou při legitimizaci Hitlerova nástupu k moci.

Mládí a studia: Po první světové válce, kde sloužil v řadách Freikorps, vystudoval práva. K NSDAP se připojil velmi brzy (již v roce 1919, tehdy DAP).
Právní zástupce NSDAP: Ve 20. a 30. letech obhajoval Hitlera a stranu ve více než 2 400 soudních procesech. Byl to on, kdo pomáhal Hitlerovi vyhnout se deportaci do Rakouska a získat německé občanství.
Právní teoretik nacismu: Po roce 1933 se stal říšským ministrem bez portfeje a prezidentem Akademie německého práva. Jeho cílem bylo přetvořit německý soudní systém tak, aby nesloužil spravedlnosti, ale vůli Vůdce (Führerprinzip).

🏰 Pro laiky: Kdo to byl?

Představte si právníka, který překroutí zákony tak, aby vražda byla legální, pokud slouží státu. Hans Frank byl vzdělaný, inteligentní muž, milovník hudby a umění (hrál skvěle na klavír), který se ale stal masovým vrahem. V Polsku se choval jako absolutní král – usídlil se na hradě polských králů (Wawel) v Krakově, nechal se obskakovat služebnictvem a posílal miliony lidí na smrt, zatímco večer hrál Chopina. Je symbolem toho, jak se i vysoce vzdělaný člověk může stát monstrem.

🇵🇱 Generální guvernér: Pán nad životem a smrtí

Po invazi do Polska v roce 1939 jmenoval Hitler Franka generálním guvernérem okupovaných území, která nebyla přímo připojena k Říši. Frank si zvolil za své sídlo Krakov, konkrétně královský hrad Wawel, pravděpodobně proto, aby unikl přímému dohledu z Berlína.

Politika teroru: Jeho cílem bylo zničit polskou inteligenci a kulturu a zbytek národa proměnit v otroky pro Německou říši.
Citát: V rozhovoru pro noviny v roce 1940 prohlásil: „V Praze byly vyvěšeny velké červené plakáty, na kterých bylo oznámeno, že dnes bylo zastřeleno sedm Čechů. Řekl jsem si: Kdybych měl nechat vyvěsit plakát za každých sedm zastřelených Poláků, nestačily by mi polské lesy na výrobu papíru.“

☠️ Architekt holocaustu

Ačkoliv technické provedení „konečného řešení“ spadalo pod Heinricha Himmlera a SS, Hans Frank jako nejvyšší civilní autorita v Generálním gouvernementu vytvořil legislativní a logistický rámec pro genocidu. Jeho území se stalo hromadným hrobem evropských Židů.

Ghetta: Frank nařídil zřízení uzavřených židovských čtvrtí. V říjnu 1940 osobně podepsal rozkaz k vytvoření Varšavského ghetta, kde bylo na malém prostoru nelidsky natěsnáno přes 400 000 lidí.
Operace Reinhard: Na území pod Frankovou správou byly vybudovány vyhlazovací tábory Treblinka, Belzec, Sobibor a Majdanek.
Frankovy deníky: Frank si vedl pečlivý služební deník (přes 11 000 stran), který se později stal hlavním důkazem proti němu. V roce 1941 si zapsal: „S Židy musíme skoncovat... Musí zmizet. Oni musí pryč.“

Konflikt s SS

Paradoxně, Frank nebyl vnímán jako „dostatečně tvrdý“ ze strany SS. Vedl neustálý mocenský boj s Friedrichem-Wilhelmem Krügerem (velitel SS a policie v Polsku). Frank chtěl Židy primárně využívat jako otrockou pracovní sílu pro válečnou ekonomiku, zatímco SS prosazovala okamžitou likvidaci. Frank tento spor nakonec prohrál, ale genocidě se nikdy nepostavil – naopak ji aktivně facilitoval, když pochopil, že je to Hitlerova vůle.

🖼️ Velká loupež umění

Hans Frank se považoval za „muže kultury“. Jeho působení v Polsku je spojeno s jednou z největších krádeží umění v historii. Systematicky drancoval polská muzea, kostely i soukromé sbírky šlechty (Czartoryski, Potocki).

Dáma s hranostajem: Slavný obraz od Leonarda da Vinciho ukradl z muzea Czartoryských a pověsil si ho ve své soukromé pracovně na hradě Wawel. (Obraz byl po válce nalezen a vrácen).
Krajina s milosrdným Samaritánem: Obraz od Rembrandta, který si rovněž přivlastnil.
Raffaelův portrét mladého muže: Nejslavnější ztracené dílo druhé světové války. Obraz od Raffaela Frank odvezl do Německa před blížící se Rudou armádou.
Stav v roce 2025: Zatímco Da Vinci a Rembrandt visí zpět v Krakově, Raffaelův obraz je i v roce 2025 stále nezvěstný. Existují teorie, že leží v tajném bankovním trezoru ve Švýcarsku nebo v soukromé sbírce v Jižní Americe, ale stopa končí u Franka.

👑 "Polský král" a korupce

Frankův životní styl v Krakově byl v ostrém kontrastu s bídou války. Choval se jako absolutní monarcha.

Hrad Wawel: Nechal přestavět historické sídlo polských králů na svou rezidenci, včetně vybudování soukromého kina a bazénu.
Brigitte Franková: Jeho manželka si vysloužila přezdívku „Královna Polska“. Byla známá svou chamtivostí – osobně jezdila do ghett (např. v Lodži), kde levně skupovala (nebo prostě kradla) kožichy a šperky od zoufalých Židů, aby je pak posílala do Německa.
Rodinné vztahy: Frank zapojil do systému i svou rodinu, což později vedlo k absolutnímu zavržení ze strany jeho syna Niklase.

⚖️ Pád a Norimberský proces

S blížící se Rudou armádou Frank v lednu 1945 uprchl z Krakova do Bavorska. V květnu 1945 byl zajat americkými vojáky u Tegernsee.

Pokusy o sebevraždu: Po zatčení se dvakrát pokusil o sebevraždu (podřezáním hrdla a zápěstí), ale byl zachráněn, aby mohl stanout před soudem.
Deníky jako důkaz: Frank dobrovolně vydal spojencům svých 43 svazků služebních deníků. Domníval se, že ukáží jeho snahu o nastolení „právního státu“ a boje proti zvůli SS. Místo toho se staly nejusvědčujícím dokumentem procesu, detailně popisujícím plány na vyhlazení Židů.

Strategie obhajoby a přiznání

Během Norimberského procesu zvolil Frank odlišnou strategii než ostatní (např. Hermann Göring, který vše popíral). Konvertoval ke katolicismu a přijal částečnou odpovědnost.

Slavný citát: V soudní síni pronesl větu: „Tisíc let uplyne a vina Německa smazána nebude.“ (Později se snažil výrok zmírnit, ale jeho dopad byl drtivý).
Rozsudek: Byl shledán vinným ve dvou bodech obžaloby: válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

⚰️ Poprava

Hans Frank byl popraven oběšením 16. října 1946 v tělocvičně norimberského vězení.

Poslední slova: „Jsem vděčný za laskavé zacházení během mé vazby a prosím Boha, aby mě milostivě přijal.“
Konec: Po popravě bylo jeho tělo (spolu s ostatními) zpopelněno v Mnichově a popel vysypán do řeky Isar, aby se jeho hrob nestal poutním místem neonacistů.

🧬 Dědictví nenávisti: Syn Niklas Frank

Jedním z nejsilnějších aspektů Frankova odkazu je postoj jeho nejmladšího syna, Niklase Franka (* 1939). Ten zasvětil celý svůj život zúčtování s činy svého otce.

Knihy: V knize Můj otec: Účtování (Der Vater, 1987) brutálně a bez obalu popisuje otcovu zbabělost, korupci a zločiny. O svém otci mluví s hlubokým opovržením.
Citát syna: „Miluji ho? Ne. Nenávidím ho za to, co udělal. Každý rok na výročí jeho popravy si dám skleničku a oslavím, že je mrtvý.“
Stav v roce 2025: I ve svém vysokém věku (86 let) zůstává Niklas Frank jedním z posledních žijících přímých potomků nacistických pohlavárů, který aktivně varuje před nárůstem extremismu v Evropě. Jeho život je mementem, že vina otců se nepřenáší, ale odpovědnost za paměť ano.

Zdroje