Čad: Porovnání verzí

Čadská republika
	Soubor:Ndjamena Montage.png
	Koláž významných míst v N'Djameně
Název originál	; République du Tchad; جمهورية تشاد; (Džumhúrijjat Tšád)
Hymna	La Tchadienne
Rozloha	1 284 000
Voda	1,9
Počet obyvatel	19 850 000
Úřední jazyk	francouzština, arabština
Typ vlády	Prezidentská republika pod vojenskou přechodnou vládou
Hlavní město	N'Djamena
Největší město	N'Djamena
Měna	středoafrický frank (XAF)
Časové pásmo	UTC+1
Vznik	Nezávislost na Francii

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 18. 11. 2025, 22:41

Rozbalit box

Obsah boxu

Čadská republika, zkráceně Čad (francouzsky Tchad, arabsky تشاد, Tšád), je vnitrozemský stát nacházející se na rozhraní severní a střední Afriky. Sousedí s Libyí na severu, se Súdánem na východě, se Středoafrickou republikou na jihu, s Kamerunem a Nigérií na jihozápadě a s Nigerem na západě. Kvůli své velké vzdálenosti od moře a převážně pouštnímu klimatu je země někdy označována jako „mrtvé srdce Afriky“.

Čad se dělí na tři hlavní geografické zóny: pouštní oblast na severu, aridní sahelský pás ve středu a úrodnější súdánskou savanovou zónu na jihu. Jeho jméno je odvozeno od Čadského jezera, druhého největšího mokřadu v Africe, které je životně důležité pro obyvatele čtyř okolních států. Hlavním a největším městem je N'Djamena. Úředními jazyky jsou francouzština a arabština, ale v zemi se hovoří více než 120 různými jazyky a dialekty. Většina obyvatel vyznává islám.

Země čelí mnoha výzvám, včetně politické nestability, násilí, extrémní chudoby a dopadů klimatických změn, zejména vysychání Čadského jezera. Hospodářství je silně závislé na zemědělství a od počátku 21. století také na těžbě ropy.

🌍 Geografická poloha a přírodní podmínky

Čad je rozlohou 1 284 000 km² pátým největším státem Afriky. Jedná se o vnitrozemský stát, jehož nejbližší přístav, Douala v Kamerunu, je vzdálen více než 1 000 km od hlavního města. Terén je převážně široká, mělká pánev, která se od jihu k severu zvedá. Na severu se rozkládá pohoří Tibesti, kde se nachází nejvyšší bod země i celé Sahary, sopka Emi Koussi (3 445 m n. m.). Na východě se táhne plošina Ennedi a Ouaddaï.

Klimatické podmínky jsou velmi rozmanité. Severní třetina země leží v Saharské poušti, kde jsou srážky minimální (méně než 50 mm ročně) a teploty extrémní. Centrální část tvoří polopouštní Sahel, kde spadne 300 až 600 mm srážek ročně během krátkého období dešťů. Pro tuto oblast je typická stepní a křovinatá vegetace. Jižní část země patří do súdánské savany, která je nejvlhčí a nejúrodnější. Roční úhrn srážek zde přesahuje 900 mm, což umožňuje pěstování plodin jako bavlna, čirok a proso.

Nejvýznamnějším hydrologickým prvkem je Čadské jezero, které se nachází na západní hranici země. Jeho rozloha se v průběhu desetiletí dramaticky zmenšila v důsledku klimatických změn a nadměrného využívání vody z jeho přítoků, především řek Chari a Logone. Tyto dvě řeky pramení na jihu a protékají nejhustěji osídlenými oblastmi, kde zásobují vodou zemědělství i hlavní město N'Djamenu.

⏳ Historie

Území dnešního Čadu bylo osídleno již v neolitu. V 9. století našeho letopočtu zde vznikla mocná říše Kanem-Bornu, která po staletí ovládala transsaharské obchodní stezky. Její vliv sahal od Libye až po Nigérii a byla jedním z prvních státních útvarů v regionu, který přijal islám. Říše postupně slábla a v 19. století se rozpadla pod tlakem vnitřních sporů a vnějších invazí.

Na konci 19. století do oblasti pronikli Francouzi a po porážce místních vládců bylo území v roce 1920 začleněno do Francouzské rovníkové Afriky. Francouzská koloniální správa se soustředila především na využití jihu země pro pěstování bavlny, zatímco sever a východ s převážně muslimským obyvatelstvem zůstávaly zanedbané. Tento nerovnoměrný vývoj položil základy budoucích etnických a regionálních konfliktů.

Čad získal nezávislost 11. srpna 1960. Prvním prezidentem se stal François Tombalbaye. Jeho autoritářská vláda a preference jižních etnických skupin vedly v roce 1965 k vypuknutí občanské války mezi severem a jihem. Po vojenském převratu v roce 1975 následovalo období chaosu a intervencí ze strany Libye. V roce 1982 se s francouzskou a americkou podporou dostal k moci Hissène Habré, jehož režim byl zodpovědný za smrt desítek tisíc politických oponentů.

V roce 1990 byl Habré svržen svým bývalým generálem Idrissem Débym, který zemi vládl pevnou rukou po více než 30 let. Jeho vláda byla poznamenána korupcí, potlačováním opozice, ale také klíčovou rolí Čadu v regionálním boji proti islamistickým skupinám, jako je Boko Haram. V dubnu 2021 byl Idriss Déby zabit v boji s rebely. Moc převzala vojenská junta v čele s jeho synem, generálem Mahamatem Débym Itnem, který se v roce 2024 stal zvoleným prezidentem ve volbách kritizovaných opozicí jako netransparentní.

🏛️ Politický systém a vláda

Podle ústavy je Čad prezidentská republika. Fakticky je však moc silně koncentrována v rukou prezidenta, který je hlavou státu i vrchním velitelem ozbrojených sil. Po smrti Idrisse Débyho v roce 2021 byla ústava pozastavena a moc převzala Přechodná vojenská rada (TMC) vedená Mahamatem Débym. Po celonárodním dialogu a referendu byla v roce 2023 přijata nová ústava, která posílila prezidentské pravomoci.

Prezidentské volby konané v květnu 2024 potvrdily Mahamata Débyho ve funkci, čímž byla formálně ukončena vojenská přechodná vláda. Opozice a mezinárodní pozorovatelé však vyjádřili pochybnosti o spravedlivosti a transparentnosti volebního procesu.

Zákonodárnou moc vykonává Národní shromáždění (Assemblée Nationale), jehož členové jsou voleni na pětileté období. Politická scéna je však dominována stranou bývalého prezidenta, Vlasteneckým hnutím spásy (MPS), a opoziční strany mají jen omezený vliv. Soudnictví je formálně nezávislé, ale v praxi je často ovlivňováno výkonnou mocí. Země se dlouhodobě potýká s vysokou mírou korupce a slabými institucemi.

subdivision

Čad je administrativně rozdělen do 23 regionů (régions). Tyto regiony se dále dělí na 106 departementů (départements) a ty následně na 400 podprefektur (sous-préfectures). Regiony byly vytvořeny v roce 2002 v rámci decentralizační reformy, která nahradila původních 14 prefektur.

Mezi nejvýznamnější regiony patří:

N'Djamena: Region hlavního města, který má speciální status.
Logone Occidental a Logone Oriental: Hustě osídlené regiony na jihu, centra zemědělské produkce.
Borkou-Ennedi-Tibesti (BET): Rozlehlá a řídce osídlená pouštní oblast na severu, bohatá na přírodní zdroje, ale politicky nestabilní.
Lac: Region okolo Čadského jezera, silně zasažený humanitární krizí a aktivitami skupiny Boko Haram.

💸 Ekonomika

Čad patří mezi nejméně rozvinuté a nejchudší země světa. Ekonomika je silně závislá na zemědělství, v němž pracuje přibližně 80 % populace, a na těžbě ropy, která od roku 2003 tvoří hlavní zdroj státních příjmů. Navzdory ropnému bohatství žije více než 40 % obyvatel pod hranicí chudoby.

Hlavními zemědělskými plodinami jsou bavlna (klíčový exportní artikl), čirok, proso, arašídy a rýže. Významný je také chov dobytka, zejména velbloudů a skotu, který je exportován do sousedních zemí, jako je Nigérie.

Těžba ropy, soustředěná v oblasti Doba na jihu země, představuje přibližně 60 % HDP a přes 90 % exportních příjmů. Příjmy z ropy však byly často špatně spravovány, poznamenány korupcí a nedostatečně investovány do rozvoje infrastruktury, vzdělávání a zdravotnictví. Země je silně závislá na mezinárodní pomoci a půjčkách od institucí, jako jsou Světová banka a Mezinárodní měnový fond.

Infrastruktura je velmi omezená. Většina silnic je nezpevněná a během období dešťů nesjízdná. Země nemá žádné železnice a je zcela závislá na silniční a letecké dopravě. Nedostatek elektřiny je chronickým problémem i v hlavním městě.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo

Podle odhadů z roku 2025 má Čad téměř 20 milionů obyvatel a vyznačuje se jedním z nejvyšších temp růstu populace na světě. Obyvatelstvo je velmi mladé, medián věku se pohybuje kolem 16 let. Etnické složení je mimořádně pestré, v zemi žije více než 200 etnických skupin.

Největší etnickou skupinou jsou Sara (přibližně 30 %), kteří obývají především úrodný jih a historicky dominovali ve státní správě. Dalšími významnými skupinami jsou Arabové (cca 12 %), Kanembu/Bornu/Buduma (cca 9 %), Wadai/Maba (cca 8 %) a Gorane (cca 6 %). Tyto skupiny žijí převážně na severu a ve středu země a tradičně se věnují kočovnému pastevectví.

Nábožensky je země rozdělena mezi islám, který vyznává přibližně 58 % populace (převážně na severu a východě), a křesťanství (cca 39 %, soustředěné na jihu). Zbytek obyvatelstva se hlásí k tradičním animistickým vírám. Toto náboženské a etnické rozdělení je jedním z hlavních zdrojů politického napětí v zemi.

Úředními jazyky jsou francouzština a arabština. Arabština, v místní variantě známá jako čadská arabština, slouží jako lingua franca v obchodu a každodenní komunikaci. Francouzština je jazykem vzdělávání a administrativy.

🌍 Mezinárodní vztahy a bezpečnost

Čad hraje klíčovou strategickou roli v nestabilním regionu Sahel. Jeho armáda je považována za jednu z nejschopnějších v oblasti a aktivně se podílí na boji proti teroristickým skupinám. Země byla ústředním členem iniciativy G5 Sahel, zaměřené na boj proti islamistickým povstalcům v Mali, Nigeru a Burkině Faso.

Hlavním strategickým partnerem Čadu je Francie, která má v N'Djameně vojenskou základnu a poskytuje logistickou a zpravodajskou podporu. Vztahy s Paříží jsou však komplexní a v posledních letech čelí rostoucí kritice ze strany čadské veřejnosti. Důležité vztahy udržuje Čad také se Spojenými státy, především v oblasti protiteroristické spolupráce.

Vztahy se sousedními zeměmi jsou často napjaté. Na východě čelí Čad hrozbám plynoucím z konfliktu v súdánském Dárfúru, který způsobil příliv statisíců uprchlíků. Na jihu a jihozápadě představuje hrozbu nigerijská islamistická skupina Boko Haram, která útočí na civilní obyvatelstvo v oblasti Čadského jezera. Vztahy s Libyí na severu jsou historicky komplikované kvůli minulým vojenským konfliktům a přítomnosti čadských rebelských skupin na libyjském území.

⚛️ Pro laiky

Představte si Čad jako obrovskou, mělkou mísu uprostřed Afriky. Na severu je to rozpálená písečná poušť (Sahara), kde skoro nikdy neprší. Uprostřed je pás suché krajiny (Sahel), kde se střídá krátké období dešťů s dlouhým suchem. A na jihu je zelená savana, kde je dostatek vláhy pro pěstování plodin.

Život v Čadu je velmi těžký. Většina lidí se živí obděláváním malých políček nebo chovem dobytka a jsou zcela závislí na počasí. Když nepřijde déšť, hrozí hlad. Uprostřed toho všeho leží Čadské jezero, které kdysi bylo obrovské jako Česká republika, ale dnes se scvrklo na zlomek své velikosti. Je to jako obrovská louže na slunci, která se neustále vypařuje a lidé z ní navíc berou vodu. Pro miliony lidí je to ale jediný zdroj vody, ryb a obživy.

Ačkoliv má země pod zemí ropu, která by ji mohla udělat bohatou, peníze z ní se často ztratí kvůli korupci nebo se utratí za armádu. Pro běžné lidi se tak mnoho nezměnilo. Čad je tak příkladem země, která má přírodní bohatství, ale kvůli politické nestabilitě, konfliktům a špatnému hospodaření z něj nedokáže těžit pro dobro svých obyvatel.

⚔️ Kritika a kontroverze

Čad je dlouhodobě kritizován mezinárodními organizacemi za vážné porušování lidských práv. Mezi nejčastější problémy patří svévolné zatýkání, mučení a mimosoudní popravy politických oponentů, novinářů a aktivistů. Svoboda slova a shromažďování je silně omezena a bezpečnostní složky často násilně potlačují protivládní demonstrace.

Vysoká míra korupce prostupuje všemi úrovněmi státní správy a brání efektivnímu využití příjmů z ropy pro rozvoj země. Podle indexu vnímání korupce organizace Transparency International se Čad pravidelně umisťuje na nejnižších příčkách celosvětového žebříčku.

Dalším vážným problémem je využívání dětských vojáků, a to jak vládními silami, tak různými povstaleckými skupinami. Přestože vláda přijala závazky k ukončení této praxe, její vymáhání je nedostatečné. Humanitární situace v zemi je kritická. Čad hostí více než milion uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, kteří utekli před konflikty v Súdánu, Středoafrické republice a Nigérii. Kapacity země a humanitárních organizací jsou přetížené a miliony lidí jsou závislé na potravinové pomoci.

Zdroje