Alostatická zátěž

Rozbalit box

Obsah boxu

Alostatická zátěž (anglicky Allostatic Load) je koncept v lékařství, biologii a psychologii, který popisuje kumulativní fyziologické opotřebení organismu ("wear and tear"), k němuž dochází v důsledku opakovaného nebo chronického vystavení stresu.

Zatímco krátkodobá mobilizace energie a hormonů (tzv. alostáza) je pro přežití nezbytná a prospěšná, dlouhodobé setrvávání v tomto stavu nebo neschopnost "vypnout" stresovou reakci vede k poškození tkání a orgánů. Alostatická zátěž je tedy cenou, kterou tělo platí za adaptaci na náročné prostředí.

Termín poprvé použili v roce 1993 neuroendokrinolog Bruce McEwen a jeho kolega Eliot Stellar, kteří navázali na dřívější koncept "alostázy" od Petera Sterlinga a Josepha Eyera. Tento koncept způsobil revoluci v chápání civilizačních chorob, protože vysvětlil biologický mechanismus, jakým sociální faktory (chudoba, osamělost, diskriminace) a psychický stres fyzicky ničí tělo a vedou k onemocněním jako cukrovka 2. typu, hypertenze, ateroskleróza či Alzheimerova choroba.

🏋️ Alostatická zátěž pro laiky: Cena za adaptaci

Proč někteří lidé po letech stresu v práci "zničehonic" dostanou infarkt nebo se jim zhroutí imunita? Odpovědí je alostatická zátěž.

Metafora kreditní karty

Představte si alostázu (reakci na stres) jako kreditní kartu.

Když přijde nečekaný výdaj (stresor – např. honí vás pes, máte uzávěrku), použijete kreditku. Půjčíte si energii z budoucnosti, abyste přežili přítomnost. To je v pořádku a zachrání vám to život.
Pokud dluh hned splatíte (odpočinete si, kortizol klesne), nic se neděje.
**Alostatická zátěž** je situace, kdy kreditku používáte každý den, splácíte jen úroky a dluh narůstá. Nakonec vás úroky (vysoký tlak, záněty, břišní tuk) zruinují, i když už žádný nový stresor nepřišel. Tělo zbankrotuje.

Motor v červených otáčkách

Představte si tělo jako auto.

**Homeostáza:** Jízda ustálenou rychlostí na dálnici. Spotřeba je optimální, motor se neničí.
**Alostáza:** Prudké zrychlení, abyste předjeli kamion (nebezpečí). Otáčky vyletí do červeného, spotřeba stoupne. Je to nutné pro manévr.
**Alostatická zátěž:** Stojíte na parkovišti, ale držíte plyn na podlaze (chronický stres). Motor řve, přehřívá se, těsnění praskají, palivo dochází, ale auto se nehýbe. Po roce takového "túrování" motor odejde, i když auto nikam nejelo.

Proč to děláme?

Tělo není hloupé, jen je nastavené na krátkodobé krize. Když se bojíte o práci, mozek (amygdala) to vyhodnotí stejně, jako by vás pronásledoval predátor. Spustí procesy, které poškozují cévy a mozek, protože evoluce "počítala" s tím, že buď utečete, nebo zemřete, ne že budete ve stresu 20 let v kanceláři.

⚖️ Homeostáza vs. Alostáza: Změna paradigmatu

Tradiční medicína stála na konceptu **homeostázy** (Walter Cannon, 1932). Ta tvrdí, že tělo se snaží udržet konstantní vnitřní prostředí (set points) – např. stálou teplotu 37 °C nebo stálé pH krve.

Peter Sterling a Joseph Eyer v roce 1988 přišli s konceptem **alostázy** ("stability skrze změnu").

**Homeostáza:** "Musím udržet tuto hodnotu za každou cenu." (Reaktivní regulace).
**Alostáza:** "Musím změnit nastavení systému, abych vyhověl požadavkům prostředí." (Prediktivní regulace).
Příklad: Když ráno vstanete z postele, váš tlak se prudce zvýší (alostáza), aby se vám krev dostala do hlavy. Kdyby fungovala jen homeostáza a tlak zůstal stejný jako v leže, omdleli byste. Zvýšení tlaku není "chyba", je to adaptace. Problém (zátěž) nastává, když tlak zůstane vysoký i večer u televize.

📉 Čtyři typy alostatické zátěže

Bruce McEwen definoval čtyři scénáře, jak se může adaptace zvrtnout a vést k nemoci:

1. Časté zásahy (Repeated Hits)

Nejběžnější typ. Život je prostě příliš těžký. Jeden stresor střídá druhý (rozvod, pak vyhazov, pak nemoc dítěte). Tělo nemá čas na regeneraci. Každá stresová reakce vyplaví kortizol, který poškozuje hipokampus a cévy.

2. Nedostatek adaptace (Lack of Adaptation)

Zdravý člověk si na opakovaný stresor zvykne (habituace). První den mluvení na veřejnosti má tep 150, desátý den už jen 80. Lidé s tímto typem zátěže reagují na stejný stresor i po desáté, jako by to bylo poprvé. Jejich systém se "neučí", že situace není smrtelná. Často spojeno s úzkostnými poruchami.

3. Prodloužená reakce (Prolonged Response)

Selhání "vypínače". Stresor pominul, ale tělo jede dál.

Příklad: Pohádáte se s šéfem v 16:00. Zdravému člověku klesne tlak v 17:00. Člověk s tímto typem zátěže má vysoký tlak a kortizol ještě ve 22:00, když se snaží usnout. Selhává negativní zpětná vazba v ose HPA (viz Osa HPA).

4. Neadekvátní reakce (Inadequate Response)

Opačný extrém. Osa HPA je vyčerpaná (vyhoření) a neprodukuje dostatek kortizolu.

Proč je to problém? Kortizol tlumí imunitu a záněty. Když chybí, imunitní systém se "utrhne ze řetězu" a začne produkovat zánětlivé cytokiny. To vede k autoimunitním chorobám, chronické únavě a fibromyalgii.

🧪 Mediátory a biomarkery

Alostatická zátěž není jen pocit, je měřitelná v krvi a tkáních. Rozlišujeme primární mediátory (příčiny) a sekundární následky.

Primární mediátory (Zbraně stresu)

Látky, které tělo vylučuje během stresu.

**Kortizol:** Hlavní glukokortikoid.
**Adrenalin a Noradrenalin:** Katecholaminy sympatiku.
**DHEA-S:** Antagonista kortizolu ("hormon mládí"), jeho pokles značí vyčerpání.
**Prozánětlivé cytokiny:** IL-6, TNF-alfa.

Sekundární následky (Škody na bojišti)

Měřitelné změny v metabolismu a kardiovaskulárním systému, které vznikají působením primárních mediátorů. Často se shrnují do indexu alostatické zátěže (ALI).

**Metabolické:**
- Zvýšený inzulin a glukóza (inzulinová rezistence).
- Viscerální tuk (tuk v břiše, který je metabolicky aktivní a produkuje další zánět).
- Zvýšený LDL cholesterol a triglyceridy.
**Kardiovaskulární:**
- Zvýšený systolický a diastolický krevní tlak.
- Zvýšená klidová tepová frekvence.
**Imunitní:**
- Zvýšený C-reaktivní protein (CRP) – marker systémového zánětu.

🧠 Mozek pod palbou: Toxická triáda

Alostatická zátěž mění architekturu mozku. Bruce McEwen popsal, že chronický stres způsobuje strukturální změny ve třech klíčových oblastech:

**Hipokampus (Atrofie):** Centrum paměti a kontextu. Kortizol je pro něj toxický. Hipokampus se scvrkává, neurony ztrácejí dendrity. Důsledek: Poruchy paměti a neschopnost "vypnout" stresovou reakci (selhání brzdy).
**Prefrontální kůra (Atrofie):** Centrum rozhodování a sebekontroly. Ztrácí spojení. Důsledek: Impulzivita, neschopnost soustředění, špatná rozhodnutí ("stress brain").
**Amygdala (Hypertrofie):** Centrum strachu a agrese. Na rozdíl od ostatních dvou oblastí, amygdala při stresu **roste** a košatí. Důsledek: Zvýšená úzkost, člověk vidí hrozbu i tam, kde není.

Tato kombinace (hloupější ředitel, menší paměť, ale silnější strach) vytváří bludný kruh, který udržuje alostatickou zátěž.

🌍 Sociální determinanty: Hypotéza zvětrávání

Koncept alostatické zátěže vysvětluje sociální nerovnosti ve zdraví. Arline Geronimus formulovala **"Weathering hypothesis"** (Hypotézu zvětrávání). Zjistila, že afroamerické ženy v USA mají horší zdravotní výsledky a dříve stárnou než bílé ženy, a to i když se kontroluje příjem a vzdělání.

**Příčina:** Chronický stres z rasismu, diskriminace a pocitu ohrožení vytváří neustálou alostatickou zátěž. Jejich těla jsou biologicky "starší" (mají kratší telomery), než odpovídá kalendářnímu věku.
**Chudoba:** Nízký socioekonomický status (SES) je nejsilnějším prediktorem vysoké alostatické zátěže. Chudoba není jen nedostatek peněz, je to chaos, hluk, nekvalitní strava a nejistota, což udržuje osu HPA v trvalé pohotovosti.

🛡️ Reverzibilita a odolnost (Resilience)

Je alostatická zátěž nevratná? Studie ukazují, že mozek má značnou **neuroplasticitu**.

Pokud se odstraní stresor a zavede se podpora, hipokampus může dorůst (neurogeneze).
Faktory snižující zátěž:
- **Sociální opora:** Nejdůležitější faktor (viz Teorie citové vazby). Přítomnost blízké osoby tlumí kortizolovou reakci.
- **Spánek:** Během hlubokého spánku se mozek "čistí" (glymfatický systém) a klesá kortizol.
- **Fyzická aktivita:** Metabolizuje přebytečnou glukózu a stresové hormony, zvyšuje BDNF (růstový faktor pro mozek).

Zdroje