Stereotyp
Obsah boxu
| Stereotyp | |
|---|---|
| Obor | Sociální psychologie, Sociologie |
| Typ | Kognitivní schéma (Heuristika) |
| Související | Předsudek (emoce), Diskriminace (chování), Etnocentrismus |
Stereotyp je zjednodušený, pevně zakořeněný a generalizovaný soubor představ o určité skupině lidí nebo jevech. Jedná se o "obraz v naší hlavě", který přisuzuje identické vlastnosti všem členům dané skupiny, bez ohledu na jejich skutečné individuální rozdíly. Stereotyp funguje jako kognitivní šablona: jakmile člověka zařadíme do kategorie (např. "důchodce", "úředník", "metalista"), náš mozek mu automaticky přiřadí celý balík vlastností, které máme s touto kategorií asociované, aniž bychom o dotyčném cokoliv věděli.
Termín původně pochází z tiskařství (označoval pevnou desku pro opakovaný tisk stejného textu), do společenských věd jej v roce 1922 zavedl novinář **Walter Lippmann** ve své knize *Public Opinion*. Lippmann chápal stereotypy jako nutný nástroj ekonomie myšlení – svět je příliš složitý a chaotický na to, abychom vnímali každý detail čerstvýma očima. Potřebujeme mapy a zkratky. Stereotyp sám o sobě nemusí být nutně negativní nebo zlí (existují i pozitivní stereotypy), stává se však nebezpečným, když je rigidní, mylný a vede k předsudkům.
Trojúhelník: Stereotyp – Předsudek – Diskriminace
V sociální psychologii se přísně rozlišují tři pojmy, které laici často zaměňují. Tvoří tzv. ABC model postojů:
- **Stereotyp (Kognice - Myšlenka)**: "Romové kradou." Je to informace/přesvědčení uložené v hlavě. Může být pravdivé, nepravdivé, nebo částečně pravdivé, ale je paušalizované.
- **Předsudek (Afekt - Emoce)**: "Nemám Romy rád / Bojím se jich." Je to citový vztah k dané skupině, který vychází ze stereotypu. Předsudek je hodnocení.
- **Diskriminace (Behavior - Chování)**: "Roma nezaměstnám." Je to konkrétní čin, kdy s člověkem zacházím hůře na základě jeho příslušnosti ke skupině.
Proč mozek stereotypizuje? (Kognitivní lakomec)
Lidský mozek je energeticky náročný orgán. Sociální psychologové používají termín **kognitivní lakomec** (cognitive miser). Náš mozek se snaží šetřit energii, kde se dá. Kdybychom měli každého člověka, kterého potkáme, analyzovat jako nepopsaný list (tabula rasa), zkoumat jeho unikátní povahu a historii, zahltili bychom se. Proto mozek používá **heuristiky** (zkratky). 1. **Kategorizace**: Vidím člověka v bílém plášti -> Šuplík "Lékař". 2. **Inference (Odvození)**: Vytáhnu ze šuplíku vlastnosti -> "Je chytrý, pomáhá, má autoritu." Tento proces trvá milisekundy a děje se nevědomě (často v **amygdale**). Je to evoluční pozůstatek: pravěký lovec musel rychle rozhodnout, zda je cizinec "náš" (bezpečný) nebo "cizí" (nebezpečný). Čas na filozofování nebyl.
Hrozba stereotypu (Stereotype Threat)
Jedním z nejzajímavějších fenoménů je tzv. **Stereotypní hrozba**, kterou popsal Claude Steele. Pokud si je jedinec vědom negativního stereotypu o své skupině, strach z toho, že tento stereotyp potvrdí, paradoxně zhorší jeho výkon.
- **Experiment**: Skupině dívek a chlapců byl dán těžký test z matematiky.
- Pokud jim bylo řečeno: "Tento test prokazuje, že chlapci jsou v matematice lepší," dívky dopadly výrazně hůře (úzkost jim zahltila pracovní paměť).
- Pokud jim bylo řečeno: "Tento test neukazuje žádné rozdíly mezi pohlavími," dívky dopadly stejně dobře jako chlapci.
Stereotyp se tak stává **sebenaplňujícím proroctvím**. Pokud společnosti říkáte "jste líní a hloupí", vytvoříte podmínky, ve kterých lidé rezignují a přestanou se snažit, čímž stereotyp potvrdí.
Pozitivní stereotypy: Danajský dar
Ne všechny stereotypy jsou hanlivé. Existují "benevolentní" stereotypy, např.: "Asiaté jsou géniové na matematiku", "Ženy jsou od přírody pečující a laskavé", "Černoši mají rytmus v krvi". Ačkoliv znějí jako chvála, jsou škodlivé ze dvou důvodů: 1. **Depersonalizace**: Pokud Asiatovi nejde matematika, cítí se jako selhání, které dělá ostudu rase. Jeho individualita je popřena. 2. **Omezení**: Stereotyp "pečující ženy" ji tlačí do role matky a ošetřovatelky a ztěžuje jí kariéru v dravém byznysu ("na to je moc měkká").
Implicitní vs. Explicitní stereotypy
Mnoho lidí dnes vědomě (explicitně) stereotypy odmítá ("Nejsem rasista, věřím v rovnost"). Výzkumy pomocí **Implicitních asociačních testů (IAT)** však ukazují, že na nevědomé (implicitní) úrovni máme stereotypy stále silně zapsané. Náš mozek reaguje rychleji na spojení "Muž + Kariéra" než "Žena + Kariéra", i když si vědomě myslíme opak. Tyto skryté programy ovlivňují naše chování v krizových situacích nebo při rychlém rozhodování (např. koho pozvat na pohovor).
💡 Pro laiky: Komprese obrázku (ZIP)
Představte si, že máte v počítači (mozku) miliony fotek lidí ve vysokém rozlišení (každý detail, každá vráska, každá vlastnost). To by zabralo strašně moc paměti a počítač by byl pomalý. Aby mozek ušetřil místo a zrychlil práci, používá **kompresi (jako formát JPEG nebo ZIP)**. Vezme milion různých Italů a zkomprimuje je do jednoho malého souboru s ikonou "Ital".
- **Výhoda:** Soubor je malý a rychle se načte. Když řeknu "Ital", hned víte: Pizza, rukama máchá, hlučný, milovník.
- **Nevýhoda:** Kompresí se **ztratily detaily**.
Když pak potkáte skutečného Itala, který je tichý, nejí pizzu a je to introvertní programátor, váš "program" hlásí chybu. Stereotyp je pokus otevřít tento vysoce detailní svět pomocí té malé, rozmazané ikony. Funguje to pro hrubý odhad, ale selhává to při setkání s realitou.